Death From Above, 6. kapitola

• Bellatrix
• 23.05.2014
• Oficiální literatura

„Po staletích strávených v jantaru ti zjevně zpráchnivěl mozek, Prolévači krve.“ „Poslouchejte mě, Klaxxi’va,“ naléhal Ninil’ko, těkaje pohledem z jednoho na druhého. Obracely se k němu však jen nesouhlasné výrazy. „Císařovna zahyne při západu slunce, ať uděláme cokoli. Nebo se snad mýlím?“ „Nemýlíš. Ale to, co navrhuješ, je šílenství. Nemáme za císařovnu žádnou náhradu. Nemůžeme riskovat její život. Pokud zemře, cyklus skončí.“ „Jediným řešením invaze mogu jsou zrozenci roje. Pokud nedokážeme oživit jejich mysli, nikdy mogu nebudeme moci vzdorovat,“ řekl Ninil’ko měkce. "A zrozenci nebudou k žádnému užitku, dokud nebude ten artefakt zničen. A já ho zničit nemohu, když ho obklopuje celá armáda mogu. Naší jedinou šancí, jak artefakt získat, je odlákat jejich armádu něčím, čemu neodolají. A to je právě císařovna. Ona je to, co chtějí! Toto je můj plán. Proto jste mě probudili. Vyslyšte mne.“ Následovalo dlouhé ticho. * * * „Náčelníku!“ Do budovy se vřítil mladý mogu. Vzhlédlo k němu sedm válečných vůdců, sedících kolem stolu nad mapami a hlášeními průzkumníků. Gurthan seděl v čele. „Mantidi jsou na postupu!“ „Blíží se sem?“ zeptal se jeden z velitelů. „Ne!“ vyhrkl mladý mogu, lapaje po dechu. „Pryč… odcházejí pryč.“ „To mi vysvětli,“ řekl náčelník Gurthan. Mogu se několikrát zhluboka nadechl. „Naši průzkumníci říkají, že několik mantidů opustilo jejich pevnost. Odletěli a jednoho nesli mezi sebou.“ „Proč?“ zeptal se Gurthan. „Nejsme si jistí… Ten, kterého nesli, vypadal…“ Posel znervózněl. Odkašlal si a bylo vidět, že opatrně volí slova. Zpráva o Hixinově smrti se rozšířila rychle. „Vypadal jinak než ostatní. Vypadalo to, že mu prokazují mnohem větší úctu, že o něj mají starost.“ Velitelé si mezi sebou vyměnili pohledy. „Byla to mantidí císařovna?“ zeptal se Gurthan tiše. „Průzkumníci si to myslí, náčelníku,“ odvětil mladý mogu. Náčelník Gurthan se pomalu postavil a jeho oči spočinuly na zdobené urně stojící v rohu stolu. Jeho armády za zdí se až dosud pohybovaly velmi opatrně. Gurthan věděl, že čas hraje pro něj; dříve nebo později mantidům zbudou už jen ty nejzoufalejší a nejriskantnější možnosti. Na tenhle okamžik čekal. „Viděli naše přípravy. Vědí, že dnes zaútočíme. Doufají, že se jim podaří oddálit svůj zánik a že před námi svou císařovnu uchrání byť i jen o pár minut déle. A teď ji přesunuli z jediného místa, kde by byli schopni ji bránit.“ „Možná se nás jen snaží vylákat ven…“ začal jeden z mogu neklidně. „Samozřejmě, že se nás snaží vylákat,“ odpověděl Gurthan. Přesně to bych na jejich místě udělal já. „To ale na věci nic nemění. Máme dost válečníků, abychom dokázali překonat jakoukoli jejich obranu.“ „Jaké jsou tedy vaše rozkazy, náčelníku?“ Všichni ostatní velitelé se na něj upřeně zahleděli. Náčelník rychle zhodnotil jejich možnosti, pátraje po trhlinách a dosud nespatřených úskalích jejich plánu. Artefakt bude zranitelný, zatímco se armáda bude zabývat císařovnou, pomyslel si Gurthan. A ten nebezpečný mantidí letec je stále naživu. Chystá snad nějakou past? Náčelníkova tvář se roztáhla úsměvem. „Pošlete všechny. Dopadněte císařovnu. Přiveďte ji sem. Živou, pokud možno. Chci, aby byla uvězněná v téhle urně, než zapadne slunce.“ Doufám, že ten letec zaútočí. „A ujistěte se, že obsluhy huatangů jsou připraveny. Řekni jim, ať očekávají útok ze vzduchu.