Historie Warcraftu V.

Bellatrix
21.09.2011
Game info

Podrobná Časová osa se všemi událostmi, které se kdy ve světě Warcraftu odehrály.

Kapitoly

Právoplatný dědic

Ačkoliv páni děsu byli spokojeni s tím, že Ner'zhulova skutečná mise konečně začala, sám Král Lichů zůstával pohroužen v myšlenkách ve svém těsném, stinném vězení Ledového trůnu. Navzdory své ohromné psychické síle a naprosté nadvládě nad nemrtvými toužil osvobodit se ze svého ledového žaláře. Věděl, že Kil'jaeden z něj kletbu nikdy nesejme, protože jeho moc je příliš velká, a tušil také, že ho démoni zničí hned poté, co splní svůj úkol. Přesto však měl stále ještě jednu šanci dostat se na svobodu, jedinou naději, jak uniknout z hrozivé kletby. Kdyby se mu podařilo najít vhodného hostitele, nějakého nešťastného hlupáka, který by byl rozpolcený mezi temnotou a světlem, mohl by využít jeho tělo a nadobro uniknout z vězení Ledového trůnu. A proto král lichů vyslal ještě jednou své nezměrné vědomí, aby nalezlo nejvhodnějšího hostitele... Jak se řady Nemrtvých přehnaly přes Lordaeron, Terenasův jediný syn Arthas proti jejich nákaze vyrazil bojovat. Arthas uspěl při boji s Kel'Thuzadem, při kterém ho zabil, ale i přesto se na bojišti proti Alianci stavěl každý její voják, který padl při obraně své země. Frustrovaný Arthas musel k zastavení nepřítele podnikat stále více extrémní kroky. Nakonec ho spolubojovníci začali varovat, že přichází o své lidství. Arthasův strach o svůj lid a odhodlání zachránit ho se ukázalo být jeho konečnou zkázou. Sledoval nákazu až k jeho zdroji v Northrendu, kde hodlal s hrozbou jednou provždy skoncovat. Místo toho padl za oběť obrovské moci Krále Lichů. Domnívaje se, že zachrání svůj lid, Arthas našel prokletý runový meč Mrazivý Smutek. Přestože mu meč poskytl nezměrnou energii, ukradl mu jeho duši a proměnil ho v největšího z rytířů Krále Lichů. S lidskou duší Arthas skoncoval a se zničeným zdravým rozumem vedl Pohromu proti svému vlastnímu království. Arthas zabil i svého královského otce Terenase a rozdrtil Lordaeron pod železnou patou Krále Lichů.

Pád Quel'Thalasu

I když porazil všechny, které nyní viděl jako hrozbu, stále byl Arthas sužován duchem Kel'Thuzada. Měla být provedena další fáze velkolepého plánu Krále Lichů. K tomu ale bylo potřeba Kel'Thuzada. Jeho oživení se však neobešlo bez moci mystické Sluneční studny, skryté ve věčném království Vysokých Elfů Quel'Thalas. Arthas a jeho Pohroma napadli Quel'Thalas a pronikli skrze rozpadající se elfskou obranu. Sylvanas Windrunner, velitelka hraničářů ze Silvermoonu, se udatně bila ve velkém boji, ale nakonec Arthas její armádu vymýtil a pronikl až ke Sluneční studně. V krutém gestu svého dominantního postavení proměnil umírající Sylvanas ve smrtonošku, aby navěky sloužila v jeho službách. Nakonec ponořil Arthas Kel'Thuzadovi ostatky do zlatých vod Sluneční studny. Voda v ní byla znečištěna temnotou, ale Kel'Thuzad byl znovuzrozen jako mocný Mrazivý lich. Nyní mnohem mocnější vysvětlil Arthasovi další fázi plánu Krále Lichů. Ve chvíli, kdy se Arthas a jeho Mrtvá armáda obrátili na jih, ani jeden žijící Elf nezůstal v Quel'Thalasu. Slavná vlast Vysokých Elfů, která stála více než devět tisíc let, už neexistovala.

