Zapomenutý bůh 3.-4. kapitola

• Bellatrix
• 29.07.2011
• Fan Fiction

3. kapitola Orkský warlock Fel'zerul se s neklidem podíval na oblohu nad Stonardem. Byl si jistý, že ten mladý orkský šaman, kterého sem vyslal samotný Thrall, už tu měl dávno být. Fel'zerul se vydal zeptat Breyka, orka, který obstarával wyverny, jestli náhodou něco neví, ale ten na jeho otázku jenom odmítavě zavrtěl hlavou. ,,Možná jsou zase nějaký problémy v Grom'golu.“ řekl mu. ,,Aliance tam otravuje každou chvíli.“ To Fel'zerul samozřejmě věděl, sám kdysi v Grom'golu dva roky sloužil. Pak ho však Thrall poslal do Stonardu, aby prozkoumal tajemný chrám Atal'Hakkar. Fel'zerul se již do chrámu pokoušel několikrát proniknout, ale ještě nikdy mu to nevyšlo. Teď sem však Thrall poslal novou posilu, která měla Fel'zerulovi pomoct. Bylo to doslova za pět minut dvanáct, protože Fel'zerul v poslední době cítil jakousi podivnou a neznámou energii. Nebyl ostatně sám, další warloci ji cítili taky, i když v menší míře než on. A všichni si byli jistí, že ta energie musí vycházet z chrámu. ,,Ať už se v tom chrámu děje cokoli, brzy tomu přijdeme na kloub.“ říkal si Fel'zerul vždy, když hleděl ze své místnosti směrem k chrámu. ,,Jen, co dorazí ten šaman.“ dodával k tomu ještě v poslední době. Fel'zerul se chtěl znovu vrátit ke své práci, když najednou zaslechl u západní brány hluk a rozhodl se podívat, co se tam děje. Při příchodu spatřil tři jezdce, kteří právě uvazovali své vlky k dřevěným kůlům. Nejmladší z jezdců Fel'zerula spatřil a vydal se k němu. ,,Vy budete, předpokládám ten orkský šaman.“ zeptal se Fel'zerul. ,,Ano. Jmenuji se Garg. A vy jste určitě Fel'zerul. Už jsem o vás v Orgrimmaru hodně slyšel.“ představil se šaman. Fel'zerul se ušklíbl. Zajímalo ho, co o něm asi v Orgrimmaru ostatní warloci vyprávěli, ale nakonec se rozhodl, že to nechá být. Prozatím. ,,Pojďte za mnou, odvedu vás do hlavní budovy.“ pokynul šamanovi, aby se za ním vydal. A ten ho uposlechl. Při vstupu do budovy Garg málem vrazil do krvavé elfky, která odtud právě vycházela. Garg se ji chystal pozdravit, ale elfka si ho ani nevšimla a odpochodovala pryč. ,,To je Cersei Dusksinger.“ řekl Fel'zerul. ,,Dělá tady nějaké pokusy na draeneiích. Nic pěkného, věř mi.“ Fel'zerul vystoupal nahoru po schodech, kde již čekali další orkové. ,,Greshka a Kartosh.“ představil Fel'zerul dva warlocky, kteří se spolu právě radili u stolu a nyní s překvapením vzhlédli, aby spatřili neznámého návštěvníka. ,,A tohle je Rogvar. Je to poměrně zkušený alchymista.“ ukázal Fel'zerul na třetího orka, který stál opodál a míchal v kotli směs z místních rostlin. Potom se warlock obrátil ke Kartoshovi. ,,Co jste zase té elfce provedli?“ ,,Přichystali jsme pro ni takové menší překvapení v její knihovně.“ zasmál se Kartosh. ,,Škoda, žes u toho nebyl.“ přidala se Greshka. ,,Měl jsi vidět její vyděšený výraz, když na ni z knihy vykoukl ten malý démon.“ Fel'zerul se usmál a zjevně se chystal pokračovat v narážkách, ale všiml si Garga, který netrpělivě čekal na to, co se bude dít. ,,Pojďme se raději vrátit k práci.