Na kus řeči s Xal'atath, Blade of the Black Empire

• Bellatrix
• 08.02.2017
• Legion

 

Legion Artefakty jsou bezesporu jedinečné zbraně (tedy pokud pomineme fakt, že kdybyste ve hře hodili kamenem, pravděpodobně byste trefili nejméně tři hráče se stejným artefaktem, jaký máte vy). Ale některé jsou v určitých ohledech ještě unikátnější než jiné. Například ne s každým si můžete popovídat.
A Xal'atath, dýka Shadow priestů, je dokonce přímo upovídaná.

 

Jak už napovídá přízvisko Blade of the Black Empire (čepel Černé říše), Xal'atath nebude podle všeho zrovna "čistá" zbraň. Pravda je však ještě daleko temnější – jde o rituální dýku pocházející z doby, kdy Azerothu vládli Staří bohové. Po jejich uvěznění změnila zbraň mnohokrát majitele (a většinu jich také zradila a přivodila jim smrt – asi ne zrovna vhodná poznámka do inzerátu o nového majitele). Nás však bude spíše zajímat to, co nám sdílný artefakt povykládá poté, co jej v Legion dostane do rukou Shadow priest.

 

Ano, čtete správně – Xal'atath s vámi bude mluvit. A jako každý správný předmět či tvor, co má něco společného se Starými bohy a zároveň má trochu sebeúcty, bude jeho našeptávání pokud možno co nejtajemnější a nejzlověstnější. Jako výmluvná připomínka nám mohou posloužit například Puzzle Box of Yogg-Saron či šeptání Il'gynotha v Emerald Nightmare.

 

Pojďme si tedy společně rozebrat pár věcí, se kterými se nám Xal'atath svěří a které nám mohou ledacos napovědět o dalším směřování příběhu WoW.

1) Bůh hlubin se svíjí ve svém vězení a pomalu, ale jistě se blíží vysvobození. Měli byste si pospíšit a porazit Padlého Titána... Čekají vás důležitější bitvy.

 

(The God of the Deep writhes in his prison, breaking free ever so slowly. You should hurry and defeat the fallen titan... there are greater battles yet to fight.)

 

Skočíme do toho rovnou po hlavě, protože další věty se budou velmi často odvíjet právě od této. Bůh hlubin je N'Zoth, jediný Starý bůh, s nímž jsme dosud měli tu čest pouze nepřímo. Jde o současného pána Noční můry (Nightmare) a také původce Deathwingova šílenství či přeměny královny Azshary a jejích stoupenců na nagy. N'Zoth je už hodně, hodně dlouho šedou eminencí WoW a pomalu nastává čas, abychom se s ním setkali tváří v tvář. A Xal'atath se mnou očividně souhlasí. N'Zoth bude po ztrátě svého věrného služebníka Xavia nejspíš poměrně naštvaný a dalo by se očekávat, že již nyní osnuje nějaký další zlovolný plán. Dost možná za pomoci své další služebnice, Azshary, která to se svým pokusem vypustit na svět svůj hněv (Wrath of Azshara) také zrovna nevychytala.

 

Varování Xal'atath zároveň není zrovna optimistické. Vyplývá z něj totiž, že jakýkoli triumf v bitvě s Legií, možná dokonce poražení Padlého Titána Sargerase, oddálí zkázu Azerothu jen o kratičkou chvíli. Protože N'Zothovi stačí počkat, až budeme po válce s Legií vyčerpaní a se značně ztenčenou armádou. A co nastane pak? To je asi lépe si nepředstavovat.

 

2) Toto elfské město bledne v porovnání se spícím městem...

 

(This city of the elves pales in comparison to the sleeping city...)

 

Uchvátil vás Suramar? Xal'atath, naproti tomu, is not impressed. A ve své kousavé poznámce nám dává k dispozici další střípek skládanky. Která však není ani zdaleka úplná.

Problém s Ny'alotha, spícím městem a N'Zothovým doupětem, spočívá v tom, že stále neznáme jeho přesné umístění. Narážky na sny a snění* by mohly napovídat spojitost se Smaragdovým snem – koneckonců je z Legion poměrně jasné, že N'Zoth má kolem této snové říše svá chapadla pevně ovinutá. Il'gynoth, manifestace Noční můry, která se nachází přímo ve Smaragdovém snu, však v okamžiku své smrti říká: "N'Zothe... Vydávám se... do Ny'alotha." ("N'Zoth... I journey... to Ny'alotha...") Dá se tedy usuzovat, že Ny'alotha je od Smaragdového snu oddělená a nejspíš je s ním pouze propojená.

