Zapomenutý bůh 1.-2. kapitola

• Bellatrix
• 08.07.2011
• Fan Fiction

1. kapitola Uplynulo již mnoho týdnů od chvíle, kdy výprava, původem z Dalaranu, opustila pevnost Nethergarde a vydala se do pustých Blasted Lands. Jaký byl cíl této výpravy? Oficiálně měla prozkoumat oblast západně od Dark Portalu, zvanou Tainted Scar, kde sídlilo velké množství démonů, kteří se údajně chystali Nethergarde napadnout. Jednoho dne však mágové zachytili podivný zdroj energie a výprava se ho nyní již několik týdnů snažila neúspěšně lokalizovat. Na počátku čítala výprava kolem sedmdesáti členů, většinou dalaranských mágů a lordaeronských vojáků, teď jich však zbývala stěží polovina. Všichni přeživší dosud s hrůzou vzpomínali na události, které vedly ke smrti jednotlivých členů expedice. Ta poslední se jim vryla do paměti snad nejvíce. Včerejšího večera, hned jak se výprava utábořila, s křikem vyběhli z tábora dva staří zkušení vojáci. Druhý den pak byly nalezeny jejich mrtvoly, kterým z vnitřností trčely jílce jejich vlastních mečů. A v obličejích se hrůzostrašně šklebil pomatený výraz. Všichni členové výpravy svorně tvrdili, že to je to nejhorší, co kdy viděli. Mýlili se. To nejhorší mělo teprve přijít. Argos Dawnbringer, paladin řádu Stříbrné ruky a vůdce výpravy, se znepokojeně rozhlížel po okolní krajině. V širém okolí totiž nebylo žádné místo, kde by se dalo na noc bezpečně utábořit. Právě když se chystal vydat povel k dalšímu pochodu, uviděl v dálce dva jezdce na koních. Byli to rytíři, kteří tvořili předsunutou hlídku. Oba se s tryskem hnali k výpravě a z dálky byl slyšet jejich radostně znějící hlas. ,,Jeskyně! Nedaleko odsud je jeskyně!“ Na pochmurných tvářích členů výpravy se konečně objevil náznak úsměvu. Dawnbringer se ale neusmál. Místo toho pohlédl na vznešeně vypadajícího starého muže ve fialové róbě se znakem Kirin Toru, kolem kterého byli soustředěni všichni ostatní mágové. Stejně jako Dawnbringer, ani on nevypadal překvapeně a zachovával si svůj neutrální výraz. ,,Aethenasi,“ zašeptal Dawnbringer ,,jak jsi to k čertu mohl vědět?“ Po příchodu do jeskyně začali vojáci ihned rozdělávat oheň. Jeden z rytířů, který jeskyni objevil, běžel k Dawnbringerovi. ,,Pane,“ ohlásil se, ,,měl byste něco vědět.“ ,,A co, Heralione?“ odpověděl unaveně Dawnbringer. ,,Víte, pane, když jsme objevili tu jeskyni, vydali jsme se ji samozřejmě prozkoumat.“ hlásil Heralion. ,,A zdá se, že ta jeskyně snad nemá konce. Bloudili jsme tu asi hodinu, možná dvě, úplně jsme ztratili pojem o čase. Byli jsme rádi, že jsme se odsud vůbec dostali.“ ,,A našli jste něco zajímavého? Nějaké démony, mrtvoly, zvláštní symboly na stěnách, víš snad, co myslím.“ zeptal se Dawnbringer. ,,Ne, pane. Nebylo tu vůbec nic.“ odpověděl Heralion. ,,Dobře. Můžeš jít.“ Heralion už byl na odchodu, když si Dawnbringer na něco vzpomněl ,,Ještě něco. Přiveď mi sem toho arcimága, Aethenase. Potřebuji s ním neodkladně mluvit.“ ,,Jistě pane.“ ,,Doufám, že mi vysvětlí to ranní proroctví.