Historie Warcraftu IV.

Bellatrix
21.09.2011
Game info

Podrobná Časová osa se všemi událostmi, které se kdy ve světě Warcraftu odehrály.

Kapitoly

Temný portál a Pád Stormwindu

Když se Kil'jaeden připravil na invazi proti Azerothu, Medivh nepřestával bojovat o svou duši se Sargerasem. Král Llane ušlechtilý vládce Stormwindu, se obával tmy, která pohltila duši jeho bývalého přítele. Své obavy sdílel s Anduinem Lotharem, posledním potomkem rodu Arathi. Nikdo ale netušil, že Medivh pomalu propuká šílenství, které v budoucnu přinesou velké hrůzy. Sargeras slíbil Gul'danovi, že mu propujčí moc, když povede Hordu do Azerothu. Prostřednictvím Medivha zdělil čaroději, že se může stát živým, pokud na Azerothu najde horobku, kam ho umístila strážkyně Aegwynn.Gul'dan souhlasil a rozhodl, že jakmile skončí bitva o Azeroth, najde hrobku. Ujišťen, že Horda splní své účely, Sargeras zahájil invazy. Se společným úsilím, Medivh a čarodějové ze Stínové rady otevřeli dimenzionální bránu známou jako Dark Portal. Tento portál byl tak velký, že by přenesl celou Hordu z Draenoru do Azerothu. Gul'dan nechal vstoupit portálem dva orkské špiony, aby zjistili dění na Azerothu. Vracející zvědi sdělili Stínové radě, že Azeroth je zralý pro obsazení. Přesvědčen, že Gul'dan zkazil jeho lid, Durotan vystupoval proti čaroději. Tvrdil, že Gul'dan zničil čistou orkskou duši, a že invaze bude jejich zkázou.Gul'dan kvůli rizikům nemohl zabít tak populárního hrdinu, proto Durotana a jeho klan eskortoval do vzdálených koutů nového světa. Klan Frostwolf i s Durotanem tedy vytvořili základnu v Black Morass, bažinatá oblast daleko na východ od Stormwindu. Vzhledem tomu, že začaly prozkoumávat nové oblasti, obránci Stormwindu na ně začli útočit. Boje sice rychle skončili, ale bez vítěze. Po několika letech mnoho orků přecházelo bránou, bojovalo v Azerothu a pro Gul'dana nastal čas hlavního úderu. Horda tedy učinila úder proti nic netušícímu Stormwindu. Při střetu Azerothu s Hordou, odnesly daň obě strany. Král Llane, který nevěřil, že by divocí orkové byli schopni obsadit Azeroth, ztěžka držel svou pozici u kapitálu Stormwindu. Nicméně, sir Lothar stále přesvědčen, že bitva by měla být zaujatá přímo k nepříteli, byl nucen k tomu, aby si vybral mezi svým přesvědčením a svou loajalitou vůči králi. Rozhodnul se následovat své instinkty, zaútočil tedy na Medivhovu pevnost Karazhan s pomocí mladého učňe, Khadgara. Khadgar a Lothar uspěli v porážce opatrovníka, kterého potvrdili jako zdroj konfliktu. Zabitím Medivhova těla, Lothar a mladý učeň bezděčně vykázali ducha Sargerase z jeho mysli. Jako důsledek bylo čistému duchovi Medivha dovoleno žít dál ... a putovat přes hvězdné pláně po mnoho roků. Ačkoliv byl Medivh mrtev, Horda pokračovala v útocích na Stormwind. Jak se vítězství Hordy blížilo, Orgrim Doomhammer, jeden z největších orkských náčelníků, začínal vidět zkaženost, která se šířila skrz klany od jejich času na Draenoru. Jeho starý přítel, Durotan, se vracel z vyhnanství a varoval znovu o Gul'danově zradě. V rychlé odplatě, Gul'danovi úkladní vrazi zabily Durotana a jeho rodinu kromě novorozeného dítěte. K Doomhammerovi došla zpráva, že novorozeně je najato lidským důstojníkem Aedelasem Blackmoorem jako otrok. Ale lidé netušili, že novorozený ork se jednou stane největším náčelníkem, který kdy žil. Popuzen Durotanovou smrtí, Orgrim vyrazil, aby osvobodil Hordu ze zkaženosti a nakonec převzal roli náčelníka Hordy, zabitím Gul'danovi loutky, Blackhanda. Pod Ogrimovým velením, se vedl nepovolený útok na Stormwind. Král Llane vážně podcenil sílu Hordy a bezmocně sledoval, jak jeho království padá pod sekerami nájezdníků. Nakonec byl král Llane zavražděn jedním ze stínové rady, tím nejtišším zabijákem: Half-orkyní, Garonou. Když se Lothar a jeho bojovníci vraceli domů z Karazhanu, doufali zastavení ztrát životů a zachrány své kdysi slavné vlasti. Místo toho nalezli svou milovanou říši v troskách. Horda nepřestala devastovat lidskou krajinu a prohlašovala jí za vlastní. Zahnáni do úkrytu, Lothar a jeho společníci přísahali, že navrátí svou vlast z rukou těch zelenokožců.

