Zajímavá místa - Northrend IX.

• Bellatrix
• 22.09.2014
• Zajímavá místa

Icecrown

Cathedral of Darkness

Cathedral of Darkness sama o sobě vypadá jako většina Icecrownu - tedy je škaredá, ledová, temná, kovová a ověšená prapory Pohromy. Je však pozoruhodná kvůli jednomu konkrétnímu questu, který se zde odehraje. Tím questem je Tirion’s Gambit a v jeho průběhu se objeví dokonce samotný Král lichů, v celé své kráse. (Ano, řekla jsem kráse. Nikdy nepodceňuje dopad, který na ženy může mít temné brnění a zlý pohled. Ano, a mám Arthase vylepeného v pokoji jako plakát.) Ale k věci. Tirion’s Gambit/Tirion’s Gambit je quest zakončující questovou sérii počínající úkolem Where Dragons Fell/Where Dragons Fell, který zadává Matthias Lehner na Sindragosa’s Fall, o kterém si povíme za chvíli. (Matthias Lehner je anagram jména Arthas Menethil a jde pravděpodobně o jakési zbytky Arthasovy lidskosti a nevinnosti. Také je možná oním zlatovlasým chlapcem, kterého spolu s Ner’zhulem zabil Arthas uvnitř své mysli v závěru knihy Arthas: Zrod krále lichů. Existuje však také teorie, že je Matthias manifestací Starého boha Yogg-Sarona, ale i tom si pohovoříme až za chvíli.) Během questové série se dozvíte, že Arthas poté, co spojil svou duši s Králem lichů Ner’zhulem, zbavil své tělo svého lidského srdce, které jej činilo zranitelným a slabým, neboť byl díky němu stále schopen cítit. A toto Arthasovo srdce je hlavním předmětem, kolem kterého se závěr celé questové série točí. Spolu s Tirionem Fordringem se v převlečení za Arthasovy kultisty totiž vplížíte do katedrály, kam má být Arthasovo srdce přeneseno. Tirion se zároveň domnívá, že toto srdce by mohlo být klíčem k tomu, jak z Arthase - chladné zabijácké stvůry bez špetky citu - opět učinit člověka. A pak to začne být docela vtipné, protože vaše přestrojení je prozrazeno a objevivšímu se Králi lichů se zrovna moc nelíbí, že mu lezete bez pozvání do katedrály. Celá questová série je pozoruhodná a rozhodně ji doporučuji projít, mmj. také proto, že ve třetím questu budete moci na vlastní oči zažít souboj Arthase s Illidanem, který se odehrál pod Ledovou korunou. Co by ještě bylo záhodno doplnit… Podle názvu Cathedral of Darkness (Katedrála temnoty) se dá také usuzovat, že zde Kult zatracených praktikuje své temné náboženství, tedy uctívání Krále lichů jakožto sbého boha a pána smrti. Co k tomu dodat. Král lichů má jako každý správný zlý imperátor zřejmě pečlivě nastudovanou knihu Jak manipulovat s lidmi s pomocí náboženství, snadno a rychle. Kde se nachází? - Icecrown, 45 77

Court of Bones

Zde se právě odehrál výše zmíněný souboj mezi Arthasem a Illidanem. Zažít ho můžete v questu The Hunter and the Prince/The Hunter and the Prince. Court of Bones se nachází východně od Cathedral of Darkness. Kde se nachází? - Icecrown, 48 79