“ zabručel Dawnbringer tak, aby ho odcházející Heralion neslyšel. Aethenas právě rozmlouval se svými dvěma nejlepšími učni. Po jeho levici stál Deren Soulfall, syn významných dalaranských arcimágů, který svůj talent pro magii přirozeně podědil. Předpokládalo se od něj, že se jednou stane členem Šestice, která vládne Dalaranu. Vpravo pak stál Merlot Lordon. Na rozdíl od Derena pocházel Merlot z rodiny chudých Hillsbradských farmářů. Do Dalaranu se poprvé dostal jako jeden ze sluhů jistého arcimága. Merlot však v Dalaranu nezahálel a vždy, když byl jeho pán mimo dům, studoval jeho objemné magické knihy. A byl to právě Aethenas, který rozeznal Merlotův talent a stal se jeho učitelem magie. Merlot patřil k Aethenasovým nejzvídavějším žákům a i nyní měl na svého mistra připravené různé otázky, když tu byl náhle Aethenas vyrušen Heralionem. ,,Budete mě muset omluvit.“ promluvil Aethenas po rozhovoru s rytířem k oboum učňům. ,,Pan Dawnbringer si mě vyžádal.“ ,,Jistě, mistře.“ odvětil Deren, který již byl myšlenkami někde jinde a ihned po mistrově odchodu se spolu s dalšími mágy začal věnovat hrám. Merlot si však sedl k ohni a odcházejícího starce s neklidem pozoroval. ,,Něco se s ním děje.“ proplouvala mu v hlavě myšlenka ,,Ale co?“ Dawnbringer přivítal arcimága ve svém narychlo postaveném přístřešku. Zatímco si Aethenas naléval z hliněné nádoby vodu, pokynul Dawnbringer strážným, aby je nechali o samotě. Když poslední strážný zmizel ve stínu jeskyně, upřel Dawnbringer na arcimága svůj pohled. ,,To proroctví.“ řekl s hrůzou v hlase. ,,Co přesně znamená?“ ,,Nevím.“ odpověděl Aethenas. ,,Je to tvoje proroctví. Měl bys vědět jeho význam…“ ,,Není to moje proroctví.“ přerušil Dawnbringera arcimág. ,,Je to jenom můj sen. To proroctví jsem v něm sice slyšel, ale to neznamená, že by bylo moje. Je někoho úplně jiného.“ ,,Koho?“ rázně promluvil Dawnbringer. Aethenas nijak nereagoval. Dawnbringer už se chystal zopakovat otázku, když Aethenas zašeptal. ,,Myslím, že se to už velmi brzo dozvíme.“ Dawnbringer se zhluboka nadechl. Neměl rád mágy z toho důvodu, že často mluvili v hádankách. Paladinové byli v řeči daleko přesnější a stručnější. Kdyby tak jenom… ,,Pomoc!“ Náhlý výkřik přerušil proud Dawnbringerových myšlenek. Dawnbringer se podíval na Aethenase, ale ten se jenom klidně usmíval. Dawnbringer rychle vyběhl ze svého příbytku. V jeskyni vládl naprostý zmatek. Nikdo si nebyl jistý, kdo vlastně zakřičel a především odkud. ,,Fandrele,“ zakřičel Dawnbringer na jednoho z vojáků ,,co se stalo?“ ,,Nevím jistě, pane.“ odvětil Fandrel. ,,Ale ten trpaslík… Hadran…“ ,,Hjalmar.“ ,,…ano… se před chvílí vydal prozkoumat jeskyni. Říkal, že se za chvíli vrátí.“ ,,Myslíš, že to byl on?“ ,,Asi ano, pane. Nikdo jiný to být nemohl.“ ,,Dobře. Připrav všechny muže do obranné pozice. Jestli se tady něco potuluje, určitě to půjde i po nás. Musíme se na to připravit.“ rozkázal Dawnbringer. Najednou ucítil na svém rameni něčí ruku. Otočil se a hleděl přímo do arcimágových očí. ,,Musíte odejít z jeskyně. Oni se blíží. Jestli tu zůstanete, bude výprava ztracena.