Paralely ve WoW

• Hanzias
• 06.05.2020
• Lore

Ačkoli Warcraft prošel napříč časem mnohými změnami, ať jde o hratelnost nebo příběh, lze jednoznačně konstatovat, že doposud byla jeho cesta velmi dlouhá. Skoro jako každé fantasy je námi milované univerzum smyčkou, kterou propletly zrady, oběti, ale převážně lekce. Hlavně, pokud jde o samotný Blizzard. Ať už jste příznivci Aliance, Hordy nebo zůstáváte neutrální, jedno je jisté – Warcraft je místem pro paradoxy i ironii zároveň.

 

Spor orků a draeneiů

Všichni se jistě shodneme na tom, že draeneiové se od orků v rámci historie naučili své. Ačkoli se orkská rasa stala v důsledku Kil'jaedenových manipulací nástrojem ničení, mnoho náčelníků tuto volbu dobrovolně přijalo pod příslibem moci. Tím však v historii draeneiů započala éra, kdy jejich kultura a lid frekventovaně padaly za oběť válečným zločinům, nevyslovitelným zrůdnostem a šrámům, které v lepším případě vyléčila pouze rychlá smrt. Orkská a draeneiská kultura byly rozdílné, nicméně po orkské zkaženosti se tento rozdíl prohloubil až ke dnu samotného paradoxu. Kultura plná temných manipulací a démonické magie tváří v tvář kultuře, kde hlavní kámen představuje Světlo v podobě naaru. Ale jak všichni jistě víme, osud měl s draenei jiné plány. Desítky let ukrývání nakonec přineslo své ovoce, kdy je cesty osudu zavedly na Azeroth do řad Aliance, dalšího odvěkého rivala (původně) orkské Hordy. Kdo ví, co by se stalo, kdyby se Kil'jaedenovi podařilo Velena a přeživší draenei sprovodit ze světa. Ať je mír nebo ne, draeneiové nikdy orkům plně neodpustí jejich řádění pod vlivem démonů, když se k tomu připočítá i zničení původního Draenoru, který je dnes známý jako Outland.

 

Aby se ale na takovouto problematiku dal vytvořit objektivní názor, je potřeba na události nahlížet z vícero pohledů. Je známo, že ne všichni orkové uvěřili Gul'danovým lžím. Ne všichni orkové souhlasili s draeneiským masakrem. Nicméně mimo skutečnost, že se orkská kultura původně zakládala na šamanismu a souznění s přírodními živly, nebylo o rase jako takové do detailu známo vše. To se však změnilo s příchodem datadisku Warlords of Draenor, kdy jsme cestovali do alternativní roviny orkské domoviny a draeneiského útočiště za účelem odvrátit podobnou katastrofu, tentokrát připravení a ruku v ruce. Aliance a Horda vedle sebe. Byl tu však rozdíl – díky Garroshovi se orkové nestali otroky Legie, a příležitosti se proto chopil alternativní Grommash Hellscream, který celou situaci otočil o 180 stupňů. Časem mu ale došlo, že skuteční nepřátele neleží na straně Aliance, Hordy, ani v místních draenei – ale v Legii. Všichni se nakonec spojili proti nepříteli samotného života a invazi Legie zažehnali.

 

Ačkoli se dění poté opět přesunulo na Azeroth, v rámci quest linie jsme zjistili, že se alternativní orkové a draenei spojili, aby se ujistili, že s Legií je na alternativním Draenoru konec. Časem však nastal zvrat, aneb není všechno Světlo, co se třpytí. Když Legie, jakožto jejich společný nepřítel, zmizela, zůstala v hlavách převážně draeneiského lidu otázka "Co teď?". Mocné entity této situace nyní mohly využít. Avšak nejednalo se o démony nebo stvůry z Voidu. Alternativní draenei časem byli příslibem stát se ztělesněním hodnot jejich vzývaného Světla vtlačeni do fanatismu svými naaru a začali s (ne)dobrovolným konvertováním alternativním orků do svých řad. Ti, kteří se vzpírali, rychle nalezli Světlem požehnaný meč ve své hrudi. Tito orkové, kteří se sjednotili pod jeden klan Mag'har, nyní v přímém přenosu sledovali, jak se jejich svět stává (ne)zkaženým a pomalu, ale jistě mizí. Neříká vám to něco? Zdá se, že Draenor to nemá v žádné časové rovině jednoduché, ať už jde o jeho zničení z rukou orků, nebo draeneiů.

