Vol'jin - The Judgment 10

• Bellatrix
• 02.09.2011
• Oficiální literatura

<- Předchozí | Stránka 10 Vol’jin a Zalazane byli nyní jiní. Pohybovali se se sebejistotou, neustále vyhlíželi možné nebezpečí. První domov je změnil. Vstoupili tam jako mláďata a vrátili se jako dravci. Byli nebezpeční, hrdí a silní; byli vpravdě z kmene Darkspear. Jak se blížili k vesnici, začínaly je obklopovat znepokojující náznaky. Pošlapané rostliny, kaluže krve; pach kouře ve vzduchu. Každý ze smyslů, které Vol’jin ovládal, mu říkal, že něco je jinak. Nějaká zásadní součást přílivu a odlivu života na ostrově se nenávratně změnila. Zvedl varovně ruku a Zalazane se okamžitě zastavil. Stáli na stezce a vesnice kmene Darkspear ležela před nimi, co by kamenem dohodil. Sice ji stále neměli v dohledu, ale zvuky, které k nim doléhaly, byly znepokojující. Vol’jin slyšel hluk práce, kácení stromů, zpracovávání dřeva a stloukání. Vol’jin zavřel oči a zhluboka se nadechl. V hlavě mu šeptali loa, ale on jim stále stěží rozuměl. Časem se to naučí. „Myslím, že na naši vesnici někdo zaútočil,“ řekl Zalazanemu, snaže se rozluštit zprávu, kterou mu loa sdělovali. Zalazane pouze vědoucně přikývl. Nyní měl své vlastní způsoby, a jejich odlišnost mezi nimi vytvořila bezednou propast. Opět se vydali kupředu, zbraně obnažené, opatrně našlapujíce. Prošli skrz listoví a před sebou uviděli vesnici. Chýše byly zbořené a celá osada ležela v troskách. Podél okraje vesnice ležely v pečlivě vyrovnaných řadách mrtvoly padlých. Trollové kráčeli kolem nich a ukládali jejich těla k poslednímu odpočinku; ženy a děti padaly na kolena a truchlily nad mrtvými. Kněz se kolébal dopředu a dozadu a se zavřenýma očima si něco mumlal. Ti trollové, živí i mrtví, byli všichni z kmene Darkspear. Vol’jin a Zalazane se rozběhli, směřujíce ke středu vesnice; i z něj už zbyly jen trosky. Cestou míjeli mnoho Darkspearských, většina jich ale byla příliš zaměstnána svými vlastními starostmi, než aby si těch dvou všimla. Poblíž laguny spatřili několik trollů stavět lodě. Mnoho lodí. Takto organizovaná práce byla na míle vzdálená od klidného života, na který byl Vol’jin z ostrova zvyklý. Jeho srdce začalo bít rychleji. Jeho lidé nebyli podrobeni, ale za ten krátký čas, kdy byl pryč, se změnili. Vol’jin a Zalazane se zastavili uprostřed vesnice, dvě nehybné sochy v moři shonu a hemžení kolem nich. Několik trollů se zmatenými pohledy proběhlo kolem nich. Loa se začali hlasitě dovolávat Vol’jinovy pozornosti. Přestože je slyšel pouze on, věděl, že se něco blíží. Rozhlédl se kolem sebe a uviděl přicházet trolla. Vol’jin a Zalazene stanuli tváří v tvář starému Gadrinovi, vůdci witch doctorů kmene. „Chlapci,“ řekl. „Kde jste byli? Já myslet, že vy mrtví.“ „Jak to myslíte, Mistře?“ zeptal se Zalazane. „Byli jsme v džungli týden.“ „Týden? Vol’jine, Zalazane… byli jste pryč tři měsíce. Tolik se toho mezitím stalo. Podivní zelení tvorové přijít přes moře – “ „Orkové,“ řekl Vol’jin. „Jo, čéče,“ řekl překvapeně Gadrin. „Tvůj otec, Vol’jine… on bojovat s mořskou čarodějnicí, a…“ „Odešel. On teď být s Bwonsamdim, Mistře Gade. Já vím.“ Vol’jin pochopil pravdu, jakmile ta slova opustila jeho rty. Jeho otec už nyní nebyl Darkspear. Alespoň ne jako troll. „Budeme následovat orky přes moře,“ pokračoval Gadrin. „Mořská čarodějnice být příliš silná; my tu nemůžeme zůstat. Tvůj otec řekl, ať jdeme. Ale nějaký čas to potrvá. My se muset připravit.“ „Rozumím,“ řekl Vol’jin, kterého naplnila náhlá sebejistota. „Postarám se o přesun.“ „Pomůžu ti,“ řekl Zalazane s úsměvem. Vol’jin se na svého přítele zašklebil v odpověď. Poslat Zalazaneho napřed, aby připravil cestu, by jistě byla moudrá věc. Vol’jin Zalazanemu věřil tak, jako nikomu, a věděl, že Zalazane je schopný. Ale jedna Vol’jinova část ten nápad zavrhla. Nevěděl proč, ale něco mu říkalo, že by si teď měl raději držet Zalazaneho ve své blízkosti. Budou si navzájem pomáhat. Společně dokážou cokoli. Budou věrní, budou nelítostní, a vytrvají. Konec. <- Předchozí | Stránka 10


Chcete si povídat o World of Warcraft? Připojte se na náš Discord. Rádi vás uvidíme.