Lordaeronská Aliance (Warcraft II: Tides of Darkness)

Po porážce Stormwindu shromáždil lord Lothar zbytky vojsk a unikl přes moře do severního království Lordaeronu. Věděl, že Horda přemůže celé lidstvo pokud se nebudou bránit, proto se sedm lidských národů setkalo a dohodlo se ke sjednocení v Lordaeronskou Alianci. Poprvé téměř po tři tisíci letech, se nesourodé národy Arathor opět spojily pod jednu společnost. Jmenován jako vrchní velitel ozbrojených sil Aliance, lord Lothar se s vojsky připravil na příchod Hordy. Pomocí jeho poručíků, Uthera Lightbringera, Admirála Daelina Proudmoora a Turalyona, byl Lothar schopen přesvědčit pololidské rasy o stejně hrozícím nebezpečí. Podařilo se mu získat podporu trpaslíků z Ironforge a malý počet vysokých elfů z Quel'Thalas. Elfové, vedla je v té době Anasteriana Sunstrider, byly ke konfliktu z velké části lhostejní. Avšak cítili se povini podpořit Lothara, protože byl posledním potomkem z rodu Arathi, který pomohl elfům v minulých dobách. Horda, která je nyní pod vedením Warchiefa Doomhammera, si podmanila zlobry z domoviny Draenor a donutila lesní trolly k příchodu do své rodiny. Poté bez námitek vyšla na masivní kampaň za účelem zabrat království Khaz Modan a jih Lordaeronu. V obrovských bitvách druhé války se bojovalo jak na zemi tak ve vzduchu. Horda našla Duši démona a použila ji k zotročení prastaré dračí královny, Alexstraszy. Vyhrožovali, že jí zničí vejce, pokud její dospělé děti nepůjdou do války. Ušlechtilí červení draci byli tedy nuceni bojovat na straně Hordy. Války zuřily napříč Khaz Modanu a Lordaeronu. Jako součást svých severních kampaní, se Hordě povedlo vypálit pohraničí Quel'Thalas, čímž zajistili lidem plnohodnotnou podporu od elfů a jejich vstup do Aliance. Větší města a obce Lordaeronu byla vypleněna a zničena. Bez posil i bez šancí, Lotharovi a jeho spojencům se zatím dařilo držet své nepřátele u zátoky. Avšak během posledních dnů Druhé války, když už bylo jisté vítězství Hordy nad Aliancí, se rozpoutal spor mezi nejmocnějšími orky na Azerothu. Jak byl Doomhammer připraven ke svému poslednímu útoku na hlavní město Lordaeronu - útoku, kterým by byli rozdrceny poslední zbytky Aliance - Gul'dan a jeho následovníci opustili břehy a vydali se na moře. V rozpačitosti Doomhammer, jelikož ztratil téměř polovinu své stálé síly, byl nucen zastavit útok a nechat být tu největší šanci ke zničení Aliance. Gul'dan toužící po moci a posedlý získáním samotného božství, vyrazil na zoufalé pátrání po Sargerasově podmořské hrobce s vírou, že získá obrovskou moc. Udělal to, přestože věděl o zotročení jeho rasy Plamennou legií a vůbec si nevyčítal povinnosti, které měl vůči Doomhammerovi. Doprovázen Stormreaverem a šamanskými klany, našel a vyzvednul hrobku z mořských hlubin. Nicméně, když otevřel starodávné sklepení, nenašel nic než jen šílené démony, kteří na něj čekali. Za zradu orků poslal Doomhammer své síly, aby zabily Gul'dana a odpadlíky přivedli zpět do svých řad. Pro svou nezodpovědnost, byl Gul'dan roztrhán rozčílenými démony. Se smrtí vůdce začali klany zrádců padat pod legiemi Doomhammera. Přestože byli vzpoury potlačeny, Horda nebyla schopna nahradit ztráty, které utrpěla. Gul'danova zrada dala Alianci nejen naději, ale také čas na přeskupení a odplatu. Lord Lothar viděl, že se Horda hroutí, proto sebral poslední své síly a zatlačil Doomhammera na jih, zpět do zničeného srdce Stormwindu. Tam Alianční síly nalákali ustupující Hordu do sopečné pevnosti Blackrock Spire. I Když lord Lothar padl v bitvě u této pevnosti, jeho poručík Turalyon shromáždili síly Aliance a odpoledne zahnal Hordu zpět do bezútěšných Bažin bolesti (Swamp of Sorrows). Turalyonovým silám se podařilo zničit Dark Portal, mystický portál, který spojoval orky jejich domovským světem Draenor. Odříznuta od svých posil a unavena od bojů nakonec Horda padla před silami Aliance. Nesjednocené orkské klany byly zajaty a umístěny do hlídaných internačních táborů. Přestože se zdálo, že Horda byla poražena navždy, někteří zůstali velmi skeptičtí. Khadgar, nyní Arcimág, přesvědčil, že by Aliance měla dát příkaz k vybudování pevnosti Nethergarde, jenž by hlídala zříceniny Dark Portálu a zajistila, aby nepřišla žádná další invaze z Draenoru.