“ * * * Kil’ruk pozoroval, jak moguští válečníci i jejich otroci opouštějí své stany, táborové ohně, veškeré své vybavení. Každý z nich si vzal jedinou zbraň a pak všichni spěchali na západ. Náčelník jim očividně přikázal, ať nemarní ani vteřinu. Zabijí tuto císařovnu i každou další, která kdy vzejde. Ta myšlenka mu divoce vířila v hlavě, jako moucha kroužící kolem stromu kypari. Navzdory jeho zuřivosti se však ochromující účinek artefaktu mogu zdál slabší, než jak tomu bylo před hodinou. Císařovnu stále neslyšel, ale její nepřítomnost ho už tolik nezneklidňovala. Vlastně měl pocit, že nikdy neměl jasnější hlavu. Nižší stvoření chtěla ukončit cyklus. A Kil’ruk je zastaví. Jedině skrz bitvy sílíme, řekl mu předtím Ninil’ko. Bitva je nejlepší učitel. Vypadalo to, že i hlad po boji dokáže projasnit mantidí mysl. Kil’ruk čekal, dokud poslední opozdilci z obrovské armády mogu nezmizeli za nedalekým kopcem. Poté se vznesl do vzduchu a spolu s ním šest dalších letců. Pouhých šest. Byli to jediní přeživší okřídlenci, kteří byli již dostatečně vyspělí na to, aby byli schopní boje, aniž by je musel vést císařovnin hlas. Před ním se rozprostírala Gurthanova terasa. Nad ní se tyčila Zeď. Kil’ruk vyrazil směrem ke Zdi. Ve vzdálenosti šesti set kroků spatřil na cimbuří bílé obrysy šesti včelích pláství, obrácených k obloze. * * * „Je to tu, náčelníku.“ Náčelník Gurthan přimhouřil oči a zaclonil si je před odpoledním sluncem. Ten pozoruhodný mantidí letec se opravdu blížil ze západu. V těsném závěsu ho následovalo pět nebo šest dalších. K náčelníkovu nezměrnému překvapení však nesestoupili směrem k terase. „To útočí na Hadův hřbet?“ ozval se Fulmin. „Asi ještě neví, že jsme přesunuli artefakt sem.“ „Možná,“ odvětil Gurthan s pochybami. Mantidé však nebyli zrovna pověstní takovými omyly. Co jsem přehlédl? Gurthanovy oči zatěkaly po terase. Všechny stráže byly na svých pozicích, pohledy zaměřené na mantidy. Dokonce i cvičení quileni, kteří jim seděli u nohou, sledovali dráhu mantidích letců. První huatang vypálil ve chvíli, kdy okřídlení mantidi přeletěli nad západním okrajem terasy. Dva z nich začali padat k zemi. Ten smrtonosný mezi nimi nebyl. * * * Ještě dvě stě kroků. Zbytek roje srovnal let s úrovní cimbuří. Stráže mogu dole pod nimi je obezřetně pozorovaly. Mantid spatřil obláček bílého dýmu pouhý úder srdce před tím, než včelí plástev vypálila nálož oblázků. Ke Kil’rukovým sluchovým otvorům dolehly dozvuky srážky - osudné srážky. Nevěděl, kdo z nich byl zasažen. Ani ho to nezajímalo. Dole pod ním totiž bylo připraveno pět dalších včelích pláství. Teď se mělo ukázat, jestli legenda Prolévače krve jako skvělého taktika nelhala. „Rozptýlit,“ přikázal Kil’ruk. Zbylí letci - už jenom čtyři, jak si Kil’ruk povšiml z letmého pohledu - se začali oddělovat: doleva, doprava a nahoru, žádný z nich však neklesl níž. Paragon to výslovně zakázal. Nižší stvoření budou očekávat, že se snesete k terase, řekl jim Ninil’ko, takže to nedělejte. Další včelí plástev vypálila. Střela však letěla moc nízko a všechny letce minula. Vzápětí se ozvaly další dvě salvy. Opět příliš nízko. Paragon měl pravdu; mogu očekávali, že se mantidi budou chtít okamžitě vrhnout po artefaktu. Otroci rychle nabíjeli všechny čtyři prázdné včelí plástve. Většina střel bude mířená na tebe, Pleniteli větru. Příliš se tě bojí, takže nemohou jinak, řekl Ninil’ko. Blížili se ke Zdi. Ještě padesát kroků. Zaměřily se na ně poslední dvě, již nabité, včelí plástve. Tentokrát neminou, ne na tuhle vzdálenost. Dvacet kroků. Čas na další část Paragonova plánu. Je pro ně nepředstavitelné, že bys to nebyl ty, kdo by zaútočil jako první, řekl mu Ninil’ko. To je nepředstavitelné i pro mě, odpověděl Kil’ruk. Překvap je. Překvap sám sebe, odvětil Prolévač krve. Kil’rukova křídla zavířila v tanci průsvitné mlhy. Mantid neuvěřitelně