 

Menethil X Menethil

V tomto bodě se vrátíme do časů, kdy Warcraft slavil snad největší úspěch jenom díky tomuto příjmení. Jména Menethilů jsou spojována s lidským královstvím Lordaeron, které prožilo podobný, a možná i horší, očistec než draenei v předchozím bodě. A zcela jistě se všichni shodneme, že nejznámějším Menethilem není nikdo jiný než Arthas, o kterém nikdo netušil, že do rukou dostane rovnou několik UNO Reverse karet. Aniž by to tedy sám chtěl. 

 

Dá se bezpečně říci, že Arthas je jedním z nejikoničtějších příkladů postavy, jejíž dobré úmysly ji přetvořily v jednoho z největších záporáků všech dob. Kdysi milovanému princi a velice nadějnému paladinovi, který byl ochoten obětovat vše pro vlastní lid, se dostalo temného zvratu, kdy jeho vášně byly využity k přesnému opaku. On se stal nástrojem, který Lordaeron uvrhl do spárů samotné smrti, a značná část populace celého království jej v tom následovala. Už to nebyli svobodní obyvatelé království překypujícího životem, ale nemrtví otroci, jejichž vůle byla svázána řetězy Krále lichů. Stejně jako v případě draeneiů měl osud s těmito nešťastníky jiné plány. Druhá a neúspěšná invaze Plamenné legie na Azeroth otřásla základy nemrtvé Pohromy tak, že část těchto nemrtvých otroků získala zpět vlastní vůli. Byl tu však jeden problém – nacházeli se ve světě, kde je téměř každý nesnášel kvůli jejich nové přirozenosti a otázka relevantnosti vlastní existence se proto nacházela v mysli každého svobodného nemrtvého. Důvod nadále "žít" jim dala Sylvanas Windrunner, jejíž zášť vůči Arthasovi dodávala mnohým svobodomyslným nemrtvým druhý dech. Tyto nemrtvé od té doby známe jako Forsaken. 

 

Je proto logické, že bylo jen otázkou času, kdy Arthas i jako Král lichů nalezne svůj konec. Tím pádem mnozí nemrtví, obzvláště Sylvanas, stáli před rozcestím, které opět předvídalo relevantnost jejich vlastní existence. Jejich rozhodování už ale bylo jednodušší – věděli, že si i přes svůj nedostatek mohou ve světě znovu vydobýt místo, pokud v něm najdou smysl. Nemrtví Forsaken nyní stáli v řadách Hordy s vědomím, že jejich krutého stvořitele potkal osud, jaký si zasloužil. Není proto divu, že se jejich valná část rozhodla přijmout svůj osud a začít od nejzazšího dna. Ale jak události Azerothu časem odhalily, jejich vůdkyně Sylvanas není až takovou vůdkyní, za kterou ji původně měli. Obzvláště v současné době vyplynulo na povrch, že Sylvanas "své" Forsaken pouze považovala za šípy v jejím toulci, jak sama ostatně tvrdila. Pro bývalé Lordaeroňany to byla nemilá rána, kterou už přeci jednou zažili – kudla v zádech od jejich vladaře. Fakt, že i v nemrtvosti je potkal velice podobný nešvar, zanechal další šrám v jejich mentalitě. Když je podruhé zradila další osoba, které bezmezně věřili, i když osud stál proti nim, je tu někdo, kdo jim porozumí?

 

V době, kdy bylo u Sylvanas alespoň trochu zřejmé, že její lid pro ni moc neznamená, do Warcraft lore (znovu) přichází osoba, která s Forsaken má společného více, než si sami nemrtví mysleli. Ze stínů vystoupila Calia Menethil, dlouho ztracená sestra samotného Arthase, jíž osud dopřál také nemrtvost. Ačkoli to nebyla magie smrti, která ji přivedla zpět do světa živých, stala se jediným "žijícím" příslušníkem rodu Menethilů, který Lordaeronu původně vládl. Forsaken se Sylvanas možná pojil stejný osud, ale s Caliou je pojí nejen to, ale také právoplatné dědictví lordaeronského trůnu. Caliin osud lordaeronské královny nemrtvých je sice prozatím jedna velká neznámá, ale samotný epilog War Campaign velice jasně nastínil, že to s největší pravděpodobností bude její osud. V knize Before the Storm, kde se její příběh dočkal výrazného zbratu, jenž k těmto událostem přispěl, mimo jiné sama zmiňuje:

 

"A Menethil caused this. A Menethil will set this right."

 

Přesně touto větou by se dal současný bod pravděpodobně shrnout nejlépe.

