Zrození Rytíře Smrti- aneb pohádka o snílkovi z Northrendu-…

• Mordecay
• 16.10.2010
• Fan Fiction

1. KAPITOLA - Soumrak nad Ledovou citadelou Dalaran. Tak tohle město vážně, ale vážně nenávidím! Nikdy jsem tohle město neměla ráda. Přestože to bylo město čarodějů a já jsem měla čaroděje ráda, nikdy jsem k tomuto městu neměla kladný vztah. A vše k němu, co jsem cítila, bylo jednoduché. Lidé od nás nikdy neměli naučit magii, vždy jsem byla proti tomu, ale co zmůže jeden elf proti mezinárodní dohodě? V každém případě, tohle podivné město se docela dost podobalo mému rodnému Silvermoonu, jen s tím rozdílem, že zde byly vidět prvky lidské architektury a dominovala zde modrá, fialová a růžová barva. Vážně tohle město je odporné… Dnes jsme se poprvé setkali s ostatními, kteří zde budou ukout plán na zničení Krále Lichů. Nějak se mi nechce tomu věřit, že celý Azeroth, nehledě na to, jestli to je někdo z Hordy nebo Aliance, se zde potkali, aby vyřešili, co s Králem Lichů. Byli jsme v té nejpodivnější místnosti, jakou jsem kdy viděla. Nebyla to obyčejná místnost, čtyři zdi, podlaha a strop. Jediné, co z těchto věcí měla, byla podlaha. Představte si, že stojí na kruhu a pod vámi, nad vámi a kolem vás je nebe, nezávislé na času. Když jsem se podívala nahoru, zrovna se strhla velká bouře. Docela mě to vyděsilo, ale ostatní to zcela ignorovali. Blesky a hromy byly jen jakousi kulisou a kapky deště nikdy nedopadli na žádného z přítomných nebo podlahu. Ale bylo nás tu poměrně hodně, když jsem odtrhala oči od falešné bouře, která trvala pár sekund a nahradilo jí modré nebe. Vedle nás- krvavý elfů- stála výprava Opuštěných s lady Sylvanas Windrunner. Stáli po naši pravé straně, nalevo od nás stál Thrall s Garroshem. Vedle nich pak výprava trolů a taurenů. Druhý půlkruh téhle podivné síně patřil Alianci. Co bylo nejzajímavější, že lidská výprava stála naproti orkům, jako by někdo chtěl jejich nenávist ještě více posílit. Tohle byla první věc, které jsem si všimla, ta další byla, že naše výprava byla nejpočetnější. Každá výprava měla- krom svého vůdce - jednoho majordoma a Rytíře Smrti, který bude podávat informace o postupu Pohromy na určitých územích. Ta naše měla pět členů, což bylo opravdu moc, krom prince Kael´thase do Dalaranu přijel i jeho zástupce Karth´Ranis Remar a majordom Lor´Themar. Za nimi jsem stála já a vedle mě Karthis. Podívala jsem se opět na falešnou, protože se mi zdálo, že se z ní k nám řídí hvězdy. Nezdálo. Skutečně k nám mířili dvě hvězdy kolem, kterých se jak stužky omotávaly pásy světla. Jedna měla barvy ryzího zlata, kdežto ta druhá byla jemně fialová a vedle té zlaté působila mnohem více klidně. Obě hvězdy dolétl doprostřed místnosti (pokud se tomu tak dalo říkat). Sotva se jejich světlo dotklo se zemí, začaly se obě hvězdy podivně kroutit do oválného patvaru, ze kterého se utvořila hlava, ruce, tělo a nohy. Mezi námi nakonec se- skoro- zrodil Rhoin a Jaina Proudmoore. „Jsem neobyčejně rád, že jste tu všichni.