Vol'jin - The Judgment 6

• Bellatrix
• 18.07.2011
• Oficiální literatura

<- Předchozí | Stránka 6 | Další -> Zastavil se na mýtině. Skrz listoví viděl kousky oblohy – tmavé skvrny na pozadí klenby džungle. Zatajil dech, snaže se zůstat potichu, a zkoumal stromy. Neviděl nic. Postupně, jako kdyby se probouzel z hlubokého spánku, si začal uvědomovat jakési teplo na zádech. Prudce se otočil – loa byl za ním, vzdálený pouhých několik stop. Tak blízko, že Vol’jin viděl pohyb lesklých chapadel na jeho povrchu. Záře loa se rozšířila a naplnila jeho mysl. Viděl sám sebe v jeskyni, v jakémsi tunelu, a cesta před ním se rozvětvovala. Na každé z obou cest viděl obraz sebe samého. Na jedné seděl na trůnu z čistého zlata. Před sebou měl obrovské kusy pečeného masa zabalené v palmových listech, ty nejvybranější nápoje, trollské ženy tančící pro jeho potěšení. Vypadal zdravý a šťastný. Od jeho kotníku se táhl tenký zlatý řetěz k noze trůnu. V druhé vizi byl zraněný a krvácející, vyčerpaný a obklopen nepřáteli. Vize byla zakalená a neustále se pohybovala, ale on stále bojoval. Někdy vedl ostatní z kmene Darkspear, jindy bojoval osamoceně; ale zpráva byla jasná: život plný neustálých bojů a svárů, žádný odpočinek, stále jen další krveprolití. Vol’jin se zasmál: „Tohle má být zkouška, mocný loa? Tohle být snadné. Volím svobodu. Budu bojovat a možná nikdy nenajdu štěstí, ale volím svobodu.“ Jakoby z velké dálky k němu dolehl hluboký hlas loa. „Výběr nebyl tou zkouškou, malý bratře. Pokud bys váhal, pokud bys nad tím musel přemýšlet. Pokud bys byl na jedinou chvíli v pokušení, pak bys selhal.“ Vol’jin se zachvěl, když zaslechl tón v hlase loa. Zněl, jako by selhání znamenalo smrt nebo něco daleko horšího. Jeskyně zmizela a Vol’jin se ocitl v hledišti s výhledem na arénu. Podíval se dolů na své ruce. Byly jeho, ale starší; nesly mnoho jizev a mozolů jako památku na mnoho let bojů. Kolem něj byli seřazení starší a bojovníci z kmene Darkspear. Za nimi stáli orkové, taureni, a další. Všichni zaujatě pozorovali souboj dvou tvorů. Hnědý ork s mohutnou sekerou a tauren s kopím. Oba na sobě měli pouze bederní roušky a byli naolejovaní. Opět uslyšel v mysli slova: Garrosh a Cairne. Gorehowl a runové kopí. Ork krvácel z několika ran, zatímco tauren byl nedotčen. Svým novým zrakem Vol’jin všude viděl loa. Rojili se ve vzduchu a vznášeli se na okrajích jeho vize. Shromáždili se zde a byli rozrušení. Tento okamžik jistě znamenal nedozírné následky pro Vol’jinův lid, a možná i pro celý Azeroth. Jak Vol’jin sledoval souboj, ork máchl sekerou ve velkém oblouku a zbraň vydala pronikavý skřek, jak vzduch zahvízdal skrz rýhy po stranách. Tauren pozvedl kopí na obranu, ale nestačilo to: sekera kopí roztříštila a taurena zranila. Oba válečníci na chvíli ustali v boji. Ork byl tak zraněný, že téměř nemohl stát, zatímco tauren nesl jen pouhé škrábnutí. Přesto to byl tauren, kdo zakolísal a ruce mu poklesly. Kopí teď jen volně leželo v jeho nehybných prstech. Ork pozvedl sekeru a zaútočil. Zasvištění zbraně naplnilo celou arénu. Ork máchl sekerou a sekl taurena do krku. Vol’jin pocítil bodavou bolest v srdci kvůli jistě vážnému taurenově zranění. Zjistil, že pociťuje skutečný smutek rezonující časem od Vol’jina z vidění, smutek nad ztrátou přítele a respektovaného staršího. Tauren se zhroutil k zemi. Předtím, než dopadl na zem, svět jako by zpomalil. Vol’jinovy smysly hlásily nebezpečí a on měl pocit, jako kdyby celý vesmír zadržel dech před tím, než vykřikne. Loa zuřili. Syčeli a šeptali. Prudce vyrazili tam a zpět přímo skrz Vol’jina. Nikdo jiný zatím nezareagoval. Ostatní svědkové se ani nepohnuli. Tauren stále padal k zemi, z rány mu tryskala krev. Pak Vol’jin porozuměl. <- Předchozí | Stránka 6 | Další ->


Chcete si povídat o World of Warcraft? Připojte se na náš Discord. Rádi vás uvidíme.