Konkláve přílivu

• Hanzik
• 22.09.2009
• Fan Fiction

Obsah:

• 1. kapitola
• 2. kapitola
• 3. kapitola
• 4. kapitola

[odstavec] 1. KAPITOLA - Setkání po letech

"Brolire, jak už je to dlouho co jsme se naposledy viděli?" zeptala se s úsměvem žena.
"Řekl bych že od té doby co jsme se omylem přenesli do postele tomu trpasličímu páru zrovna když stlali." Odpověděl s ještě širším úsměvem Brolir.
"A na to jsem skoro zapomněla" odpověděla" ale řekla bych že ti trpaslíci na to tak lehko nezapomenou."
"A kdopak je tvůj mlčenlivý přítel Lareg?" zeptal se při pohledu na elfa Brolir.
"Promiň málem bych zapomněla" začala se omlouvat Lareg "Tohle je Yeyinde, druid ze Cenariova kruhu"
"Těší mě Yeyinde" usmál se Brolir na elfa, ale ten na něj koukal jako na blázna.
"Takhle si asi moc nepokecáte" vyhrkla Lareg a promluvila na Yeyindeho bezchybnou elfštinou. Ten z toho měl očividně radost, protože jí stejným jazykem téměř zazpíval odpověď.
"Bohužel umí obecným jazykem přibližně tolik, jako ty elfsky." Začala vysvětlovat Lareg "Říkal že ho taky těší" dodala ještě.
"Dobře když jsme si tak hezky a barvitě popovídali, můžeme přejít na to proč si mě tu tak nutně potřebovala." V Brolirově hlase byl jasně slyšet sarkasmus a Lareg se pousmála.
"Tady to nebudeme riskovat budeš si s námi muset udělat výlet." Odpověděla.
"A kde přesně to můžeme riskovat?" zeptal se Brolir.
Věděla že její odpověď ho nepotěší a tak odpověděla velice pomalu. "Na Měsíčním palouku."
A odpověď ho kupodivu nepotěšila. "Před chvílí jsem se tuším zmiňoval o tom jak dopadl poslední pokus o přenos na podobnou vzdálenost" odpověděl kysele.
"No dobře tak jsem se kapku sekla" odpověděla mu ještě kyseleji.
"Jeden kontinent vedle neodpovídá mojí představě slovního spojení trochu sekla"
"Sotva jsem se to naučila a trochu jsem se přecenila. A jak vůbec víš kde je Měsíční palouk?"
"Nejsem pitomec abych nevěděl že někde v Ashenvale."
"Hele bylo to dost dávno teď už ovládám portály mistrovsky."
"A sakra to mi zní nějak povědomě."
"Ty mysliteli, jak jsem se sem asi dostala? Myslíš že jsem udělala ten portál před hlavní bránou?"
"No dobře vyhrála si." Zakončil diskuzi Brolir a Lareg si po těch slovech očividně oddychla.
"Mimochodem kde je Yeyinde?" zeptal se jen tak mimochodem.
"Hups" vydechla.
"Co myslíš tím hups?" Zeptal se Brolir.
"Tohle." Odpověděla a ukázala na kamennou dlažbu obchodní čtvrtě.
"Hups" zopakoval po ní.
Na místě kde ještě před chvílí stál Yeyinde stála nyní výstavní ovce, která je oba sledovala nenávistným pohledem. Lareg musela během hádky nevědomky seslat kouzlo. Hned jak se jí ho podařilo zrušit začala se mu elfsky omlouvat. Naštvaně na ní něco zahučel a začal pokašlávat, protože v jeho hlase bylo pořád trochu slyšet mečení.
"Říká že až se příště začneme hádat jako staří manželé, schová se za nejbližší překážku" překládala Lareg.
"Má celkem štěstí že jsi ho nespálila ohnivou koulí." Zašeptal Brolir, zatímco se Yeyinde pustil do odporně zeleného lektvaru, který vyhrabal někde z hloubi svého hábitu.
Yeyinde opět zahučel něco elfsky. Díky lektvaru už bez stopy mečení.
"Ptá se jestli už můžeme jít." Pustila se opět do překladu.
"Dobře, ale jak se tam chce dostat? Druidové nikomu nikdy nesvěřují kde leží Měsíční palouk a to značně stěžuje přenos." Odpověděl kousavě Brolir asi ještě nevychladlý z předchozí hádky.
"Trochu mi s tím pomůže jinak by sem ani nechodil." Vysvětlila a elfsky promluvila k Yeyindemu. Ten se nadšeně pustil do kouzelného přenosu. Díky tomu vypadal jako by v každé ruce držel silnou trpasličí svítilnu. Ve chvíli kdy shromáždil dost energie na daleký přenos se pustila do díla Lareg. Ve chvíli změnila přenosové kouzlo na portálové a objevila se totožná trhlina jakou s Yeyindem přišli. Yeyinde se do trhliny vrhnul s nadšením jaké by od něj Brolir nikdy nečekal.
"Nechala bych to udělat tebe, ale ty s dálkovým přenášením nemáš žádné zkušenosti." Řekla a zamířila k portálu.
"A divíš se s mými zkušenostmi?" stačil odpovědět Brolir než Lareg zmizela v portálu. Pomalu přišel k portálu a zamyslel se co mu tohle dobrodružství může přinést. Nakonec si řekl že je to jedno a že s Lareg se člověk nikdy nenudí.Otázkou zůstává: Stojí o tuhle zábavu? Vstoupil do portálu a ten se za ním zavřel jako hluboká voda.

