Dámská jízda

• Kuwabarra
• 02.07.2011
• Hlavní

"Hmm, co myslíš, lásko?" obvyklá lascivnost zlodějky působila vzhledem k situaci poněkud vybledle. Mist i Last stáli na okraji průsmyku vedoucím z lesa kříšťálové písně do pustiny Dragonblight. Kdesi před nimi v ledové mlze a husté vánici se tyčila věž, na jejímž vrcholku momentálně sídlila dračí královna Alexstrazsa. Led, zima, mlha ani vzdálenost nebyl problém. Ale gigantaur, který se procházel přesně v okolí cesty ano. Mohutný tvor se tyčil nad mlhu a nevypadal že by se chystal v nejbližší době odejít. "Nemáme čas, večer musíme být v Orgrimmaru!" ještě než kněžka domluvila vstoupila do stínové formy. "Bude legrace!" přitakala zlodějka, vytáhla dva nože s úzkou vlnitou čepelí a zmizela. Gigantaur nečekal útok, tedy ne jenom od těch dvou malých postav, které ho posledních pár minut pozorovali, nečekal útok vůbec. Se svojí mohutnou hrubou sílou by na pláních Dragonblightu našel těžko někoho kdo by se s ním chtěl rovnat. O to víc byl zaskočen. Nejprve pocítíl slabou ale vytrvalou bolest v celém těle, následovalo jemné brnění v rukou a nohou a nakonec z malé stínové postavičky pár metrů před ním vytryskl temně fialový paprse, zasáhl tvora do prsou. Gigantaur cítil jak mu pomalu uniká síla z těla. Změnil postoj na bojový připraven zaútočit na zdroj bolesti. Najednou ucítil na svém hřbetě zátěž. Druhá malá postavička se mu objevila na zádech. Last podla čepelemi do tuhého masa, jedové čepele ihned začali spalovat maso. Zlodějka se vymrštila a plynulým saltem přistála na mohutném rameni magnatauřího vůdce. Dvě prudké rány do krku, další salto a dopadla do měkkého sněhu mezi Mist a jejich cíl. Normálni nepřítel byl dávno zemřel po takto soustředěném útoku kněžky a zlodějky. Magnataur se jenom rozzuřil. Mohutný meč udeřil strašlivou ranou Last do hlavy, pod silou nárazu zajela zlodějka celá do závěje. Jenom fakt, že Mist stačila použít štítové kouzlo ji zachránilo život. Situace se měnila ze zlé na beznadějnou. Magnataur se začal soustředit na kněžku a i přez její kouzla postupoval neochvějně směrem k ní. Zlodějka se stále snažila vyhrabat z pod udusaného sněhu. Magnataur si najednou všimnul Last zápasící se závějí a zvedl levou zadní mohutnou nohu aby ji zašlápnul. Mist sice stačila vyslat nové štítové kouzlo, takže dupnutí pro změnu zlodějku vyprostilo z pod sněhu a odhodil stranou, ale ztratila tím koncetraci nad svým útočným kouzlem. Magnataur cítil, že mu nezbývá mnoho času, kletby a jedy v jeho těle si začínali vybírat svou daň. Musel souboj ukončit rychle. Prudkým pohybem levé ruky chytil drobnou postavu belfí kněžky a pevně sevřel. Náhlá bolest vyvedla Mist zcela z koncentrace a ztratila svou stínovou formu. Rychle použila léčivé kouzlo aby zmírnila bolest, ale víc už nestihnula. Gigantaur upustil meč a volnou rukou se blížil k postavě kterou pevně svíral aby ji roztrhal. Mistea jakoby z dálky slyšela jak zlodějku jak něco křičí ale neměla ponětí co. Svět se propadnul do tmy. Last viděla jak jediná osoba, na které ji doopravdy záleží bezvládně vysí v Magnataurově pěsti. Sama zraněná se zoufale potácela na pomoc, ale věděla, že nemá šanci dorazit včas. Bezradně zakřičela: "Néééééé!" se slzami v očích. Najedou se stali dvě věci současně. Magnataur bolestivě zařval a upustil kněžku do sněhu, ruka kterou svou obět před chvíli držel zčernala jak nakažená morem. Druhá věc byla že mu na hlavně přistálo odporné kostěné stvoření a dlouhými drápy mu drásalo obličej. Zmatený Magnataur začal ustupovat. Z mlhy se vynořila vytáhlá postava trollího rytíře smrti. Bylo to trollí žena. Zaujala obraný postoj mezi kněžkou a útočníkem. Nehybně stála, její ledový pohled hledal druhou belfku, která teď stála po Magnataurově boku. Obě ženy se setkali pohledy. Rytířka pokynula hlavou. Last pochopila. Zaútočí společně. Mohutný obouruční meč i dýky s vlnitou čepelí se součastně zatnuli do těla monstra. Znovu a znovu, rytířka útočila hrubou silou, zlodějka obratností. Magnataur hodně seslábnul ale stále se oháněl mohutnýma rukama a kopal kopyty do všech stran. Jeho protivnice začínali být unavené. Situace opět klouzala k patu. Raněné monstrum přešlapovalo sněhem, obě bojovnice kroužili okolo. Z místa kam dopadla kněžka se najednou intenzivně zablesklo. Když záře pominula v jejím středu stála kněžka zpět ve stínové formě. Last si všimla jak jí temně září oči. Věděla co to znamená. Stínové slovo smrti. Kněžka pronesla kletbu a její strašlivé kouzlo dorazilo Magnataura. Mohutný tvor se složil k zemi. Mist vystoupila ze stínové formy a plynule začala léčit drobná zranění svých spolubojovnic. Tři ženy stáli vedle obřího těla padlého nepřítele. "Co dělají sindorei na ledových pláních Dragoblight? To není dobré místo." trollka prolomila ticho. "Máme důležité poslání, musíme mluvit s dračí královnou!" v hlase kněžky nebyla ani stopa po předchozím souboji o život. "Joó, moc důležité zlato." ani zlodějky smysl pro humor se nezdál být otupený. "Děkujeme za tvoji pomoc, mé jméno je Mistea a moje společnice Lastkriss" zlodějce při titulu "společnice" bleskl v očích lyšácký výraz. "Já jsem Zully, rytíř ebenové čepele. Mám rovněž cestu ke dračí královně, nevadila by vám moje společnost?" "Vůbec ne, puso, společnost ani tvůj meč nám rozhodně nevadí. Jenom pošli prosím pryč tu věc." ukázala Last na ghoula který právě hodoval na Magnataurových očích. Ozvalo se tlumené 'puf' a ghoul zmizel. Tři ženy se vydaly na cestu ledovou plání. "Ty Zully, k jakému klanu patříš?" zeptala se naprosto neomaleně zlodějka ještě než se ponořili do mlhy Dragonblight. Kněžka jenom nesouhlasně zavrtěla hlavou nad surovou neomalenosti, kterou zároveň na Last svým způsobem obdivovala. "Mé jméno bylo Zul'Lynn z klanu Darkspear, a už nikdy se o tom nechci bavit." "V pořádku Zully, respektujeme to." zarazila Mist další příval otázek zvědavé zlodějky. Last poněkud v rozpacích objala rozvěrně Mist kolem pasu a nepřirozeně sladce se usmála. "Neměly bychom se raději držet za ruce." Potom všechny tři pohltila mlha.
Chcete si povídat o World of Warcraft? Připojte se na náš Discord. Rádi vás uvidíme.