Proč to dělat složitě, když to jde jednoduše aneb lazy…

• Esperanta
• 01.08.2018
• Hlavní

Jop, máte pravdu, tohle bude hate. A ne, nebude to hate na to, co Sylvanas udělala s Teldrassilem, nebude to hate ani na jednu ani na druhou frakci, nebudu se rozčilovat ani na pitomými rozhodnutími různých postav. Tentokrát jsem se rozhodla vzít si na paškál způsob vyprávění příběhu, metody, které fungují a které by měl mít nastudované každý schopný tvůrce příběhu. Kor tvůrce jako je Blizzard.

 

Nebudu lhát. Psaní je řemeslo. A aby vám řemeslo mohlo vydělávat, uživit vás a aby se o vás tvrdilo, že jste jeho mistrem, musíte vykonávat dobrou a kvalitní práci. A té předchází mnoho let tréninku a praxe. Takový super web, který mi ohledně psaní neskutečně pomáhá, je Triumvirát. Ano, je zaměřen primárně na fantasy a sci-fi a je zaměřen hlavně na začínající autory, ale každý si z něj může něco vzít. Netvrdím, že jsem se díky němu zlepšila natolik, že nepotřebuji betačtenáře, který by mi neřekl: "Tohle je špatně, tohle je konina a tohle, prosím tě, vymaž, nebo si vydloubnu oči." Ale rozhodně vám pomůže se zamyslet, co děláte špatně. Jedna z mých nejoblíbenějších sérií na webu jsou Úsměvná klišé a Autorské nešvary. No, asi už víte, kam tím mířím. Na to, že Blizzard patří mezi špičku v herním průmyslu, se zdá nemá ani za mák nastudované základní pilíře umění pořádného vyprávění příběhu. "Ale vždyť ten příběh je úžasnej! A proto má tolik fandů!" Hele... bude to asi hnusný ale 50 odstínů má taky miliony fandů po celém světě. A jaké procento hráčů opravdu sleduje příběh? Pardon, já musela. Počet fanoušků zdaleka nedělá dané universum kvalitní. (*cough cough* Twilight *cough, cough*) Neříkám, že příběh Warcraftu nemám ráda. Vždyť sama mám doma snad všechny knihy a komiksy, ale poslední dobou se mi zdá, že Blizzard jde s kvalitou vyprávění od desíti k pěti. A rozeberu proč.

 

Tak to jsem vážně nečekal

Víte, co na dobrých příbězích miluji nejvíce? Nepředvídatelnost. Prostě nevím, co se do poslední chvíle stane. Viděli jste někdy Klub rváčů? Hlavním hrdinou je chlapík, který trpí nespavostí. Chodí na různé terapie a nic nezabírá. Pak jednou v letadle potká muže, který mu dá svou vizitku, kdyby cokoliv potřeboval. Když dorazí před barák, ve kterém bydlí, zjistí, že mu byt shořel. A tak mu nezbývá nic jiného, než zavolat. Oba sednou na pivo a před hospodou se z prostého rozmaru rozhodnou z legrace poprat. A hlavní hrdina zjistí, že právě tahle možnost, jak upustit páru, mu konečně zajistí klidný spánek. Pak se však začnou přidávat další lidé a vznikne tak Klub rváčů. Jenomže jak tak film ubíhá, začínáte zjišťovat, že něco není v pořádku. Ostatní postavy se k hlavnímu hrdinovi chovají divně a mají nelogické reakce. A víte co? Tohle teď dám do spoileru, pokud jste to ještě neviděli, protože to je sakra nářez.

 

 

Jakože... jakože co? Podrž koště, to mě opepři a ogriluj! Celé to odhalení téměř k závěru, vás skopne ze židle (nebo sedačky, záleží na čem sedíte), čumíte a nechápete ale postupně vám začínají docházet mírné náznaky během celého filmu. To, jak se hrdina chová, to co se mu děje, to jak na něj reagují ostatní. Když vám film nebo kniha udělá tohle... pak autor příběhu vyhrál. Jeho příběh nejenže fungoval ale ještě ve vás zanechal stopy.

 

Dobře, kdy mě naposledy takhle vyšokoval World of Warcraft? Přemýšlím... Myslím, že naposledy mi spadla čelist, když nám Ebonhorn odhalil svou pravou identitu. Tak to jsem nečekala. Jenomže to je celkem málo. Blizzard tohle ve strategiích ještě nedělal. Děj nebyl úplně předvídatelný, ani lineární. Čekali jste, že Arthas vymlátí Stratholme? Nebo snad že se pak vrátí do Lordaeronu a zabije vlastního otce? Že se jednou spřátelí s Kel'thuzadem? Ano, tohle jsou jednoduché příklady, ale příběh v té době fungoval. Ano, uznávám, nedělalo na něm tolik lidí jako teď. A už vůbec to nebyl tak obrovský svět. Že je tohle to jediné, co mi na Warcraftu vadí? Ani ne, k tomu horšímu se teď dostaneme. A není to ani tak tím, jak se Blizzard rozhodl vyprávět příběh ale spíše o jeho přístupu.