“ řekl rudovlasý Rhoin a rozhlédl se po nás. „Kdybych věděl, že tu budou i tihle,“ozval se náhle král Varian Wrynn a prsteem, až nezdvořile, ukázal na Thralla s Garoshem, „Tak bych sem nikdy nepřišel. Ale vy z Kirin Tor jste mazaní a neřekli jste mi to.“Podíval se na Rhoina. „Omlouvám se, Vaše Výsosti, ale museli jsme použít lest, protože tohle je boj, který by se měl řešit… globálně.“ „Jasně jsem ti řekl, že…“ „Promiňte, králi Variane, ale problém s Arthasem je mnohem důležitější než vaše zášť vůči orkům. Tím bych chtěl pouze říct, že pokud společnými silami Arthase neporazíme, vaše nenávist vůči orkům už nebude mít váhu, když budete svázán ocelovou vůli Krále lichů. Pravda, Rytíři Ebon holdu se z jeho moci dostali, ale předpokládám, že pro nás- vůdce- má Král lichů připraveno něco speciálního.“promluvil náhle princ Kael´thas. Všimla jsem si, jak král Varian střelil po Kaelovi svýma očima plnýma nenávisti, ale po chvíli se trošku uklidnil. Možná spatřil pravdu v jeho slovech. V každém případě napětí mezi Hordou a Aliancí trošku polevilo. „No, ale měli bychom konečně vymyslet nějaký účinný plán, jak Arthase srazit na kolena. Sabotáže ve Frozen Halls už nejsou tak účinné a máme podezření, že se vše přestěhovalo někam hlouběji do Ledové citadely.“Mlčení přerušil chladný a ostrý hlas lady Sylvanas, která nejvíce toužila vidět Arthase mrtvého. „To je dobrá úvaha, lady Sylvanas, ale máte nějaký konkrétní nápad? Doposud jsme se spoléhali na šampióny z Argent Tournament Ground a na nich je především stavěna naše armáda, ale pokud oni na to nestačí…“začala Jaina. „Pokud oni na to nestačí? Lady Proudmoore, viděla jste někdy jejich odhodlání? Ti by se bili s Arthasem, i kdyby je od smrti dělil jediný vlásek!... tedy aspoň bojovníci Hordy. Již mnohokrát jsem se přesvědčila, že někdy nezáleží na počtu ale na motivaci. Sabotáže nejsou účinné kvůli našemu podezření, to je vše.“ „I já viděla odhodlání v očích Aliančích bojovníků!“ bránila se Jaina. „Klid, dámy.“vložil se do jejich hovoru Rhoin. „Takže, měli bychom přejít k věci. Požádal jsem vás, abyste přivedli své Rytíře smrti, kteří nám podají bližší informace o postupu Pohromy. Nuže, mluvte.“ Po této hádce, která byla nesmírně zajímavá, nastala ta horší část. Všichni jsme museli říct, co víme. Všichni vše popisovali do detailů… i já, i když jsem tu a tam něco nevynechala. Stále jsem hrála pro obě strany a mé druhé Já mělo dost silné názory… Proč jim pomáhat? Stejně všichni skončí, jako mazlíčci Krále Lichů… Ne! Neskončí, protože budou stále bojovat proti temnému zlu, které Arthas představuje! Ale ano! Co si to vlastně namlouvám? Jak mohou porazit toho, kdo velí samotné Smrti? „Ale, co když na to nebudeme stačit? Co když naše spojené síly na jeho pád stačit nebudou?“Ani jsem si neuvědomila, že mluvím nahlas. „Ferliris!“okřikl mne hned Karth´Ranis. „Jak to myslíš?