Archimondův návrat a invaze do Kalimdoru

Jen co Kel'Thuzad oživl, Arthas s Pohromou obrátili svůj zrak na jih. Jejich cílem bylo město mágů Dalaran. Ani rytíři spolu s mocnými mágy je nezastavili a ukořistili zde mocnou Medivhovu knihu kouzel. S její pomocí, otevřel Kel'Thuzad bránu pro Plamennou legii a jejího vůdce Archimonda. Plamenná legie se po deseti tisících letech vrátila na Azheroth. Archimonde po pádu Dalaranu spolu s Kil’Jaedenem naplánovali zasadit Azherothu konečný úder v Kalimdoru. Démoni a Nemrtví proto vyrazili k pochodu na strom světa Nordrassil. Uprostřed toho všeho navštívil vůdce smrtelných ras osamělý a tajemný prorok. Nebyl to nikdo jiný než sám Medivh, poslední Strážce Tirisfalu, který se vrátil ze záhrobí, aby napravil své minulé chyby. Medivh se snažil Hordu a Alianci přesvědčit, že jim hrozí nebezpečí, a že se zachrání jen tak, že ubrání Kalimdor. K tomu bylo zapotřebí spojenectví, ale o tom žádná ze stran nechtěla ani slyšet. Přesto se mu jako proroku podařilo obě strany přesvědčit k cestě do Kalimdoru. Zde se Orci i Lidé setkali s prastarou civilizací Kaldorei, Nočními Elfy. Orkové pod Thrallovým vedením snášeli dlouhé boje s kentaury, hromovými ještěry, harpyjemi a dalšími obyvateli Kalimdoru, dokud se jich na cestě napříč Barrens neujal Caine Bloodhoof a jeho bojovníci. Mnoho Orků však znovu začalo podléhat démonické krvežíznivosti, která je opustila poté, co je Thrall osvobodil. I sám Grom Hellscream, velitel klanu Warsong, při boji s dávnými strážkyněmi Nočních Elfů v lesích Anshenvale, Hordu zradil. Přijal zde se svým klanem moc démonů a s ní zavraždil poloboha Cenaria, ochránce přírody, který přišel Nočním Elfům pomoci. Hellscream byl díky Thrallovi z moci démonů i se svým klanem osvobozen a oba dva se vydali zabít jednoho z vůdců Legie Mannorotha. Prokletí, které Orkům přinesl on a jeho krev bylo tu noc pryč. Hellscream v boji obětoval život a Mannoroth, který Orkům vnutil krvežíznivost, byl mrtev. Zatímco se Medivh snažil Alianci i Hordu přesvědčit, aby se spojili, Noční Elfové bojovali s Legií samostatně. Tyrande Whisperwind, nesmrtelná Vysoká kněžka Elune, zoufale bojovala a snažila se zabránit Nemrtvým a démonům ve vstupu do lesů Anshenvale. Uvědomila si, že se neobejde bez pomoci, a proto se vydala probudit druidy z tisíciletého spánku. Podařilo se jí osvobodit její starou lásku Malfuriona Stormgrade, který probudil přírodní síly a s nimi udržel nepřátele za Anshenvalskými hranicemi. Při hledání dalších spících druidů našel Malfurion prastaré podzemní vězení. V něm byl uvězněn jeho bratr Illidian. Tyrande nabyla přesvědčení, že Illidan by jim mohl velmi pomoci a i přes Malfurionův zákaz ho osvobodila. Ačkoliv Illidan v boji pomohl, nakonec se vydal bránit své vlastní zájmy. Noční Elfové si dodali odvahy a s novým odhodláním se pustili do boje s Legií a Pohromou. Démoni nikdy nepřestali toužit po magické moci Studny Věčnosti. Ta byla již dávno zničena, ale Illidian kdysi vytvořil novou. Právě na ní stál Strom Světa. Pokud by démoni uspěli, roztrhali by Azheroth na kusy.

Bitva u Hory Hyjal

Pod Medivhovým naléháním si Jaina Proudmoore a Thrall, velitelé obou stran v Kalimdoru, uvědomili, že musí své spory a rozdíly odložit a bojovat bok po boku. I Noční Elfové pod vedením Malfuriona a Tyrande se shodli, že pokud mají mít naději ubránit strom světa Nordrassil, musí bojovat bok po boku. Spojenci se u stromu opevnili a čelili náporu Legie a Pohromy. Malfurion zatím povolal prastaré síly, aby jim pomohli v boji s Archimondem. Duchové Nočních Elfů se shromáždili u Nordrassilu a společně Archimonda zničili. Konečná bitva otřásla základy Kalimdoru a Noční Elfové přišli o svou nesmrtelnost, ale Plamenná Legie byla zničena spojenými armádami smrtelníků.