 

Kael'thas Sunstrider

Jediné jméno. Zvláštní, že? Kael'thase asi není nutné představovat. Všichni jsme si s ním užili od dob Warcraftu 3 plno zábavy, ale také byli svědky toho, jak k němu osud byl celkem nelítostný. Časem však jeho jméno vešlo do historie jako jedno z nejvíce tragických s poněkud paradoxním osudem. Princ Quel'Thalasu neoficiálně převzal titul vladaře poté, co Arthas vyvraždil většinu jeho lidu, včetně jeho otce Anasteriana. Nicméně, v Quel'Thalasu platila jedna veledůležitá zásada 2 jejich zdroj energie, Sunwell, byl klíčem ke všemu, obzvláště k jejich mentální a časem i fyzické stabilitě. Tohoto zdroje si cenili více než současné lidstvo elektrické energie. Arthas mu to všechno vzal. Je proto logické, že jím zmítala touha po pomstě. Měl však jednu zábranu – musel se předem postarat o svůj lid, což znamenalo najít nový zdroj magické energie. Osud ho poněkud ironicky zavedl do služeb Illidana Stormrage, který Kael'thase spíše viděl jako užitečný arsenál ve svých plánech proti Legii, jak se časem ukázalo. 

 

Je však třeba uvést na pravou míru, že Kael'thasovi šlo v podstatě o totéž – Illidan mu měl poskytnout vodítko k zachráně jeho lidu, ale byl pro to ochoten podstoupit cokoli, i vstoupit do Illidanových služeb. Měl to štěstí, že Illidanovy plány zahrnovaly zničení nemrtvé Pohromy jednou provždy, což ho jen upevnilo v tom, že jeho rozhodnutí bylo správné. Časem však zjistil, že se poněkud spletl. Po jejich porážce v Icecrownu, což mimo jiné vedlo k tomu, že Arthas se stal Králem lichů, vyplynulo na povrch, že se Illidanovy skutečné plány točí pouze kolem porážky Plamenné legie. Kael'thas díky tomu začal pochybovat o svém rozhodnutí, což pomalu, ale jistě vedlo k paranoie vůči vlastnímu lidu, jelikož začal nabývat dojmu, že jím opovrhují za to, že je takto zklamal. Podle třetí Kroniky toho však využil Kil'jaeden, aby Illidanovi a Azerothu znepříjemnil život. Kael'thas v jeho očích představoval ideální zbraň, která by mohla zažehnout další invazi na Azeroth. Proto se rozhodl hrát na princovy pochyby, až jej manipulací temnoty v jeho srdci přetáhl na stranu Legie. 

 

A to je přesně ten důvod, proč osud zavedl dobrodruhy do Tempest Keep, kde Kael'thas nalezl svůj první konec. Kil'jaeden se však nevzdával a jeho démoničtí kněží přivedli neblahého prince zpět k životu, tentokrát jako šílence s jasným úkolem – použít zbytky Sunwellu k vyvolání Kil'jaedena na Azeroth. Šílený Kael'thas však stále věděl vše o svém vlastním království – i to, že původně nechal do Silvermoonu z Tempest Keep poslat naaru zvaného M'uru, který se však vlivem vlastní přirozenosti stal svou nejtemnější verzí sebe sama. Aby bylo možné Kil'jaedenův plán zastavit, bylo zapotřebí Kael'thase i M'uru zničit. Vzhledem k tomu, že ani fragment Kil'jaedenovy moci nestačil na azerothské dobrodruhy, Sunwell si za svou existenci vytrpěla mnohé. Proto bylo velkým překvapením, že draeneiský prorok Velen využil zbytky čistého srdce M'uru, aby Sunwell přivedl k její zašlé slávě a vrátil Quel'Thalasu jeho pradávný zdroj moci v ještě silnější podobě.

Kael'thas s Arthasem paradoxně totiž nesdílel pouze královské žezlo svého lidu, ale především velice podobný ironický osud, kdy temné síly obrátily jeho dobré záměry proti němu samotnému, což vedlo k jeho ultimátnímu pádu. Avšak narozdíl od Arthase, Kael'thasův pád a zkaženost vytvořily takový sled událostí, který paradoxně vedl k záchraně jeho lidu. Proto není divu, že neblahý princ v Shadowlands nalezne své místo v Revendrethu. Co s ním však bude dále? To už je otázka na jindy.

 

 

Jak se vám článek líbil? Víte o dalších situacích, kdy události v lore časem vytvořily paradox nebo s sebou nesly špetku ironie?

Chcete si povídat o World of Warcraft? Připojte se na náš Discord. Rádi vás uvidíme.