2. KAPITOLA - Rada měsíce
Čekali. Měsíční světlo dopadalo na budovy, pro ně od narození známé, avšak pro Lidi velmi exotické. Osm elfů a dva panteři sledovali malé jezírko uprostřed vesnice. Těsně před jezírkem se začal vytvářet zářivý portál. Z portálu vystoupil Yeyinde, jakožto nejmladší z Rady byl na Elfská měřítka neuctivý. Za ním vystoupila (i na lidská měřítka) mladá žena v s jako havran černými vlasy a přibližně stejně starý blonďák.
"Buď pozdraven Yeyinde i ty Lareg" pozdravil jeden z přihlížejících elfsky.
"Buď pozdraven Brolire" přešel elf do obecné řeči.
"I ty druide" oplatil mu pozdrav Brolire.
"Jmenuji se Grad, ale dost formalit čeká na vás Rada"
"Rada?" Elfské shromáždění se ani nepohnulo. Grad se otočil směrem k panterovi přímo naproti Brolirovi.
"To ti vysvětlí starší" odvětil Grad a znovu zaujal své místo v kruhu Elfů. Brolir se snažil zjistit jestli na panterovi někdo sedí, ale nikoho nezahlédnul.
"Hledáš někoho člověče?" Brolir nevěřil vlastním očím. Nepromlouval nikdo z okolí pantera. Promlouval sám panter.
"Copak? Koukáš na mě jako bych byl první mluvicí panter, kterého potkáváš." Zvířecí tlama vyloudila něco jako úsměv.
"Omlouvám se nikdy jsem nevěřil že se opravdu umíte proměnit na zvířata." Odpověděl v rychlosti Brolir.
"No byl si vyveden ze svého omylu a teď odpovím na tvou otázku." Zvířecí rysy vypadaly celkem komicky, když druid mluvil "Po prvním vyhnání Plamenné legie první z nás, polobůh Cenarius, tajně založil tuto radu a nazval ji Rada měsíce. Členy Rady se mohou stát jen ti nejmocnější z nás a ti jsou pečlivě vybíráni. Ostatní Druidové o této skupině ani neví. Členů může být však pouze 12 najednou. Nedávno byl při potyčce s několika nemrtvými Černokněžníky zabit jeden z nejstarších členů Rady. Jeho místo zaujal Yeyinde."
"A k čemu potřebujete zrovna mě?" zeptal se Brolir.
"Omyl mladý mágu, my tě k ničemu nepotřebujeme." odpověděl Grad nadutě.
"Tak to abych šel." Brolir neměl Elfy zrovna v lásce převážně pro jejich aroganci a oproti druidům byli všichni Elfové sebekritičtí.
"To bude velmi obtížné." ozval se panter za jeho zády. Brolirovy nohy omotaly kořeny, které tu před chvílí rozhodně nebyli a on ztratil rovnováhu.
"Fajn zrovna sem si chtěl lehnout do toho pěkného mechu." řekl Brolir, když spadl na zem.
"Grad chtěl naznačit že tvá účast není podmínkou úspěchu, ale i tak bude jistě velmi přínosná." Ozval se znovu panter.
"To jistě." Přidal se Grad a panter zavrčel.
"No dobře v čem vám mohu VYPOMOCI?" poslední slovo Brolir vyslovil jako by ho vyzvracel.
"Pojď sem nerad mluvím s někým na zemi." Ozval se panter a kořeny kolem Brolirových kotníků povolily. Když se Brolirovi podařilo vstát zjistil že druidové se stačili posadit ke stolu, který doslova vyrostl ze země. Jediné volné místo u stolu bylo mezi Lareg a elfskou druidkou. Brolir čekal jestli se bude podávat jídlo, ale nepodávalo. Usoudil že stůl slouží pouze k poradě. Panterovi v čele stolu začali mizet drápy a měnit se na nehty. Po celém těle mi mu mizela srst, kromě hlavy, kde se prodlužovala. Tesáky se změnily na zuby. Druidovo tělo ztloustlo, ale pouze tím že na něm narostly svaly. Změna sice trvala asi vteřinu, ale žluté kočičí oči zůstaly druidovy ještě chvíli po tom. V čele stolu seděl Elf, jeho věk byl poznat pouze pomocí šedivých vlasů. I když musel být o několik tisíc let starší než Yeyinde, jejich kůže měla stejně tmavě fialový odstín a pod ní se skrývali úplně stejné svaly.
"Nedávno jsme zjistili že se dalo dohromady několik nejmocnějších černokněžníků, kteří jsou stále věrni Plamenné legii. Naši zvědové zjistili proč se tak stalo." Vypravil ze sebe druid naprosto stejným hlasem, jaký měl v podobě pantera.
"Mám hádat nebo mi to sladké tajemství řeknete?" Brolira už to mlžení začalo dost otravovat.
"Dobře tedy. Chtějí vyvolat soukmenovce boha Ragnarose. Pána přílivu Neptulona."

