V létě se bohužel na náš web nedostalo a do Francie jsem se nedostal. Ovšem druhý sraz jsem si již nenechal ujít a vycestoval jsem po delší době za hranice státu, abych ochutnal trochu francouzské kuchyně, poohlédl se po Paříži a skočil k Blizzardu na návštěvu. Když mi 20. 11. přišla pozvánka, mohl jsem skákat radostí. Přeci jen v den svých narozenin dostat něco, jako je pozvánka na Community Summit Blizzardu, je něco neuvěřitelného. Po upřímné radosti ale přišlo mnoho otázek, které jsem si musel zodpovědět, než se vůbec někam vydám. Finance byly to první, co jsem řešil. Letenky, hotel a jídlo nestojí pár korun. Po zkoumání stavu účtu, kontaktování Wrenta, jsem se plně rozhodl a napsal pozitivní odpověď, na kterou v Blizzardu čekali. Už stačilo pouze čekat na onen den. Dny ubíhaly opravdu pomalu a já se nemohl dočkat, až se konečně objevím v Paříži. Den D nastal 6. 12., kdy jsem stál na letišti, byl jsem odbaven a čekal na let. Nebyl by to super den, kdyby kvůli těm pár centimetrům sněhu v Paříži nebyl let odložen o půl hodinu. Po nástupu do letadla jsem si konečně oddechl a začal čerpat nové síly na Francii. Neuběhly ani dvě hodiny a já stál na letišti a rozmýšlel se, jakou cestou se asi vydat. Letiště v Paříži je opravdu velké. Má snad dvě hlavní haly, ve kterých je dalších šest menších hal a v každé je snad 30 míst pro letadla. No prostě velké bludiště do doby, než na celý systém přijdete. První problém na sebe nenechal dlouho čekat. Stál jsem u prodejních automatů na lístky a řešil jsem, který že to lístek si mám koupit a kam to vůbec mám jet. Zkoumal jsem papíry, telefon, připojil se na WiFi. Jakmile jsem to vzdal, šel jsem se poníženě zeptat, co si to vlastně mám koupit za jízdenku. Celou dobu jsem totiž počítal s tím, že koupím lístek za 15€, Mobilis, který je pro všechny zóny a cestou se stavím k té velké hnědé věži, o které každý mluví. Ovšem skvělý Mobilis nebyl platný na cestu z letiště. Byl jsem donucen koupit obyčejnou jízdenku za 10€ a vydal jsem se k hotelu. Čekal jsem, že ony vlaky s označením RER budou mít nějakou úroveň a že budou připraveny na cizince a turisty. Vlak vypadal, že je ještě z doby revoluce, zastávky značeny přesně, jako je tomu v Praze. Ovšem zcela chyběla nějaká světelná signalizace. O zvukové signalizaci ani nechci mluvit, protože rozumět francouzsky kvákajícímu hlásku se opravdu nedá. Zjištění, že vlak zcela přeskakuje některé ze stanic, mi na jistotě vůbec nepřidalo. Takže mi nezbývalo nic jiného, než doufat, že nápis stanice uvidím rychleji, než se vlak rozjede na další stanici. Po úspěšném ptaní se asi pěti lidí v metru na jakou stranu se mám vydat jsem přežil záhadným způsobem i cestu metrem. Čekal jsem, že pařížská doprava bude hrůza, ale až taková… no myslím, že si dokážete představit nervózní řidiče aut troubících na ostatní, mezi nimi kličkující cyklisty a motorkáře, které neodradila ani hranice mrazu. Stál jsem s údivem na autobusové zastávce a čekal na svůj autobus, který byl vidět v dálce, ale přes skvělou dopravní zácpu se nepřibližoval. Po hodině a půl jsem konečně dorazil do hotelu, registroval jsem se a vyrazil na pokoj. Následoval mě další důležitý úkol – najít potravu. Při dotazu na recepci, zda je poblíž nějaká solidní