Classic Adventures – začiatočník vs. veterán #1

• Syndorray (matjee)
• 12.06.2019
• World of Warcraft Classic

Začiatočníci to na WoWku nemajú vždy ľahké. Musia bojovať s aspektami hry, ktoré nepoznajú, ale ktoré sú zároveň dôležité, aby sa hráč niekam dostal či vôbec doexpil. BfA momentálne nepredstavuje pre začiatočníkov veľkú výzvu, vďaka rozšíreným tutoriálom a celkovej jednoduchosti viacerých aspektov. Ale dosť bolo filozofovania. Každý predsa vie, že BfA je ľahké a pre skúseného hráča je to doslova prechádzka rúžovou záhradou. Naproti tomu Classic, aka Vanilla, to je synonymum pre obtiažnosť a náročnosť WoWka.

Keď sme preto dostali možnosť vyskúšať si betu, skočili sme po nej rovnými nohami a na základe našich zážitkov vám prinášame tento seriál. V ňom ja ako začiatočník a Matjee ako veterán budeme zdieľať naše dojmy, názory a skúsenosti z rôznych oblastí a tém, na ktoré sme v priebehu testovania narazili.

 

Založenie postavy

Zakladanie postavy pre mňa nebolo úplne ľahké. Na retaile hrávam paladina a v tomto duchu som chcel hrať aj na Classicu. Avšak je tu jeden háčik. Skúsení už tušia... áno, paladin je len na strane Aliancie a ja som zarytý Hordiak. Z toho vyplýva, že som si musel hľadať svoju budúcu classu na strane Hordy, ale ja moc netuším, čo bolo v tej dobe dobré. Niekto mi spomínal, že priest bol naozaj silný healer, a tak som sa rozhodol healovať za priesta. Ešte stále netuším, do čoho idem...

Ďalšia voľba nastáva v prípade rasy. Keďže krvaví elfovia ešte nie sú k dispozícií, musím si vybrať spomedzi, ehm... nižších rás. Undead prichádza do úvahy, ale ta ich začiatočná zóna sa mi nepáči, takže zostáva už len troll. No a nakoniec ešte – aké pohlavie to bude? Troll mi príde škaredý... no tak dobre, budem hrať za trolliu priestku. Veď prečo nie.

---

Dlouho jsem přemýšlel, jakou class v Classicu hrát, a nakonec jsem se rozhodl pro warriora. Vzhledem k tomu, že se skupina kamarádů a známých, se kterou plánuji hrát, rozhodla pro Allianci, přicházely pro mou postavu v potaz pouze dvě rasy. Gnóm s rasovou abilitu Escape Artist, kterou si zruší všechna zpomalení a rooty, a je proto ideální volbou na world PvP, a human s bonusem +5 k weapon skillu pro meče a palice. Vzhledem k tomu, že se plánuji primárně zaměřit na PvE a PvP budu hrát pouze v premade skupinách, budu mít vždy u sebe paladina. Ten mi snadno dá Blessing of Freedom a tudíž Escape Artist tolik nevyužiji. Zato bonus k weapon skillu se do raidu vždy hodí, takže jsem se rozhodl pro female human warriora.

Prvé dojmy z expenia

Objavil som sa vo Valley of Trials, kde okrem mňa a pár NPC skoro nikto nebol. Vôbec mi to neprekážalo, aspoň mi nikto nekradol mobky. To je celkom zmena oproti stress tesu, kde sa skoro nedalo pohnúť, čo všade niekto stál. Zobral som questy a nebolo to nič extra. Questy sa podobajú na tie z retailu, takže som hneď vedel, že kde čo treba. Pozbieraj jablká z kaktusov, nájdi stratený krompáč, potrieskaj unavených peónov kyjom po hlave... úplná normálka. Pri tom som si asi najviac uvedomil, aké ťažké to caster na Vanille vlastne má. Každé zabitie ma stálo polku many, takže za každým killom som si musel manu nejak dopĺňať, buďto malou prestávkou, pitím alebo som mohol ďalšie mobku utĺcť kladivom, ak by mi mana náhodou úplne došla. Občas som to zviera proste domlátil kladivom, už len z dôvodu ušetrenia many alebo skillovania zbrane. Taktiež ma prekvapila penalizácia pri každom caste. Ak ma nepriateľ udrel, tak sa castbar vrátil skoro o polovicu naspäť.