“ zahučel Fel'zerul. ,,Na zábavu bude dost času potom.“ Fel'zerul na stůl rozložil mapu Swamp of Sorrows a Greshka ze skříně vyndala nějaké artefakty. ,,Tohle jsme našli poházené po celém okolí chrámu.“ řekl Fel'zerul. Garg si vzal jeden z artefaktů do ruky a pečlivě ho prozkoumával. ,,Nemá to cenu.“ upozornil ho Fel'zerul. ,,Jsou naprosto k ničemu. Proto jsme je ostatně taky našli.“ ,, Atal'aiští trollové používají jiné amulety. Bohužel se nám zatím žádný z nich nepodařilo získat. Jsou ukryté hluboko v chrámu, kam se bez pomoci nemůžeme dostat.“ dodal Kartosh. ,,Ostatně proto tady jsi, ne?“ obrátila se na Garga Greshka. ,,Ano.“ odvětil Garg. ,,Ale co přesně je cílem těch trollů?“ ,,Chtějí vyvolat jednoho ze svých bohů, Hakkara.“ odpověděl Fel'zerul. ,,Zatím se jim to ještě nepodařilo, ale myslíme si, že jejich snahy konečně začínají slavit úspěch. Všude kolem je teď cítit neznámá energie. Sice slabá... ale rozhodně to nevěstí nic dobrého.“ ,,Ty tu energii taky cítíš, ne?“ zeptala se Greshka. ,,Ano.“ odpověděl Garg. ,,Cítím ji přesně od toho okamžiku, kdy jsem do bažin poprvé vkročil. Rozhodně se tu k něčemu schyluje.“ ,,A proto bychom to měli zarazit co nejdřív.“ promluvil Kartosh. ,,Musíme se ke chrámu ihned vydat. Seženu nějaké stráže, aby šli s námi. Počkejte tu zatím na mě.“ ,,To vyrazíme hned?“ zeptal se Garg Fel'zerula. ,,Myslel jsem, že si nejdřív chvíli odpočinu.“ ,,Dávám ti půl hodiny.“ usmál se Fel'zerul. ,,Na odpočinek teď opravdu není čas.“ Nakonec Garg slibovanou půlhodinu ani nedostal. Kartosh se totiž velmi brzy vrátil a přivedl s sebou několik válečníků. Byli mezi nimi i dva Gargovi společníci, kteří ho doprovázeli na cestě z Grom'golu. Prvním byl trollský lovec Nzi'watha, který byl doprovázen svým krokodýlím společníkem a druhým byl další lovec, tentokrát však ork jménem Trosh, který si kdysi jako svého zvířecího společníka vybral černého vlka. Dále se pak ke skupince přidalo i několik stonardských stráží, především orkských válečníků, které vedl žump zvaný Zuul. Celá skupina, kterou vedl Fel'zerul, se vydala na východ. ,,Chrám je odsud asi dvě hodiny cesty.“ řekl Fel'zerul. ,,Hrozí nám cestou nějaké nebezpečí?“ zeptal se Garg. ,,V okolí žijí jedovatí pavouci,“ upozornil Fel'zerul ,,ale nemusíte se bát. Rogvar nám dal na cestu nějaké lektvary, které fungují jako protijed. Tedy alespoň doufám, ještě nikdy jsme je nemuseli použít. Potom tu ještě žijí krokodýli, ale předpokládám, že s těmi už zkušenost máte.“ Fel'zerul se obrátil na trolla, který se jenom pobaveně usmál. ,A co ti draci, o kterých jsem slyšel? Ti tu také žijí?“ zeptal se Trosh. ,,Ano, ti celý chrám střeží. Prozatím se jich ale nemusíme obávat, od chrámu se totiž příliš nevzdalují.“ odpověděl Kartosh. ,,Cesta bude bezpečná, nebojte se.“ ujistil všechny Fel'zerul. ,,Ale to ostatní už asi ne.“ dodal sám pro sebe. Cesta do chrámu však trvala déle, než všichni čekali. Vypadalo to, jako by jim sama příroda bránila v další cestě. Zuul a jeho orkové museli sekerami neustále prosekávat bujnou vegetaci, aby se ostatní vůbec mohli pohnout z místa. ,,Myslel jsem, že se to tu trochu udržuje.