“udivil se Lor´Themar. Jediný, kdo z naší výpravy neprojevil emoce, byl princ Kael, který snad jediný, chtěl bez nějakých otázek znát odpověď. Jeho tichý a upřený pohled mluvil sám za sebe. „Měla jsem na mysli… že pokud nebudeme my schopni Krále Lichů zničit, pak jediný, kdo by toho byl teoreticky schopný, je Kil´jeaden, stvořitel Krále Lichů.“ „To je moc riskantní!“ zburácel Rhonin. „Nemožné!“ „A pak, že se Horda zbavila závislosti na démonech!“ Dlouho se mezi sebou hádali a dlouho jeden druhého obviňoval. Noční elfové byli ostře proti tomuto riskantními a hlavně šílenému nápadu ze všech vyjadřovali nejvyšší nesouhlas. Těsně za nimi se drželi lidé, kteří měli s démony své zkušenosti díky orkům. Ti se zase bránili, že s démony už nechtějí mít nic společného a že se tedy nikdo nemusí být, že by na tento nápad přistoupili. Princ Kael´thas je všechny upozorňoval, že i přes naše schopnosti démony ovládat, se žádný s elfů s odporným Kil´jeadem nespojí. „Jestliže ale Argenti selžou, budou démoni naše poslední naděje.“bránila jsem se. Hned na to celý sál utichl. „Jak to myslíš?“zeptal se mne Rhonin. „Je to jednoduché. Pokud se o to nepostaráme my, pak budou muset warloci se nějak dovolat Kil´jeadena a říct mu, co jeho loutka udělala, protože se Král Lichů osvobodil ze smlouvy, která ho vázala k pánu démonů, je neuvěřitelný prohřešek. Ner´zhul se dostal mimo jeho kontrolu díky Arthasovi. Už chápete?“ „Tohle je sice možné, ale nic takového nepřichází v úvahu!“řekl Kael´thas, což mne překvapilo. „Jsem rád, že umírající Naaru očistil naši Sluneční studnu a my se zbavili závislosti na Illidanovi a jeho démonech.“ „Budeme muset Krále Lichů zničit vojenskou silou.“ozvala se Sylvanas. Její společníci souhlasně zamrčeli a její Rytíř smrti sáhl po jílci své meče, jakoby chtěl říct, že čím dřív tím líp. „Prozatím musíme vybavit a připravit na boj i ostatní.“Tím bylo myšleno, že chtějí na boj hlavně připravit dobrovolníky, kterých bylo spousty. Nezáleželo na tom, kdo tuhle větu řekl. A pak se strhla debata, jak přesně Krále Lichů zničit. Jak zaútočit, jak odstranit jeho záložní jednotky roztříštěné po celém Northrendu. Ani nevím kdy, ale někdy během debaty se tu ukázali i vůdci Ebon holdu, Argentů, Sunreavers a The Silver Covenant a další organizace naměřené na zničení Krále Lichů. Překvapilo mne, že jich je tolik. Tři dny na to jsem opustila Dalaran. Silná křídla mého nemrtvého wyrma mě nesla do Argent Tournament Ground, mého druhého neoblíbenějšího místa na Northrendu. Když mu Wurm přistál, stráže v Argentu se na něj nevěřícně dívali a chtěli, abych tu- podle nich- potvoru dobře přivázala, aby se nevykla kontrole. Bylo tu hodně lidí. Za necelou hodinu měl začít Trial of Crusader, který měl „proškolit“ dobrovolníky, zda mají oné schopnosti a sílu se postavit zlu v Ledové citadele. Rychle jsem zaběhla do Sunreaverského pavilonu, kde probíhali přípravy na náš Trial. Všichni měli na sobě naleštěnou zbroj, očarované zbraně, aby Azerothu dokázali, že jsou schopni se nejen Arthasovi postavit tváří v tvář, ale že jsou schopni ho i porazit. Došla jsem k Vasarinovi Redmornovi, který mi z truhly vytáhl novou a velmi krásnou zbraň. Byly to dva jednoruční meče se zdobením tolik typické pro naši rasu. Jasně zlatý jílec ve tvaru fénixe zdobený rubíny se jen leskl. Úzká stříbrná čepel měla v sobě vyryté naše runy, které zářily jasně zelenou. „Tohle ti posílá náš vůdce archimág Aethas Sunreaver. Ať ti dobře slouží v boji proti Králi Lichů.