Vzestup zrádce

Warcraft III: The Frozen Throne Během invaze Plamenné Legie do Anshenvale, byl Illidan Stormgrage po deseti tisících letech propuštěn ze svého vězení. I když se snažil bratra Malfuriona přesvědčit, že mu pomůže v boji s Legií, brzy se vrátil k potřebě temné magické energie. Tu mu mohl poskytnout mocný artefakt zvaný Gul'danova lebka. Arthas, který nebyl na straně Plamenné Legie, mu pověděl o její moci a Illidan se ji rozhodl získat. Ukořistil ji a nasál její moc. Stal se polodémonem s nesmírně velkou mocí. Začal si však uvědomovat, že získal i staré vzpomínky Gul'dana a to zejména ty z hrobu Temného Titána Sargerase. Illidan, který se s novou mocí volně pohyboval po světě, byl brzy vyhledán Kil’Jaedenem. Démon byl rozhněván porážkou Archimonda u Hory Hyjal, ale zároveň si začal uvědomovat, že Ner'zhul uniká jeho moci. Král Lichů byl již příliš silný, než aby ho mohl ovládat i nadále, a proto Kil’Jaeden Illidana vyhledal. Nabídl mu nezměrnou moc a skutečné postavení mezi zbývajícími pány Plamenné Legie. Stačilo, aby Illidan Krále Lichů a Pohromu Nemrtvých jednou provždy zničil. Illidan souhlasil a ihned se rozhodl, jak Ledový Trůn a krystal ve kterém byl Král Lichů uvězněn zničí. Věděl, že jen velmi mocný artefakt má tuto destruktivní moc a aby ho mohl získat, využil dávných vzpomínek Gul'dana. Musel vyhledat Sargerasovu hrobku, kde se nacházely ostatky Temného Titána. Zavolal proto své staré druhy. Urození Noční Elfové královny Azshary se po deseti tisících letech v podmořských hlubinách proměnili v hadovité Nagy. Na Illidanovo volání vystoupili ze svých temných podmořských doupat a pod velením lstivé mořské čarodějky Lady Vashj, která byla kdysi komornou královny Azshary, se k němu přidali. S jejich pomocí se Illidan brzy dostal na zničené ostrovy Broken Isles, které Gul'dan kdysi vyzdvihl z mořského dna. Zde ležela Sargerasova hrobka. Když Illidan s Nagy vyrazil hrobku nalézt, žalářnice Maiev Shadowsong se ho vydala znovu polapit a uvěznit. Maiev byla jeho žalářnice po deset tisíc let a vychutnávala si vyhlídku na to, že ho znovu uvězní a potrestá. Avšak Illidanovi se i přes Maievino úsilí podařilo získat v hrobce Sargerasovo oko. S okem ve svém vlastnictví hrobku zničil a vydal se do bývalého města mágů Dalaranu. Nasál moc magického pole, které zde i po příchodu Plamenné Legie zůstalo, a stvořil destruktivní kouzlo namířené proti citadele Krále Lichů v Northrendu. Illidanův útok však začal otřásat střechou světa. V posledním okamžiku bylo kouzlo zničeno jeho bratrem Malfurionem a nejvyšší kněžkou Nočních Elfů Tyrande, kteří Maiev přišli pomoci. Illidan věděl, že Kil’Jaedenův hněv bude hrozivý, a proto unikl do neplodné dimenze známé jako Outland, tvořené posledními zbytky bývalé domoviny Orků Draenor. Tam se hodlal skrýt před Kil’Jaedenovým hněvem. Malfurion a Tyrande se vrátili do lesů Anshenvale a bděli nad svým lidem, zatímco Maiev Illidana pronásledovala do Outlandu s odhodláním přivést ho před soud.

