Garroshova Pomsta - 1. část "Soud"

• Throllgard_Grimfist
• 01.10.2013
• Fan Fiction

Vol'jin, ležící a krvácející, si poklekne a rozhlíží se. Orgrimmar je v plamenech, okolo leží desítky mrtvol hrdinů Aliance a Hordy. Ve vzduchu je cítit krev, spaleniště a smrt. Vol'jin se zkusil postavit, ale Garrosh ho svým kolenem srazil zpátky na zem a ten úder měl takovou sílu, že Vol'jinovi urazil jeho pravý kel. "Proč...si se vrátil...?" ptá se Vol'jin Garroshe, i když je už skoro mrtvý. "Tvoje bezohlednost...způsobila...zničení Hordy...Nejsi ani část toho, v co Thrall doufal...Ty se nikdy...nezměníš...Proč...nás nenecháš...na pokoji?" Garrosh se napřáhl s Gorehowlem a řekl: "Řekl jsem ti trolle...že Hellscream se nikdy nevzdává a nikdy neodpouští!" dokončil větu a rozmáchl se svou sekerou. Zdálky je slyšet, jak se zbraň hluboko zaryje do Vol'jinova těla... ---O ROK DŘÍVE--- V hlavním městě Pandarie, Pandareně, se právě probouzel život. Sluneční paprsky nádherně osvětlovaly střechy domů, hlavně ty zelené, ptáci se slétávali nad střechu Chrámu Nebeského klidu, který se majestátně tyčil nad Pandarenou, začínalo se kouřit z komínů pandarenských pekáren a pivovaren, a v ulicích města Pandareni otevírali své obchody a vedli se svými přáteli dlouhé, leč vlídné a slušné konverzace. Pandarenský lovec jménem Jangi pozoroval tento nový koloběh života Pandarenů. Po měsících krveprolití a masakrů mezi Aliancí a Hordou se konečně na pandarijské půdě našli Pandareni klid hluboko ve vnitrozemí a zde vybudovali ohromnou Pandarenu, domov všech Pandarenů. "To je ale krásný den." pomyslel si Jangi při pohledu na šťastné spoluobčany a přátele. "Nic ho určitě nepokazí." Jangi se totiž už týden připravoval na lov se svými kamarády. Dohodli se, že si zaloví v nedalekém lese. Po vydatné snídani, kterou už dlouho po vpádu Hordy neměl, nakrmil také svého ochočeného škorpióna Scipia. "Připrav se, chlapče, půjdeme na lov." řekl Scipiovi. Když už si myslel, že už ho nic nezastaví v odchodu, když už byl připraven k odchodu, zaznělo bušení na dveře. "To se stane vždycky, když se chci někam vydat." řekl si Jangi. Otevřel dveře a před nimi stál komisař Dou. "Dobrý den, pane komisaři." pozdravil slušně Jangi, protože věděl, že naštvat komisaře se vysoce nevyplácí. "Co vy tady? Děje se něco?" Komisař se zamračil a s vnitřním klidem odpověděl:"Zdravím, Jangi. Ale to víš, že se něco dějě, příteli." odpověděl komisař. "Byl jsi předvolán k nejvyššímu soudu pro-" Jangi ho zděšene přerušil: "Proboha proč? Nic jsem neudělal!" Lekl se, že ten chystaný lov je ilegální. To přece nebylo možné, vždyť s tím byli u úřadů, a lov se zdál legální. "Neboj se, Jangi." uklidnil se s malým usměvem na tváři Dou. "Nepředvoláváme tě jako obžalovaného, příteli, ale jako svědka. Byl jsi vybrán jako důležitý svědek samotným Taranem Zhu. Proto je tvoje účast na soudě nezbytná." "A proti komu sám svědčit?" zeptal se Jangi, pln obav."Snad ne proti tomu orkovi, co znesvětil naší posvátnou půdu?" Komisař mu svou odpovědí pouze obavy přidal, nic nezlepšil. "Ano. Sám si dopomohl k tomu, aby byl svržen ze svého krvavého trůnu v srdci Hordy. Přece kvůli němu jsi přisel o celou rodinu, takže je to tvoje morální povinnost!" Jangi vypadal jako před infarktem. "Jděte napřed, komisaři. Doženu vás." Na to vše se Jangi v onu chvíli zmohl. Komisař jen kývnul, rozloučil se a odešel směrem na soudní dvůr. Jangi má víc, než kdokoliv