3. KAPITOLA - Setkání v Undercity
Vyděšený výraz na Brolirově tváři přiměl Grada k poznámce o projevení inteligence. Po stupňující se hádce se do sebe pustili jako kluci na pískovišti. Rozrazila je až magická stěna vytvořená Lareg.
"Váš láskyplný vztah necháme na později." ozvala se.
"Pravda. Bude mnohem užitečnější vymyslet co s těmi černokněžníky." řekl se panter přes hlavy ostatních druidů. Brolir a Grad se posadili zpátky na svá místa a znovu se začali věnovat diskuzi.
"Jediné co o tom spolku víme, je fakt že zítra ráno má přijet jeden z nich do Undercity, aby nakoupil zásoby, to je naše jediná šance." Začal panter.
"A šance k čemu přesně?" zeptal se Brolir.
"Musíme ho sledovat až do jejich tábora samozřejmě." Vysvětlil panter.
"Ano skvělý plán, ztratíme se v davu nemrtvých a budeme ho nenápadně sledovat." Řekl Brolir.
"Samozřejmě že ne. Tuhle nepatrnou maličkost jsme neopomněli." Poznamenal Grad. Panter se podíval jeho směrem takovým způsobem že téměř připomínal svou zvířecí formu a Grad ihned zmlknul.
"Vlastně je to úkol pro mě." Připomněla Lareg nadšeně.
"Pro tebe? Potřebujeme se snad přenést do něčí postele?" odpověděl jí Brolir slaďoučkým tónem.
"Fakt že ty by si nezvládl ani trefit se na určitý kontinent si zapomněl zmínit." Odpověděla ještě sladším tónem ona. Z davu se ozvala rychlá Elfština a Lareg překládala.
"Máme toho nechat, poněvadž víme jak naše hádky končí."
"Já to sice nevím, ale opět jsme se odklonili od tématu." Panter už byl očividně unavený chováním jak dvou mágů, tak dvou mladých druidů. "Lareg mohla by si svému příteli říct v čem spočívá tvá úloha?"
"Vytvořila jsem několik kamenů iluzí. Pokud budou správně fungovat, měli by jsme se proměnit na nemrtvé. Samozřejmě jen vizuálně." Vysvětlila Lareg pyšně.
"Nikdy jsem nevěděl že to umíš." Udiveně odpověděl Brolir.
"Je tolik věcí, které umím a ty o nich ani nevíš." doplnila tajemně.
"A vaření to rozhodně nebude." Usadil ji Brolir.
"Zdá se že budeme muset najít nějaké dva mágy, u kterých nebude hrozit že se po cestě navzájem zabijí." Řekl znuděně panter, ale na oba mágy to zabralo jako rána bičem. Když oba zmlkli dodal: "Dobře tedy doporučoval bych vám vydat se na cestu."

