Quest for Pandaria, 1. kapitola

• Bellatrix
• 17.10.2012
• Oficiální literatura

„… a když ten důlní vozík začal klesat, ten ošklivý zelený goblin po mně skočil!“ Li Li Stormstout si zkroutila prsty před obličejem ve svém nejlepším a nejpřehnanějším výrazu zuřivě vrčícího goblina. Naklonila se ke skupině ostatních mladých panderenů sedících na úbočí hory, snažíc se získat jejich pozornost. Jedno z dětí se převalilo na záda a z úst mu vyšlo hlasité zachrápání. Z koutku úst mu na bílou srst na tváři stékal pramínek slin. Další pozvedl hlavu a černé kroužky kolem jeho očí se krátce objevily nad knihou, než dítě opět sklopilo zrak. Odněkud se ozvalo zcela zřetelné zívnutí. Z pohledu každého mláděte, které sedělo dostatečně blízko, aby ji slyšelo, vyzařovala znuděnost. Dokonce i její vlastní bratr, Shisai, ji odhodlaně ignoroval, splétaje k sobě stébla trávy. „Ale já toho goblina kopla přímo do prsou, takže vyletěl z vozíku a narazil přímo do zdi. A vybuchl! Kaboom!“ Někdo zakašlal. „No dobře, jeho lektvar vybuchl,“ přiznala Li Li a zvýšila hlas. „Ale bylo to úžasné!“ „Jasně, Li Li, my víme,“ řeklo jedno z dětí, zatímco si prstem nepřítomně malovalo kroužky do hlíny. „Už jsi nám to říkala asi milionkrát.“ „Chene, proč nám ty neřekneš nějaký příběh?“ zaprosilo jiné mládě. „Hmm?“ Chen vzhlédl ze svého místa, kde se vsedě věnoval uspořádávání sady hliněných hrnků rozložených na přikrývce pod větvemi vzrostlé magnolie. Větvemi se prodíralo světlo pozdního odpoledne a ve zlatavých skvrnkách dopadalo na shromáždění piknikujících pandarenů. Skoro všichni se toho krásného, slunečného dne rozhodli strávit nějaký čas vyšplháním na vrchol svahu tvořeného krunýřem velké Shen-zin Su a nechat se zde omývat sluneční nádherou. „Chci slyšet o té soutěži v pití s těmi čtyřmi trpaslíky z Aerie Peak!“ „Hej, já s vámi mluvila!“ vmísila se rozzlobená Li Li. „Když jsem byla v Ironforge, setkala jsem s králem Magnim a …“ Mládě protočilo oči. „Li Li, ty o tom králi Magnim snad nezmlkneš! Ptali jsme se Chena!“ Li Li dopáleně otevřela ústa k nějaké ostré odpovědi. „Hej, Li Li má spoustu svých vlastních dobrých příběhů,“ prohlásil Chen. „A jednu věc jsi řekl špatně, mladý Pandowane.“ Chen spiklenecky mrkl. „Nebyli to čtyři trpaslíci. Bylo jich pět.“ Ostatní děti se uznale zasmály, ale Li Li se zamračila. Chen si toho zřejmě nevšiml, protože pokračoval. „A když už mluvíme o pití, odvádíte mě od mých zvyků.“ „Opravdu z hloubi duše lituji, že to pivo není lepší,“ omluvil se Chen skupině dospělých pandarenů, zatímco naplňoval hrnky. „Na Velké želvě bohužel není příliš mnoho ingrediencí k vaření piva.“ „Jsem si jistý, že bude vynikající, Chene,“ odvětila jedna ze Starších, blahosklonně přijímajíc nápoj. „Je skvělé mít našeho nejlepšího brewmastera zpět! Všichni jsme tvou přítomnost postrádali.“ „Jste příliš laskavá,“ odpověděl Chen s úsměvem. „No tak, Chene, vyprávěj!“ zakňučelo znovu dítě. „Za chvilku. Napřed mi dovol obsloužit tvé rodiče. Potom vám dětem donesu nějaký čaj a můžeme si vyprávět.“ „Jednou mě málem sežral ogr,“ ozvala se Li Li. „To bylo docela děsivé.“ „My víme, Li Li! Sklapneš už konečně?“ zaječelo jiné mládě. „Chen má mnohem víc příběhů, které jsme ještě neslyšeli.“ „No tak dobře!“ Li Li rozhodila rukama. „Klidně dál otravujte mého strýce.“ S očekáváním se zahleděla na Chena, doufajíc, že se podvolí tomu, aby vyprávěla ona, ale Chen se mezitím přesunul do jiné části kopce, zaujatý konverzací. A tak změnila taktiku. „Nebo možná mi můžete říct vy nějaké své příběhy. Víte, o dnech strávených sbíráním kytek na kopcích a propadáváním u zkoušek z kaligrafie. Nedovedu si představit nic víc vzrušujícího!“ Několik dětí začalo vztekle protestovat a hašteřit se. „Hej, děti!“ přerušil jejich hádku příhodně Chen. „Kdo si dá čaj?“ V odpověď se ozvalo sborové „Já, já!“ a Li Li zjistila, že ji všichni začali ignorovat, když Chenova nabídka přetáhla jejich pozornost k němu. Chopila se tedy příležitosti a vytratila se z úbočí. Jakmile zmizela z dohledu účastníků pikniku, vydechla a vzhlédla k obloze. Načechrané bílé obláčky se po ní líně plazily, střídavě zakrývajíce a zase odhalujíce sluneční kotouč zalévající krajinu světlem. Li Li se vlekla dál a vybíjela si svou frustraci nakopáváním uvolněných kamínků na cestě, dokud se neskutálely ze svahu před ní. Od té doby, co se vrátila ze svých cest se Strongbem, se jí život jevil čím dál jednotvárnější. U jejího otce, Chona Po, se střídaly stavy úlevy a vzteku, když ji opět uviděl, a extrémy této emocionální houpačky se jenom zhoršily poté, co mu Chen popsal detaily Boova osudu. Li Liino srdce při každé myšlence na Boa ztěžklo. Chen ji opakovaně ujišťoval, že Boova smrt nebyla její chyba, a na čistě rozumové rovině to Li Li chápala. Ale krutý, tichý hlásek někde v hlubinách její mysli jí nikdy nedovolil zapomenout, že kdyby se nebyla rozhodla opustit Velkou želvu Shen-zin Su, Bo by nejspíš byl ještě naživu. Stránka 1 | Další ->


Chcete si povídat o World of Warcraft? Připojte se na náš Discord. Rádi vás uvidíme.