“ divil se Kartosh. ,,Taky že ano.“ řekl Zuul. ,,Ještě minulý týden jsme to tady prosekávali, abychom dostali zásoby do naší základny na pobřeží. Ale od té doby to tu pořádně vyrostlo. Něco takového jsem snad v životě neviděl.“ Fel'zerul se obrátil ke Gargovi. ,,Jsi šaman.“ Podotkl. ,,Rozumíš přírodě. Možná bys nám to mohl nějak rozumně vysvětlit.“ ,,To bych rád, ale vůbec nic mě nenapadá. Opravdu je to velmi zvláštní.“ odvětil Garg. Fel'zerul se usmál. ,,Jestli je tohle opravdu ten slibovaný Thrallův šaman, tak to je s námi asi konec.“ pomyslel si. Vtom se k němu zezadu přiblížil Kartosh. ,,Cítíš to taky?“ zeptal se ho. Fel'zerul se na Kartoshe otočil. ,,Ano. Ta energie…“ ,,…je silnější než kdy jindy.“ dokončil větu Kartosh. ,,A vypadá to, že náš mladý šaman to očividně netuší.“ Fel'zerul se podíval na Garga, který nejevil žádné známky překvapení a rozmlouval s oběma lovci. Zuul, který se už asi pět minut snažil pokácet vzrostlý strom, přišel k Fel'zerulovi. ,,Možná bychom se měli otočit a vrátit zpátky do Stonardu, šéfe.“ zadíval se na něj. ,,Touhle houštinou se jen tak neprosekáme. Můžu sem zítra poslat peony, aby se na to podívali, ale myslím si, že bez skřetích přístrojů jim to půjde opravdu špatně. Možná bychom měli…“ Fel'zerul ale dál Zuula neposlouchal a místo toho se obrátil na šamana, který náhle přestal v rozhovoru s lovci. Fel'zerul už si chtěl s Gargem promluvit, ale ten se na něj náhle otočil. ,,Jsme v nebezpečí. Musíme utéct.“ řekl šaman klidně. ,,Cože?“ odvětil tvrdě Zuul. ,,To je blbost. Timhletim…“ Zuul ukázal rukou okolo sebe ,,…porostem se k nám nic nedostane. Jsem tady už desátým rokem. Snad o tom něco vím, ne? Co na to říkáte, Fel'zerule?“ Warlock ale Zuulovo lamentování vůbec neslyšel, protože neustále šamana pozoroval. ,,Má pravdu.“ zašeptal nakonec ,,Má pravdu.“ Najednou se ozval výkřik a jeden z orků, který stál vedle Zuula, zmizel v houštině. ,,Co to…?“ Zuul se polekaně otočil. Všichni orkové se okamžitě chopili zbraní a vytvořili kolem ostatních obranný kruh. Oba lovci rovněž vytáhli své luky a teď s nimi mířili do houštiny. Fel'zerul se otočil ke Gargovi. ,,Musíš rychle odejít a varovat Stonard. My tu zůstaneme a budeme krýt tvůj ústup.“ ,,Nenechám vás tady. Jestli vám nepomůžu, tak tu všichni zemřete!“ Odněkud se ozval další výkřik a Fel'zerul šamana pevně uchopil. ,,Zemřeme tu tak jako tak. Ale když teď odejdeš, nebude naše smrt zbytečná. Naopak, zachrání život všem obyvatelům Stonardu. Rozumíš?“ Garg pomalu přikývl. ,,Fajn. Teď běž, jak nejrychleji můžeš. Hlavně se neohlížej zpátky a jdi pořád dopředu. Tak se ti nic nestane.“ Fel'zerulovu řeč přeťal další výkřik. Když se warlock ohlédl, zahlédl vyděšenou tvář jednoho z orků. ,,Zuul, Zuul.“ opakoval ork a ukazoval před sebe na místo, kde ležela Zuulova sekera. Fel'zerul se znovu otočil na šamana, ale ten už nikde nebyl. Jen v dálce warlock zahlédl vlnící se trávu. Fel'zerul si oddychl a podíval se na Kartoshe a Greshku, kteří již byli připraveni k boji. ,,Myslíš si, že za to můžou ti trollové?