Quest for Pandaria, 4. kapitola

• Bellatrix
• 23.11.2012
• Oficiální literatura

Chen skoro vystrčil Chon Poa ze dveří, když vstupovali na krytou verandu za domem. „Jsi k Li Li nespravedlivý,“ řekl. „Není to špatně, že chce cestovat.“ „Je to nebezpečné!“ odsekl Chon Po. „Mnohem nebezpečnější než zůstávat tady, bez ohledu na to, co říkáš! Xiu Li a Wanyo jsou možná pryč, ale to byly nehody. Zato Bo byl zabit! To chceš, aby Li Li taky zabili?“ „Přestaň to říkat, jako by to bylo něco nevyhnutelného! Nemohla to předvídat! Ti útočníci pátrali po Perle Pandarie, nebo co se to vlastně domnívali, že Wanyo našel, a předpokládali, že Li Li ví, kde se Perla nachází, jenom proto, že je pandarenka! Co se týče toho orka; byl jsem to já, po kom šel, a kdybych se dostal k Boovi a Li Li dřív…“ „Všechny tvoje příběhy dokazují jenom to, že co se týče našich nepřátel, žádný pandaren pro ně neznamená velký problém.“ Chon Po přecházel sem a tam pod venkovními lucernami, jejichž oranžové světlo ještě zdůrazňovalo rozzuřený výraz na jeho tváři. „Li Li je tu bezpečnější, než by byla kdekoli jinde.“ Chen potřásl hlavou. „Nemůžeš ji nutit zůstat, pokud si to sama nepřeje; to už ostatně jednou dokázala. Nemůžeš ji chránit navždy, a pokud se o to budeš snažit, jenom tomu uškodíš.“ „No, asi víš líp, jak mám vychovávat svoje děti!“ vmetl mu do tváře Chon Po. „Ne, jenom říkám, že vím, jak se cítí. Nic, co by naši rodiče řekli nebo udělali, když jsem byl v jejím věku, by moje rozhodnutí stejně nezměnilo, tak proč myslíš, že cokoli, co uděláš, může změnit její názor? Činí rozhodnutí podle své vlastní vůle.“ „Svá vlastní, špatná rozhodnutí! Nezodpovědně se žene do nebezpečí, opouští svoji rodinu, vyhýbá se zodpovědnosti…“ Chon Po začal vypočítávat Li Liina provinění na prstech, jedno po druhém. „Nutí nás, abychom se spoléhali na ojedinělé dopisy, když chceme vědět, jestli je vůbec naživu nebo po smrti…“ Chen nakrčil obočí. „Nikdy se neusadí se svou vlastní rodinou…“ „Jak víš, že to nehodlá jednou udělat?“ zeptal se zmateně Chen. Chon Po jako by ho neslyšel. „Ani se neobtěžuje přijít na svatbu svého vlastního bratra…“ „Koho si Shisai bere? Vždyť to vůbec nedává smysl…“ Chen nechal větu vyznít do ztracena, když si to konečně uvědomil. S myslí náhle prázdnou, jak myšlenky zapadly na svá místa, se zahleděl do noci přes zábradlí verandy. Netečný Chon Po mezitím pokračoval ve vyjmenovávání Li Liiných prohřešků. „Tohle je o mně,“ ozval se Chen měkce. „Že, Chone Po?“ Jako zmrazen na místě se Chon Po neočekávaně odmlčel, uhýbaje před Chenovýma očima. Okamžiky plynuly mučivě pomalu a Chen se v duchu obrňoval proti verbálnímu útoku, který v sobě Chon jistě dusil po celá dlouhá léta. „Tahle konverzace skončila.“ Chon Po s dupáním zmizel v domě a zabouchl za sebou dveře. *** Spánek k Li Li té noci nepřicházel. Stále se vrtěla a převracela, zatímco každé z otcových příkrých slov neúnavně útočilo na její vědomí. Nakonec, když zvolna zlátnoucí nebe oznámilo příchod úsvitu, to vzdala, vylezla z postele a oblékla se. Na prádelníku stál malý hliněný kotlík podobný těm, které Bo kdysi naplňoval vodou a zavěšoval je na tréninkové tyče, které používala k cvičení rovnováhy a pevného postoje. Vzala ho do pacek a potěžkala, načež si ho vetkla za opasek a vykradla se z domu. V tuto hodinu bylo okolí tak klidné, až Li Li myslela, že slyší kapky rosy rozstřikující se pod jejíma nohama. V kalném světle byly vidět pavoučí sítě, natažené mezi větvemi stromů jako křehká, zářící krajka. Li Li se v chůzi ohýbala a sbírala z puklin v dláždění drobné shluky barevných květin, splétajíc je do dvou neupravených kytic. Na konci cesty, chráněn zdmi a hrdým lvím Strážcem, se před ní rozestřel majestátní Háj holí. Každý pandaren, který si přál vstoupit do tohoto nádherného hvozdu, se musel se Strážcem utkat v souboji a zvítězit; Li Li se to podařilo již před léty. Strážce k ní naklonil hlavu a ona se s úctou uklonila; Strážce ustoupil stranou a nechal ji projít. Li Li les už dlouho nenavštívila, ale byl stejně dokonalý jako dřív, úzkostlivě opečovávaný celou armádou zahradníků. Krátce po úsvitu sem nejspíš dorazí a zametou veškerou nečistotu, která se mezi oltáři přes noc rozptýlila, avšak nyní se mohla těšit z úplné samoty. Xiu Li, Li Liina a Shisaiova matka, se utopila při rybářské nehodě, když byli oba ještě novorozenci. Li Li na svou matku neměla mnoho vzpomínek, a přestože ztrátu zřídkakdy cítila přímo, občas pociťovala hluboko v srdci řezavou, pronikavou bolest. Li Li poklekla před rodinným náhrobkem a položila jednu z kytic na oltář. „Mami, tak moc mi chybíš.“ Li Liin dech se v mrazivém ranním vzduchu srážel do drobných mléčně bílých obláčků. „Táta tomu nerozumí; a nikdy tomu rozumět nebude. A strýček Chen nechce tátu rozzlobit.“ Li Li zaváhala; téměř se bála mluvit nahlas, přestože háj byl zcela opuštěn. „Ty bys to chápala, viď, mami? Nemůžu tu zůstat napořád. Prostě nemůžu.“ <- Předchozí | Stránka 4 | Další ->


Chcete si povídat o World of Warcraft? Připojte se na náš Discord. Rádi vás uvidíme.