restaurace, mi bylo oznámeno, že stačí dojít na hlavní třídu a bude na mě čekat milion restaurací a dva miliony fastfoodů. Byl jsem ale ve Francii, musel jsem si něco vyzkoušet. Vybral jsem si italskou pizzerii, kde do mě příjemně diskutující kuchař nalil pár piv, narval do mě velkou pizzu a já šel spokojeně spát. Budík mi zvonil v šest ráno. Chtěl jsem telefonem rozbít zeď, ale dost rychle jsem si uvědomil, že to není Nokie a že by zeď asi zvítězila. Dal jsem si rychlou sprchu, zabalil věci (dvě krabičky léků a dvě tuny kapesníků) a vydal jsem se na snídani. Celou dobu jsem se těšil na croissanty, které většinou v česku stojí za starou bačkoru. Hodil jsem jich do sebe pět. Kombinoval jsem chutě a přišel jsem na to, že nejlépe stejně chutná jahodová marmeláda. Vyklopil jsem do sebe dva hrníčky čaje a vydal se na cestu k autobusové zastávce. Cestu na další zastávku jsem zvládl bez problémů. Ale jaký lístek koupit? Pojedu do Versailles, takže bych mohl Mobilis pro čtyři zóny. Ale s mým štěstím opět automat hlásil, že mám smůlu a že Mobilis je nedostupný. Záchrana přišla od kolemjdoucího, který mi poradil, že takové lístky se kupují uvnitř. Stál jsem na nástupišti a uvědomoval si, že nemám moc času. Pokud jste v Paříži poprvé a nemáte ani tušení, jak to tady s RER vlaky chodí, můžete se jít odstřelit. Koukal jsem na tabuli odjezdů snad pět minut, než jsem se zeptal jiných. Narazil jsem ale na skvělého angličtináře, takže mi nezbylo nic jiného, než zvednout telefon a zavolat o pomoc. Ve Versailles na mě čekal kolega z WoWjuju.com. Po krátkém představení a pokecu jsme se vydali společně do Blizzardu. Cesta ubíhala konečně rychleji. Konverzovali jsme jak o webech, tak o životě, který vedeme. Dost jsme se nasmáli lidem a řidičům, kteří jezdili jako totální prasata a zasloužili by si být bez papírů. Když jsme dorazili před sídlo Blizzardu, bylo nás tam opravdu málo. K našemu štěstí šel kolem člověk, který přesně věděl, o co jde a pustil nás na recepci, abychom neumrzli. Recepce byla posledním místem, kde jsem mohl žhavit svůj telefon a mohl si něco vyfotit. A bylo toho k focení opravdu hodně. Ať už sochy, obrazy na stěnách, nebo všemi vyzdvihovaný koberec, který není na omak příjemný a reálně vypadá opravdu divně. Ano, je divný a nechápu, co se na něm lidem libí. Po podepsání NDA papírů, doložení totožnosti a převzetí karty s mým jménem jsem se se skupinou asi šesti lidí vydal do prvního patra, kde na nás čekala snídaně a rychlá prohlídka knihovny, místnosti na deskové hry, počítačové herny a místnosti, ve které se zaměstnanci mohli zabavit například stolním fotbálkem nebo ping-pongem. Neodolal jsem a musel jsem sníst croissant a vypít dva hrnky kávy, které bylo v průběhu dne opravdu moc… Během půl hodiny přicházelo více a více lidí a něco před devátou nás bylo v místnosti i s Community Týmem takových pětačtyřicet. Pomalu jsme se připravovali na prohlídku kanceláří. Čtyř patrová budova je rozdělaná poměrně dobře. Nahoře je Community Tým, další dvě patra patří Game Masterům, překladatelům a podobným lidem, no a dole je Cookie’s Tavern, nebo-li jídelna. Zajímavostí je, že každá z místností je pojmenována po nějakém místě v Blizzard hrách. Například jsem narazil na Netherstorm, Alterac, Undercity