Quest for Pandaria III., 11. kapitola

• Bellatrix
• 04.04.2014
• Oficiální literatura

Dav v odpověď zaburácel nadšením, v němž však Chen zaznamenal podtón jakési dravosti; všichni navíc nevypadali královými slovy potěšeni. Phaoris ustoupil stranou a stráž postrčila vpřed prvního zajatce. Rozhlédl se na obě strany, prohlížeje si shromážděné diváky. Pak otevřel ústa. „Jmenuji se Nanteret,“ zvolal, „a stojím si za spojenectvím, ke kterému se moji lidé zavázali!“ V odpověď mu zazněly ohlušující rozběsněné výkřiky hněvu a nenávisti. Chenovi vyschlo v krku. „Lituju jenom toho,“ křičel dál Nanteret, „že jsem vás prašivých Ramkahenů nepozabíjel víc!“ Nanteret na důraz svého prohlášení plivl ze schodů. Stráže ho rychle odstrčily zpět. Král Phaoris si opět vyžádal ticho a lid Ramkahenu se utišil, aby si vyslechl ostatní vězněné. Jeden po druhém předstupovali nefersetští zajatci se svými projevy. Další dva opakovali Nanteretovu výpověď téměř slovo od slova. Když jako čtvrtý předstoupil Bathet, Chenovo srdce pokleslo, ačkoli si nemohl pomoci, aby nepocítil drobný záchvěv naděje. „Jsem hrdý na svá rozhodnutí!“ zakřičel, jak nejhlasitěji dovedl. „Ničeho nelituji! Setrvám se svými bratry!“ Chen sebou trhl, když uslyšel, jaký důraz vložil Bathet do posledního slova. Li Li mu stiskla tlapu. Dav zaburácel a na schody se snesl příval nejrůznějších předmětů. Bathetovu tvář zasáhlo zpola snědené granátové jablko, jehož temně rudá šťáva mu nyní stékala po líci. Promluvil poslední Neferset. Chen byl jeho slova sotva schopen vnímat. Ať už zajatec říkal cokoli, bylo to stejně nestoudné, jako projevy všech ostatních. Pak opět předstoupil král Phaoris a pozvedl paže. „Nechť vejde ve známost, že Nefersetům byla dána šance zde přede všemi promluvit. Všichni jsme slyšeli, že necítí žádné výčitky z jejich bezbožného spojenectví s Deathwingem a Al’Akirem. Nijak nelitují tisíců zmařených životů těch, které povraždili ve jménu jejich vlastní nenasytné touhy po moci! Zradili tím vše, co bylo tol’virům kdy svaté!“ „Rozhodnutí Velké rady je jednomyslné,“ pokračoval král Phaoris. „Všichni podstoupí nejvyšší trest.“ Dav zajásal. Li Li zalapala po dechu a zakryla si ústa. Chen ji chytil za paži. „Musíme najít Menrima,“ řekl. Přikývla. „Pojďme.“ *** Po určité době si Chen uvědomil, jaké to je bláznovství pokoušet se mezi tím vším shonem ramkahenských ulic najít jediného člověka. On i Li Li však vytrvali, až konečně narazili na někoho, kdo Menrima viděl a mohl je tudíž navést správným směrem. Našli ho sedět ve skrytu u fontánky v severní části města. Všiml si jich, už když se blížili, ale nevzal je nijak na vědomí. Chen se posadil k němu. „Je mi to moc líto, Menrime,“ řekl. Menrim se odvrátil a tvář mu potemněla. „Neprojevil ani špetku lítosti. Podepsal si vlastní rozsudek smrti.“ Menrimova lhostejnost oba překvapila, Chen ji však přisuzoval přetrvávajícímu šoku z rozhodnutí Velké rady. „I tak,“ pokračoval, „vím, že ti na bratrovi záleží. Nedovedu si ani představit, jak to pro tebe musí být těžké.“ Chvíli beze slova seděli, ticho narušovalo jen neustávající šplouchání fontánky. „Mohu se zeptat,“ prolomil Chen ticho, „jak reagoval Bathet na tvou včerejší návštěvu?“ „Tak, jak byste asi očekávali,“ odfrkl si Menrim. „Jako mizerný, sobecký zrádce, kterým taky je.“ „A co řekl, když jsi mu projevil svou lítost?“ pokračoval Chen. Menrim neočekávaně prudce vstal a dal na odchod. Po několika krocích se zastavil a otočil se zpět. „Kdo si myslíte, že jste?!“ zařval. „Že se vměšujete do mého života a říkáte mi, co mám dělat! Mám se omlouvat Bathetovi? Nic takového dělat nemusím! Je to rouhačský zločinec a já pracoval do úmoru, abych zachránil jeho bezcenný život! To on by měl prosit mě za odpuštění, děkovat mi až z hloubi svého nevděčného, žulového srdce! V porovnání s ním jsem světec.“ „Nemám, čeho bych litoval, a přesně to jsem Bathetovi řekl. Jak se vůbec opovažujete mě obviňovat? Zmizte z mého života,“ zavrčel Menrim. Otočil se k nim zády a zmizel v mumraji města. Chen zavřel oči a složil hlavu do tlap. Li Li ho něžně objala. „Dělal jsi, co jsi mohl, strýčku Chene,“ řekla. „Nemůžeš napravit všechno.“ Nebyl žádný způsob, jak vyjádřit pocity osobní odpovědnosti, povinnosti, selhání a viny, které se svářily v jeho srdci. Chen si ani nepamatoval, kdy se naposledy cítil tak bídně. <- Předchozí | Stránka 11 | Další ->


Chcete si povídat o World of Warcraft? Připojte se na náš Discord. Rádi vás uvidíme.