“ ,,Co?“ Dawnbringer už zase nerozuměl arcimágovi ani slovo. ,,Odejít?“ Aethenas už ho ale neposlouchal a vydal se ke své skupince mágů. Dawnbringer překvapeně pozoroval, jak se mágové postupně zvedají a opouští jeskyni. Všichni, až na jednoho, který očividně odmítal uposlechnout arcimágův příkaz. Dawnbringer si pamatoval, že se ten mág jmenuje Merlot, to však nyní nebylo důležité. ,,Kam odcházíte?“ zeptal se jednoho z mágů. ,,Mistr nám řekl, že nás všechny ochrání. Musíme ale opustit jeskyni. Všichni.“ pohlédl na něj mág a pospíchal dále za ostatními. Dawnbringer se otočil, aby arcimága našel a objevil ho, jak se baví s několika vojáky. ,,Svoje lidi možná přesvědčit dokážeš, ale moje muže necháš na pokoji.“ zavrčel a vydal se k nim. Když se ke skupince dostal, střetl se jeho pohled s pohledem arcimágovým. ,,Pane Dawnbringere,“ spustil jeden z vojáků ,,tenhle člověk se nás snaží přesvědčit o tom, abychom opustili jeskyni.“ Dawnbringer ho ale neposlouchal. Neustále hleděl arcimágovi do očí, když vtom jeho tělem prolétla silná vlna chladu, až se Dawnbringer celý zatřásl. ,,Pane, je vám dobře?“ zeptal se s obavami další voják. Ale Dawnbringerovi bylo dobře. Nebo mu spíše bylo daleko lépe. Věděl už totiž, že arcimágovi nemá odporovat. ,,Poslechněte toho muže a opusťte jeskyni. Honem!“ rozkázal a vojáci se okamžitě rozeběhli k východu z jeskyně. Dawnbringer je následoval, ale ještě se před odchodem naposledy podíval tím směrem, kde Aethenas stál. Arcimág tam ale už nebyl. Před jeskyní vládl chaos. Všichni se horečně připravovali k boji, ke kterému se očividně schylovalo. Když Dawnbringer vyběhl z jeskyně, okamžitě k němu zamířil Merlot. ,,Aethenas. Kde je? Kde je?“ ptal se znepokojeně, ale Dawnbringer mu neodpověděl. Místo toho zamířil ke své armádě a pak se otočil k jeskyni. Chvilku se nic nedělo, ale poté z jeskyně vyšlehl oslepující modrý paprsek světla. Všichni si honem zakryli oči, ale bylo to zbytečné, neboť světlo velmi rychle zase pohaslo. Dawnbringer se opatrně vydal ke vstupu do jeskyně a ostatní ho tiše následovali. Najednou Dawnbringer o něco zakopl a s výkřikem spadl na zem. Okamžitě k němu přiběhli dva vojáci, ale Dawnbringer je rychle odstrčil. Když se pak podíval, o co vlastně zakopl, zjistil, že to je bezvládné arcimágovo tělo. Dawnbringer se dotkl jeho obličeje, aby mu mohl zavřít oční víčka… … a najednou se ocitl v rozlehlé tmavé místnosti. Instinktivně hmátl po zbrani, ale najednou se v místnosti objevilo světlo a v něm arcimágova mrtvola. Ta však neležela na zemi, ale vznášela se a pomalu přelétávala místností. Dawnbringerem opět otřásl chlad, stejný, jako když naposledy mluvil s arcimágem. A pak se zdálky ozval hluboký, děsivý hlas ,,Ty budeš další!“ Ačkoliv zněl tento hlas dosti zastřeně, Dawnbringer tušil, ne, on věděl, komu patří. Pevně sevřel svoji zbraň a vydal se za zvukem hlasu. V tom okamžiku ho ale neznámá síla začala táhnout zpátky. Dawnbringer se začal bránit, ale hlas i arcimágovo tělo se mu stále více vzdalovaly. ,,Pane Dawnbringere! Pane Dawnbringere! Slyšíte?