Blood of Our Fathers, 2. kapitola

• Bellatrix
• 13.04.2012
• Oficiální literatura

Dveře se rozlétly dokořán a nejvyšší velitel stormwindské obrany vrazil dovnitř. Ve tváři generála Marcuse Jonathana se zračil poplašený výraz. „Děje se něco, Vaše výsosti? Slyšeli jsme křik.“ Varian rychle schoval medailon a vstal. „Vše je v pořádku, Marcusi.“ Král se pokusil upravit si brnění a odhrnout pramen tmavých vlasů z unavených očí. Pod prsty ucítil hluboké vrásky obav a nedostatku spánku z posledních několika měsíců – zamlžené týdny, které strávil reagováním na nečekané události následující Deathwingův náhlý útok na město i na celý svět. Oba, Varian i generál, byli oděni do vznešených svátečních šatů, avšak generál Jonathan se svojí vysokou postavou a ostře řezanými rysy v nich vypadal daleko lépe. „Slavnost začne za tři hodiny, Vaše výsosti,“ podotkl Jonathan. „Máte už připravenou řeč?“ Varian se zahleděl na prázdný pergamen ležící před ním na stole. „Stále na ní pracuji, Jonathane.“ A nemůžu najít ta správná slova. Velitel ho zkoumavě pozoroval, a tak Varian rychle změnil téma. „Můj syn už dorazil?“ Generál Jonathan zavrtěl hlavou. „Prince Anduina dnes ještě nikdo neviděl, Vaše výsosti.“ Varian ve snaze skrýt své zklamání vyhlédl z oken pevnosti na nádvoří. Bylo plné lidí mávajících vlajkami a prapory, děti byly oblečené jako jejich milovaní hrdinové a jídla i medoviny byla všude hojnost. Vzpomínkový den byl zpola upomínkou, zpola oslavou, avšak Varian sám v tomto svátku nikdy žádné zalíbení nenalezl. Zatímco se díval, dav pomalu zamířil směrem k Údolí hrdinů, kde stály sochy největších bojovníků Aliance, jež lemovaly vchod do Stormwindu. Právě toto místo ve stínu oněch velkých vůdců bylo určeno pro pozdější slavnost; a dnes budou právě oni oceněni s úctou a díky za jejich velké činy. „Až budete připraven, sire,“ pokračoval Jonathan, „arcibiskup na vás čeká venku, aby vás informoval o opravách města a pomoci raněným." „Ano. Ano, za chvilku,“ mávl na něj Varian. Jonathan se uklonil a vycouval z místnosti, zavíraje za sebou dveře. Varian ze sebe setřásl myšlenku na pavoučí sítě a opět vyňal křehký medailon, načež se zahleděl na pokroucený odraz sebe sama, který se zrcadlil na povrchu šperku. Svět se změnil, já však musím vytrvat. Varian vzhlédl k portrétu krále Llanea, který visel nad krbem. Právě dnes nejvíce ze všech dnů musí vůdce lidí, král Stormwindu, skála Aliance, ze sebe vydat to nejlepší. Jeho otec by neočekával nic menšího. *** Arcibiskup Benedictus stál ve své nejlepší róbě, ověnčen zlatem; v tento velký den reprezentoval hrdost stormwindského lidu. Vedle něj postával malý a umouněný muž nesoucí hromadu pomačkaných svitků. Benedictus se nedočkavě zadíval na přicházejícího Variana. „Světlo s vámi, králi Variane,“ usmál se na něj, zatímco Varian sestupoval ze schodů. „I s vámi, Otče,“ řekl Varian. „Vidím, že jste oblečen, jako byste se dnes měl setkat se svým stvořitelem.“ Benedictus mávl svou holí v dobře nacvičeném gestu vážnosti. „V takovýchto časech musíme být všichni kdykoli připraveni připojit se ke Světlu.“ Rozcuchaný a nervózně vyhlížející chlapík po arcibiskupově boku si neklidně pohrával se svým nákladem listin a nákresů města. Varianovi náhle došlo, že je to Baros Alexston, městský architekt. Pod nánosem špíny a bahna, kterým měl pokryt obličej i šaty, ho bylo stěží poznat. Varian jim gestem naznačil, aby ho následovali. „Jak pokračují opravy města, Barosi?“ „Tak dobře, jak se dalo čekat, Vaše výsosti.“ Baros přikývl, snaže se neupustit svoje svitky. Benedictus se k němu naklonil a poplácal architekta po zádech. „Je příliš skromný, Vaše veličenstvo. Tady Baros dělá při opravách města zázraky, dokonce má na svědomí několik pozoruhodných vylepšení.“ Varian pocítil úlevu. Bylo příjemné vidět, že jeho rádcové dosud nepřišli o svůj optimismus. „Takže co je momentálně nejnaléhavější?“ Architekt znovu přikývl a za chůze nervózně rozvinul jeden ze svých mnoha svitků, čímž způsobil, že nejméně tři další vyklouzly z jeho náručí a spadly na zem. „Omlouvám se, sire... ano, tady to je.“ Baros poklepal špinavým prstem na jedno místo na mapě, zanechav na ní blátivé šmouhy. „Prozkoumali jsme škody dvou hlavních věží u vchodu do města.“ Architekt potřásl hlavou a hvízdavě si povzdechl. „Černý drak je zřejmě ještě těžší, než napovídala jako velikost – asi za to může to temné brnění té příšery. Prorazili jsme tunel dolů a škody na základech věže jsou dost vážné.“ <- Předchozí | Stránka 2 | Další ->


Chcete si povídat o World of Warcraft? Připojte se na náš Discord. Rádi vás uvidíme.