A jelikož je N'Zoth zván "Bohem hlubin", pravděpodobně bychom měli toto město šílenství hledat na dně moře.

 

* "V krajině Ny'alotha nevládne nic než spánek." ("In the land of Ny'alotha there is only sleep.")
"Ve spícím městě Ny'alotha kráčí jen věci zrozené z šílenství." ("In the sleeping city of Ny'alotha walk only mad things.")

– Puzzle Box of Yogg-Saron

 

3) Je skoro pryč, jako by nikdy neexistoval(a/o?). Ale trhlina je široká a zasahuje hluboko. A kdesi na jejím dně se probouzí. Něco se změnilo. Poslední vězení je oslabené. Musíme se připravit.

 

(Almost completely gone, as if it never existed. But the rift is deep and vast, and somewhere down there it stirs. Something has changed, the last prison weakens. We must prepare.)

 

Řekla bych, že v tento moment je poměrně zřejmé, že právě skrze Rift of Aln si N'Zoth zajistil ono kýžené spojení se Smaragdovým snem. A kdesi na druhém konci této trhliny se N'Zoth pomalu prokousává ven ze svého vězení, do něhož ho uvrhli Titáni. Jak k tomuto oslabení jeho vězení ale došlo? Co se to změnilo? Způsobili jsme to snad nějakým nedopatřením my?

(Ne že bych se tomu divila.)

4) Nenech se ohromit zpodobněními Titánů, které tu stojí. Vedle věží obětování v Ny'alotha tyto ubohé chrámy vypadají jako trpaslíci.

 

(Do not be impressed by tall icons of the titans which stand here. The towers of sacrifice in Ny'alotha dwarf these pathetic temples.)

 

Xal'atath se tu vysmívá titánským stavbám ve Stormheimu. To na tom ale není to důležité – důležité je, že narážka na Ny'alothu tu podle mého názoru naznačuje, že by mohlo jít o nějakou potopenou část někdejší Černé říše. C'Thun byl koneckonců také uvězněn ve svém vlastním městě. Není důvod se domnívat, že by N'Zotha nemohl stihnout stejný osud.

Představa, že některá část azerothských moří je tak hluboká, že se v ní skryjí stavby větší než ty stormheimské, je ale poměrně děsivá.

 

5) Helya a její kult jsou tu silní. Tak blízko od pravdy, a přece tak daleko.

 

(Helya and her cult are strong here. So close to the truth, yet so far.)

 

Tuto poznámku pronese Xal'atath v Helheimu (Maw of Souls). A Helya je něco jako paní moří. Že by právě tím byla tak blízko k pravdě o N'Zothovi? Mohla by jej dokonce odhalit? Bohužel je ale první valkýra příliš zahleděná do své vlastní touhy po pomstě vůči Odynovi, než aby věnovala pozornost čemukoli jinému.

 

6) Tady vidíš, proč je invaze Legie v zásadě naprosto nicotná. Vše může být zkaženo, sny i démoni.

 

(Here you will see why the Legion's invasion is ultimately futile. All can be corrupted, dreams and demons alike.)

 

Řeč je o Val'sharah. Zatímco v jiných oblastech Roztříštěných ostrovů (Broken Isles) se Legie docela snaží, aby nám co nejvíce znepříjemnila život, Val'sharah je dokonalou ukázkou toho, že Legie není ani zdaleka to jediné, čemu bychom měli věnovat pozornost. A ano, bude hůř.

7) Jak ironické, že ten nejslabší z nás si pro sebe možná nakonec urve definitivní vítězství. C'Thun, Yogg-Saron, Y'Shaarj a... nu. Teď zbývá jen jeden, kdo by mohl pohltit svět. Odjakživa bylo jasné, že právě k tomu dojde.

 

(It is ironic that the weakest of us may be the ultimate victor. C'Thun, Yogg-Saron, Y'Shaarj, and... well. Only one would remain to consume the world, that was always meant to be.)