Naz'anak: The Forgotten Depths

Vraťme se k Matthiasi Lehnerovi. Kým je tedy toto tajuplné zlatovlasé dítko? Je to poslední záblesk Arthasova dobra, manifestovaný v nevinném dítěti, nebo jen nebezpečný klam? Jedním z míst, kde se Matthias objevuje, je i psychedelické podsvětí Naz’anak, které se nachází přímo pod Arthasovou citadelou. Nápadně připomíná tunely nerubiánů a existuje proto teorie, že jde o vyústění z Azjol-Nerubu, odkud se Arthas a Anub’arak v misi ve Warcrafu III dostali na povrch. Nerubiany byste tu ale těžko hledali. Zato je tu několik Beztvářných (Faceless Ones), kteří jsou služebníky Starého boha Yogg-Sarona. Co tu ale dělá Matthias Lehner? A co je důležitější - proč po vás zatraceně chce, abyste mu donesli krev těchto Beztvářných? Prý se vás tím snaží chránit, aby si vaší přítomnosti zde nepovšiml Král lichů, což je sice na jednu stranu moc pěkné… ale na stranu druhou bych se snad radši nechala chytit, než abych se potírala krví nějakých beztvářných potvor. Což je přesně to, co s tou krví máte udělat. A nevím, jak vám, ale mně to přijde přinejmenším lehce podezřelé. No, raději to vězměme pěkně popořádku. Celá questová série začíná questem Exploiting an Opening/Opportunity. O nějaké dva questy později se dostanete k zapalování saponitových bomb, což je vždycky ošemetné. Nedělejte to doma. A i jinde si radši najděte někoho, kdo to udělá za vás. Vidíte? Já vám to říkala. Teď jste museli skočit dolů do nějaké pitomé jámy, abyste si zachránili život a nevyletěli do vzduchu. A jelikož se tahle jáma jmenuje „Zapomenuté hlubiny“, je vám asi jasné, že jste v pořádné rejži. Ale co je to támhle? Hele, krystal. A svítí. (Ve skutečnosti je to právě Arthasovo srdce, které si sem schoval, a které bylo později přeneseno do Cathedral of Darkness.) Ne, nešahejte na to! No, paráda, už jste na to sáhli. Očividně nejsem jediná, kdo to považuje za zatraceně špatný nápad. Matthias Lehner se mnou souhlasí. „To jsi neměl dělat! Nebude se mu to líbit.“ No… to asi nebude. Lidé bývají obvykle docela hákliví na to, když jim strkáte pracky na vnitřní orgány. Na druhou stranu… neměl ho sem zahazovat, že. To si o to tak trochu říkal. Vy jste ale každopádně pořád v rejži, ale Matthias má pro vás řešení, jak zařídit, aby se vás Arthas nedomákl. Prý když se napatláte krví facelessáků, tak si vás nevšimne. Ne, vážně, děkuju pěkně. Poslouchat rady děsivých dětí, které člověk potká v podzemní jámě - neučily nás všechny horory, které jsme kdy viděli, že to nebude nejlepší nápad? No, každopádně nemáte jinou možnost, pokud chcete postoupit do dalšího questu. Já si ale stejně myslím, že je Matthias podezřelý človíček. A co vy? Kde se nachází? - Icecrown, 54 88

Sindragosa's Fall

Pamatujete si ještě na trailer na WotLK? Hloupá otázka, já vím… Kdo by si nepamatoval na trailer k celému datadisku. Ale proč si ho koneckonců nepřipomenout, když máme takovou vhodnou příležitost. A chcete vidět, kde Arthas Sindragosu oživil? Tak běžte na Sindragosa’s Fall. Dokonce tam najdete i malého Matthiase Lehnera, který vám tuto scénu oživení ukáže. Takový hodný chlapec… Škoda že je to možná Yogg-Saron. Ale ne, vážně. Je tu někdo, kdo si myslí, že by Matthias OPRAVDU mohl být manifestací Yogg-Sarona? Budu ráda, když se se mnou o své domněnky podělíte do komentářů. Kromě Matthiase tam každopádně otravují i akolyté Kultu zatracených a oživují menší mrazivé wyrmy. Sindragosa byl holt těžký kalibr, tu zvládl jenom Arthas. Kde se nachází? - Icecrown, 70 40