jiný důvodů orky nenávidět. Krátce poté, co se v Pandarii rozhořel konflikt mezi Aliancí a Hordou, jeho rodiče a mladší sestra Meji se rozhodli podporovat malé ležení Aliance nedaleko severozápadní zátoky. Jangi byl zrovna na lovu, když začal jeho nejhorší den v životě: den, kdy přišel o celou svou rodinu... Ten den začínala v Azerothu zima. Zatímco v Lordaeronu byl sníh až po holeň, zima se ve většině Pandarie ani neprojeví, teda kromě horských skalisek a útvarů. Pandarie byla opravdu nádherná v tuto roční dobu. Škoda jen, že Aliance a Horda se na Pandarii řezali mezi sebou. Ta bojiště jenom kazí pohled na tu krásnou přírodní podívanou. Ten den Jangiho rodina ošetřovala zraněné trpasličí dělostřelce, kteří byli přepadeni vlčími jezdci Hordy. Jangi šel s malou skupinkou lidí a elfů lovit, aby sehnali potravu pro zraněné. "Nechápu, že jim pomáhám! Vždyť naší zemi ničí!" pomyslel si se vztekem Jangi. Radši by se tomuto celému konfliktu vyhnul a to hodně velkým obloukem. Jak Horda, tak i Aliance, a to stejnou měrou, káceli lesy, ničili floru a faunu jeho domova a zabíjeli pandarenské tvory ne pro jídlo nebo že by je napadali, ale jen tak pro zábavu. Proto se nikdo z té lovecké výpravy nedivil, že by se Jangi vrátil zpátky domů. Po zbytek lovu s ním zkusili promluvit, ale marně. Jangi mlčel jako hrob. Když se vraceli k táboru, slyšeli výkřiky boje a utrpení. "To sou orkové, kryjte se!" slyšeli lovci. Jangi to slyšel taky, a ze strachu o svou rodinu se ukryl za nedalekou skálu, aby mohl v bezpečné vzdálenosti ten boj pozorovat. Jeho lovečtí kamarádi se okamžitě rozběhli na pomoc svým druhům, ale bylo to marné. Orkové z klanu Warsong byli tak krvežízniví a zběsilí, že většina aliančních vojáku padlo během okamžiku, včetně lovecké posily, která byla rozsekána hned po nich. Orkové zabili každého, kdo měl na sobě barvy Aliance. A tu chvíli Jangi viděl poprvé "hnědého orka", náčelníka Hellscreama. Garrosh tento útok na Alianci vedl osobně. Jangi od temných elfů, hlavně od druidů slyšel, že Garrosh pase po pradávném artefaktu zvaný "Božský zvon." Byl to artefakt takové moci, že dokázal přivolat všechny "zlé duchy" z celé známé Pandarie. Tomu se Aliance snažila zabránit přesunem Zvonu do Darnassusu a ohromným obranným perimetrem okolo Chrámu Nejvyššího klidu, ale marně. Garroshovým patolízalům se podařilo, i přes nejvyšší elfí bezpečnostní opatření a bez možnosti pomoci zvenčí, Zvon z elfské metropole ukrást a přinést nelítostnému Hellscreamovi. Jak ten Zvon zneužil, je pro většinu světa neznámé, ale Jangi se to dozvědel od prince Anduina. Garrosh, aby ukázal světu, jak je mocný, rozkázal zvon odnést do chrámu a využil ho k "porážce" Shen Pandarie. "Zabte ty alianční psy! Nikoho nešetře!" rozkazoval silným a hlučným hlasem Garrosh. Jeho válečníci nešetřili ani ty, kteří se mu dobrovolně vzdávali. Zranění, zdraví, lidé, gnómové...na nic z toho nebral Hellscream, ani jeho bojovníci Hordy, ohled. Za pár vteřin, kdy padaly na zem poslední hlavy a zbraně aliančních hrdinů, tři orkové začali vyvádět Pandareny z táborového stavení Aliance, doprovácející neustálé mlácení, nadávky a kopance od orkských válečníků. Kolem 12 pandarenů bylo vyvedeno, ale než byli seřazeni do řady, dva pandareny umlátil Garrosh a jeho vojáci k smrti, protože se vzpouzeli. Krev jim tekla z nosu, úst a uší. Jangimu se zastavilo srdce. Orkové jako poslední z chaty vyhodili jeho matku a