Blood of Our Fathers, 3. kapitola

• Bellatrix
• 13.04.2012
• Oficiální literatura

Baros se za hovoru probíral dalšími plánky. „Totéž platí pro východní křídlo pevnosti... tady a tady, a taky pro několik větších budov nad přístavem, včetně toho, co zbylo z...“ Architekt se sklíčeně odmlčel. Místo něj si vzal slovo Benedictus. „Co zbylo ze Starých kasáren, samozřejmě, a také ten hrozný kráter, který býval městským Parkem. Ať Světlo stojí při jejich duších.“ Barosova tvář pod nánosem špíny posmutněla. „Obávám se, že tohle bude chtít rozsáhlé úpravy, a nebude to levné.“ Varian se úkosem podíval na architekta, zatímco se dlouho pohřbená bolest probojovávala k povrchu. On mluví o penězích? V takovýchto časech? Ani Benedictus, ani Baros se zřejmě nijak neobávali jeho reakce, a Varian kvapně sestoupil ze schodů, aby potlačil palčivý uzlíček vzteku, který se mu šířil útrobami. Na dalším odpočívadle se král zastavil, aby zhodnotil škody napáchané na jeho hradu. Trosky pokrývaly celé schodiště v místě, kde ve zdi zela obrovská díra k nebi. Zatímco Varian prozkoumával suť, Baros rychle zkontroloval své dokumenty. „Už jsme si kvůli tomu vyžádali náhradní kameny z lomu, Výsosti.“ Architekt vzhlédl a povšiml si králova rostoucího podráždění; pokusil se odlehčit situaci. „To budeme mít opravené hned. V hradech je strašný průvan i bez chybějících zdí, nemám pravdu?“ Varian ho ignoroval, ztracen v myšlenkách, zatímco rukou v rukavici přejížděl po hrbolatých kamenech, vytrhaných z věže, jako by je vykousla čísi obrovská tlama, což nebylo daleko od pravdy. Králova rukavice se zachytila o cosi ostrého. Varian se natáhl vzhůru a sáhl po špičatém obsidiánovém úlomku vyčnívajícím ze zničené zdi. Byl to kousek dračího brnění z elementia – odštěpek černý jako noc, dlouhý téměř dva lokte a ostrý jako břitva. Byl pohřben hluboko v kameni, ale po krátké námaze se Varianovi podařilo ho uvolnit. Ukázal jím směrem k oběma mužům. „Takhle odporná příšera, tenhle... Deathwing... není první hrozbou, která kdy ohrožovala stormwindské zdi.“ Jeho zrak se zavrtal do architektovy lebky. „Vše vybudujeme znovu a budeme nezlomní, tak jako jsme vždy byli. Za každou cenu. A ta černá bestie zaplatí desetinásobně!“ Král pohlédl skrz rozeklanou díru na své poškozené město; jeho plátová rukavice zaskřípala, když Varian v tichém vzteku stiskl úlomek dračího brnění. Stormwindský přístav pod ním se ježil stěžni; byl plný lodí všech možných barev, tvarů i velikostí. Vzpomínkový den přivedl vždy mnoho poutníků, kteří chtěli uctít a oslavit lidské hrdiny, ale toto Varian nepamatoval. Mezitím do přístavu pomalu vplula další loď a vyhodila kotvu. Bylo to majestátní kaldoreiské plavidlo, zářící stříbrnými ozdobami a honosící se fialovými plachtami. Varian si vetkl střep Deathwingova brnění za opasek a obrátil se ke svým poradcům. „Dorazili tento rok z úcty k minulosti, nebo ze strachu z budoucnosti?“ Benedictus shlédl dolů do masy lodí. „Je jisté, že mnoho lidí hledá úkryt před hrozbou černého draka, Vaše veličenstvo. Někteří tuto dobu dokonce prohlašují za předzvěst konce veškerého času.“ Varian se uchechtl. „Neplýtval bych dechem, Otče, ani spánkem na šílené výroky těch několika kultistů Twilight’s Hammer. Pokud ovšem neshledáváte jejich tlachy užitečnými pro svá plamenná kázání.“ Varian věnoval arcibiskupovi jízlivý úsměv. „Cokoli přinutí lidi věřit... a konat.“ Benedictus mu oplatil úsměv. „Není pochyb, že stormwindský lid potřebuje naději, ale ještě více potřebuje plán. Pevně věřím, že nás král nám dá něco, v co můžeme věřit, až budete hovořit dnes na Oslavě cti.“ Varian se v myšlenkách vrátil ke své řeči: co by měl vůbec říci, aby zhojil hluboké rány, jež tento svět utrpěl? Náhle se objevil generál Jonathan a zdvořile se poklonil arcibiskupovi, načež se obrátil ke králi. „Omluvte mě, Vaše výsosti, ale jsem povinen vám připomenout, že Delegace cti očekává vaši přítomnost v trůnním sále.“ Jonathan se pokusil usmát, aby zprávu trochu zlehčil. Varian svraštil obličej. Nenáviděl své povinnosti ohledně úřadování a především veškerou tu okázalost a prázdné žvanění těchto svátků. Mnohem raději by byl někde pryč a dělal to, co bojovníkům jde nejlépe – stál v čele útoku na dračí doupě nebo se prosekával mořem démonů, místo aby tu řešil delegace a nesnesitelné diplomaty. Ti druzí jsou zdraví mnohem nebezpečnější. Varian si rezignovaně povzdechl. „Dobrá, generále. Ať už to máme za sebou.“ *** Jaina Proudmoore postávala v trůnním sále a pozorovala rozmanité shromáždění šlechticů, politiků a dalších delegátů. Hala stormwindské pevnosti byla vskutku ohromná, ale naondulovaná hromada hodnostářů prostor více než vyplňovala a činila vzduch téměř nedýchatelným. Bohatá paleta všemožných autorit se táhla až do klenutého průchodu a dál, kam už Jaina nedohlédla. Jako velitelka ostrova Theramore byla Jaina součástí Delegace cti, která měla dnešního dne stát po králově boku, zatímco bude pronášet svoji památeční řeč. S Aliancí tísněnou hned na několika frontách dorazilo mnoho lidí, aby si poslechli, co velký vůdce Stormwindu plánuje dělat se současnou krizí. Poblíž stál Genn Greymane, jehož oči těkaly po davu stejně upřeně jako její. Jaina pohlédla na druhou stranu místnosti, doufajíc, že v zástupu spatří Anduinovu tvář; prince však nikde neviděla. Přemýšlela, jestli Varian a mladý princ vyřešili jejich poslední hádku; rozepři, která způsobila Anduinův odklon od Variana a jeho narůstající zájem o Proroka Velena z lidu draenei. Avšak Jaina s vědomím Varianovy přílišné přísnosti tušila, že jediné válečné sekery, které král kdy pohřbil, byly ty v lebkách jeho nepřátel. Ne, nápadná nepřítomnost prince napovídala, že spor dosud nebyl vyřešen. <- Předchozí | Stránka 3 | Další ->


Chcete si povídat o World of Warcraft? Připojte se na náš Discord. Rádi vás uvidíme.