 

Už jednou jsem zmínila, že N'Zoth je ultimátní šedá eminence WoW, a řeknu to znovu. N'Zoth podle všeho před tisíci lety rozehrál hru o nesmírné šíři a hraje ji dodnes. Přitom na první pohled nic pořádného nikdy nedělal, nijak moc se neprojevoval... Tím spíš, když jeho činy porovnáte s jeho bratry. Y'Shaarj byl od počátku nejmocnější ze Starých bohů a přivlastnil si dokonce vůli náčelníka Hordy. C'Thun byl v průběhu nám známé historie také velmi činný. Yogg-Saron zase stvořil Noční můru* – kterou si po jeho pádu N'Zoth promptně přivlastnil.

 

Jenže zatímco ostatní Staří bohové kuli své velkolepé plány a pak byli jeden za druhým poráženi, N'Zoth v tichosti vyčkával a sem tam někoho zkazil takovým způsobem, aby se tento čin nedal vůbec vystopovat k němu samému.

Deathwing. Královna Azshara. Xavius. Ale N'Zoth tím docílil jenom toho, že obrátil pozornost celého světa k těmto ve výsledku naprosto bezvýznamným pěšákům. Sám zůstává naprosto netknutý, směje se nám někde ve svém zvráceném příbytku a obyvatelé Azerothu (kteří na rozdíl od nás nemají k dispozici WoWpedii) nemají až na výjimky nejmenší tušení, že nemají ani zdaleka vyhráno. A že za Deathwingem či Xaviem stál někdo daleko mocnější a tahal za nitky.

 

* Xal'atath si neodpustí zmínku ani o někdejším "majiteli" Noční můry. Během pobytu ve Val'sharah totiž prohlásí: "Vidět Yogg-Saronovu noční můru v plném rozkvětu mě naplňuje žárlivostí... a také trochou té pýchy."

("To see Yogg-Saron's nightmare in full bloom fills me with jealousy... and some pride.")

 

8) Xavius utíkal od jednoho pána k dalšímu, rval se o moc, ale přesto skončil znovu a znovu poražen. Že by si Bůh hlubin vybral tak ubohého šampiona? Nebo je ve hře něco jiného?

 

(Xavius, running from one master to the next, scrambling for power, yet defeated again and again. The God of the Deep picks a poor champion? Or, is there something else at play?)

 

Sorry jako, Xal'atath, ale tajemnější bys už být nemohla? Jak tu mám analyzovat, když vůbec nevím, o čem žvaníš?

 

No, dobře. Přinejmenším první část je jasná. Xavius vyměnil službu Plamenné legii za službu N'Zothovi. Proč by to mocichtivý egomaniak jako on dělal, kdyby dobře nevěděl, že Legie není tím, kdo má největší šanci na konečné vítězství? Jeho přeběhnutí je jedna z věcí, které nám dávají jasně najevo, že to není Legie, koho bychom se měli bát. Xavius je jako krysa, která utíká z potápějící se lodi. A vydává se k tomu pánovi, o kterém tuší, že bude na konci triumfovat.

 

Xal'atath se ale docela rozumně ptá, proč by si vychytralý N'Zoth vybíral za nohsleda někoho, kdo mění strany rychleji než ponožky a navíc byl už několikrát v minulosti poražen. Proč by někomu tak neschopnému a nespolehlivému svěřoval vládu nad Noční můrou? Protože "je ve hře něco jiného". Přesněji tedy někdo jiný. Kdo z N'Zothových nejvýznamnějších služebníků nám ještě zbývá? Přesně tak, je to královna Azshara. A pamatujte na moje slova: Xavius a jeho spanilá jízda po Val'sharah byla v konečném důsledku nejspíš jenom zástěrka pro nějaký daleko důležitější tah. N'Zoth dobře věděl, že s Xaviem zase zameteme. Předhodil nám ho jako vějičku, kterou jsme se vesele mohli zabývat, zatímco N'Zoth někde vymýšlel kdoví co.

Ale kde? A co?

 

9) Legie se tu noří hluboko. A pokud se ponoří ještě hlouběji, možná je úplně nepotěší, co naleznou.

 

(The Legion burrows deep here. If they burrow deeper, they may not like what they find.)