otce, který přišel o levou ruku v boji právě zásluhou Hordy, včetně jeho mladší sestry Meji. Jangi chtěl v tu chvíli všechny orky pozábijet jako zvířata a Hellscreama samotného vykuchat, jeho hlavu nabotnout na kůl a vnitřnosti hodit zvířatům. Ale zárověn si uvědomil, že by to byla víc než sebevražda. Byla by to hloupá sebevražda, vrhnout se na všechnu tu rudou sebranku. Kdyby měl někdy spáchat sebevraždu, Jangi by si radši bodnul kudlu do srdce. Vyčkával. Čekal na chvíli, na tu správnou, kdy by své bratry mohl zachránit ze spárů té rudé sebranky. Ale když se s menším obdivem díval na ty ohromné orky, po celém těle Northrendský kov, ten nejpevnější, v rukou ty nejlepší zbraně, které kdy viděl a ty divoké, rozběsněné tváře, je vidět, že jakýkoliv pokus osvodobit je by bylo marné. Ale zárověn nemohl lovec opustit své nejbližší v tak nejistém okamžiku. Rozhodl se čekat. Mezitím se Garrosh procházel kolem nových pandarenských zajatců. Viděl strach a obavy v jejich zkrvavených tvářích. Viděl, jak se děti krčí za jejich matkami a jak se snaží potlačit svůj vztek, aby na orky nezaútočili a nezpůsobili svým výbuchem smrt žen a dětí. "Milost...vodu...ušetřte nás..." tohle se svými spolubojovníky poslouchal dobré dvě minuty. "Proč jste pomáhali Alianci? Nevíte, že pomoc Alianci je u nás hrdelní zločin?!" zařval na pandareny Garrosh. Jeden pandaren s obtížemi odpověděl: "Protože...protože...jsme neutrální. Je naší...povinností pomáhat-" V tu chvíli ho Hellscream ranou pěstí, mířenou na hrudník, skolil do studeného a hlubokého bahna. Snažil se z něj vyhrabat, ale zdálo se, že je to bahno nekonečné. Umocňovalo to posměch a urážlivé narážky od bojovníků Warsongu, kteří se na to dívali. Ostatní pandareni od toho odtrhávali oči a Meji při tom brečela v náruči své matky. Poznali, že Hellscreamova Horda je tisíckrát horší, než slyšeli od zraněných aliančních vojáků a kouzelníků. V tu chvíli si přáli, aby se tohle všechno nikdy nestalo. Hellscream tajně ve smé mysli váhal. Na jednu stranu je nemůže všechny bezdůvodně jen tak pozabíjet, ztratil by podporu pandarenů, kteří se přidali k Hordě. Zárověn je ale nemohl beztrestně pustit na svobodu, to by mu v Hordě neprošlo. Aliance by se pomstila tak jako tak, takže rozhodování nebylo určitě jednoduché. "Zabít je, nebo je pustit? Ztratit pandareny, nebo své rodné bratry?" tahle otázka mu pár minut probíhala hlavou. Ale nemohl si dovolit ztrácet čas, protože by Aliance mohla mít šanci zruinovat vše, čeho zatím Horda dosáhla. Rozhodl se. Ukázal na Jangiho otce. Jangimu, skrývajíce se v lesích, se zastavilo na tento nejhorší moment, na tuto hroznou půl minutu srdce: Dva orkové chytli otce. Chtěli ho přivést před náčelníka rychle, ale jeho žena chytla jednoho orka, co vypadal jako Hellscreamův zástupce, za nohu a nepustila se. "Neser se s tou chlupatou sviní, Broggarde!" řekl Garrosh tomu orkovi. "Ukaž, že se zrádci nemá Horda žádné slitování ani soucit!" Broggard odpověděl bez studu: "Na váš rozkaz, náčelníku!", a hned na to kovová podrážka jeho plátové boty skončila v tváři Jangiho matky. Vyrazil jí pět zubů, ale Broggard ne a ne přestat. Zvedl jí ze země, mrštil jí vší silou proti zdi aliančního domu a bil jí a bil. Nakonec, kdy měla už dost a chtěla se zvednout, vytasil Broggard svoje velké titanové kladivo z Ulduaru... Jangi odvrátil zrak. Jeho oči zaplavila velká vlna slz. Stojící za stromem nedaleko tábora slyší, jak