rychle vystoupal vzhůru, téměř tak vysoko, z jaké výšky byl schopen se ponořit. Poslední dvě včelí plástve se ho pokusily zaměřit a pak obě ukvapeně vypálily. A obě minuly. Žádná z včelích pláství teď nebyla nabitá. Ostatní čtyři letci se snesli na cimbuří ve zběsilé smršti krve a jantaru. Kil’ruk nechal svá křídla znehybnět. Setrvačnost ho vynesla v oblouku nad Hadův hřbet. Vrcholu dosáhl čtyři sta kroků nad cimbuřím. Vládlo tu nezvyklé ticho. Zvuky bitvy sem téměř nedoléhaly. Císařovna mlčela. Poprvé za svůj život letěl Kil’ruk do bitvy osamocen. Nijak ho to neznepokojovalo. Mantidí letec se vrhl k zemi. * * * „Chytré,“ usmál se náčelník Gurthan. Letec využil jejich mylného předpokladu a elegantně se mu podařilo proniknout jejich obranou. Nyní střemhlavým pádem klesal k Hadovu hřbetu. „Vskutku vychytralé.“ „Mám poslat posily?“ otázal se Fulmin. „Ne. I kdybychom měli ztratit celou posádku na cimbuřích, pořád to nic neznamená ve srovnání s tím, jestli artefakt zůstane…“ Náčelníkovu promluvu přerušil pronikavý výkřik. „Mantidi! Mantidi ze západu!“ Náčelník se prudce otočil. Tucet pěších mantidů se blížilo ke Gurthanově terase. Nebyli dál než sto kroků. Všechny jeho stráže se tak soustředily na letce, že… Chytré, pomyslel si znovu Gurthan. Tentokrát už se neusmíval. * * * Ninil’ko Prolévač krve spolu se zbytkem zaútočil. Syčel a cvakal kusadly - kss kss tk-tk-tk-tk - a ostatní mantidi se seřadili do klínové formace. Paragon se na okamžik ponořil do slastného pocitu zadostiučinění; doba strávená v jantaru ho nepřipravila ani o ždibíček jeho talentu. Většině Paragonů dali jejich druhé jméno Klaxxi. Ninil’ko byl, alespoň co věděl, jediný, kdo si své přízvisko zvolil sám. Protože kdo jiný by ho měl pojmenovat? Klaxxi vychvalovali jeho umění strategie a jeho císařovnu, i když byla tak slabá a ubohá, zase okouzlila jeho vynalézavost, s níž potlačil rebelii mezi mantidy. Ale kdo z nich by mu dal jméno Prolévač krve? Ninil’ko pozvedl kopí a jeho druhové překonali těch několik zbývajících kroků, které je dělily od mogu. Paragonovo kopí pokynulo k levému křídlu a Ninil’ko dvakrát zacvakal kusadly. Veškerá masa mantidů se zaměřila na dva mogu. Nepřátelé okamžitě padli v bouři naostřeného jantaru. Ninil’ko pomalu táhl kopím podél řady obránců a vybíral jednotlivé cíle. Cvak cvak cvak. Tři další mogu zemřeli a zanechali v řadě mogu velkou trhlinu. Celé levé křídlo se rozpadlo. Cvak cvak. Dva mrtví quilenové. Cvak cvak cvak. Jako další padli mág, krotitel a raněný quilen. Byl to dar. Ninil’ko ještě jako nedospělý zrozenec roje zjistil, že může beze slov komunikovat s ostatními mantidy a ovlivňovat jejich konání. Jakmile jim přednesl svou vůli, nejbližší mantidi okamžitě věděli, kde zaútočit; když zasyčel nebo zacvakal kusadly, věděli také kdy. Mohl posílat vojáky do boje a zase je z něj stahovat pouhou silou vůle. Mohl takto řídit bitvu tím nejpreciznějším způsobem. Nikomu svůj dar nevyjevil, dokonce ani Klaxxi netušili o jeho existenci. Ninil’ko sám mu zcela nerozuměl. Byl to snad zvuk, na co mantidé reagovali? Mohl je ovlivňovat tak jako císařovna? Nebyl si jist. Možná se při tom dotýkal nějaké prastaré části mantidí mysli, nějakého prvotního instinktu, který v nich zanechal Prastarý, když jim propůjčil jasné myšlenky a daroval jim účel. Možná spolu takto mantidé dříve komunikovali. Nakonec na tom ale moc nezáleželo. Když Ninil’ko zavolal, byla prolévána krev. A brzy zaplavila celou terasu. * * * A Kil‘ruk byl stále ponořen do střemhlavého pádu. <- Předchozí | Stránka 6 | Další ->


Chcete si povídat o World of Warcraft? Připojte se na náš Discord. Rádi vás uvidíme.