“ „Děkuji.“řekla jsem s úctou. Byla to pro mne velká čest. Pak mě Vasarin opustil a já měla čas se pořádně připravit. Za necelou hodinu jsme vstoupili do Trialu, ukázat svou sílu. První „zkoušky“ byli poměrně snadné, bojovat proti zvířatům z Norhtrendu bylo lehké. Pak to bylo mnohem složitější. Největší problém nám dělala Dvojčata Val´kyr. Přestože byly obě nádherné, byly i velmi nebezpečné. Nakonec jsme i je porazily a zuby nehty jsme se bránili i proti dalším „zkouškám“. Pozdě k večeru se celá Horda sešla na prostranství patřící Sunreaverům- čili nám- a pod otevřeným nebem s mnoha velkými pochodněmi ohňů jsme oslavovali, že jsme prošli a už se plánovalo, jak zakročíme. Byla to vážně nádhera, bylo nás tu tolik, a přesto tu pro nás bylo dost místa. Oslavovalo se dlouho do noci, dokud arktická země nás svým počasím nedonutila jít do vyhřátých stanů, postavený nedaleko od Sunreaverského hlavního stanu. Na druhý den vyrazila jak Horda, tak Aliance směrem k Ledové citadele. Slunce na obloze bylo rázem zastíněno nejrůznějšími létajícími zvířaty. Od běžný wyvern a gryfonů až po draky, dragonhawky, hipogryfy a dokonce létající koberce… celá takhle podivná letka letěla k jednomu… no dalo by říct, že člověku? Ono je to jedno. Když jsme dorazili před brány Ledové citadely, čekalo tam na nás již tábořiště a spousta odhodlaných válečníků, kteří byli celý nedočkaví. U velké mapy Ledové citadely stály naši vůdci a Sylvanas jim ukazovala, jak se předtím sabotáže dělaly a kam se všechno s největší pravděpodobností ukrylo. Někteří z nás začali na vlastní pěst zkoumat okolí Ledové citadely, aby tak našli skrytá místa, odkud by zaútočili. Vždy, když jsem přijela domů, překvapilo mě, jak je Ledová citadela obrovská. Nejen rozlohou ale i výškově. Nedovolila jsem si odhadnout, kolik metrů měří a kolik čtverečních metrů zabírá, ale muselo to být hodně velké číslo. Vždyť sem by se snad dvakrát vešel celý Argent Tournament Ground… možná i vícekrát, netušila jsem. „Jsem rád, že tě tu vidím, Ferliris.“ozval se hlas zamnou. Otočila jsem se. Nebyl tam nikdo jiný, než magii posedlý Karthis. Překvapilo mě, že měl na sobě černou róbu s mrazivě modrým zdobením a kápi na hlavě. Ani trošku nevypadal jako Rytíř smrti ale spíše jako nějaký čaroděj. Nezdát ho, tak bych si ho s nimi lehce spletla. Ale za jeho zády jsem si všimla ghúla. „Takže ses nepřidal k Legii?“zeptala jsem se ho. „Ještě nevím, ale jsem vázán vůči Ebon holdu slibem a dokud ho nesplním, tak se k Legii nemohu přidat. A ani nevím, jestli se k nim přidám.“ „Aha.“ „Chtěl jsem ti hlavně říct, že Ebon hold ti svěřil velení skupiny Rytířů smrti, která bude stát v první linii. Jsem v ní i já a je jinak tvořená především naší rasou.