“ zeptala se ho klidně Greshka. ,,Ne.“ odpověděl Fel'zerul ,,Tohle je něco daleko horšího.“ 4. kapitola Dalaran, město mágů, se majestátně vznášel nad Crystalsong Forestem. Přestože slunce teprve vycházelo, panoval už ve městě čilý ruch. V taverně Legerdemain Lounge se již objevovali první udatní válečníci z řad Aliance a Hordy, kteří si zde vyprávěli své zážitky z boje proti nemrtvým. V kanálech pod městem si zase bojovníci domlouvali cvičné souboje, které jinak byly ve městě zakázané. Mnoho lidí také postávalo či sedělo na lavičkách na malém náměstí s obří kašnou v centru Dalaranu. Zde však dnes vanul silný chladný vítr a proto se náměstí brzy vylidnilo, neboť všichni raději zalezli do okolních budov. Vítr dorážel také na Fialovou citadelu, která se nad městem tyčila do nezměrné výšky. Její brána byla sice ještě zavřená, ale všichni dobře věděli, že se brzy otevře a z citadely poté vyjdou desítky mágů, kteří budou ostatním tlumočit Rhoninovy rozkazy pro tento den. Samotného Rhonina dnes podle všeho čekal velmi špatný den. Ihned poté, co se oblékl a sestoupil do přijímací místnosti citadely, spatřil arcimága Septima Coldweavera, který si s sebou přinesl několik těžkých svazků knih. Septimus byl před několika měsíci vyslán do Kalimdoru, aby zjistil více o magii, kterou obyvatelé Kalimdoru používají. Septimus bral svůj úkol opravdu velmi svědomitě a podařilo se mu zmapovat téměř vše, co bylo v jeho silách. Očekávalo se od něj, že své výsledky přednese Rhoninovi osobně. Ten si s ním také kdysi domluvil schůzku, která se měla konat přímo v citadele. Ale poté ho jeden mág, který se Septimem spolupracoval, varoval před rozsáhlým, velice podrobným a také neuvěřitelně nudným Septimovým dílem a Rhonin, ačkoliv ho zprávy z Kalimdoru opravdu zajímaly, se od té doby schůzce se Septimem úspěšně vyhýbal. Dnes však Septimus Rhonina zastihl naprosto nepřipraveného. Dříve, než se Rhonin zmohl na nějakou slovní obranu, ho Septimus zatlačil do jedné z místností a posadil ho na nejbližší polstrovanou židli. Poté si nasadil monokl, otevřel první ze svých knih a bez vyzvání začal číst. ,,Desolace. Kapitola první, kentauři.“ Rhonin zjistil, že ho Septimus zvědavě pozoruje a téměř neznatelně kývl hlavou. Septimus jako na povel začal číst dál. ,,V oblasti Desolace se nachází několik kentaurských kmenů. Většinou jsou považováni za brutální válečníky…“ ,,…většina Taurů je zatím nepovažuje za vážnou hrozbu. Nicméně Camp Narache je v poslední době vystaven masivnímu útoku těchto prasečích lidí, kteří mimo jiné stojí i za…“ Rhonin sice neměl ve zvyku usínat při dlouhých proslovech, ale teď cítil, že se mu oči stále více klíží. Chtěl zakašlat, aby přerušil příval Septimových slov, ale vtom se otevřely dveře a do místnosti vešel jeden z mágů. V ruce držel obálku, se kterou zamířil k Rhoninovi. ,,Přišel naléhavý dopis z pevnosti Nethergarde.“ oznamoval mág. Rhonina to překvapil. Blasted Lands bylo poslední dobou docela klidnou oblastí a nebyl nejmenší důvod pro nějaký naléhavý dopis. ,,Co se tam píše?“ zeptal se se zájmem. ,,Nevím. Je to určeno přímo do vašich rukou. Nikdo to ještě nečetl.