---

I přes to, že jsem za člověka nehrál už spoustu let, Northshire Valley si pamatuji nazpaměť. Na nic jsem tedy nečekal a vrhnul jsem se na zabíjení vlků a koboldů. Poté jsem se vrátil pro další questy a následuje další zabíjení, tentokrát Defias thugů. Po dalším odevzdání questů a naučení se nových abilit jsem si to hned sypal na druhé kolečko koboldů a Defiasů okupujících vinici, a než jsem se nadál, starting zóna byla hotová. Za tuto rychlost jsem vděčil hlavně dvěma věcem – jedné z nejpodceňovanějších warrior abilit, Rendu, a rychlé regeneraci zdraví. Díky krvácení z Rendu jsem mohl bojovat i se dvěmi protivníky současně a mezi jednotlivými pully pak stačilo chviličku počkat a životů bylo opět dost. Tato rychlost byla asi jedinou věcí, která mne zde překvapila. U warriora jsem předpokládal, že i na nižších úrovních budu muset po několika mobech jíst, abych si obnovil životy. Naštěstí byla začáteční zóna téměř prázdná a přes velkou rychlost postupu mě nezdržovalo žadné čekání na respawn mobů či quest itemů.

 

Prechádzanie začiatočnou zónou

V mojom prípade sa jedná o Durotar a je to fakt podarená a unikátna zóna, síce je tam trochu horko... no veď je to celkom vyprahlá zem, tak čo čakať, že? Moje prvé kroky “na slobode“ viedli do dedinky Sen'jin, kde som hneď na šupu zobral všetky questy, veď prečo nie a ani som si neprečítal, že čo mám vlastne robiť. Potom som si ich spätne musel prečítať, lebo som nemal ani šajnu, kam mám utekať. Celkom veľa vecí odo mňa chceli na ostrove Echo, kam som musel preplávať cez malú lagúnu. Voda bola teplá, slniečko svietilo, nikde ani živáčka a ja som si užíval atmosféru, zatiaľ čo som premýšľal, aké tropické rastliny a starodávne poklady na roztrúsených ostrovoch nájdem, či aké pradávne nebezpečenstvá ma tam čakajú.

Uvedomil som si, že aj po prečítaní questu proste jednoducho po chvíli zabudnem, kam mám ísť a čo tam mám robiť. Miestami sa mi stávalo, že som len tak bezcieľne chodil, a dokonca som mal jednu šťastnú chvíľku, kedy som náhodne klikol na lebku na zemi, ktorá mi splnila quest, akože som ju zobral.

Po ostrovoch nasledoval suchý kaňon, kde som objavil kentaurky! Naozaj, trvalo mi 8 rokov, aby som zistil, že v hre existujú kentaurské ženy. Celkom šok. Neskôr som tiež potreboval pomoc s jedným škretím bossom a tu sa ochotne našla jedna dobrá duša, ktorá mi s ním pomohla a boli sme obaja spokojný. Takéto dôležité postavy, aka malý bossovia, sú celkom ťažký na zabitie. Na retaile by som ho mohol zabiť na tri šupy, ale tu by jednoducho zabil on mňa, keby som nemal pomoc. Takéto socializovanie sa s inými hráčmi nie je úplne na škodu a občas je doslova nevyhnutné.

Návšteva Orgrimmaru a silná nostalgia.

Mimochodom, ako profesiu som si vybral Herbalism a Alchemy opäť v domnienke, že na tom zarobím zlaťáky a vyrobím si zopár fľašiek, čo mi uľahčia život. Vôbec som nerozmýšľal, že to nie je pre mňa najlepšia voľba, ale čo už. Zbieranie ma bavilo a fľašky mi naozaj občas zachránili krk.

