Blood of Our Fathers, 11. kapitola

• Bellatrix
• 07.08.2012
• Oficiální literatura

Varian cítil, jak se svět kolem něj rozplývá… ale pak vedle něj náhle někdo poklekl, šeptaje modlitby a chráníce ho před útočícím drakonidem. Králi, který se zoufale snažil zůstat při vědomí, pomalu ocházelo, že jde o jeho syna; viděl princovy vysoko pozdvižené ruce, slyšel jeho výkřiky a modlitby chránící jeho otce a držící stvůru mimo dosah. Anduin povstal a rozevřel paže k nebi; nyní ho obklopovala zlatá záře Svatého Světla, které nutilo tvora ustupovat, zatímco se k němu princ přibližoval, silný a neohrožený. Jako pravý král! Anduin provolal další slovo síly: zábrana, a hřbitov náhle jako by se kolem krále i prince začal mlžit a mihotat. Zmatený drakonid máchl sekerou směrem k princi, ale mocná zbraň se o něj jen s nebeským zazvoněním neškodně otřela. Varian v úžasu sledoval, jak Anduin vytrval. Drakonid kolem něj kroužil, chystaje se k útoku, a Anduinovou jedinou zbraní byla jeho víra. Varian se pokusil dosáhnout na svůj meč, ale ten byl příliš daleko. Padl zpět na zem, bolestně vzdychaje. Dýchat mohl jen stěží a hýbat se téměř vůbec. Anduin stál pevně jako skála, odvážný a rázný, dokonce i ve chvíli, kdy se drakonid připravil opět zaútočit. Varian se navzdory spalující bolesti otočil a pokusil se vstát. Musel něco udělat. Náhle za svým opaskem ucítil střep brnění černého draka. Král se pro něj natáhl a po chvíli boje se mu podařilo ostrý bodec uvolnit. Drakonid zaútočil, ale chlapec stál pevně, obklopen aurou Svatého Světla. Rozevřel dlaně k nebi a ze rtů mu splynula slova rušení magie. S každým jeho dalším slovem země rezonovala energií, která třásla náhrobky a vysílala vlny po povrchu jezera. Na nebi vybuchl záblesk ohně a zasáhl útočícího drakonida. Oslepená bestie se začala potácet směrem k poklidné Anduinově siluetě a řvala vzteky a bolestí. Drakonid padl k zemi a jeho brnění rychle vybledlo do jednotvárné šedi, když ochrany temné magie vyprchaly. V posledním možném okamžiku se Varian vztyčil s pomocí všeho, co mu v těle ještě zbylo, a pozdvihl hladovou špici Deathwingova brnění. Srážka s drakonidem připomínala obrovskou lavinu, když se celou svou vahou zhroutil na Variana a úlomek ostrý jako břitva mu pronikl brněním a hrudí. Odněkud z hloubi Varianovy mysli se vynořil výkřik připomínající napůl válečný pokřik, napůl agonické zasténání; Varian si však nebyl jist, zda pochází od něj nebo od příšery. Poté vše milosrdně zčernalo. Někde nekonečně daleko Varian cítil, že Anduin je u něj. Otevřel oči a spatřil svého syna, který ho držel v náručí; chlapcovy slzy se mísily s královou rozlévající se krví. Jaina a Jonathan vběhli na hřbitov, následováni skupinou stráží. Generál se mračil a gestem naznačil svým mužům, aby prohlédli těla mrtvých vrahů, zatímco Jaina poklekla vedle krále a prince. Pohlédla na Varianovu strašlivou ránu, poté sklouzla očima na Anduina a potřásla hlavou. Varian vzhlédl k Anduinovi s nově nalezenou vroucností a obdivem. „Měl jsi pravdu…“ Jeho tvář se stáhla bolestí. „Láska překoná všechno.“ Anduin otřel otcovy oči zanesené krví a špínou, avšak Varian jeho dotek stěží cítil, tělo měl ledové - celý svět jako by od něj odplouval. Slunce krvavě žhnulo na horizontu a zalévalo celý hřbitov hlubokou karmínovou září. Král zavřel oči a nechal Světlo, aby konalo. A zatímco se celá čestná stráž Stormwindu shromáždila kolem svého umírajícího krále, Varianův sípavý dech se pomalu uklidnil. „Je mi to líto, otče,“ zašeptal Anduin skrz slzy. Varian znovu otevřel oči a pokusil se usmát. „Ne. To já se omlouvám… že jsem dřív neviděl, čím jsi… čím jsi vždy byl. Jsem tak hrdý… že jsi mým synem.