Píseň ohně - tretia časť

• Bellatrix
• 26.09.2010
• Fan Fiction

3. KAPITOLA - Spojenectví Situace se teď trochu změnila. Draeneika už neležela na zemi; seděla opřená o strom s rukama svázanýma za zády a naproti ní seděla Bellatrix s mečem položeným v klíně a tiše se jí na něco vyptávala. Draeneika se ukázala jako velmi ochotný zajatec, nejspíš doufala, že když nám řekne, co budeme chtít, necháme ji žít. Zvláštní, napadlo mě, vždycky jsem si myslel, že draeneiové jsou velmi hrdá a čestná rasa. Ale výjimky zřejmě potvrzují pravidlo. Já a Malak jsme postávali opodál a oba jsme se cítili velmi nepatřičně. Kdyby nás ta dívka nezachránila, kdyby se třeba jen o několik minut zpozdila, byli bychom už nejspíš oba mrtví. „Na co myslíš, že se jí ona ptát?“ zeptal se polohlasem Malak. Pokrčil jsem rameny. „Myslím, že je to její věc.“ *** „Pověz mi, Shaano, odkud jsi?“ Draeneika sebou trhla. Musela jsem se vítězoslavně usmát. „Pár dní jsem tebe a tvé přátele sledovala, a poslouchala. Věř mi, tvé jméno je ta nejméně důležitá věc, kterou jsem se dozvěděla. Ale všechno přece jen ještě nevím. Ale to mi ty teď jistě povíš. Takže, odkud jsi?“ „Z Astranaaru,“ procedila Shaana mezi zuby. „Myslela jsem si to,“ odtušila jsem spíš jen pro sebe. „Takže jistě budeš vědět, jestli tam vězníte nějaké zajatce.“ „Ne,“ odpověděla Shaana až příliš rychle. Naklonila jsem se k ní trochu blíž. „Poznám, když mi někdo lže,“ řekla jsem pobaveně. „Nesnaž se.“ Shaana upřeně zírala do země, jako by z ní sbírala sílu. Pak zvedla hlavu a se zavřenýma očima začala mluvit. „Asi před týdnem jedna naše hlídka v Maestra’s Post zajala dva Sin’dorei, muže a ženu. Lady Liladris je nechala eskortovat do Astranaaru.“ „Jsou ještě naživu?“ zeptala jsem se a hlas se mi trochu zachvěl. Nemůžou být mrtví, nemůžou…Určitě jsem dorazila včas. Shaana pokrčila nezúčastněně rameny. „Asi ano, co já vím. Nemáme důvod je zabíjet. Měli být něco jako ... strategická výhoda.“ Sevřela jsem obě ruce v pěst. „Nebudou žádná vaše strategická výhoda!“ Z ruky mi bezděčně vylétl drobný elektrický výboj a spálil Shaaně několik vlasů. Shaana trhla hlavou, když jí žhavá energie vypálila vlasové kořínky. Byla bych jí ráda způsobila ještě víc bolesti, ale nemělo by to smysl. Zvedla jsem se, oprášila si plášť a odešla s hlavou hrdě vztyčenou. *** „Takže co bude teď?“ Malak tu otázku, která se nám honila hlavou oběma, položil těsně potom, co se Bellatrix vrátila. Bellatrix se pomalu zastavila; zkřížila ruce na prsou, zavřela oči a několikrát se zhluboka nadechla. Když znovu promluvila, zněl její hlas pochmurně a odhodlaně; jako hlas válečníka, který ví, že odchází na smrt. „Musím někoho zachránit. Nečekám od vás pomoc, ale vzhledem k tomu, že jsem vás zachránila, považuji Shaanu za svého zajatce.“ „Shaanu si ty klidně nechat,“ odpověděl na její proslov Malak. „Ale...“ „Ale pokud budeme moct, rádi bychom ti pomohli,“ skočil jsem mu do řeči. Malak se na mě podíval se zdviženým obočím. „Pokud budu moct, rád ti pomůžu,“ opravil jsem se. I přes svůj utrápený výraz se Bellatrix usmála. „Nepochybuji o tvé statečnosti, Morlanne, ale zvykla jsem si důvěřovat jen sobě. A navíc tě nechci zbytečně vystavit takovému riziku.“ Zřejmě tu věc považovala za uzavřenou. Já se ale nechtěl tak snadno vzdát. „Alespoň mi řekni, kam jdeš?“ Bellatrix se kousla do rtu. Očividně bojovala sama se sebou. Na jednu stranu chtěla svůj úkol, ať už to bylo cokoli, dokončit sama, ale nejspíš moc dobře věděla, že na něj nestačí. A navíc mi viděla na očích, že se jí cítím zavázán za to, že mě zachránila. Odvrátila se ode mě. Mlčela. Čekal jsem. Malakovi vedle mě svítily oči nedočkavou zvědavostí. Bellatrix se otočila zpět k nám. Ve tváři měla naprosto nezúčastněný výraz. „Chci zachránit svoje rodiče. Jsou zajatci Nočních elfů.“ „Kde?“ otázal se Malak, než jsem se stihl zeptat já sám. Na prchavou vteřinu sklopila oči. Pak se zahleděla pevně na Malaka. „V Astranaaru,“ odpověděla ostře, jako by ho vyzývala, aby jí zkusil její šílený plán zakázat. Malakovi málem vypadly oči na zem; byl tak překvapený, že svou otázku položil bez jakékoli gramatické chyby. „Jsi blázen? Chceš se nechat zabít?