“ Dawnbringer otevřel oči a zjistil, že je ve skutečnosti stále v jeskyni. ,,Konečně už se probral.“ ozval se hlas nad ním. ,,Pane Dawnbringere, omdlel jste. Pomohu vám vstát, ukažte.“ Čísi ruce Dawnbringerovi pomohly se zvednout. Dawnbringer se ocitl tváří v tvář proti Merlotovi a Derenovi. ,,Co se vám stalo, pane?“ zeptal se Merlot zvědavě. Dawnbringer se zhluboka nadechl. ,,Už vím, co je zdrojem té tajemné energie. A Aethenas to věděl taky. Tahle jeskyně… je sídlem jednoho ze Starých bohů. Musíme se připravit k boji, protože On nás už očekává.“ 2. kapitola O několik let později… Mladého kapitána stráží Luca Faywarda čekal další nudný den. Ne že by v Nethergarde nebylo dost práce, ale většinou se jednalo o běžné rutinní činnosti, které již Luca unavovaly. ,,Před pár lety to tu bylo daleko zajímavější.“ říkal si Luc. Tehdy mocný strážce záhuby Kazzak znovu otevřel portál do Outlandu a okolí Nethergarde bylo doslova zaplaveno různými démony. Luc byl obratný bojovník a proto se také po čase přihlásil k expedici do Outlandu. Nakonec se ale do Outlandu nedostal, protože mu byl v Nethergarde svěřen mnohem ,,důležitější“ úkol – měl převzít velení nad strážemi po kapitánu Wilsprangovi, který patřil mezi ty šťastnější a byl do outlandské expedice vybrán. I když brzy do Nethergarde dorazily zprávy o jeho smrti (údajně ho zavalil mrtvý pekelník), Luc ho přesto považoval za toho šťastnějšího. V Nethergarde se totiž Luc ke zbrani moc často nedostal. Pořád sice v okolí bloumali démoni a na západě se rozkládala velká základna ogrů, ale nikdo z nich se na Nethergarde neodvážil zaútočit. Ani Horda, která sídlila v nedalekém Stonardu, nedělala v Blasted Lands žádné potíže. A tak se Luc v duchu modlil za to, aby se už nějaké problémy objevily. Ten večer se rozhodl Luc pobýt spolu s dalšími vojáky v hospodě, kterou již dlouhou dobu vedl Bernie Heisten. Luc si u něj objednal pohár vyhlášeného nethergardského hořkého piva. Poté, co ho dostal, si přisedl ke stolu, kde už seděl jeho nejlepší přítel Frenzell. Luc se s Frenzellem znal již od dětství, neboť oba vyrůstali ve vesnici Goldshire. Později se ale jejich cesty rozešli a znovu se potkali právě až v Nethergarde. Ale zatímco Luc byl v Nethergarde již pátým rokem, Frenzell sem přišel teprve před třemi měsíci. Ze začátku se zde Frenzellovi líbilo a Luc s ním sdílel jeho nadšení, ale postupem času zase oba upadli do letargie. Kromě Frenzella u stolu seděli ještě dva gnomové, jejichž jména si Luc ani po několika měsících nevybavoval. ,,Ahoj Lucu,“ přivítal ho veselý Frenzell ,,máš za sebou určitě perný den, he?“ ,,Jo, to si piš.“ odpověděl mu Luc. ,,Lordenson už nevěděl, co by vymyslel, tak jsme celé odpoledne oprašovali jeho knihy.“ ,,Nekecej. Nevěděl jsem, že vůbec umí číst. Jseš si jistej, že to byly vůbec jeho knihy?