Quel'Delar's Rest

Původně jsem chtěla napsat, že Quel’Delar’s Rest najdete snadno, ale pak jsem se pořádně rozhlédla po okolí věčně zbarveném do modrého soumraku a rozhodla se to přeformulovat na „Quel’Delar’s Rest možná najdete, pokud cestou k němu někde nespadnete ze skály nebo vás nesežerou nemrtví.“ Pokud zamíříte od Sindragosa's Fall směrem k Argent Tournamentu, nechte se vést světlem malých lucerniček. Pak snadno dojdete až k meči, který vězí zabodnutý do popraskaného ledu. A co je tento meč zač? Jde o legendární runovou zbraň Quel’Delar, kterou kdysi vykovali elfové ve spolupráci s draky. Quel’Delar se dostal do držení vznešených elfů, zatímco sesterskou čepel Quel’Serrar získali Kaldorei. Mocná zbraň se dědila z generace na generaci a její poslední držitel, Thalorien Dawnseeker, ji pozvedl proti Arthasově invazi do Quel’Thalasu. A zemřel. Takže ten meč nakonec zase asi nebyl až tak úžasný. Z Thalorienových mrtvých rukou jej převzala elfská bojovnice Lana’thel, která jej nakonec přinesla s sebou do Northrendu do boje proti Arthasovi. Jeho protivníci Illidan a Kael’thas však byli poraženi, Lana’thel zabita a posléze oživena do Arthasových služeb. Prastarou čepel nakonec sama zničila, protože jí příliš připomínala její dřívější život. Což může být docela mizérie, když jste nemrtví. Později se o zbraň začala zajímat Aliance s Hordou, protože je přirozeně napadlo, že takto mocný předmět by mohl být velkou výhodou v boji proti Králi lichů. Lana’thel jim ale vypálila rybník, když se objevila na Quel’Delar’s Rest (což mimochodem můžete zažít přímo ve hře, během questu Return to Caladis Brightspear/Return to Myralion Sunblaze) a kouzlem připravila meč o sílu. Na vás jakožto hráče poté padne úkol meč znovu očistit (konkrétně ve Sluneční studně) a obnovit ho k jeho původní slávě. Questová série kolem Quel’Delaru je poměrně dlouhá a náročná a začíná questem The Battered Hilt. Kde se nachází? - Icecrown, 74 31

