The Untamed Valley, 7. kapitola (závěr)

• Bellatrix
• 04.09.2014
• Oficiální literatura

Vůz hlasitě skřípal. Mudclawova usedlost brzy zmizela za obzorem. Vindicator Maraad nespouštěl oči z orka. Jeho hrudní pancíř ležel vedle; po bitvě byl celý popraskaný a zprohýbaný. V duchu si učinil poznámku, že si ho musí nechat vyspravit nebo koupit nový. Lyalia mezitím pozorně hleděla přes pole, ale pohled jí nepřestával sklouzávat na cestu za nimi. Haohanův vůz vytrvale sledovaly asi tři desítky virmenů, oči upřené na Mashoka. Za denního světla jejich rudé zornice sice nevypadaly tak hrozivě, ale pokaždé, když některý z nich zavřískl, sebou Mashok prudce trhl. Ruce měl opět v okovech a od úsvitu nepronesl jediné slovo. Maraad strávil celé ráno léčením ostatních. Sebe si nechal nakonec. Lyalia mezitím dohlížela na orka. Haohan poslal zprávu do Halfhillu, že shání pracovníky na přestavbu jeho usedlosti; k pracem byli vítáni i cizinci. Proti tomu poslednímu nejostřeji protestoval Fung. „Přemýšlel jsem,“ ozval se Haohan. Jeho packy lehce spočívaly na otěžích. „Co by se stalo, kdybychom se byli vzdali?“ „Ale vy jste se nevzdali,“ řekla Lyalia. „Ale stejně. Co kdybychom tu nabídku vašeho přítele přijali? Vaše životy za naše. Kdybychom mu byli uvěřili, co byste dělali?“ Chvíli se neozývalo nic než drkotání vozu. „Dostali byste se do pěkné šlamastyky. Bojovali byste proti nám, abyste se sami zachránili? Nebo byste se vzdali a zemřeli?“ Haohan se zasmál. „Někteří by vás možná nazvali blázny, kdybyste si vybrali to druhé.“ „Někteří možná.“ „Někteří by možná nazvali celou Alianci bandou hlupáků, co berou své zajatce do zajetí, místo aby je na místě vykuchali, protože představují nebezpečí,“ pokračoval Haohan. „Někteří možná,“ řekl tentokrát Maraad. „Hmm.“ Haohan zatáhl za otěže a kára se na rozcestí stočila k jihu, ke Krasarangu. Ke Lvímu přístavišti. „No jen se na mě podívejte. Jak celou cestu mlátím hubou a povídám nesmysly. A otravuju vás dva; jako byste to po tak těžké noci potřebovali.“ Lyalia a Maraad si vyměnili pohledy. Draenei pobaveně potřásl hlavou a vrátil se k dohlížení na orka. Mashok sebou znovu trhnul, když jeden z virmenů se zavřísknutím vyskočil až k okraji vozu. „Stejně jsem přemýšlel,“ pokračoval Haohan. „Tak snad snesete ještě chvilku farmářského filozofování. Přemýšlel jsem, jestli by takovým lidem, co by vás nazvali blázny, náhodou něco neutíkalo. Pokud přijmete nějaký standard za svůj, musíte se ho pak držet. Ať vítězíte nebo prohráváte. V opačném případě by takový standard nikdy nic neznamenal. A vy Alianční berete za své všemožné civilizované standardy. Vsadil bych se, že by se našli takoví, co by tvrdili, že vás to nechává ve velké nevýhodě, když dojde na lámání chleba.“ „Někteří takoví by se asi našli,“ na to Lyalia. „Hmm. Ale stejně …“ „… jsem přemýšlel?“ dořekl za něj Maraad. „Jo, jak jsi to věděl? Přemýšlel jsem nad tímhle: to, že jste celí takoví civilizovaní, možná znamená určitou nevýhodu. Pokud ostatní věří, že jim nevrazíte nůž do zad, mohli by začít přemýšlet nad tím, že oni vrazí jeden do zad vám.“ Haohan lehce švihl otěžemi. „Ale to by byla chyba, že? Není nic tak nebezpečného jako civilizovaná osoba, kterou někdo pořádně naštval. A někteří by možná nemuseli být zrovna nadšení z toho, čeho se jim dostane, když přinutí dobré lidi k boji.“ „To někteří nejspíš nebudou,“ souhlasil Maraad. „To nás ti virmeni budou sledovat až k pobřeží?“ zeptala se Lyalia. „Nejspíš,“ odpověděl Haohan. Ork se otřásl. A vůz dál drkotal krajinou. <- Předchozí | Stránka 7


Chcete si povídat o World of Warcraft? Připojte se na náš Discord. Rádi vás uvidíme.