Invaze do Draenoru (Warcraft 2: Beyond the Dark Portal)

Požáry Druhé války ustaly, ale Aliance přesto stále konala rázné kroky, aby hrozbu Orků jednou provždy potlačila. V jižním Lordaeronu bylo postaveno několik velkých internačních táborů, do kterých byli orci přivedeni jako vězni. Díky hlídkám Paladinů a Aliančních veteránů se tábory ukázaly jako velký úspěch. Přesto však orci chtěli ještě jednou do bitvy, ale díky pevnosti Durnholde udržovala posádka mír a pořádek. Nicméně, na pekelném světě Drenoru byla připravena nová armáda orků k úderu na nic netušící Alianci. Ner'zhul, bývalí učitel Gul'dana, shromáždil zbyvájící orcké klany pod svou temnou vlajku. S pomocí klanu Shadowmoon měl starý šaman v úmyslu otevřít několik nových portálů na Draenoru, které by Hordu dovedly na nové nezničené světy. K tomuto záměru však potřeboval několik mocných artefaktů z Azherothu. Aby je mohl získat, znovu otevřel zničený Dark Portal a vyslal své nedočkavé služebníky projít skrze něj. Novou Hordu vedli zkušení válečníci Grom Hellscream a Kilrogg Deadeye (z klanu Bleeding Hollow). Ti překvapili obranu Aliance a rozpoutali běsnění na venkově. Pod Ner'zhulovým rozkazem získali orci všechny artefakty a uprchli zpět do bezpečí Draenoru. Král Terenas z Lordaeronu byl přesvědčen, že Orkové připravují novou invazi do Azherothu a proto shromáždil své nejdůvěryhodnější důstojníky. Nařídil generálu Turalyonovi a Arcimágu Khadgarovi, aby vedli výpravu přes Dark PortaL, aby tak s hrozbou Hordy skoncovali jednou provždy. Turalyonovy a Khadgarovy síly pochodovali do Draenoru, kde se opakovaně střetávali s Ner'zhulovými klany. Ani s pomocí vysoké elfky Allerie Windrunner, trpaslíka Kurdrana Wildhammera a veterána Danatha Trollbaneho, Khadgar nezabránil Ner'zhulovy v otevření portálů do jiných světů. Ner'zhulův cíl se naplnil, ale nevěděl, jakou strašlivou cenu za to zaplatí. Hrozivá energie z portálů začala trhat samotnou strukturu Draenoru na kusy. Turalyonovi síly se snažili v zoufalém boji zvítězit a vrátit se zpět do Azherothu, ale Draenor se stále bortil. Grom Hellscream a Kilrogg Deadeye si uvědomili, že Ner'zhulovy plány zničí budoucnost celé rasy orků. Proto shromáždili zbývající orky a uprchli do relativního bezpečí Azherothu. Na Draenoru souhlasili Khadgar a Turalyon, že položí i největší obět, jen aby zničili Dark Portal zevnitř Draenoru. I když by to stálo životy jejich společníků, věděli, že je to jediná možnost jak zajistit bezpečí Azherothu. Hellscream a Deadeye tou dobou pronikli přes lidské pozice a dostali se do Azherothu, když Dart Portal explodoval za nimi. Pro orky na Azherothu nebylo cesty zpět. Ner'zhul a jeho věrný klan Shadowmoon prošel největším z nově vytvořených portálů ještě předtím, než masivní vulkanické erupce začaly trhat Draenor. A pak tento svět zanikl v moři lávy a apokalyptickém výbuchu.