Icecrown Citadel

Icecrown Citadel snad není třeba žádnému hráči WoW představovat. Je to sídlo Krále lichů a jaké takové bylo svého času (tedy v době WotLK) jakousi nejvyšší metou všech azerothských dobyvatelů. Je to pevnost, z níž přímo vyzařuje chladná hrůza, místo, kde umírá veškerá naděje, ledová hrobka všech, kteří v boji proti vládci Pohromy neobstáli. Na místo, kde nyní citadela stojí, původně dopadlo Ner’zhulovo ledové vězení, když démon Kil’Jaeden uvěznil jeho ducha v ledovém brnění a pověřil ho vytvořením nemrtvé armády - Pohromy. Na to vše pak navazoval řetězec nám dobře známých událostí, z nichž mnohé jsme tu už rozebírali v dřívějších dílech - Kel’thuzad a kult smrti, rozšiřování Pohromy za pomoci nakaženého obilí, které přeměňovalo lidské bytosti v hrozných bolestech na nemrtvé, honba mladého paladina Arthase Menethila za pomstou, jeho propadnutí zlu a spojení jeho zlomené duše se záštiplným stínem Ner’zhula, s nímž společně vytvořili jedinou osobu Krále lichů - stvůru, před kterou se měl brzy třást celý svět. Přesuňme se však nyní až na samý závěr WotLK, kdy se vleklá válka s Pohromou chýlí ke konci. Spojené síly Argent Crusade a Knights of the Ebon Blade pod vedením Tiriona Fordringa třímajícího slavný Ashbringer se konečně s vydatnou pomocí všech možných sil, které Azeroth poskytl, probily do citadely. Každý z válečníků - ať už ten nejvyšší vojevůdce či nejposlednější voják - dobře věděl, že toto bude skutečně tečka za větou vyslovenou všemi těmi vyčerpávajícími boji, které všechny přítomné zocelily. Buď Arthas tentokrát konečně padne, nebo je Azeroth ztracen. Životy byly vsazeny a hra těchto nebezpečných karet rozehrána. Hrdinové z obou frakcí, vedení Jainou Proudmoore a Sylvanas Windrunner, museli překonat desítky a stovky Arthasových lítých bestií, než se konečně dostali alespoň tak blízko, aby mohli začít doufat, že jejich zoufalý boj není zcela marný. Nejprve však museli projít skrz okrajové části citadely, jakou byla například Výheň duší (Forge of Souls), kde se museli střetnout s děsivým stvořením, zvaným jako Požírač duší (Devourer of Souls). Šlo o jakési shromaždiště duší, které Král lichů za dlouhá léta svého panování ukořistil, kde byly duše nešťastníků uvězněny ve věčném utrpení, které je postupně všechny dohnalo k šílenství. Saronova jáma (Pit of Saron) byla další těžkou zkouškou, která musela být překonána. Zajatci zde byli nuceni těžit a opracovávat saronitovou rudu za nelidských podmínek, z nichž je vysvobodila až Jaina Proudmoore/Sylvanas Windunner (v závislosti na tom, za jakou frakci do citadely vstupujete). V Síních odrazů (Halls of Reflection) pak dokonce dostanete šanci dostat se na dosah samotnému Frostmournu a Jaina/Sylvanas zde bude krátce rozmlouvat s duší Uthera Lightbringera uvězněného v meči. Tento rozhovor je však dramaticky uťat příchodem samotného Arthase a jediné, co vás zachrání, je nakonec bezhlavý útěk. V následující chvíli se však přesto musíte zastavit a opět sebrat odvahu. Ještě není po všem. Armáda se opět dala do pohybu, tentokrát s jedinou myšlenkou: najít Arthase u jeho Ledového trůnu a konečně to s tímto vrahem, otcovrahem a pánem smrti skoncovat. V samém srdci citadely se však skrývaly další hrůzy, které by předčily i ty nejhorší noční můry. A otázka je, co je příšernější - zda zvrhlé výtvory typu Festerguta a Rotface, sešité z nejrůznějších nevýslovných kusů těl, nebo osoba, která těmto zvrácenostem vdechla život - Professor Putricide. Nakonec na tom však až tolik nezáleželo. Spravedlivá smrt si vzala je všechny. Stejně dopadl už před nimi i Lord Marrowgar, kostlivý přízrak (Bone Wraith), kterého Král lichů stvořil z kostí neúspěšných dobyvatelů citadely, i vrchní dozorčí Kultu zatracených Lady Deathwhisper. (Rarita mezi nemrtvými potvorami - lich-žena! Říká se tomu lichka? Ne? Asi ne.) A jako by všechno zbytečného umírání kolem nebylo dost - muselo dojít i na střet Aliance s Hordou, jakkoli byl v takové chvíli nesmyslný. Tak to dopadá, když má každá strana po zuby ozbrojenou válečnou vzducholoď a nebojí se ji použít… Nechme ale zbytečné spory být a vraťme se k citadele, neboť nás čeká ještě mnoho prolité krve. Ani ve vyšších patrech pevnosti se nároky kladené na odvážné dobyvatele nijak neztenčily. Ba právě naopak - to když se před ně postavil symbol toho, co je na celé Pohromě to nejstrašnější: fakt, že přijímá padlé do svých řad a nutí tak válečníky, aby čelili svým dřívějším druhům ve zbrani. Dranosh Saurfang, oživený Arthasem po bitvě u Wrathgate, vyšel hrdinům vstříc a zde ho potkal jeho druhý, tentokrát definitivní konec. A musím říct, že okamžik, kdy si pro mrtvé tělo svého syna přichází Varok Saurfang a Varian Wrynn ho nechává být se slovy „Nechte projít truchlícího otce…“, je pro mě osobně jedním z nejsilnějších okamžiků celého