“ odpověděl mág. Rhonin se podíval na Septima, který přerušil své čtení. Rhonin si přitom všiml, že Septimus pořád čte stejnou knihu jako na začátku a je přitom teprve v půlce. Rhonin vstal. ,,Je mi to velice líto, Septime, ale musím vyřešit tenhle dopis.“ Septimus pomalu zavřel knihu a mlčky Rhonina sledoval. ,,Ale kdyby ti to nevadilo, mohl bys mi tu svou práci zanechat. Určitě se k ní ještě vrátím.“ Rhonin ani nečekal na Septimovu odpověď, hned vyšel ze dveří a zamířil do své studovny. Tam otevřel dopis a rychle přelétl jeho obsah. Dopis byl skutečně poslán z Nethergarde, měl na sobě pečeť generála Lordensona. Rhonin se rychle do dopisu začetl. Ke své smůle v něm nenašel nic konkrétního, generál byl jako vždy velmi stručný. Mágové si podle něj začali před několika dny stěžovat na podivný tok magické energie, to je všechno. Rhonin zalitoval, že arcimág Thas'ranan, který v Nethergarde před lety sídlil, je už mrtev; ten by jistě situaci dokázal popsat daleko lépe. Generál Lordenson se totiž zmohl jen na neustálé dokazování toho, že mágové se určitě mýlí, a že tok magické energie je naprosto v pořádku. Rhonina to však neuklidnilo. Vzpomněl si na to, že přesně podobnou situaci zažilo Nethergarde před několika lety. ,,Tehdy za to mohl ten Starý bůh.“ pomyslel si Rhonin. ,,Ten by už ale měl být dávno mrtev.“ zapochyboval. Chvíli jen tak přecházel po místnosti a přemýšlel, co dál. Nakonec dopis vzal, znovu ho vložil do obálky a opět zapečetil. Když pak otevřel dveře, všiml si, že mág, který dopis přinesl, pořád ještě čeká za jeho dveřmi. Rhonin mu pokynul a když mág vstal, předal mu dopis. ,,Dones tenhle dopis arcimágovi Merlotu Lordonovi. Ať za mnou okamžitě přijde.“ Mág odešel a Rhonin za ním zavřel dveře. Poté si unaveně sednul do křesla, a protože neměl co na práci, vzal do ruky jednu tlustou knihu, která před ním ležela na stole, a začal si v ní číst. Merlot měl poslední roky problémy se spaním, které se stále více stupňovaly. Často se mu stávalo, že celé dny nemohl usnout a pak usnul ve chvíli, kdy se mu to nejméně hodilo. Merlot cítil, že další taková chvíle se právě blíží. Už asi dva dny v kuse prozkoumával artefakty, které našel nějaký horlivý dobrodruh ve Storm Peaks a nyní se přistihl, že už asi několik minut místo artefaktů prozkoumává svou sklenici na víno. S povzdychem se zvedl a zamířil rovnou ke své posteli. Ulehl na ni a zavřel oči. Když je pak znovu otevřel, uviděl nad sebou místo fialového stropu citadely hvězdnaté nebe. Bylo mu jasné, že se mu zdá další z jeho pochmurných snů. Tyhle noční můry ho pronásledovaly od té doby, co se vrátil z té zatracené výpravy v Blasted Lands. Nejčastěji v nich figurovala smrt arcimága Aethenase a paladina Argose Dawnbringera, ale často Merlot ve svých snech pozoroval i smrt jiných členů výpravy. Tento sen se však od těch ostatních úplně odlišoval. Neodehrával se ani v jeskyni Starého boha, ani v jejím okolí, ale v krásné zahradě se vzrostlými statnými stromy, které byly obsypány žloutnoucím listím. Merlotovi toto místo silně připomínalo