 

Když nevíš, co s ním, tak ho zabij! A pak ho oživ...

Jedním z celkem nepříjemných a opakujících se motivů, je oživování postav. Jedná se o celkem typické klišé, které vidíte napříč různými světy. Když už tvůrci neví, co si počít s postavou, tak ji většinou zabijí. Jenomže po nějaké době si začnou říkat, že to možná dělat neměli a teď by se jim daná postava zatraceně hodila. Však máme fantasy svět, tam je všechno možné, takže můžeme přeci oživovat, no ne? No... můžete. Možnosti světa vám to nezakazují. Ale... vážně byste měli?

 

V běžném světě se o své blízké bojíte, protože víte, že není cesty zpět. Mávnutím kouzelného proutku se vám milovaná osoba nevrátí ze záhrobí. A když čtete knihu nebo se díváte na film či seriál nebo hrajete hru z prostředí, které oživování postav nedovoluje, pak se bojíte taky. A hodně. Zážitek je mnohem intenzivnější. A existují fantasy světy, kde mrtví hrdinové prostě mrtví zůstanou. Teď jsem se třeba ponořila do komiksové série Mýty (v originále Fables) a když pohádková bytost (nebo dejme tomu mýtus) zemře, není cesty zpět. Prostě je mrtvá a tělo se hodí do Čarodějné studny. Konec šmitec. Jenomže když čtenáři dáte pocit, že v daném světě není tak těžké postavu oživit, pak jste si zadělali na problém. Čtenář, hráč či divák se přestane o postavy tolik strachovat. Nad jakýmkoliv nebezpečím mávne rukou. Adrenalin je pryč. Zlehčujete smrt postavy (nebo postav). Prostě přiznáte, že nejste natolik dobří, abyste si příběh tak dobře promysleli a vyhnuli se tomu. Dobře, jednou se to zvládnout dá a to i v kvalitnější dílech (ahoj, Jone Sněhu). Ale když už se postavy oživují jako na běžícím páse, podřezáváte si pod sebou větev.

 

Bizzard ještě ve strategiích hrdiny neoživoval. Pokud ano, pak jako nemrtvé. Postavy se tím měnily a vyvíjely. Jenomže pak přišel World of Warcraft. Jedním z prvních takových oživení, byl Illidan. Tam se Blizzard ale ještě celkem vykroutil. Vashj a Kael'thas Illidana odvedli do bezpečí a nechali ho zotavit. Pak ale přišel další: Muradin. Vy, kdo jste hráli Warcraft III si na celou tragédii musíte vzpomínat dobře. Ve Wrath of the Lich King se ukázalo, že Muradin jen ztratil paměť a dlouho žil mezi Frostborn trpaslíky. Blizzard zjistil, že jim to fanoušci odpustí a tak pokračoval. Cho'gall. Gul'dan (jo já vím, alternativní linka, ale to je snad ještě horší), Nefarian, Cenarius,... Takhle bych jich vyjmenovala opravdovou spoustu. Jo, Variana nám asi nevrátí. Protože to by nejdřív někdo musel to puzzle dát dohromady. A pár dalších postav nevrátí. Stejně to nic nemění na tom, že si na to zvykli a je to něco co by se v kvalitním příběhu vyskytovat nemělo v tak velké míře.

 

Zpátky do budoucnosti... nebo do minulosti

Další celkem dobrá metoda, jak spáchat seppuku, je cestování v čase. "Ale my máme Nozdorma! A Bronzovou letku!" A já vám na to řeknu: "A ti nedělají chujoviny." Protože kdyby je dělali, tak se nám historie přepíše už hodněkrát. To bychom si takhle mohli chodit do dob První války, Druhé války, hej... not bad idea... Wait, no.

 

Udělalo to už pár velkých univers. Dosaďte si sem cokoliv, co chcete a na co si vzpomenete. Jenomže když to uděláte, dáváte najevo, že už nevíte, co s příběhem dělat. A nejen to. Vy si do obou bot rozmáčknete banán a pak si je obujete. Čvacht čvacht. Ano, byl to způsob, jak nám ukázat Draenor. Jenomže ten datadisk stál za houby. Expení naprosto epické ale endgame úplně k ničemu. Nádherné lokace zanikly v nedostatku obsahu. Ale je možné, že jsme cestovali v čase i z toho důvodu, aby Gul'dana přivedli zpět a odstartovali Legion. Jo, asi furt lepší než oživování... Ale co takhle vymyslet během datadisku naprosto nezajímavou postavu, která nahradí jinou, se zajímavější a delší historií? A pak tu danou postavu už stejně nikdy neuvidíme? Za Yrel mě můžete kamenovat, klidně u toho budu říkat "Good enough of Jehovah", abyste z toho měli větší radost, ale byla zbytečná. Dělalo se kolem ní velké haló, abychom se nakonec o ní nic zajímavého nedozvěděli a byli svědky násilného a těžce uvěřitelného vývoje charakteru. A pak kvůli ní umře Maraad a úloha Yrel skončí společně s datadiskem. Ano, je sexy ale... to je vážně to, kvůli čemu charakter milujete? Jestli jo, tak to je hodně smutný. To je jako kdybych řekla, že moje nejoblíbenější postava z nějaké knihy je ten a ten, protože je sexy. To je hodně lazy writing a nikoho vaše popisy vzhledu nezajímají, pokud se daná postava chová jako chuj první třídy.