Broggard rozbil svou zbraní jeho matce lebku. Její bezvládné tělo se sesypalo do bláta a nezvedalo se. Když se Jangi podíval, jeho mysl ovládla samota a strach. "NÉÉ! VY BESTIE!" zařval jeho otec a s vědomím, že ho Horda připravila nejen o ruku, ale i o jeho lásku, skočil vší silou a vším jeho hněvem na Hellscreama a přetahoval se s ním o jeho sekyru Gorehowl. Ostatní orkové hned běželi náčelníkovi na pomoc, ale ten je co nevidět odvolal. "Ten je můj! Vy hlídejte ty ostatní zrádce!" Sice měl v ten moment Jangiho otec nad Hellscreamem převahu, ten ho však brzy přemohl a vrhnul ho směrem k malé zdi z kamení. Pandaren se praštil do hlavy, ale ještě zůstával při vědomí. Když se zvedal, viděl jen mlhavo. Nemohl dobře vidět, jak se k němu Garrosh rozbíhá, napřahuje svojí sekyru a seká... Jangimu skoro odepsala jak duše, tak i celé tělo. Slyšel a viděl, jak hlava jeho otce letí vzduchem až k jeho sestře. Ta už pláče nad ztrátou svých rodičů už pěknou chvíli, ale Hellscream neposlouchal, takže ji slyšel až teď. Koukl se na malou pandarenku z vysoka a poté se k ní sehnul. "Jak to, že ještě žije?"ptal se vztekle Hellscream svých spolubojovníků."Jak to, že ten malej ubulenej pandarenskej fracek ještě dýchá? THROLLGARDE!" Zavolal na svého nejlepšího a nejvěrnějšího muže. "Ano, náčelníku?" zeptal se Throllgard Hellscreama. "Throllgarde, řekni mi, proč toto medvědí mládě pořád žije?" Zeptal se náčelník. Válečník se nadechl a odpověděl:"Protože mi nebylo nařízeno vraždit malé děti. Máme sice porazit Alianci, to ano, ale to ještě neznamená, že budeme zabíjet neviňátka a matky!" Hellscream začal být rozmrzelý."Rozumím tvému stanovisku, příteli. Ale tito pomáhali Alianci. Obvazovali jejich marody a krmili jejich lenivé žaludky! Zaslouží si zemřít! Zbav se toho fracka, je mi jedno jak, hlavně ho zab! Je ti to jasné?!" zeptal se naštvaně náčelník Throllgarda, který se začal cítit, že není ve své kůži. "Ano, pane." řekl otráveně a chytl Meji za ruku a odvedl ji hluboko do džungle, kam neviděl ani Jangi, ani nikdo z orkské válečné skupiny. Když se po několika minutách Throllgard vrátil, bylo vidět, že jedna z jeho velkých seker byla od krve. Jangi utekl. Přišel o celou svou rodinu a on neudělal nic, aby je zachránil. Ztratil hrdost, čest a odvahu. Tahle nešťastná vzpomínka mu procházela hlavou celou dobu, co šel od svého domu na soudní dvůr. Neodpovídal na otázky ani na pozdravy. Ničeho si nevšímal. V očích pořád viděl obraz své mrtvé rodiny. Ani když procházel Jantarovými trhy, ani když míjel slavnou Stormsnoutovu pivovarnu, ani když se potkal se svými přáteli, jakoby tu s nikým nebyl. Takový byl i na soudním dvoře. Ten byl opravdu velkolepý. Ve směru pohledu soudního tribunálu bylo vidět Chrám Nejvyššího klidu. 90 metrů dlouhé a 180 metrů široké. Na mramoru uprostřed dvora byl znak Yin-Yang, což značilo duševní rovnováhu. Lavice byly vytesány z dubu, který přivezli alianční síly jako dar Pandareně. Zdi nebyly zrovna vysoké, ale byla zajištěna maximální bezpečnost. Když se Jangi posadil, všiml si jenom jednoho: Hellscreama v železech v levé uličce hned vedle tribunálu. Ničeho jiného. Až do začátku tribunálu, kdy měli dorazit všichni soudci a vůdci Aliance a Hordy, Jangi pořád myslel na svou mrtvou rodinu. "Proč jsi něco neudělal, ty blbče? Mohli být ještě naživu, kdyby ses nechoval jako zbabělec!" nadával si pro sebe. Než dorazil celý tribunál, Jangi se cítil, že měl zemřít on, než jeho rodiče a sestra. "Přiveďte odsouzence!" zvolal nejvyšší soudce Taran Zhu, a v tom se Jangi probral z transu. Na jeho povel přivádějí Garroshe v železech na soudní náměstí hlavního města Pandarie. Soudní dvůr bylo přeplněno lidmi různých ras: od orků a lidí k Draenejcům, Goblinům a Pandarenům. Na opačné straně byl postaven soudcovský stolec pro 30 soudců. 