Dalaran, a na chvíli zapochyboval o tom, zda vůbec usnul. Když se rozhlédl po zahradě, zjistil, že je celá obehnaná vysokou zdí. Ta sice byla vybudovaná z masivního kamene, ale na mnoha místech již se drolila a v některých místech zahrady se povalovaly kusy kamene, které ze zdi odpadly. Merlota ale více než zeď zajímaly dřevěné dveře, které byly do zdi zasazeny. Chtěl se k nim vydat a otevřít je, ale dveře se najednou otevřely samy a objevila se v nich temná lidská postava. Dřív, než mohl Merlot cokoliv říci, postava promluvila. ,,Merlote.“ oslovila ho ,,Vítej.“ Merlot ten hlas znal, o to víc ho překvapilo, když ho uslyšel. ,,Derene.“ zašeptal. Matně si nyní vybavoval, že o Derenovi Soulfallovi, mágovi, který při výpravě také zahynul, se mu ještě nikdy nezdálo. A přitom Deren patřil mezi jeho nejlepší přátele. Ale proč? Proč se mu Deren ve snu zjevil až teď? A proč se ten sen úplně odlišoval od všech ostatních, které kdy Merlot měl? ,,Vím, že máš mnoho otázek,“ uslyšel Merlot znovu Derenův hlas ,,ale já mám jenom málo času na jejich zodpovězení.“ ,,Kde přesně jsme?“ vychrlil Merlot překotně. ,,Tohle přeci není místo tvé smrti… nebo snad ano?“ ,,Velmi správná otázka.“ pochválil ho Deren. ,,Ale velmi těžko se na ni odpovídá. Nejsem si jistý, jestli moji odpověď vůbec správně pochopíš.“ ,,Pokusím se o to.“ Merlot začal být netrpělivý. Pokusil se přiblížit ke dveřím, aby Derena trochu popohnal, ale jakási neznámá síla mu v tom na poslední chvíli zabránila. Bylo slyšet, jak se Deren tiše zasmál. ,,Tohle… je moje vlastní mysl. Vše, co je ohraničeno tou zdí, stromy, listí, cesta… to vše jsem já, Deren Soulfall.“ ,,A co je za tou zdí?“ chtěl se zeptat Merlot, ale Deren pokračoval dál. ,,Možná se divíš, proč jsi v mé mysli, když už jsem vlastně dávno mrtvý.“ Následoval opět další tichý záchvěv smíchu. ,,Skutečnost je taková, že jsem nezemřel. A ten Starý Bůh… N'zoroth…“ Merlot se otřásl už jen při vyslovení toho jména ,,…ten také ne. Je to dlouhý příběh, ale ve zkratce… my dva… jsme se stali jednou bytostí. Jenže takhle to nemůže být věčně. Musíš…“ Derenovi se zlomil hlas. Chtěl ještě něco říct, ale z jeho úst nevycházela žádná slova. ,,Co musím!?“ zakřičel Merlot ,,Co?“ ,,…to skončit…jednou…provždy.“ zasípal z posledních sil Deren. Náhle se s velkým rámusem zřítila velká část jedné ze zdí. Merlot uskočil, aby se vyhnul padajícím troskám. Když se pak obrátil zpět ke dveřím, byly opět zavřené. Všude okolo něj najednou bylo ticho. Jen zdálky Merlot slyšel hluboký, zlověstný smích. Merlota probudilo naléhavé bušení na dveře. Když je otevřel, uviděl za nimi mága, který mu podával dopis. ,,Tohle vám posílá Rhonin. Až si to přečtete, máte za ním okamžitě přijít.“ informoval ho mág. Merlot se podíval na obálku dopisu. Když na ní uviděl slovo Nethergarde, věděl, že dopis už nebude muset číst a odhodil ho na podlahu. ,,Pojďme.“ vyzval mága ,,Nenecháme Rhonina čekat.“ <--- späť na 1. a 2. časť | | pokračovať na 5. a 6. časť --->

---

Späť do sekcie Povídky


Chcete si povídat o World of Warcraft? Připojte se na náš Discord. Rádi vás uvidíme.