“ znovu se rozesmál Frenzell a bouchnul do stolu tak silně, že se jeden z pohárů převrátil a pivo z něj vyteklo na jednoho z gnomů. Luc se naklonil k Frenzellovi. ,,Poslyš,“ zašeptal ,,možná bys měl být s tím pivem opatrnější. Nethergardské pivo není jen tak obyčejné pivo. Je to…“ Luc se náhle otočil, neboť za sebou uslyšel tiché zakašlání. Uviděl před sebou jednoho z Lordensonových sluhů. ,,Generál Lordenson si s vámi přeje mluvit, pane Faywarde.“ ohlásil neznámý. ,,Jistě, hned tam jdu.“ Luc se zvedl od stolu a zanechal Frenzella mezi dvěma rozzuřenými gnomy. ,,Však on si to nějak vyřídí.“ řekl si v duchu. Generál Lordenson pomalu přecházel po své pracovně. Spolu s ním zde byl mladý voják, posel, který do Nethergarde přišel asi před hodinou. ,,Vypadá velmi netrpělivě.“ pomyslel si generál. ,,Asi už odsud chce být co nejdříve pryč. Stejně jako všichni ostatní.“ povzdychl si. Právě v tom okamžiku do místnosti vešel Luc. ,,Faywarde,“ oslovil ho Lordenson ,,měl bych tu pro vás zajímavou práci.“ ,,To zrovna.“ pomyslel si Luc, ale přesto se ovládl a pohlédl plný zájmu na generála. ,,Ze Stormwindu sem byla vyslána velká karavana, která by nám měla dovézt zásoby na další tři měsíce. A vás a vaše muže potřebujeme jako její vojenský doprovod.“ snažil se být generál co nejstručnější. ,,Aha…“ hlesl Luc. Doufal, že půjde o nějakou dobrodružnou výpravu a ne o hlídání karavany. Pořád to ale bylo lepší než pobyt v Nethergarde. ,,Karavana na vás bude čekat na konci Deadwind Passu. Tady Jason…“ generál ukázal na stojícího posla ,,…vám ukáže, kudy jít.“ ,,Kolik se mnou půjde mužů, pane?“ zeptal se Luc. ,,Řekněme deset. Víc nemůžu nechat jít, je tu přeci spousty práce.“ Generál na slovo práce kladl velký důraz a pokradmu se přitom díval na posla, ten však na jeho slova nijak nereagoval. ,,Nejlepší bude, když vyrazíte hned zítra zrána, aby nemusela karavana dlouho čekat.“ ,,Dobře, pane.“ ,,No, to je všechno. Už můžete odejít, Faywarde.“ Luc vyšel z generálovy pracovny a vydal se zpátky k hospodě. Po chvíli si to však rozmyslel a rozhodl se, že si raději lehne a odpočine si na zítřejší cestu. Když druhý den ráno vyšel generál Lordenson z kasáren, spatřil připravenou skupinku deseti mužů. Luc právě hovořil s Jasonem a plánovali trasu karavany. Když k nim Lordenson přišel, právě debatovali nad tím, kudy karavana půjde v oblasti Swamp of Sorrows. Zatímco Luc se chtěl držet plánované cesty, která však procházela okolo věží Hordy, Jason navrhoval, aby se karavana vydala více na jih skrz bažinu. ,,Bude to sice náročnější cesta, ale divoká zvěř je pro nás rozhodně menším nebezpečím než Horda.“ říkal právě Jason. ,,Horda na nás nezaútočila už několik měsíců,“ oponoval Luc, ,,nevidím důvod, proč by na nás měla najednou zaútočit.“ ,,V tom případě jste asi ještě neslyšel o incidentu u Angrathar the Wrathgate a následné bitvě o Undercity.“ Generála Lordenson to překvapilo a musel se nyní vložit do diskuze. ,,Co přesně se stalo?