12 z těchto míst zasedli zástupci Aliance a Hordy např. Král Varián Wrynn, Jaina Proudmoore, Thrall, Baine Bloodhoof, Vol'jin atd. Těch zbylých 18 bylo obsazeno volenými soudci Pandarie a Taranem Zhu. Samozřejmě byl dav nedočkavý, až budou Garroshe vést na 'kvádr obviněného'. Když byl Garrosh veden okolo davu, jeden goblin mu podrazil nohu. Garrosh se svalil na zem jako pytel brambor. "Kdo to byl?!" zařval Garrosh. Místo odpovědi však dostal ránu do žeber holí Bo od dozorce Honga. "Mlč a zvedej se, vrahoune!" nařídil Hong Hellscreamovi. Garrosh, byť přetekájící hněvem, se těžce se svými pouty zvedl a pokračoval. "Jednou za tohle zaplatíte a budete mě škemrat o milost!" varoval všechny okolo Garrosh. "Ale já jí mít v tu chvíli nebudu!" "Seš k smíchu, holohlavej!" dovolil si říct Hong a pro výstrahu praštil Garroshe svou holí po hlavě. "A pokračuj!" Když Hong a ostatní dovedli Garroshe na kvádr Obviněného, uzamkli ho do klece z kobaltu jeho velikosti, pro jistotu, aby se zajistilo, že neuprchne. "To je tak ponižující...za tohle taky zaplatíš, medvěde!" zařval Garrosh skrz mříže na Honga. Odpovědi se nedočkal, dočkal se pouze ranou do klece, která jí trošku rozhoupala a kámen hozený od davu, který ho zasáhl do pravého oka. Dav byl ještě chvíli hlasitý a divoký, ale když je Taran Zhu vyzval slovy:"Uklidněte se, přátelé! Soud nebude mít dlouhého trvání, to mi můžete věřit.", tak se opravdu zklidnil. Po několika sekundách hrobového ticha Taran Zhu znovu promluvil: "Garrroshi Hellscreame! Byl jsi předvolán, aby jsi byl souzen za své zločiny proti Azerothu! Zavinil jsi smrt tisíců lidí! Víš, za co jsi zodpovědny? Za to, že tři celé generace všech ras na tomto světe neexistují! Máš co říct proti těmto obviněním?" Garrosh, který nechtěl svou porážku za žádnou cenu přiznat, se v cele postavil a vykřikl:"Já se obhájím! A poté se pomstím všem, kteří si dovolili mě svrhnout!" Jak se odmlčel, dav začal znovu řádit. Tentokrát na Hellscreamovu klec letěla skleněná flaška od vína. Podle značky víno z Northshire, jedno z nejlepších. Flaška se o mříže sice rozbila, ale její střepy letěly na Hellscreama dál, jako by měly svůj vlastní rozum. Snažil se krýt rukou, ale ty střepy ru rozřezaly ruku. Nebylo to moc vážné, ale ukázalo se, že Hellscream přece jen není nezničitelný, jak sám o sobě tvrdil. "HA!Vidíte?" řval jeden trpasličí ochmelka z druhé řady. To on hodil po Garroshovi tu flašku vína."Chvástal se, že dobude svět! A zatím se krčí jako srab před civilisty a několika ozbrojenci!" Po jeho slovech se začal celý předek davu smát na celé kolo, protože to byli většinou opilci, komici a ti, kteří ničivé konflikty zlehčovali. Hellscreama to pořádně nadzvedlo. Aby si z něho někdo střílel, jak se lidově nazívalo vtipkování, to by musel být leda šašek, a on, náčelník Hordy, i když bývalý, se za něj rozhodně nepovažoval. "Zavřete ty vaše nevymáchaný huby! S váma skoncuju taky!" vyhrožoval davu, ale dostal jen ránu holí. Hong se dokonce páral chvilku svou holí v Garroshově ruce, ale na rozkaz Tarana