Death From Above, 4. kapitola

• Bellatrix
• 09.05.2014
• Oficiální literatura

„Rád bych si s tebou o něčem promluvil, Pleniteli větru,“ pravil Klaxxi’va Pok. Kil’ruk pozvedl své dvě nové čepele, ukované z nejčistšího kyparitu, který mu poskytla sama císařovna. Ve slunečním světle se třpytily. Čest určená pouze císařovninu vyvolenému. „Mluvit můžeme, až budou nižší stvoření zničena.“ „Nezdržíme tě dlouho.“ „Císařovna nařídila, že všechna nižší stvoření musí zemřít,“ oponoval Kil’ruk. Pohled v očích Staršího mantida byl podivný. Skoro se zdálo, jako by byl zklamaný z toho, že Kil’ruk dbal královniných rozkazů. „Jakékoli zdržení je nepřijatelné.“ „Dobrá tedy,“ odvětil tiše Klaxxi’va Pok. „Buď opatrný. Jsem přesvědčen o tom, že nižší stvoření udělají cokoli, aby ti zabránila dosáhnout tvého potenciálu. Možná mají další ohavné zbraně, jako byla včelí plástev. A nebudou váhat použít je proti tobě.“ „Tím lépe. Zničím je také.“ * * * Náčelník Gurthan vlídně hladil hřívu mladého quilena, který trpělivě seděl po jeho boku, a pozoroval osamělého mantida klesajícího k cimbuřím Zdi. Vstříc mu vyletělo několik šípů, žádný z nich ho však nezasáhl. Mantid zmizel za okrajem zdi a zbytek boje zůstal Gurthanovým očím skryt. Podle výkřiků, které se nesly táborem, však usuzoval, že se obráncům nedařilo příliš dobře. „Ještě jednou mi vysvětli, Hixine,“ řekl Gurthan, oči stále upřené na Hadův hřbet, „proč se Xuexing bez mého svolení vydal do boje?“ „Zřejmě si byl až příliš jist svými schopnostmi, náčelníku,“ odpověděl Hixin. „Celé dlouhé týdny jsem ho žádal, aby nás uvědomil, až bude huatang připraven, abyste společně mohli vypracovat správnou strategii…“ Gurthan na to neřekl ani slovo. Pouze vnořil ruku do kapsy, odkud vytáhl útržek pergamenu, který poté natáhl před sebe. Hixin okamžitě umlkl. Jeden z mladších poradců, Fulmin, se útržku chopil a prohlédl si ho. Na jeho tváři se objevilo zmatení. „Nese vaši pečeť, náčelníku.“ „Vskutku,“ odvětil Gurthan. Hixin sebou nepokojně zavrtěl. * * * Jantarový kovář odvedl skvělou práci. Obě jantarové čepele byly skvěle vyvážené a hbité v Kil’rukových rukou, stejně tak dobře mu sedělo i brnění, aniž by ho omezovalo v letu či při boji. Kil’ruk si prosekával cestu do středu obránců. Dnes proti němu poslali ty nejlepší. To bylo dobré. Dnes prokáže, že ani ti nejlepší ho nedokážou zastavit. * * * Dokonce i na tu vzdálenost viděl náčelník Gurthan, jak z mantidových čepelí stéká krvavá červeň. Pohled na jediného mantida, jak kosí jeho obránce, byl nesnesitelný. Ponižující. Právě tomuhle měl huatang zabránit. „Jestlipak víš, kde se ten pergamen našel, Hixine?“ zeptal se Gurthan. „To nemám tušení, náčelníku.“ „Odevzdal ho jeden pandarenský chlapec. Jeden z tvých otroků, jak jsem slyšel. Řekl, že jsi mu přikázal, aby se ho zbavil poté, co jsi ho ukázal Xuexingovi. Zřejmě si myslel, že se dostane k méně krutému pánovi, když odhalí tvoji zradu,“ pravil Gurthan. Hixinova reakce byla okamžitá a pádná. „Lži,“ odplivl si. „Přiveďte ho ke mně. Uvidíme, co k tomu řekne, až…“ „To dítě je po smrti.