“ „Z toho jsem opravdu nadšená.“řekla jsem ironicky. Bude vést čelní útok! Dokonalé pro ukázku věrnosti vůči Quel´Thalasu! Chceš snad zaútočit na Krále Lichů? Vděčíš mu za život! Jak tohle můžeš udělat?! Ne, nevděčím! Zabili mě jeho jednotky, proč mám se nějak k němu vázat? Nezabila mě Pohroma! Ne nebyla to ona, zabili obyvatelé Norhrendu u nějakého zničeného města! Valkyrion! Jsem mu zavázána! Chceš snad zradit svou rasu?! Chceš snad být zrádcem? Mlč! Vítězství bude patřit Arthasovi! Ne! Nebude! Ale ano! Ticho!!! „Ferliris, jsi v pořádku?“ Mou vnitřní hádku zničil Kartis. Jeho ledová ruka se dotýkala mého ramene a poprvé jsem ho viděla ustaraného. Mlčky jsem kývla, že ano, ale to ho neuklidnilo. Ruku sice sundal, ale pak se mne pro jistotu ještě zeptal. „Karthisi, proč mi dali velení?“zeptala jsem se nakonec. Karthis dlouho mlčel a díval se do ohně. Jeho modré oči se v záři ohně lesky stejně jako kovové a modré zdobení na šatech. Pak se na mě podíval. „Vedla jsi útok v Silvermoonu, když lady Sylvanas padla a dovedla jsi nás na Quel´Danas. Předpokládají, že povedeš útok, jak se sluší a patří. Jestli mi rozumíš.“ „Chápu ale…“ „Co ale?“ „Ale proč útok na Citadelu nevede Karth´Ranis Remar? Tolik dychtil po boji, myslím, že…“ „Promiň, že ti skáču do řeči, ale tys byla pověřena vést jen jednu skupinu, nejsi generálem našich vojsk. Neboj Karth´Ranis Remar je v čele armády, po boku svého prince.“ „A Lor´Themar?“ „Ten samozřejmě také. No, abys to pochopila. Nejhlavnějším generálem vojsk je logicky princ Kael´Thas a ten rozdělil armádu na Blood Knighty, kterým velí Karth´Ranis a zbytek, což jsou mágové, warloci, několik Rytířů smrti a podobně- pod názvem Sunborne- vede Lor´Themar.“ „Takže Karth´Ranis vede pouze paladiny. A zbytek elfské armády Lor´Themar. To je dobře. A já mám vést jednu ze skupin tvořící Sunborne?“ „Ano.“ „Dobrá. Takže bych se na ně měla jít podívat.“ „Zavedu tě k nim.“ Karthis mě vedl obrovským tábořištěm krvavých elfů, dokud jsme nedošli do stanového městečka s vlajkami jak Silvermoonu, tak i s nějakými novými. Byl na nich zlatý fénix v jemně zlatém poli a vlajka byla ohraničena sytě zlatou, která představovala slunce. Tohle byla vlajka Sunborne. Dovedl mě k několika stanům, jejich obyvatelé byli převážně vojáci. Bylo tu i několik mágů, warlocků a asi deset Rytířů smrti. Nepoznávala jsem nikoho, ale napočítala jsem jich sto, i s Karthisem. „Takže nás povede Rytíř smrti?“zeptal se jeden warlock, kterém u nohou hopsal malý démon zabalený v zeleném ohni. „Ano.“odsekla jsem. „Jsem Ferliris Winterstirder, bývalá členka Blood Knightů a součastná vaše velitelka.“ „Winterstrider? Nebyl náhodou váš bratr velitelem elfů u Warthgate?“zeptala se mě jedna čarodějka, která mi hrozně někoho připomínala. „Pokud myslíte Dar´thira, tak ano.“ „Ať jej provází Sluneční studna.