Povstání Krvavých Elfů

Útok Pohromy změnil Quel'Thalas a Lordaeron v zamořenou a toxickou zem zvanou Plaguelands. Síly Aliance byly v Kalimdoru pod vedením Jainy Proudmoore, ale i v rodné zemi Aliance se stále nacházely skupiny mužů a žen, kteří Nemrtvým vzdorovali a dobývali svou zemi zpět. Jedna z takovýchto skupin, složena především z Vysokých Elfů, byla pod velením posledního potomka z dynastie Sunstriderů. Byl jím princ Kael'thas Sunstrider. Kael, jak si nechával říkat, byl dokonalý vůdce. Vysocí Elfové truchlili nad ztrátou své vlasti a na počest svých padlých si začali říkat Krvaví Elfové. Velmi se snažili a bojovali za svou vlast, ale Elfové byli velmi poznamenáni ztrátou magie Sluneční studny, kterou Arthas zničil. Ve snaze najít lék na závislost na magii, Kael učinil nemyslitelné. Spolu se svými urozenými druhy se připojili k Illidanovi a Lady Vashj v naději, že se jim od nich dostane nového magického zdroje. Zbývající velitelé Aliance v Plaguelands odsoudili Krvavé Elfy jako zrádce. Kael a Vashj vstoupili za svým pánem do Outlandu, kde porazili Maiev, která Illidana zajala. Poté Nagové a Krvaví Elfové uzavřeli všechny portály Plamenné Legie, díky nimž mohla Legie Outland ovládat. Spolu s Draeneii, obyvateli Outlandu, kteří přišli spojencům pomoci, dobili černou citadelu vládce Outlandu a jednoho z velitelů Plamenné Legie Maghteridona. Toho Illidan porazil v boji a uvěznil v žalářích citadely. Tak se stal novým vládcem Outlandu. Spolu s Kaelem a Vashj si postavení upevnil a zdálo se, že před Kil’Jaedenovým hněvem uprchl. Zanedlouho se však Kil’Jaeden objevil a nařídil Illidanovi, aby splnil dohodu. Kael, Vashj a Illidan se tak museli vrátit do Azherothu a začít přípravy na nový pokus o zničení Krále Lichů.

Občanská válka v Plaguelands

Ner'zhul - Král Lichů, věděl, že jeho čas se krátí. Tušil, že dokud je uvězněn v Ledovém Trůnu, Kil’Jaedenovi agenti ho můžou zničit. Kromě pukliny od Mrazivého smutku, který vyslal za Arthasem se v jeho vězení objevila puklina od Illidianova kouzla. Král Lichů tak denně ztrácel sílu. V zoufalé snaze se zachránit, zavolal svého nejmocnějšího a nejvěrnějšího služebníka z řad smrtelníků. Byl jím Rytíř smrti princ Arthas. Ačkoliv byl pro slabost Krále Lichů stále více vyčerpán, Arthas byl zapojen do občanské války v Lordaeronu. První část sil Nemrtvých stála za Arthasem, Kel'Thuzadem a Králem Lichů. Druhá skupina byla stále věrná Plamenné Legii a vzhlíželi k Pánům Děsu Varimathrasovi, Detherocovi a Balnazzarovi, kteří o porážce Legie ještě neměli tušení. Poslední část byla pod velením smrtonošky Sylvanas Windrunner. Byli to Nemrtví, kteří se po smrti vrátili k životu nedobrovolně, ti co chtěli vládnout sami a ti, co se chtěli pomstít. Nazvali se opuštěnými (Forsaken). Arthas však na volání Krále Lichů musel odcestovat do Northrendu. Do čela jeho armád se tedy postavil Kel'Thuzad. Sylvanas se svými smrtonoškami, jenž uměli vstoupit do těla nepřítele a ovládnout jeho mysl, ovládla velitele několika vojsk a získala tak mnohem větší sílu. S touto nově nabytou armádou lehce porazila Varimathrasova vojska. Sám Varimathras před ní padl na kolena a prosil ji o svůj život. Slíbil, že jí bude věrně sloužit. Sylvanas ho přijala, protože věděla, že velmi dobře zná taktiku boje svých bratrů, a že bude vědět, jak je porazit. Sylvanas s Varimathrasem poté zaútočili na Detheroca, který ovládl lidského generála Garithose. V noci se dostali přes lidské hlídky a po několika menších bojích se dostali až k samotnému Pánu Děsu. V boji Detheroc zemřel a generál Garithos byl volný. Ten souhlasil s dočasným spojenectvím pro zničení Balmazzara. Společně pokořili Balnazzarovu armádu a střetli se s ním samým. Padl na kolena vyčerpán a zraněn. Sylvanas požadovala, aby Varimathras bratra zbavil života. Varimathras odmítl, ale generál Garithos to s radostí udělal. Generál ani se nenadál, když se Varimathrasův spár zabořil do jeho těla a na Sylvanasin rozkaz ho zbavil života. Sylvanas se svými rebely nakonec dobila hlavní město Lordaeronu a učinila ho svým vlastním. Když bylo město přetvořeno a přestavěno pro Nemrtvé, Sylvanas přísahala že porazí Pohromu a Arthase s Kel'Thuzadem sprovodí ze světa. I přes své oslabení byl Arthas odhodlán svého pána zachránit. Bohužel zjistil, že musí porazit Illidanovi Nagy i Krvavé Elfy. Se svými nerubianími spojenci vedenými jejich Nemrtvým králem Anub'arakem se Arthas dostal skrze Azjol-Nerub, nerubianské království a dosáhl Ledové Koruny. Zde se střetla vojska Krále Lichů pod velením Arthase a vojska Illidana, Kael'thase a Lady Vashj. /pic/gameinfo/historie/22