“ Varian natáhl zkrvavenou dlaň, aby se dotkl chlapcovy umouněné tváře. „Netruchli pro mě, Anduine. Byl to vždy můj osud… Nedovol, aby se stal i tvým.“ S těmi slovy Varianovy paže i celé tělo ochably. Anduin zůstal po dlouhou chvíli strnule sedět; před očima mu probíhal celý jeho život. Jonathan se k němu sklonil, aby mladému muži pomohl vstát. „Pojďte, Anduine, musíme vás dostat do bezpečí pevnosti. Jako dědic trůnu musíte být ochráněn…“ Anduin stále nehybně seděl a nic z toho, co generál řekl, k němu neproniklo; nevěřícně sledoval svého zmírajícího otce. „Pojďme už,“ zaprosila Jaina. Princ je ale oba odstrčil a otřel si slzy v náhlém vzteku. „Ne! Takhle to neskončí!“ Zatřásl králem. „Slyšíš mě, otče?! Princ rodu Wrynnů nebude znovu pozorovat, jak před ním jeho milovaný umírá! Není to náš osud!“ křičel Anduin k nebesům. Všichni přítomní v posvátné úctě i bázni sledovali, jak princ zavřel oči a pomalu se začal zpěvným hlasem modlit. Zprvu to byl pouze jemný a něžný zvuk, ale jak jeho hlas zesiloval, změnil se v okouzlující a silnou píseň. Slova plynula a Anduinovy ruce se rozzářily; nejprve mdle, ale poté jasněji a jasněji, až mohly soupeřit i se zapadajícím sluncem, v jehož bezestinném světle se celý hřbitov utápěl. Píseň dosáhla vrcholu a mladý kněz pozvedl hlas i oči k nebi, vzývaje samotné srdce kosmu a žádaje o zdroj duchovní síly. Z Anduinových prstů náhle vytryskly třpytné paprsky jasnější než tisíc sluncí, vnořily se do králova těla a prozářily okolí jasným zlatavým leskem. Stráže zalapaly po dechu a ustoupily, zakrývajíce si rukama oči, zatímco celá Varianova bytost byla objata přílivem čirého světla. A ve středu toho všeho stál Anduin, svíraje otce v náručí, zatímco mezi nimi tančil vír nekonečné nádhery. Poté, v ostrém kontrastu k intenzivní vířící energii naplňující okolí, počal princ melodickým a něžným hlasem hovořit a opatrně vkládaje ruce na královo nepohnuvší se čelo, začal se tiše modlit. *** Benedictus byl ve svém živlu. Dav jásal nad každým jeho slovem. Stormwindský lid jednoho dne pochopí, že tento okamžik byl nevyhnutelný; že skrze něj bude svět konečně očištěn těmito velikými událostmi. Vztáhl ruku směrem k masám, které hltaly každé jeho slovo. „Zatímco zde před vámi stojím, svět čelí strašlivé době. Samotné základy světa se roztříštily. Azeroth je ale i nyní očišťován svatým ohněm a my budeme ještě dlouho pamatovat tyto dny zkoušek… Ale jsou to zkoušky ohněm, z nichž se zrodí nový věk!“ Dav zajásal, aniž by měl tušení proč, a Benedictus se pro sebe usmál, přivíraje oči v uspokojení. Dav náhle znovu radostně zahalekal, ještě hlasitěji než prve. Benedictus oči překvapeně otevřel. Další zaburácení, silnější než to předchozí, a arcibiskup se obrátil, aby se podíval, nad čím zástup tak jásá. Kulhající a celí pokrytí krví se na pódiu objevili vyčerpaní Varian a Anduin, vzájemně se podpírajíce. Když si ostatní povšimli jejich zuboženého stavu, začalo se davem šířit znepokojené mumlání, avšak Varian pozvedl ruce v uklidňujícím gestu a zástup ztichl. Benedictus, neschopen slova, sklonil hlavu a přenechal pódium králi Stormwindu. Varian doklopýtal na pódium, přičemž Anduin mu pomáhal udržet se na nohou podlamujících se slabostí. Varian svého syna poplácal po rameni a s uznáním pokýval hlavou; Anduin zacouval zpět a připojil se k Jaině a zbytku Delegace cti. <- Předchozí | Stránka 11 | Další ->


Chcete si povídat o World of Warcraft? Připojte se na náš Discord. Rádi vás uvidíme.