"Opravdu skvělé. Vážně skvělé." Postěžoval si Brolir, když do něj narazil další nemrtvý.
"Fakt že vypadáš jako nemrtvý nemění nic na tom že mluvíme pořád stejným jazykem, tak radši mlč." Usadil ho Grad, kterého vyfasovali jako experta na boj ve zvířecích podobách. Yeyindemu se moc nechtělo, ale protože jeho léčivé schopnosti byli mnohem větší než většiny rady byl poslán také. Už asi hodinu všichni 4 sledovali orkského černokněžníka, který se právě hádal z nemrtvým prodejcem kůží.
"Ještě chvíli a zaplatím to za něj sám." zašeptal Brolir. V té chvíli nacpal obchodník snad polovinu svého krámu do pytle, který si Ork přehodil přes rameno, už tak značně zatíženém zhruba půltuctem podobných pytlů. Jakmile se vydal směrem k chodbě vedoucí na povrch, vmísili se mezi skupinu nemrtvých válečníků, kteří mířily stejným směrem. Když válečníci změnili směr, plynule přešli ke skupince krvavých elfů. Na konci chodby stály dva hnusové, odporná stvoření sešitá z mrtvých těl. Na povrchu už jim byli iluze k ničemu, protože sledovaný se může kdykoliv ohlédnout a čtyři nemrtvý z Undercity celou cestu za zády už pobízí k podezření. Rychle k sobě přivolali koně, kteří byli maskovaní stejným způsobem jako oni. Potom Lareg a Brolir společnými silami zneviditelnili sebe, své koně, elfy i pantery, kteří Elfové používali místo koní. Orka našli kousek od místa, kde ho viděli naposledy. Snažil se napasovat veškeré zboží, které nakoupil na hřbet vlka, na kterých Orkové jezdili nejraději. Nebohé zvíře se pod vahou několika obřích pytlů i samotného Orka prohnulo, ale i tak se bez problémů rozjel směrem k hlavnímu východu z Undercity, který byl ukryt v ruinách Lordaeronu (chodba sloužila pouze jako vedlejší východ).
"No tohle bude veselé." Zašeptal Brolir do ucha Lareg. Nebylo to sice jednoduché vzhledem k tomu že jeli každý na jiném koni, ale pochopit to bylo mnohem jednoduší. Mířili ke stanici gobliních vzducholodí. Nenápadně se proplazili kolem skřeta, který vybíral poplatky a vstoupili na palubu vzducholodě. Ork zaplatil tolik zlata že by to uhradilo dvě cesty pro regiment vojáků a skřeti proto vypravili vzducholoď bez čekání na další zákazníky. Vzhledem k tomu že na palubě byli pouze dva skřeti řídící loď a Orkský černokněžník nebylo těžké najít místo, kde se mohli prospat. Připravili se na dlouhou cestu přes oceán.

4. KAPITOLA - Skrz Dark Portal
Pokračování příště...

---

Naspäť do sekcie Povídky


Chcete si povídat o World of Warcraft? Připojte se na náš Discord. Rádi vás uvidíme.