WoWka. Jindy nesmiřitelný a vůči Hordě nenávistný Varian se zde ukazuje jako nečekaně chápavý a velkorysý muž a já nedokázala neuvažovat nad tím, zda náhodou v duchu nepřemýšlel nad tím, že ve stejné situaci by se mohl ocitnout kterýkoli milující otec, možná i on sám… Co k tomu dodat… Skoro bych si taky poplakala. Ale pojďme dále. Co může být ještě horšího než potkat padlého přítele a být proti němu nucen bojovat? Jestli horšího, nevím, ale rozhodně vím, co může být opravdu zatracená mizérie: muset bojovat proti někomu, koho jsme už zatraceně jednou zabili! Rada krvavých princů, Blood Prince Council, jsou přesně takoví otravní nezmaři. Každý z nich už jednou v průběhu předcházejících událostí natáhl bačkory - Keleseth v Utgarde Keep, Valaran v Naxxanaru a Taldaram v Ahn’kahetu -, ale stejně se na nás teď drze šklebí a myslí si, kdovíjak to nevyhráli, když je Arthas nechal zase oživit. No, nebudou se šklebit dlouho. Zato jejich velitelka, krvavá královna Lana’thel, tu umírá poprvé. Naštěstí taky naposledy, protože se nedala lehko. Ale dobrodruhové jsou zdá se opravdu odhodlaní… A odhodlání budou vzápětí potřebovat plné kapsy. Ani ne tak u zelené dračice Valithrie Dreamwalker, která byla zajata Pohromou, jako spíš u Sindragosy, kdysi také živé dračice, nyní mrazivého wyrma. Ale přesto, že byla Sindragosa připravená bránit svého pána zuby nehty, tedy… zuby drápy (A viděli jste ty její drápy? No, nechtěla bych být melee…), nakonec odhodlání dobyvatelů podlehla. A pak už opravdu nebylo cesty zpět… Mezi nimi a vítězstvím stál Arthas, nejobávanější nepřítel svého věku, který přestal být člověkem. Nepřítel třímající meč, který požíral duše. Zpočátku to vypadalo, že ani Tirion Fordring se jeho síle nebude moci rovnat. Arthas jej při prvním kroku zamrazil do ledu se slovy „Budu tě udržovat při životě až do konce, Fordringu. Přece bych nedopustil, aby největší šampión Světla nemohl být svědkem toho, jak tenhle ubohý svět přetvořím ke svému obrazu.“ Pro všechny pod Fordringovým velením to nevypadalo vůbec dobře, ale pomoc pak přišla z místa, odkud by ji nejméně očekávali: ze samotného Frostmournu, z rukou přízraků, kterým Arthas vzal život, a především z rukou jeho otce Terenase. Arthasovy oběti se postavily proti svému znesvětiteli. Navzdory vší snaze a odhodlání však všichni hrdinové nakonec umírají. Zbývá jen Tirion, kterého Arthas slíbil ponechat naživu, aby mohl být svědkem jeho konečného triumfu. Svatého válečníka však Světlo dosud neopustilo a jemu se podaří prolomit Arthasova pouta. Dva slavné meče, Frostmourne a Ashbringer, se střetávají, a Ashbringer vychází jako vítěz. Před šokovaným Arthasem se opět objevuje duch jeho mrtvého otce, který oživuje padlé válečníky. Arthasův osud je tím zpečetěn. Neboť žádný král nevládne věčně… Se smrtí Arthase, který naposledy vydechl v náručí svého otce, jemuž kdysi Frostmournem probodl srdce, to však nekončí. Ani nemůže. Vždy totiž musí existovat nějaký Král lichů, jehož vůle udrží přeživší nemrtvé pod kontrolou, aby se nerozprchli do světa a nepřinesli mu konečnou zkázu. Sám Tirion Fordring byl připraven nasadit si helmu Krále lichů a vzít tento chmurný úděl na svá bedra. By však na poslední chvíli zastaven čímsi hlasem: hlasem muže, který měl být už dávno mrtev. Hlasem Bolvara Fordragona. Bolvarovo znetvořené tělo, zpola spálené dračím ohněm, bylo totiž odneseno od Wrathgate a Arthas jej nechal zavěsit na řetězy nad svůj trůn. Avšak zatímco Arthas je mrtev, Bolvar žije dál… a zároveň ví, co musí učinit. Prosí Tiriona, aby nasadil helmu na jeho hlavu. Sám je ztracen, proměněn v cosi jen zpola lidského, přesto však existuje ještě poslední dobro, které může vykonat. Stane se žalářníkem zatracených (Jailor of the Damned) a vezme na sebe tento úkol, aby Pohroma už nikdy znovu nemohla ohrozit svět živých. Zároveň naléhá na Tiriona, aby na to, co se teď odehrává před jeho očima, zapomněl a nepronesl o tom jediné slovo, až se vrátí zpět. Skutečnost, že nový Král lichů bude dále žít, musí zůstat před světem utajena; lidstvo si nezaslouží žít v dalším strachu, když staré nebezpečí nyní pominulo. A tak se také stalo. Jedna éra skončila. Arthas je mrtev… a Bolvar Fordragon, žalářník zatracených, zemřel spolu s ním. Pozn.: Průchod icecrownskou citadelou jste mohli nedávno vidět v nezapomenutelném videu. Trivia: Pokud jste fanouškem filmové verze Pána prstenů, jistě vám neuniklo, nakolik Arthasova citadela (a vůbec většina icecrownských staveb) připomíná architekturu Mordoru. Samotná brána do citadely je jenom Černá brána Mordoru v bledě modrém (doslova, i když ta modrá je trochu tmavší než bledá, ale chápete mě), a všechny ty kovové konstrukce, věže a hradby dost silně připomínají hradby Mordoru, pevnost Barad-dur a jiné mordorské architektonické zázraky. Kde se nachází? - Icecrown, 53 84