Zhu toho nechal. Pandaren se lehce zasmál. "Zasloužíš si to, vrahu." řekl si pro sebe strážný. Najednou se postavil Thrall. V jeho tváři bylo vidět, že se pomstychtivost a hněv mísily se ctí a citem pro spravedlnost. Garrosh měl jenom jedno v tváři: znechucenost, že ho jeho nejlepší přítel zradil a postavil na stranu těch, kteří Hellscreama nenávidí. Thrall promluvil:"Garroshi, když jsem tě zvolil novým náčelníkem Hordy, doufal jsem, že půjdeš ve stopách svého otce a zachováš mír, který jsme si tak tvrdě vydobyli. Teď, po těch měsících válčení a zabíjení vidím, že to byla ta má největší chyba." Chtěl pokračovat, ale Garrosh ho přerušil, i přes to, že mříže jeho hlas lehce tlumily: "Chyba? CHYBA?! Vytvořil jsem tu Hordu, kterou měla Horda být už od začátku: silnou!" Taran Zhu a Vol´jin nevěřili vlastním uším. Ale nevěřili jěště dalším lžím: "Byla chyba, že jsi TY vůbec nastoupil jako první náčelník! Kdyby jsi zatočil s Aliancí, když jsi měl ty nejlepší příležitosti, nic z toho, čím jsme byli poslední roky svědky, by se nestalo! Za to, že Orgrimmar je v troskách, Horda je prakticky v rozkladu a že ztrácíme území kus po kusu, je, drahý Thralle, TVOJE VINA!" Dokončil Hellscream svůj proslov, pln hněvu. Nikdo z přítomných v tu chvíli nepronesl ani slabiku. Nikdy nikdo neslyšel takovou snůžku lží a protivenství. Thrall sklonil zrak. Něco uvnitř jeho mu říkalo: "Částečně má pravdu, příteli. Král lidí, Wrynn, nyní ovládá celou pětinu tvého domova a tvá Horda je po této válce značně zničena. Garrosh za to sice může víc než z poloviny, ale tvoje nerozhodnost a citlivost je také zčásti vinna." "Je mi to líto, Grommashi...ale tvůj syn si nic jiného nezaslouží." Pochopil, že duch Hellscreamova otce shlížel na celé soudní přelíčení a rozhodl se Thralla přesvědčit, že nejen Garrosh je odpovědný za praktické zničení Hordy. Na Garroshe v tu chvíli létaly vzduchem hromady nadávek. Od Jainy Proudmoorové třeba slyšel:"Ty jedno velké, orkské hovado! Kvůli tobě jsem přišla o svůj drahocenný domov!" Sylvanas ho peskovala slovy:"Ty idiote z Outlandu, tvou idiocií je půlka Lordaeronu v plamenech!" A od davů za ním si poslechl nadávky typu:"Hovado!","Vymatenej orkskej bezmozek!" a největší přišla nečekaně o Vol´jina:"Tvůj otec se musí v hrobě obracet! Ty si ani nezasloužíš být orkem!" Tarana Zhu z toho všeho hluku bolely slechy. Už nemohl poslouchat ty věčné hádky, ukřivdění a křivá slova, tak se rozhodl praštit do stolu vší silou a prohlásil:"TICHO! NEBO DÁM VYKLIDIT SOUDNÍ SÍŇ! ŘÍKÁM TICHO!" Stůl, ač z pevného dubu, se rozlomil, na druhou stranu se všichni, jak svědci, porotci i sledující se zklidnili. "Garroshi Hellscreame. Myslím, že není potřeba nic dokazovat! Za tvé zločiny proti lidskosti a rasám Azerothu a Pandarie, a za tvé strašné zneužití sil starých Božstev, jsi tímto odsouzen k trestu smrti setnutím hlavy!" Dav se začal bouřlivě radovat, porota vstávala a odcházela, jenom Jangi se zamračil. "Tohle se mi vůbec nelíbí. Garrosh je nějak podezřele zticha." "Odveďte ho! Zítra v tuto dobu bude konec teroru!" zvolal naposledy nejvyšší soudce Taran Zhu. Když strážní odváděli Garroshe do vězení, ohlédl se hnědý ork nalevo a viděl orka v otrhaném šatstvu a s jizvou na pravém oku, jak na něho kýve. Hellscream, než ho zavřou, se pekelně usmějě. "Čas mé pomsty se blíží!" řekl si...


Chcete si povídat o World of Warcraft? Připojte se na náš Discord. Rádi vás uvidíme.