 

Tato poznámka vzejde z pobytu v Azsuně. Co tím asi Xal'atath myslí? Je "hluboko" myšleno obrazně, ve smyslu toho, že se Legie snaží toto území velmi aktivně dobýt a postupuje při tom hlouběji a hlouběji do vnitrozemí? Nebo to může být narážka na Vault of the Wardens, která se nachází doopravdy pod povrchem a přítomnost Legie je zde také velmi citelná? Co tam Dozorkyně asi ještě schovávají, o čem nevíme? (Musím říct, že by bylo poměrně zábavné zjistit, že Dozorkyně mají v cele zavřeného N'Zotha.)

Nebo to má co dělat s nagami a královnou Azsharou? Jaká tajemství, o kterých nemáme ponětí, může Azsuna či Eye of Azshara ještě skrývat?

10) S touhou vyhlížím den, kdy naši pánové budou moci skutečně vstoupit do této sféry. Dosud jste viděli jenom fragmenty. Stíny. Slabounké ozvěny. Jen se zeptej ethereálů, co svede jedna z těchto manifestací.

 

(I long for the day our masters can truly pass into this realm. You have only seen fragments, shadows; the faintest of echoes. Ask the Ethereals what one of these manifestations are capable of.)

 

Konečně se dostáváme k jádru pudla. Pokud jste četli Kroniku, pak víte, že Staří bohové jsou jenom služebníky daleko většího a zvrácenějšího zla – Pánů Prázdnoty (Void Lords). To kvůli nim vznikla Plamenná legie. Sargeras totiž jako jediný z Titánů pochopil, že náš vesmír nikdy nesmí padnout za oběť zlovůli Pánů Prázdnoty. A bál se toho tak moc, že byl raději ochoten vyhladit veškerou existenci, než aby ji přenechal Prázdnotě.

 

A ethereálů se ptát nemusíte – povím vám to za ně. Domovskou planetu ethereálů, K'aresh, potkala kdysi nemilá věc. Void-Lord Dimensius, zjevně jakási manifestace moci Pánů Prázdnoty, otevřel v okolí planety nespočet portálů do Prázdnoty a Spletitého podsvětí. Neusměrněné energie Prázdnoty a arkány se přelily přes planetu a naprosto při tom rozervaly tělesné schránky rasy, která zde žila. Ethereálům se díky jejich znalostem magie podařilo udržet pohromadě alespoň jejich životní esenci, kterou nyní poutají magické "bandáže". Před Dimenziem ale byli nuceni uprchnout a od té doby z nich jsou vyhnanci.

Hádám, že nikdo z nás asi nechce dopadnout podobně. (Nejspíš kromě hráčů, kteří by si za ethereály rádi zahráli.)

 

Jedno je jasné – čeká nás další válka. Válka se zlem, o kterém dosud nemáme nejmenší ponětí a které nedokázali zcela pochopit ani Titáni. Natož my. Otázkou zůstává jediné: budeme v této válce sami? Neexistuje například nějaké šance, že bychom přesvědčili Sargerase, aby upustil od svého smrtonosného tažení a spojil se s námi? (Sargerasova titánská/démonická podstata byla nedávno řešena v tomto článku.)

 

Co z toho všeho vyplývá?

 

Že jsme v háji. N'Zothovi stačí v klidu počkat, jako tak činil doteď. A pokud se nám přece jen znovu podaří odvrátit invazi Plamenné legie... obránci Azerothu zůstanou vyčerpaní, skleslí a nepříliš početní, protože tato válka si jistojistě vyžádá ještě mnoho životů, než bude po všem. A to rozhodně není zrovna nejvhodnější stav pro další válku, tentokrát proti silám Starých bohů a Pánů Prázdnoty. Protože s tím, že Sargeras si vezme příklad z Algalona, poslušně odloží zbraně a složí nám poklonu, jak jsme boží, s tím asi úplně počítat nemůžeme.

Takže já nevím jak vy, ale já jdu tisknout letáčky "N'Zoth FTW". Pro všechny případy.

 

Jste hrdým majitelem Xal'atath a odhalili jste nějakou další nápovědu budoucího WoW obsahu, která tu není zmíněná? Podělte se s námi v komentářích!

Chcete si povídat o World of Warcraft? Připojte se na náš Discord. Rádi vás uvidíme.