Quest for Pandaria III., 5. kapitola

• Bellatrix
• 29.11.2013
• Oficiální literatura

Byli představeni přímo králi Phaorisovi, který strávil několik nekonečně dlouhých chvil tím, že si celou skupinu dlouze prohlížel, než konečně promluvil. „Mé stráže vás sem přivedly z určitého důvodu,“ začal rozvážně. „Co zde pohledáváte?“ Předstoupil před něj Dalgin. „Jsme archeologové,“ řekl a hruď mu se dmula pýchou. „Z Ligy průzkumníků z Ironforge. Jsme tu, abychom zkoumali místní vykopávky.“ Li Li by přísahala, že Phaoris protočil oči, jeho maska však znemožňovala říci to s určitostí. Povzdechl si však. „Byla tu jedna expedice gnómů, která se přišla přehrabovat do ruin na jihu, a ti všichni zešíleli,“ oznámil jim. V jeho hlase byla patrná nechuť. „Je pravdou, že cizinci jako vy nám během války poskytli neocenitelnou pomoc, ale pamatujte si, že jste v naší zemi hosty. Některé věci je lépe nechat pohřbené. Pro tentokrát můžete v mém městě zůstat, nepřekračujte však meze tohoto pozvání. Můžete odejít.“ Trpaslíci se začali trousit ven a bručeli si při tom pod vousy. Li Li zachytila neúplné věty zahrnující věci jako „klade překážky vzdělanosti“ a „zkostnatělý starý páprdové“. Potlačila zachichotání. Chen zůstal pozadu a jeho oči zkoumaly místnost, nasávajíce architekturu a výzdobu tohoto exotického místa. Li Li se usmála a začala se rozhlížet spolu s ním. Po chvíli se dali na odchod s úmyslem najít trpaslíky a vyhledat nějakou krčmu či něco podobného, co měli Ramkaheni místo hospod. Jakmile však Chen vystrčil nohu ze dveří, byl málem sražen k zemi tol’virem, který vrazil dovnitř. „Králi Phaorisi—!“ vykřikl nově příchozí. „Prosím, musím mluvit s vámi i s Velkou radou.“ Král hlasitě zafuněl. „Už jsme tě jednou vyslechli, Menrime.“ „Prosím,“ opakoval Menrim, „prosím, vyslechněte mě. Nefersetští zajatci si zasluhují milost…“ „Samozřejmě že ano,“ odfrkl si jeden z členů rady. Král Phaoris zvedl ruku a zjednal si ticho. „Menrime, vím, že ti jejich osud leží na srdci. Velká rada se postará o to, aby došli spravedlnosti, a to v jakékoli podobě.“ „Vedli válku a byli poraženi,“ přiznal Menrim. „Copak to nestačí? To musíme odpovídat na krev další krví?“ Jakýsi tol’vir v místnosti zamumlal něco, co znělo dost jako „ano“. Li Li a Chen pospíchali z budovy, zatímco pozornost všech byla obrácená na Menrima. Na náměstí chvíli váhali, kterým směrem se vydat, a na vrcholu schodů se mezitím objevil Menrim. Jeho pískově zbarvené tlapy sklíčeně vlekly celé jeho mohutné tělo. Z jeho chování prýštila únava a Chenovi se ho zželelo. Z náhlého popudu se rozhodl s osamělým tol’virem promluvit. „Zaslechl jsem, o čem jste mluvil s králem,“ začal, zatímco se k němu blížil. „Obdivuji vaši odvahu. Není lehké přimlouvat se za milosrdenství u těch, kdo vám ukřivdili.“ Chenova slova Menrima zřejmě zarazila. Jeho oči přelétly z jednoho pandarena na druhého - dvou očividných cizinců. Nepromluvil, avšak z jeho tváře se vytratil výraz štvance. „Jmenuji se Chen Stormstout. Moje neteř Li Li a já jsme sem přijeli teprve nedávno. Přejeme vám, abyste překonali tyto zlé časy.“ „Mé jméno je Menrim,“ odpověděl tol’vir. „Děkuji vám za váš soucit.“ Na okamžik se odmlčel a pak dodal: „Bylo by mi ctí pozvat vás a vaši neteř na večerní jídlo, pokud se neurazíte.“ „Bude nám potěšením, Menrime,“ odpověděl Chen. <- Předchozí | Stránka 5 | Další ->


Chcete si povídat o World of Warcraft? Připojte se na náš Discord. Rádi vás uvidíme.