Weeping Quarry

Saronitový důl jsme tu měli už v samém úvodu tohoto seriálu - nesl název Whisper Gulch. A pokud si pamatujete, nebylo na něm vůbec nic pěkného. Ono i na samotném saronitu lze těžko hledat nějaké převažující klady - na jednu stranu se z něj dělají fajn brnění, na druhou stranu existuje důvod, proč se saronitu říká „černá krev Yogg-Sarona“. Protože to JE krev Yogg-Sarona. A jsou z něj mimochodem vystavěné northrendské pevnosti Pohromy. Nikoho asi příliš nepřekvapí, že dělníci, kteří saronite těžili, všichni časem zešíleli, jak jsme se již mohli přesvědčit. O Weeping Quarry ale nepíši z důvodu, že by mi až tolik leželo na srdci vaše zdraví a chtěla bych vás varovat před tím, abyste brnění ze saronitu radši nenosili. Ne; píšu o něm proto, že Yogg-Saron se v tomto dole nejspíš projevuje daleko výrazněji než přes tento kov. Ve vodě uprostřed dolu se totiž nachází něco, co vypadá jako ošklivá pohybující se tlama. A jelikož Yogg-Saron je někdy přezdíván jako „stvůra s tisícem tlam“, tak bych tuhle konkrétní tlamu raději ničím nekrmila, být vámi. Ale když jste schopní i brát do ruky Arthasovo zmrzlé srdce… tak co já vím, co máte za problém. Kde se nachází? - Icecrown, 41 34 <- Předchozí část

---

Tímto článkem se s vámi loučím u dalšího seriálu Zajímavá místa, doufám, že se vám líbil a že jste se třeba i o něčem novém poučili. Finanční dary přijímám výměnou za autogram. A teď mi povězte: kdy byste rádi vyrazili na pouť po Pandarii? * „Co nejdřív, jak to půjde“ by bylo pravděpodobně od pondělka 6. října, čili bych si dovolila týden pauzu. Zasloužím si ji, na Northrendu byla moc zima a už mám zamluvenou letenku na zeppelin do Stranglethornu.

---

Předchozí seriály

Eastern Kingdoms Kalimdor Outland Northrend
Chcete si povídat o World of Warcraft? Připojte se na náš Discord. Rádi vás uvidíme.