“ Gurthanova slova umlčela Hixina uprostřed věty. „Každý otrok, který se dotkne pečeti mého klanu, musí být samozřejmě popraven, ale mohu tě ujistit, Hixine, že jsem ho před smrtí… povzbudil k tomu, aby řekl pravdu.“ Hixinovy oči nervózně zatěkaly po okolí. „Náčelníku, nemůžete přece věřit slovům na smrt odsouzeného otroka. Navíc malého děcka! Léta jsem vám věrně sloužil.“ „Pamatuji si na ten pergamen,“ prohlásil Gurthan. „,Za soumraku předveď své umění.‘ Ta slova jsem napsal před více než třemi lety. Pokud si vzpomínám, byly určeny jednomu z mých krotitelů, kterého jsem žádal o ukázku jeho umění v trénování válečných quilenů. Kvůli okolnostem byla zpráva nakonec zbytečná a nebyla nikdy doručena. Pečeť se tedy nikdy neporušila a pergamen byl uložen v mých archivech. Po Xuexingově odchodu jsem provedl jistá pátrání. Zdá se, že onen pergamen byl nedávno ukraden.“ „Náčelníku, já…“ „Sloužil jsi dlouhá léta jako můj vrchní archivář, že je to tak, Hixine?“ Hixin padl na kolena a drmolil omluvu, kterou nikdy nedostal šanci dokončit. Náčelník Gurthan našpulil rty a dvakrát hvízdl: ozval se jeden dlouhý, druhý krátký zvuk. Quilen u jeho nohou se vrhl Hixinovi po krku. Rádce - bývalý rádce - ze sebe vyrazil zdušený výkřik hrůzy. Nelibé zvuky trvaly jen krátce; poté quilen přiklusal zpět k náčelníkovi, olizuje si krev z hřívy. Ostatní náčelníkovi rádci nebyli schopní odtrhnout zrak od toho nepořádku. „Neměl jsem se dozvědět pravdu z kvílení umírajícího otroka,“ promluvil Gurthan k nim všem. Otočil se ke zdi. „Mantidi útočí každých sto let. Každých sto let s nimi bojujeme a oni se pak vrací zpět do svých zemí, jako by nikdy ani bojovat nechtěli. Nikdo doposud nezjistil proč.“ Gurthanův hlas se ztišil v pouhý šepot. „Nesnažil jsem se získat kontrolu nad Hadovým hřbetem, aby boje skončily na dalším mrtvém bodě. Xuexingova zbraň byla šancí to změnit, šancí na to konečně získat kontrolu nad územími za Zdí a konečně moci vést útok proti mantidům. A tato šance byla nyní zmařena. Postavit další huatang bude chtít čas. Co jiného můžeme mezitím dělat?“ Rádci mlčeli. Někteří z nich stále hleděli na Hixinovy pozůstatky. Poté se ozvalo Fulminovo zakašlání. „Ten artefakt, náčelníku.“ Náčelník Gurthan se mu zpříma podíval do tváře. Artefakt byl předmět, který Xuexing studoval několik let před rojením mantidů; byl arkánového původu, avšak žádným experimentem se nepodařilo docílit ničeho více, než že vydával rozčilující šum. „Ten artefakt není žádná zbraň, Fulmine.“ „A přesto by mohl jako zbraň posloužit.“ „Jak? Chápu, že byl dříve určen ke komunikaci.“ Gurthan se krátce odmlčel. Na mysl mu přišel pozoruhodný nápad. „Navrhuješ snad, abychom s mantidy vyjednávali?“ Možná by bylo možné je přesvědčit, aby se připojili ke Gurthanovu klanu… „Nikoli, náčelníku. Artefakt vysílá zvuky, které my sami nejsme schopni slyšet. Je to už dávno, co s ním Xuexing experimentoval, ale nenalezl pro něj žádný účel. Když ho však nabil velkým množstvím arkánové energie, efekt, ke kterému došlo, popsal jako 'stěnu zvuku' mimo náš vlastní sluchový rozsah,“ vysvětloval Fulmin. „Neviděl v tom však žádný význam, vzhledem k riziku, které mohla znamenat jakákoli práce s artefaktem.