“ ,,V bitvě u Angratharu bojovala Aliance a Horda bok po boku proti Králi Lichů. Ale spojenci Hordy, ti nemrtví, nás všechny zradili. Použili nějakou nákazu… nevím o tom úplně přesně… a naši vojáci všichni do jednoho zemřeli.“ ,,Co na to lord Bolvar Fordragon?“ Lordensonovi se vybavil statečný vůdce northrendské expedice. ,,On byl jedním z těch mrtvých.“ Jasonovi poklesl hlas. Generál Lordenson se odvrátil. Lord Fordragon je mrtev. A může za to Horda. Jason sice pokračoval ve vyprávění, ale generál již slyšel dost. Dost na to, aby pochopil, že následující měsíce zřejmě přinesou nové konflikty s Hordou. Lucovi muži postupovali bažinami rychle, takže se jim podařilo dosáhnout karavany již po dvoudenní cestě. Nyní se Luc vracel s karavanou do Nethergarde. Kromě jeho deseti mužů ještě karavanu doprovázela pětičlenná jednotka stormwindské královské armády. Každý z těchto mužů již zažil mnohá zajímavá dobrodružství a všichni se chtěli s nethergardskými vojáky o svá dobrodružství podělit. Válka proti Králi Lichů v Northrendu, bitvy proti démonům v Outlandu, dokonce i vyprávění z První a Druhé války proti orkům. Luc bedlivě poslouchal a s každým dalším takovým vyprávěním v něm rostla touha také nějaké dobrodružství zažít. To ještě ale netušil, že už brzy ho jedno takové čeká. Karavana se na noc utábořila v bažinách. Okamžitě byly stanoveny hlídky. Všichni si totiž pamatovali, jak dopadla jedna z posledních karavan, která do Nethergarde směřovala. Strážný Biggs, který jako jediný zkázu karavany přežil, o tom před časem v Nethergarde vypravoval velké množství historek. Dnes to však vypadalo, že k žádnému útoku nedojde. Luc se obával hlavně divokých jaguárů a krokodýlů, kteří mohli zaútočit kdykoliv a bez varování. Proto zapálil podél celé karavany louče, aby divokou zvěř odehnaly. Světlo sice mohlo přilákat inteligentnější tvory (například orky, jak se vyjádřil jeden z Lucových vojáků), ale karavana byla dobře hlídána a nikdo se nebezpečí neobával. Luc se rozhodl vydat se na malou obchůzku. Měl v plánu dojít až k cestě, ze které karavana odbočila a podívat se, jestli se na ní náhodou něco neděje. Když došel k cestě a rozhlédl se kolem, bylo mu jasné, že se tu rozhodně nic dít nebude a proto se chtěl vydat zpátky. Náhle ale jeho pozornost upoutal šustivý zvuk, který vycházel z nedalekého porostu vysoké trávy. Luc tasil meč a opatrně se vydal tím směrem, odkud podivný zvuk zaslechl. Tráva zde byla ale opravdu vysoká a Luc přes ni skoro nic neviděl. Chvíli bezcílně chodil v kruzích, ale pak se rozhodl toho nechat. ,,Asi to byl jenom zbloudilý krokodýl.“ pomyslel si. Vtom se šustivý zvuk ozval znovu a tentokrát přímo za ním. A další. A další. ,,Vypadá to, že je jich tu celá rodinka. Radši je nechám na pokoji.“ řekl si Luc. Chtěl se otočit a vrátit se zpátky, ale než se stačil pohnout, tak ho něco silně udeřilo do hlavy a bezvládně se zhroutil na vlhkou zem. | pokračovať na 3. a 4. časť --->

---

Naspäť do sekcie Povídky


Chcete si povídat o World of Warcraft? Připojte se na náš Discord. Rádi vás uvidíme.