Triumf Krále Lichů

Arthas byl i přes blízkost Krále Lichů stále oslaben. Přesto se mu ale podařilo Illidiana přelstít a Ledového Trůnu dosáhl první. Vystoupal až na vrchol Ledového Trůnu. Zde se setkal s uvězněným Králem Lichů. Mohutně se rozpřáhl svým mocným mečem Mrazivým smutkem a roztříštil Ner'zhulovo vězení. Tam si oblékl jeho pancíř a nasadil si jeho přilbu. Arthas se stal novým Králem Lichů. Arthasovo a Ner'zhulovo vědomí se spojilo a Král Lichů byl tak mocný, jak Ner'zhul vždycky chtěl. Illidan a jeho vojáci se museli dát na ostudný útěk zpět do Outlandu. Arthas se stal jednou z nejmocnějších bytostí, co kdy svět poznal. Arthas, nový nesmrtelný Král Lichů, se pustil do přestavby citadely u Ledové Koruny. Jeho důvěryhodný nadporučík Kel'Thuzad se stal velitelem Pohromy v Plaguelands. Sylvanas a její rebelové zvaní Opuštění se zatím snaží rozšířit svá území i za hranice Tirisfal Glades, kde si na místě trosek Lordaeronu zbudovali své nové hlavní město Undercity.

Stará nenávist - Kolonizace Kalimdoru

Přestože vítězství bylo jejich, smrtelníci se náhle ocitli ve světě otřeseném válkou. Plamenná Legie a Pohroma zničili téměř veškerou civilizaci v Lordaeronu a nechybělo mnoho, aby se to podařilo i v Kalimdoru. Bylo třeba znovu vysadit lesy, pohřbít vzájemnou zášť a vybudovat si novou vlast, kde se budou moci smrtelníci usadit. Válka zasadila hlubokou ránu každému z národů, ale tato zkouška byla nutná k novému začátku. K začátku neklidného příměří mezi Aliancí a Hordou. Thrall dovedl Orky na kontinent Kalimdor a s pomocí svých nově nalezených spojenců, ušlechtilých Taurenů, zde založil novou domovinu. Pojmenoval ji na počest svého zavražděného otce Durotana - Durotar. S pomocí Taurenů a mazaných Trollů z kmenu Darkspear se Orkové těšili na novou éru míru ve vlastní zemi. Na novou éru, bez krvežíznivého vlivu démonů. Zbývající síly Aliance pod vedením Jainy Proudmoore se usadily v jižním Kalimdoru. Na zdejším pobřeží si v Dustwallov Marsh vybudovaly drsné přístavní město Theramore. Lidé i Trpaslíci se snažili ho zařídit tak, aby vždy odolalo této nepřívětivé zemi. Přestože mezi Lidmi a Trpaslíky z Theamore a Orky z Durotaru panovalo příměří, bylo jen otázkou času, než se zbortí, protože o jeho dodržování se snažili pouze Jaina a Thrall. A skutečně. Mír byl narušen útokem masivní lodní flotily Aliance na Durotar. Mocná flotila velkoadmirála Daelina Proudmoore, Jainina otce, odplula z Lordaeronu ještě před jeho zničením. Po dlouhých měsících bloudění na moři nalezl síly Aliance. O příměří s Hordou však neměl ani tušení. Proudmoorova armáda znamenala velkou a vážnou hrozbu pro stabilitu v zemi. Jako proslulý hrdina Druhé války byl Jainin otec zarytým nepřítelem Orků a byl odhodlán Durotar zničit. Jaina si musela vybrat, zda pomůže otci a zničí tak příměří mezi Aliancí a Hordou, nebo zda se proti němu obrátí a příměří zachrání. Po velkém přemáhání si vybrala druhou možnost a spolu s Thrallem Daelinovu flotilu porazili. Admirál však zemřel v bitvě ještě před tím, než se s ním mohla Jaina usmířit a prokázat mu, že orkové už nejsou krvežíznivá monstra. Pro její oddanost jí Thrall dovolil bezpečně se vrátit zpět na Theramore. <- 4. část | 5. část | 6. část ->

Naposledy upravil/a Bellatrix 15.10.2011 v 19:47:59.

Chcete si povídat o World of Warcraft? Připojte se na náš Discord. Rádi vás uvidíme.