 

Budeme mlžit a doufat, že nám na to skočej!

Tak a tady se dostáváme k celému jádru pudla... K problematice, která mě k napsání tohoto článku přivedla, vytočila mě doběla, protože něco takového je tah hodný pár facek a daný člověk by si zasluhoval shodit do Ženevského jezera se závažím na noze. Zdá se to teprve jako chvilka, ale Blizzcon byl už víc jak půl roku zpátky. Dodnes si pamatuji, jaká vlna pozdvižení se zvedla, když se na promítacím plátně poprvé objevil hořící Teldrassil. A tehdy se Blizzard vyjádřil: "Zatím nevíte, kdo to udělal. A kdo si začal jako první. Jestli byl první Teldrassil a pak následovalo Undercity a naopak. Nebojte, bude toho víc a bude to zajímavý." Od té doby fanoušci začali probírat nesmírné množství teorií. Zaútočila Aliance na Undercity, aby si vzala zpět bývalé království lidí? Navedl k tomu Anduina Genn Greymane kvůli pomstě? A kdo zapálil Teldrassil? Byla to Jaina? Byl to Genn? Udělal to někdo z Aliance, aby dal důvod k válce proti Hordě? Chtěla Sylvanas azerit, který se na Teldrassilu objevil? Chtěla tak Alianci držet pod krkem nebo chtěla jen strategickou pozici na Kalimdoru?  Nebo... Teldrassil zapálil Malfurion, aby Sylvanas vypálil rybník? Komentář Blizzardu zažehl diskuze. Nechal nás doufat, že to všechno nebylo tak prvoplánové, jak se zdálo. Že za tím bylo něco víc. Že to, že Sylvanas kráčí k Teldrassilu přece ještě neznamená, že ho zapálila.

 

A ejhle... Naše konspirační teorie s Warbringers: Sylvanas videem skončily. Jen, abychom zjistili, že to bylo lineární a že zajímavější plot twisty vymysleli fanoušci. Že se tvůrci hry ani nesnažili nám vyrazit dech a dát nám najevo: "Ha, bylo to složitější a vy jste nám nevěřili!" Ne, nic takového. Byla bych nebyla tak neskutečně naštvaná, kdybych si nepamatovala, jak Blizzard mlžil. Jak se tohle snažil sám zamést pod koberec a na poslední chvíli zachránit naprostou předvídatelnost celého příběhu. Kdyby to byl neudělal, určitě bych špačkovala na lazy writing, ale tentokrát je to umocněné tím, že nás Blizzard nalákal na bonbon a na poslední chvíli ucuknul. 

 

Jestli autor příběhu musí mlžit takovým způsobem, aby zamaskoval svou neschopnost udělat nečekaný zvrat, pak je to k politování. A možná k pláči. Je to zrada fanoušků, zrada příběhu. Jestli jste nechtěli, abychom okamžitě poznali, že ho zapálila Sylvanas, pak jste nám měli ukázat jiný obrázek. Nebo Sylvanas z obrázku nějak vymazat. Nebo něco jiného.

 

Teď mi budete argumentovat: "Ale vždyť ještě nejsou venku novely! Přece to ještě nemůžeš odsuzovat!" Víte, jak bych byla ráda, aby tomu tak bylo? Aby se v novelách objevilo něco, co by mě donutilo přehodnotit celý postoj? Že je za tím něco víc, že je to mnohem složitější a komplikovanější? A že si v podstatě začala nějakým způsobem Aliance nebo že měla Sylvanas mnohem zajímavější důvod? A aby Blizzard alespoň jednou udělal nějakou revoluci uvnitř Aliance a aby je z průseru musela vysekávat právě Horda? Ani nevíte jak ráda bych se mýlila. Ale jestli Blizzard během Battle for Azeroth nedokáže, že opravdu umí nečekané zvraty, že nám nenaservíruje něco, co jsme viděli už několikrát před tím... pak nevím, jak dlouho mi nadšení pro příběh ještě vydrží.

 

 

Co si o celém pokračování příběhu nyní myslíte? Jak vnímáte mlžení Blizzardu ohledně Teldrassilu a útoku na Undercity? Pojďte si s námi zadiskutovat na náš Discord!

Chcete si povídat o World of Warcraft? Připojte se na náš Discord. Rádi vás uvidíme.