Blood of Our Fathers, 4. kapitola

• Bellatrix
• 20.04.2012
• Oficiální literatura

Greymane vedle ní si netrpělivě povzdechl. Svolaná audience již čekala delší dobu, všichni soupeřící o výhled na střed stormwindské moci a slavné Lví křeslo, obrovský zdobený trůn králů rodu Wrynnů. Jaina pohlédla na mohutné šelmy zdobící stupínek, z nichž každá stála divoce v pozoru, jako by strážila celý Azeroth. Mladá kouzelnice uvažovala, jak hluboce byl tento ideál zakořeněn do Variana, když byl ještě dítě, a jak mohl takový tlak ovlivnit jeho myšlení. Vyrůstat ve stínu hrdinů muselo být těžké. Pomyšlení, že by každý muž mohl nést na svých bedrech takové břemeno, by bylo pošetilé. Sama Jaina kdysi milovala muže, kterého zlomilo právě takové břemeno. Jaina, sledujíc neklidný dav, vstoupila mezi přítomné. Měla záviděníhodný dar číst v lidech jako v otevřené knize; dnes na to však nepotřebovala žádný velký talent, aby pocítila naprosto zřetelný strach a pocit marnosti visící ve vzduchu. Jaina se zaměřila na jeden zdroj nespokojenosti v davu jasně patrný. Prosakovala hlavně ze skupiny šlechticů a delegátů shromážděných kolem muže medvědí postavy s brunátným obličejem. Lord Aldous Lescovar, syn zrádce Gregora Lescovara, bezesporu zpochybňoval vše, co mohl, a jeho zřejmá nelibost nakazila i ostatní v místnosti. Většina šlechticů už toho vypila dost na to, aby si pustili pusu na špacír, a jméno krále Wrynna bylo opakováno znovu a znovu, často vyplivováno jako trpký jed. Jaina věděla, že něco z řečí těchto mužů byla pravda. S Varianem bylo těžké pořízení a na své přátele býval stejně ostrý jako na své nepřátele. Ale Jaina také znala krále dost na to, aby znala i jeho nitro. Ochotně by obětoval život za svůj lid. Vedly ho pradávné zásady, jimž dnes už málokdo rozuměl – kodex, který od vůdců vyžadoval něco víc. Toto nepochopení krále zvolna uzavíralo před jeho lidmi, dokonce i před jeho vlastním synem, a královi nepřátelé toho využívali ke svým vlastním nečestným cílům. Jaina byla vždy královým spojencem, pokud ne jeho skalním přívržencem. A Světlo ví, že Varian to svým spojencům nikterak neusnadňuje, ani ne své radě či přátelům! Jaina věděla, že při rozhovoru se Stínovým vlkem bylo lepší přiblížit se jeho srdci než jeho tesákům. Ona sama dnes dorazila, aby se opět pokusila vyvrátit králi jeho neoblomné stanovisko vůči Hordě, ale opilí delegáti obklopující zbrklého barona by mohli její plán snadno zhatit. Přinutila se do úsměvu a přistoupila k baronu Lescovarovi a jeho lidem. „Vzpomínáme v dobrém,“ pravila Jaina, používajíc tradiční pozdrav tohoto svátku, a uklonila se. „Vzpomínáme v dobrém, Jaino Proudmoore.“ Baron krátce pohlédl na své muže a zpět na ni, neschopen se rozhodnout, zda byl její příchod známkou podpory nebo naopak nebezpečí. Kouzelnice na sobě cítila jeho oči, jak si ji celou prohlížejí způsobem, jehož se mohl odvážit pouze mladý baron. Měl zvířeckou tvář, a přestože ho zahalovaly drahé kožešiny a hedvábí, jeho kruté oči zrazovaly veškerou eleganci, kterou se pokoušel vytvořit svým oděvem. Baron byl ostražitý a jeho mysl váhala stejně jako jeho tělo. „Co vás přivádí tak daleko přes moře, zatímco váš domov se topí v lávě?“ Jaina si teprve nyní povšimla, že je baron opilejší, než se zprvu zdálo, a rozhodla se jeho rýpnutí ignorovat. „Stejně jako vy jsem dorazila, abych vzdala hold starým hrdinům, ale také abych nalezla moudré řešení problémů, které Alianci sužují.“ Baron ukázal na své společníky rozmáchlým gestem paže. „Vskutku, tato nová nebezpečí ubližují nám všem – bohatým i chudým, obchodníkům i lůze stejnou měrou. Jak k tomu vůbec došlo, paní čarodějko? Koho máme vinit?“ Jaina nehnula ani brvou; její tvář zůstala nečitelná. Po krátké opatrné odmlce opět promluvila. „Vedení Aliance v poslední době čelilo mnohým výzvám. Ano, náš úsudek nebyl vždy správný a dostali jsme mnoho lekcí. Ale také jsme dosáhli slavných vítězství.“ Jakýsi starý a šlachovitý šlechtic se protlačit davem dopředu a truchlivě potřásl svou stříbrem prokvetlou hlavou. „Už nás nebaví neustálé války Aliance, které nás připravují o zlato i o krev. Lehkomyslné plány a osobní msty jenom oslabují naše šance na mír a prosperitu!“ Jaina jemně pozvedla ruku, aby uklidnila situaci. „Bylo vysloveno už mnoho podobných názorů. Kupříkladu nevhodně vedená agrese vůči Hordě. Já osobně se domnívám, že v dnešní době je obtížné získat dobré spojence, zvláště proto, že se zdá, jako by se počet našich nepřátel neustále násobil.“ Baron položil svou mohutnou ruku na její rameno a Jaině z toho doteku naskočila husí kůže. „Zdá se, že tu máme milovnici orků, hoši.“ Smích, který následoval, byl cítit po zvětralé medovině. Baron se výsměšně naklonil blíž, možná až příliš blízko. „Nebo vy jste spíš na páchnoucí taureny?“ Jaina se elegantně vyvlékla z baronova sevření a nasadila účastný výraz. Aliance si v těchto dnech těžko může dovolit další rozepře. Azeroth v nedávné době odhalil své vlastní skryté trhliny, které svět doslova roztrhaly na kusy. Jaina se pokusila usmát a baron její úsměv opětoval, což ovšem jenom zvýraznilo prasečí rysy jeho tváře. Mrkl na ni. „Víme, že vy a král jste si blízcí. Potřebujeme, abyste ho přesvědčila. Přimějte krále Wrynna poslouchat své šlechtice; doveďte ho k nalezení míru a ujistěte se, že o toho zatraceného draka bude postaráno dřív, než přijdeme o město.“ „Rozumím vašim zájmům. Většinu z nich s vámi sdílím.“ „Pak konejte svou povinnost a využijte váš vliv. Z nesmyslné války nebude mít nikdo užitek. Královy současné plány jsou...“ „Jsou jaké?“ ozval se hluboký hlas za baronovými zády. Všichni se otočili a spatřili krále Wrynna stojícího ve dveřích. Varian vkročil dovnitř a šum v sále zvolna utichl. „Prosím, barone Lescovare, poučte nás. Povězte nám, co všechno mé plány přinesou.“ Varianův pohled byl ostrý a jasný jako blesk, směřující přímo mezi baronovy oči. Lescovar mimoděk pokorně ustoupil. <- Předchozí | Stránka 4 | Další ->


Chcete si povídat o World of Warcraft? Připojte se na náš Discord. Rádi vás uvidíme.