nebo Darkshire. Po debatách s týmem o práci týmu, o naší práci a o budoucnosti programu fan stránek následovala krátká pauza, kterou jsme strávili naléváním se kávou a klábosením o nesmyslech. Následovala další diskuze o obsahu hry, jak se co dělá a jak vše funguje. Kolem jedné odpoledne se hladová banda lidí vrhla na oběd. Oběd byl opět doprovázen diskuzí o všem možném. Když jsme scházeli do Undercity, kde se konal meeting s partnery Blizzardu, byl jsem natěšený, že si odnesu kontakty. Vidět, že lidé ze SteelSeries, Winning Moves nebo Mega Blocks opravdu hrají WoW bylo hodně potěšující. Hodinu a půl dlouhá diskuze vyústila k výměně kontaktů, osaháním si produktů a dozvídáním se o tom, co vlastně kdo dělá a jak se co dělá. Nikdy bych neřekl, že postavičky z Mega Blocks jsou opravdu tak detailně vykresleny. Asi to bude tím, že jsou barveny ručně a dbá se na kvalitu, kde se dá. Poprvé jsem také viděl World of Warcraft Monopoly. Jsou zatím jen v angličtině, ale to by se mohlo v budoucnu změnit a mohli bychom vidět i český překlad. Tedy pokud se nějak s Winning Moves domluvíme. S PR manažerem SteelSeries se mluvilo opravdu skvěle. Nejspíše to bude tím, že se SteelSeries již delší dobu spolupracujeme a známe se. Myslím, že mohu tak trochu naznačit, že SteelSeries na nový rok chystá novou klávesnici. Den ubíhal hrozně rychle a čekala na nás diskuze o komunikaci s hráči a mezi fan stránkami. Když jsme končili, zjistili jsme, že jsme dokázali vyplodit sedm stran poznámek toho, co by se mělo nebo mohlo zlepšit. Byl jsem sám na sebe pyšný, že ze mě vypadlo dost zajímavých věcí, které se na list dostaly. A nezbývalo nic jiného, než si pokecat s Vanerasem o tom, jak se do Blizzardu dostal a jak se mu se mu práce zamlouvá. Loot time, který následoval, byl opravdu skvělý. Dostal jsem plno upomínkových předmětů – tašku z BlizzConu 08, nějaké modely, knížky, DVDéčko, plakát, pohledy,… Po večeři, která byla v Cookie’s Tavern, jsme se přesunuli do zajímavého klubu, kde jsem si dal pár piv a vypravil se zpět na hotel. Nikdy bych neřekl, že se mi tak nebude chtít. Celý den jsem se hrozně bavil a pomalu to končilo. Sedl jsem znechuceně do nočního vlaku a řítil jsem se na stanici Javel, kde jsem přesedlal na nohy a vycházkovým tempem jsem došel až na hotel. Je pravdou, že jsem asi hodinu a půl koukal do stropu a doufal, že se do Blizzardu brzo vrátím. Nadšení, které jsem měl z celého dne, neopadá ani po pár dnech. V sobotu opět zvonil budík v šest. Tentokrát už bez větší ohleduplnosti ke spolubydlícím jsem zabalil své věci a dárky do kufru, odevzdal kartu na recepci a vydal se na letiště. Cesta byla hodně krátká, takže jsem se ocitl v devět před branami letiště a bouchal se do hlavy, že jsem celou sobotní cestu naplánoval jako hlupák. Měl jsem před sebou čtyři hodiny čekání na let. Stihl jsem projít letiště snad celé, podívat se na všechny obchody, najíst se, nechat plno peněz za pití a pohledy v trafice, odbavit se, zahodit kufr do letadla, nechat se zkontrolovat, zda nemám nějaké zbraně, opět si koupit pití a dokonce jsem stihl nastoupit do letadla. Když jsem dosedal v Praze, byl jsem naprosto znechucen tím, co vidím a co dýchám. Na život ve Versailles bych si dokázal zvyknout...