Genn Greymane - Lord of His Pack

• Bellatrix
• 27.01.2011
• Oficiální literatura

Stránka 1 | Další -> Jeho teprve sedmiletý syn Genn stáhl svou nataženou ruku. Seděl se zkříženýma nohama na chladných kamenech nedávno postaveného opevnění. Tyto hradby byly působivým svědectvím síly národa, ale pro Genna nebyly asi ani zdaleka tak působivé, jako muž stojící před ním. „Myslíš si, že tohle všechno bylo postaveno žádostmi o pomoc ostatním královstvím?“ Průmyslové věže Gilneas City se rýsovaly pod nimi. Zajisté to byl velkolepý pohled: veliké střechy vykládané taškami visící nad dlážděnými ulicemi; obchody, továrny a rozlévající se dým; bylo to vskutku město s budoucností, díky schopnostem jeho obyvatel. „Když jsem byl mladým princem, jako jsi teď ty, mému otci by se o tomhle ani nesnilo! Ale já jsem snil, a sám jsem své sny uskutečnil. A podívej se na nás nyní... To všechno se stalo bez podpory těch ze Stormwindu nebo žebrání o pomoc Lordareonských. A už vůbec jsme se neplazili před ušatou arogancí těch pololidí z Quel’Thalasu.“ Genn slyšel příběhy z časů předtím, než se trůnu chopil Archibald. Tehdejší Gilneas nebyl ani zlomkem své nynější moci. „Teď vstaň, hochu. Vstaň a nepros mě opět o pomoc. Protože tohle vše bude jednou tvoje, a až k tomu dojde, musíš být připraven.“ „Gilneas je tvůj, otče. A vždy tvůj bude.“ Archibald se usmál a jeho hlas se zjemnil. „Ne, synu. Princové rostou v krále a dny se mění v noci. Tak se zkrátka věci mají... Teď pojď, troufám si říct, že ve vzduchu cítím mráz. Měli bychom hodovat. Myslím, že dnes bude kančí pečeně.“ Genn se rychle postavil na nohy. Šťavnatý kanec na bylinkách, připravený tím, koho Genn považoval za nelepšího kuchaře v celém Azerothu, byl jeho nejoblíbenější věcí pod dvěma měsíci. „Myslíš, že k ní bude jablečná omáčka, otče?“ „Jestli chceš jablečnou omáčku, chlapče, můžeš ji mít. To jsou další z výhod králů a jejich potomků.“ Za tohoto hovoru oba scházeli z hradeb. Poslední záblesky světla se rozlévaly po zmodralém nebi. [odstavec] Elfská dopravní loď se kolébala na čím dál neklidnějším moři. Prkna, ze kterých snad již několik tisíciletí sestával mohutný trup lodi, při každém zhoupnutí ošklivě zavrzala. V zatuchlé kajutě uvnitř otevřel král Genn Greymane oči. Tahle vzpomínka z dětství ho stále pronásledovala a stále ho bolela. Proč, tomu sám pořádně nerozuměl. A co bylo nejhorší, takovýchto vzpomínek se teď do jeho hlavy valily celé proudy a utápěly v sobě jakékoli normální uvažování. Téměř jako by se mu snažily říct něco, co nebyl s to pochopit. Paměť byla zvláštní mocí, jakousi formou magie, možná záhadnější a silnější než mocné kouzelné síly, které tak skvěle ovládali dalaranští mágové. Pomalu se začal zvedat, ale vzápětí se bolestí svalil zpátky na lůžko. Celé tělo ho bolelo z předcházející bitvy. Z bitvy o jeho království, bitvy, kterou prohrál. Zarmouceně vydechl a zavřel oči, před kterými mu opět začaly probíhat výjevy z minulosti. Číše rachotící po kamenné podlaze; gilneaské prapory hrdě vlající na hradbách; jeho mrtvý syn Liam v Gennově náruči, krvácející z úst. Stránka 1 | Další ->


Chcete si povídat o World of Warcraft? Připojte se na náš Discord. Rádi vás uvidíme.