“řekli všichni. Tu noc jsem nasedla na nemrtvého wyrma a opustila jsem komplex Ledové citadely. Letěla jsem daleko do hor, kde jsem mohla být sama. Usadila jsem se na skalní římse, kde bylo pro mého wyrma dostatek místa. Sesedla jsem a přistoupila na okraj skalní římsy. Dnes byla noc kupodivu jasná. Měsíc zářil v úplňku a zastínil některé hvězdy. Proti mně foukal ledový vítr, který mi nemohl ublížit. Tam někde v dáli je Ledová citadela, Pomyslela jsem si. Tam někde v dáli je můj pán Arthas, tam někde v dáli je můj pán Kael´Thas. Pro jednoho musím přinést vítězství, ale pro koho? Otočila jsem hlavu k měsíci. Být nočním elfem, hledala bych útěchu u jejich bohyně Elune, ale nemohu. Svou útěchu musím hledat ve slunci a magii. Ne… už ani tady. Svou útěchu hledám v boji a bolesti mých nepřátel. Ale kdo je mým nepřítelem- kromě Aliance? Horda je mým nepřítelem nebo Pohroma? Ferliris! Ferliris! Již brzy! Již brzy budou ti nanicovatí smrtelníci sraženi na kolena! Ne! Nebudou! Já nepatřím Pohromě! Já patřím Quel´Thalasu, patřím Sunbornům a pomohu jim ve vítězství! Nesmíš je zradit! Musím! Nejsem jedna z Pohromy! Ferliris…! MLČ UŽ!! JÁ PATŘÍM QUEL´THALASU A NE ARTHASOVI!!! Náhle se zvedl vítr, jakoby sám Northrend s mým rozhodnutím nesouhlasil. Málem mne to povalilo na zem. Ale to nebylo to nejhorší. Zvedl se prudký blizard a nemrtvý wyrm nesouhlasně zařval. Snažila jsem se zvíře udržet pod kontrolou, ale vzpíralo se. Vlasy v bouři mi neustále vlály do obličeje a moc jsem neviděla. Nebe křižovaly blesky a sníh zhoustl. „No tak! Jsi můj drak, nevzpírej se! Sakra!“řvala jsem na draka, aby konečně poslechl a mohli jsme se vrátit. Po urputném boji se mi povedlo na draka nasednout a přimět ho k letu. Letět v noci a ve vánici byl téměř nemožný úkol, ale hnala mě povinnost a nemrtvého wyrma nejspíše vůle Krále Lichů, protože se snažil mě shodit. Naštěstí nenarážel na skály, aby mě sundal, takže jsme tak nějak doletěli do tábořiště. Rázem se wyrm uklidil, když cítil blízkou přítomnost Krále Lichů. Velmi zvláštní, Pomyslela jsem si. Něco není tak úplně, jak se na první pohled zdálo. Stále nás spojuje Arthasova vůle, i když jsme volní. Přistála jsem s wyrmem dost daleko od ostatních zvířat a chvíli u něj seděla, když se ledový drak stočil do klubíčka a pozoroval mě. Hladila jsem ho po hlavě a prohlížela jsem si ho. „Já možná nepatřím Arthasovi, ale ty očividně ano. Nemůžeme spolu být, tebe to táhne k němu, mě také ale já jsem především zavázaná Quel´Thalasu, složila jsem přísahu Blood Knightům, nemohu je zradit. Jdi, kam tebe tvé nemrtvé srdce táhne.“zašeptala jsem. Pak jsem se zvedla a chtěla jsem odejít, ale nemrtvý ocas s rozkládajícím se masem mě zastavil. Otočila jsem se. To můj věrný wyrm nechtěl, aby odešla. Pochopila jsem, že nehledě na něj nebo na mě, chtěl semnu být. Usmála jsem se a lehla jsem k němu. Zakryl mě svým křídlem s rozervanou blánou. I tak jsem se cítila v bezpečí. „Achjo… proč jsi ze mě udělal Rytíře smrti, Arthasi?“ zašeptala jsem si pro sebe. <--- späť na 2. časť || pokračovať na finále --->

---

Naspäť do sekcie Povídky


Chcete si povídat o World of Warcraft? Připojte se na náš Discord. Rádi vás uvidíme.