---

Pro maximalizování efektivity jsem si levelování v Elwynn Forrestu, tedy po opuštění začáteční lokace, podle umístění questů, jejich úrovně a návaznosti na sebe, předem rozdělil na několik částí. První okruh jsem začal v Goldshire a přesouval jsem se na jih směrem ke Stonefield farmě. Cestou jsem zabíjel všechny mobky, které mi dávaly zkušenosti a neměly vyšší úroveň než já. Tímto způsobem se totiž při přebíhání mezi questy či lokacemi dá nabrat poměrně velké množství zkušeností navíc. Jako warriorovi se mi každá drobná výhoda hodí, a tak tuto taktiku používám při téměř každém přesunu. Po krátkém přebíhání mezi farmami jsem konečně vstoupil do Fargodeep Mine. Mezi jednotlivými pully jsem se pohodlně držel okolo 70 % životů, až jeden prašivý kobold na pokraji smrti začal utíkat. Prvním útokem jsem ho minul, druhému se vyhnul, třetím jsem opět minul a bylo vymalováno. Pullnul totiž další dva kamarády a než jsem se nadál, byl jsem poprvé mrtvý. Na umírání si musím zvyknout, hraji přece warriora, ale naštěstí nebyl hřbitov daleko.

Po odevzdání úkolů jsem vyrazil na východ, kde jsem cestou k Eastvale Logging Campu způsobil genocidu murloků či prozkoumal další, tentokrát absolutně nezajímavý, důl. V okolí jsem splnil vše, co se dalo, včetně například sbírání dřevěných polen či šupin murloků, kteří mají díky blízkým spawn pointům na svědomí více mrtvých hráčů než elitní Hogger. I já jsem zde jednou umřel, avšak měl jsem štěstí na dropy, a tak jsem odtamtud rychle zmizel, odevzdal všechny úkoly a pomocí Hearthstonu jsem se vrátil do Goldshire.

 

Můj poslední okruh se skládal z odevzdání splněných úkolů na jižních farmách a zabíjení gnollů na západě. Zde jsem se poprvé přidal k dalšímu hráči, se kterým jsme zabili legendarního Hoggera. Předpokládal jsem, že jeho zabití bude ve dvou warriorech složité, ale můj parťák byl očividně také zkušený hráč. Poté, co jsme se domluvili na taktice, jsem Hoggera chargnul, dal mu pár ran, zpomalil ho Hamstringem a začal utíkat směrem od něj. V tu chvíli k němu přiskočil můj parťák, parkrát ho sekl a ve chvíli, kdy získal aggro, začal utíkat pryč zase on. Já se mezitím doléčil pomocí první pomoci, doběhl jsem ke gnollovi a útočil na něj, dokud se na mě opět neotočil. Takto jsme to ještě jednou zopakovali a Hogger padl mrtvý k zemi.

 

Zhrnutie prvých levelov

Levelovanie ma na začiatku bavilo, aj keď pri leveli 10 už začali expy pribúdať trochu pomalšie. Začiatok som zvládol pomerne rýchlo, až som bol sám prekvapený. Očakával som, že Classic bude istým spôsobom ťažší, ale dlhé roky hrania WoWka na mne niečo zanechali a až taká lama nie som. No uvidíme, ako to pôjde ďalej. Občas sa niekde zaseknem, ale zatiaľ to ide pomerne plynulo.

---

Celkově jsem levelováním v této zóně strávil více času, než jsem předpokládal. Při dalších průchodech se ho budu snažit ještě trochu optimalizovat, ale je jasné, že takový mág či warlock zde bude stejně mnohem rychlejší. Také se mi potvrdilo, že i za warriora není většina úkolů tak náročná, jak spousta hráčů předpokládá. Tedy pokud člověk hraje opatrně a nepřeceňuje své síly. I tak  ale můžete kvůli troše smůly snadno zemřít a nic s tím nenaděláte. Nezbyde vám, než se s tím prostě smířit, i toto k Vanille prostě patří.

 

V ďalšom diely nášho Classic seriálu sa dozviete, ako sme si vyberali talenty, do akej nečakanej zóny sa Matjee vydal, ale aj ako sme zvládli prvý dungeon. Do komentárov nám môžete napísať, o akých veciach by sme sa mali z našich pohľadov nabudúce rozhovoriť, alebo čo by sme mali vyskúšať, čo ste ešte nevideli.

Chcete si povídat o World of Warcraft? Připojte se na náš Discord. Rádi vás uvidíme.