“ „K čemu směřuješ?“ zeptal se Gurthan. „Xuexing své experimenty prováděl v údolí. Teď jsme mnohem blíže zdi. Navrhuji, abychom nabili artefakt veškerou energií, na kterou si troufneme. Chci vyzkoušet tu 'stěnu zvuku'. Pokud mám pravdu, arkánová energie neumožní komunikaci s mantidy; naprosto jí zabrání.“ Náčelníkovi trvalo několik chvil, než porozuměl. „Jsou to však jen neověřené dohady.“ „To ano, náčelníku.“ „Mantidí císařovna uděluje svému roji příkazy na velké vzdálenosti. Musí tedy promlouvat do jejich myslí.“ „Přesně tak, náčelníku.“ Gurthan se zamyslel. „Předpokládáš tedy nějaký druh spojení, že ten artefakt i císařovna komunikují podobným způsobem. Co přesně by tedy ta věc pak dělala, kdyby byla přetížena? Přebila její slova?“ „Ano, svým způsobem, náčelníku. Možná bychom její hlas dokázali utopit. Pokud nic jiného, alespoň by to mantidy zmátlo. A v nejlepším případě…“ Fulmin pokrčil rameny. „Nejsem si jist. Účinek může být velmi dramatický. Tuším, že vyvolá okamžitou reakci.“ Náčelník Gurthan znovu podrbal quilena v hřívě. „Pokud se mýlíš, nic tím nezískáme.“ „Pokud se mýlím, především nic neztratíme,“ odvětil Fulmin. Gurthan se usmál. „To však neplatí pro tebe. Bylo mi řečeno, nakolik je onen artefakt nestabilní. Kdysi znásobil malé množství energie stonásobně a vyslal je zpět k arkánistovi, který s ním pracoval. Následky byly velmi nemilé. Velký nepořádek.“ Náčelník pohlédl na to, co zbylo z Hixina. Fulmin naklonil hlavu na stranu. „Jsem ochoten to riskovat.“ „Najdi artefakt. Přines ho sem.“ „Jak přikazujete, náčelníku.“ * * * Kil’ruk opustil Zeď. Paže i přední nohy mu pulzovaly příjemnou bolestí, která provázela konec plodného dne. Drobná ranka na pravé noze mu slabě cukala bolestí, ale jinak nebyl při zabíjení nižších stvoření ani jednou zraněn. „Císařovno, dívala ses?“ zamumlal. Kil’ruk si nechal císařovninou písní naplnit mysl a… Nastalo hrozné ticho. Strašlivé, ohavné, drtivé ticho. A pak náhle bylo po všem. Byla pryč. Jenom tak. Kil’ruk zamrkal a křídla ho přestala nadnášet. „Císařovno?“ řekl. Křídla se mu ani nepohnula. Země se mu řítila vstříc. „Císařovno?“ Je pryč. Ovládla ho panika. Tam, kde se dříve ozývaly tóny císařovniny písně, zbyl jenom mrtvý šum. Hrobové ticho. „Císařovno!“ Kil’ruk mávl křídly těsně před tím, než jeho tělo narazilo do země. Strnule se vznášel a snažil se dosáhnout jejího hlasu. Je pryč. Proč zmizela? Co se jí stalo? Je snad…? * * * Na západě se rozhostilo náhlé ticho. Na několik chvil veškeré zvuky pocházející od mantidů ustaly. A pak se nad zemí rozlehly výkřiky agónie, děsu a strašlivého smutku. Tvář náčelníka Gurthana se roztáhla úsměvem. <- Předchozí | Stránka 4 | Další ->


Chcete si povídat o World of Warcraft? Připojte se na náš Discord. Rádi vás uvidíme.