Quest for Pandaria II., 1. kapitola

• Bellatrix
• 06.03.2013
• Oficiální literatura

„Dobrá, vyjasněme si to. Chcete mi říct, že nemůžu mluvit s králem Magnim, protože se proměnil v kámen?“ Li Li, stojící před Radou Tří kladiv v trůnní místnosti rozvalin podzemního trpasličího města Ironforge, se narovnala do své plné výše, pevně sevřela svou hůl a vysunula bradu vpřed ve svém nejlepším pokusu o pobouřený výraz. „Hrom do… balvanu,“ prohlásila. „Je to tak!“ odpověděl jí trpaslík stojící uprostřed pódia. „Můžeš sejít dolů do Starýho Ironforge a přesvědčit se sama! Můj bratr proved rituál, aby moh mluvit se zemí, krátce před Cataclysmem.“ Muradin Bronzebeard sevřel ruku v pěst. „A takhle to dopadlo.“ „Nazvat Radu Tří kladiv lháři, taková drzost,“ doplnila ho Moira Thaurissan jemným hlasem. „Jestli je tvé chování podobné i u zbytku tvých lidí, nu, nemohu říci, že bych byla zklamaná, že jsem se s nimi dosud nesetkala.“ „Ten pocit je vzájemný, dámo,“ zahuhlala si Li Li pod vousy. „Takže mi nemůžete pomoct,“ oslovila poté nahlas celou Radu Tří kladiv. Muradin potřásl hlavou. „Obávám se, že ne. Cokoli ti Magni snad kdysi slíbil, nemůže to dosvědčit, a názory Rady jsou v tomhle ohledu rozdílné.“ „Dobře. Tak já asi půjdu,“ obrátila se Li Li k odchodu. „Takové manýry, mladá dámo,“ upozornila ji Moira. Li Li se na okamžik zarazila, poté se jediným ladným pohybem otočila, položila si paži šikmo přes břicho a naklonila se vpřed v přehnané úkloně. „Ó mocná Rado Tří kladiv, vaše konání si zaslouží nejhlubší obdiv! Prokázali jste se být ničím méně, než příslovečným tvrdým místem doslovné skály krále Magniho, a já se cítím být tak poctěná, že jsem mezi nimi.“ Moiřin výkřik nevole byl zpola zdušen uznalým smíchem Falstada Wildhammera, a ve chvíli, kdy se je Muradin snažil oba uklidnit, Li Li už byla dávno pryč. *** Taverna Kamenného ohně ilustrovala očekávanou trpasličí pohostinnost daleko lépe než trůnní sál. Stoly vyplňovali vesele rozmlouvající zástupci jednotlivých rodů, smáli se a navzájem se zvali na něco k pití. Li Li naproti tomu dala přednost posezení o samotě. Přestože byla stále plná zvědavosti, ostatní ji zanechali se špatnou náladou nad pintou piva. „Asi to ode mě bylo dost hloupé, že jsem nechala Jeřába odletět předtím, než jsem si šla promluvit s radou,“ mumlala si pro sebe. „Prostě jsem nečekala, že se král Ironforge mezitím změnil v kámen.“ Usrkla ze svého piva, přikyvujíc na souhlas, a opřela se o loket, nepřítomně sledujíc vzory na dřevěném stole. Ztracena ve vlastních myšlenkách nepostřehla kroky blížící se k ní zezadu až do chvíle, kdy na ni dopadl stín příchozího. Li Li ani nevzhlédla. „Zmizni, jo? Mám práci.“ Odpovědí jí bylo známé uchechtnutí. „Moc práce na to, aby sis připila se svým vlastním strýcem? Jaká škoda.“ Li Li vyskočila na nohy a prudce se obrátila. S batohem na zádech a holí v ruce před ní stál Chen. „Strýčku Chene!“ Divoce ho objala. „Eh, promiň, že jsem byla tak protivná.“ Chen se zasmál a srdečně ji objal, usedávaje naproti ní. „V pořádku. Asi uhodneš, proč jsem tu.“ Li Li si povzdechla a také se posadila. „Táta tě poslal, abys mě přivedl zpátky domů.“ „Poslal, ale já to nehodlám udělat. Četl jsem tvůj dopis a také vím o tom, že perla, kterou přinesl Wanyo, se ztratila.“ Li Li se neúspěšně pokusila vyloudit ve tváři rozpačitý výraz. Chen pozdvihl obočí. „Nuže?“ Věděla, že byla odhalena; Li Li se zhluboka nadechla a vysvětlila Chenovi, co spatřila v perle, než vyrazila na cestu do Ironforge. Chen se zamyšleně napil. „Byl jsem si celkem jistý, že ses rozhodla najít Pandarii, s ohledem na to, že jsme o ní spolu už jednou mluvili. Ta perla, nebo co to je, ti opravdu poskytla vizi?“ Li Li nadšeně přikývla. „Proto jsem ji vzala s sebou. Přece by mi ji neukázala jen tak pro nic za nic!“ Stránka 1 | Další ->


Chcete si povídat o World of Warcraft? Připojte se na náš Discord. Rádi vás uvidíme.