“ Bellatrix se zablesklo v očích, zazvonila ocel a vzápětí se hrot elfčina meče dotýkal Malakova hrdla. Malak ztuhl. „Takhle se mnou nemluv!“ zasyčela Bellatrix. „Nic od vás nežádám. Je to jenom moje rozhodnutí.“ Všimla si mého nesouhlasného pohledu. Chvíli se ještě na Malaka varovně dívala a pak zasunula meč zpět do pochvy. Otočila se ke mně a podala mi ruku. Lehce jsem ji stiskl. „Sbohem, Morlanne. Nic mi nedlužíš,“ dodala, když viděla můj nerozhodný výraz. Prchavě se usmála, kývla na Malaka a vrátila se k draeneice. Jednou ranou meče přesekla provazy, které ji poutaly ke stromu, a pak zavelela: „Vstaň.“ Draeneika se pomalu zvedla. „Co se mnou uděláš?“ zeptala se navenek klidným hlasem, ale nedokázala v něm skrýt stopy strachu. Bellatrix se ušklíbla. „Teď jsi moje rukojmí. Dostaneš mě nepozorovaně do Astraanaru a pomůžeš mi osvobodit moje rodiče.“ Draeneika se rozesmála. „Pokud to nevíš, Astrannar je dobře chráněné město. Na každém kroku narazíš na stráže! Nejspíš tě rovnou zabijou.“ Bellatrix se nevesele usmála. „Ještěže tě budu mít s sebou. Řekla bych, že v Astraanaru není moc mágů. Rozhodně tě nebudou chtít ztratit. Takže tě můžu vyměnit za svoje rodiče.“ Draeneika pokrčila rameny. „Čím dřív umřeš, tím líp pro mě.“ Bellatrix to nechala bez odezvy. „Jdeme.“ „Počkej!“ Bellatrix i Draeneika se otočily. Draeneika měla mírně vykolejený výraz, zdálo se, že poslední hodina byla docela nápor na její psychiku. Oproti tomu Bellatrix se tvářila zuřivě. „Co chceš?“ vyštěkla na mě dost nepřátelsky. Ani mě nenapadne nechat ji jít samotnou. Ať si říká, co chce, něco jí dlužím. „Jdu s tebou.“ Ztuhly jí rysy. „Ne, nejdeš.“ Pomalu jsem došel k ní. Ruka jí mimoděk sjela k jílci meče. Modlil jsem se, aby aspoň na chvíli ovládla svoje zabijácké instinkty, a položil jsem jí ruku na rameno. Trochu sebou trhla, ale neodtáhla se. Pohled upírala kamsi do trávy a rty měla pevně stisknuté, jako by přemáhala velkou bolest. „Když tam půjdeš sama, své rodiče stejně nezachráníš. Okamžitě tě najdou stráže, a co si myslíš, že se stane pak? Budou tě vyslýchat a pokud jim nic neřekneš, zabijou tě!“ Obrátil jsem si její tvář k sobě. Ve tváři se jí leskly dva stříbrné potůčky po slzách a měla v ní vyryto zoufalství. „Morlanne, ty to nechápeš,“ vydechla. „Nejde o to, jestli...“ „Je mi jedno, o co jde a že to nechápu,“ skočil jsem jí do řeči. „Prostě jdu s tebou. Měli bychom si pomáhat, ne? Za Hordu život položím,“ napodobil jsem hrdelní hlas orků. Usmála se. Všiml jsem si, že při úsměvu se jí vždycky trochu zúžily oči a její tvář získala trochu šibalský výraz. „Tak dobře,“ řekla najednou. „Já...co?“ „Dobře,“ opakovala. Už se neusmívala, ale z očí jí vymizel chlad. „Nejsem hloupá. Přijímám tvou nabídku. Pomoz mi,“ dodala tišeji. „Tak moment, vážení,“ ozval se Malak. Po dobu mého rozhovoru s Bellatrix stál trochu stranou a nic neříkal, ale teď se postavil mezi nás s rukama v bok. „To, že vy teď tady uzavřít hrdinské spojenectví, to být sice moc hezký, historie na vás určitě nezapomenout, ale ve dvou vy nemít o nic větší šanci. Vy dát tím jenom Alianci příležitost, aby si mohla zabít o jednoho Horďáka víc. Takže,“ zvedl důležitě prst, „vy potřebovali někoho třetího. Dva prozkoumat město, jeden odlákat pozornost stráží a druhý osvobodit. Ten třetí by mezitím někde poblíž hlídat ji,“ trhl hlavou směrem k draeneice, „a pokud by elfové ty dva zajmout, on moci je vyměnit.“ Malak se odmlčel. Zíral jsem na něj s otevřenými ústy. Za těch několik málo hodin, co jsme spolu cestovali, se mnou komunikoval vesměs v pár jednoduchých a dost nesrozumitelných větách a nezdálo se, že by byl nějaký geniální stratég. Otázkou ale zůstávalo, zda tím třetím myslel sebe, nebo zda nám jenom naznačoval, že ve dvou se můžeme jít klidně vycpat. Bellatrix se mnou zřejmě sdílela stejnou obavu. „Takže mi chceš naznačit...“ „Ano, přesně to já chtít naznačit,“ odpověděl na nedokončenou otázku spokojeně Malak. „Já nikdy neodmítnout možnost zabít pár Alíků.“ Usmál se a v úsměvu odhalil dlouhé zažloutlé tesáky. „Tak abychom my vyrazit, ne?“ | pokračovať na 4. časť, kapitola 1 --->

---

Naspäť do sekcie Povídky


Chcete si povídat o World of Warcraft? Připojte se na náš Discord. Rádi vás uvidíme.