Zrození Krále Lichů

Ner'zhul a jeho následovníci vstoupili do Spletitého Podsvětí, etérické roviny, která spojuje všechny rozptýlené světy v nekonečné Velké Temnotě. Bohužel, Kil'jaeden se svými démonickými přisluhovači na ně čekali. Kil'jaeden, který přísahal Ner'zhulovy pomstu pro jeho tvrdý vzdor, pomalu tělo starého šamana roztrhal kousek po kousku. Kil'jaeden však nechal ducha starého šamana naživu, což ho nutilo bolestně si uvědomovat hrozné trýznění svého těla. Přestože Ner'zhul démona prosil, aby jeho ducha pustil a daroval mu smrt, Kil'jaeden odpověděl, že krvavý Temný pakt byl stále ještě platný, a že Ner'zhul ještě svému účelu poslouží. Pro selhání orků, kteří měli dobýt svět pro Plamennou Legii, byl Kil'jaeden nucen, vytvořit novou armádu, která by zasela chaos války po všech královstvích v Azherothu. Tato nová armáda však nemohla podlehnout malichernému soupeření a rivalitě tak, jako tomu bylo u Hordy. Tato armáda musela být nemilosrdná a splnit své poslání dokonale. Nyní si Kil'jaeden nemohl dovolit neuspět. Spoutaný a bezmocný duch Ner'zhula, se pro Kil'jaedena stal dokonalým cílem. Nabídl mu, že pokud nebude sloužit Legii, vyhne se věčnému trýznění a trápení. Ner'zhul démonovo ultimátum přijal. Jeho duch byl umístěn do speciálně vytvořeného bloku ledu, tvrdého jako diamant, získaného ze vzdálených koutů Spletitého Podsvětí. V mrazivém vězení, Ner'zhul pocíti, že se jeho vědomí deset - tisíckrát rozšířilo. Zdeformovaný démonovou chaotickou mocí, Ner'zhul se stal bytostí, která vládla téměř bezednou mocí. V tu chvíli orkům známé jméno Ner'zhul bylo navždy zatraceno. Zrodil se Král Lichů. Stejně jako se z Ner'zhulových válečníků stali loajální rytíři smrti, stoupenci klanu Shadowmoon byli také rozmetáni démonovou chaotickou energií. Bezbožní zaklínači se však znovu vrátili jako kostliví Lichové. Démoni tak získali jistotu, že Ner'zhulovi služebníci mu budou sloužit i po smrti. Když konečně nastal ten pravý čas, Kil'jaeden vysvětlil poslání, pro které byl král Lichů stvořen. Ner'zhul měl v Azherothu rozšířit smrtelnou epidemii smrti a teror, které by navždy sfoukli lidské civilizace. Všichni ti, kdo by zemřeli na obávaný mor, vstali by jako zrůdní nemrtví, kteří by byli vázáni železným poutem k Ner'zhulovy na věky věků. Kil'jaeden slíbil, že pokud Ner'zhul splní svůj temný úkol, bude Ner'zhul propuštěn a bude mu darováno nové zdravé tělo. Přestože Ner'zhul byl rozhodnut svou misi splnit, Kil'jaeden neměl ke svému pěšci úplnou důvěru. Udržení Krále Lichů v krystalu by mělo udržet jeho dobré chování, ale pouze na krátké období, proto se Kil'jaeden rozhodl, že bude potřebovat dávat na Krále Lichů bedlivý pozor. Pro tento účel vyzval Kil'jaeden svou elitní démonskou stráž, upírské Pány děsu, aby na splnění Ner'zhulova děsivého úkolu dohlédli. I sám Tichondrius, nejmocnější a nejprohnanější z řad Pánů děsu, byl přesto fascinován morem a potenciálem Krále Lichů pro splnění všeho potřebného k ničivé zkáze všech lidských civilizací.

Ledová Koruna a Ledový trůn

Ner'zhul se v Kil'jaedenově krystalu znovu vrátil do Azherothu. Křišťálové vězení prolétlo noční oblohou do pustého Arktického kontinentu Northrend, kde se zabořilo hluboko do obrovského ledovce Icecrown, neboli Ledová Koruna. Křišťál se v ledovci začal podobat trůnu, v němž se brzy probudil Ner'zhulův pomstychtivý duch. Od hranic Ledového Trůnu, Ner'zhul se začal svým nezměrným vědomím dotýkat myslí původních obyvatel Northrendu. S trochou úsilí uvedl mnoho domácích bytostí, včetně divokých Wendigo a ledových trollů, do svého mohutně rostoucího stínu. Jeho duševní síly se ukázali být téměř neomezené a proto je využil k vytvoření malé armády, která ovládla okolí Ledové Koruny. I přes hlídky Pánů děsu, objevil Král Lichů malou lidskou osadu na okraji ohromného Dragonblightu. Z rozmaru se rozhodl Ner'zhul vyzkoušet své rostoucí síly na nic netušících lidech. Ner'zhulův mor nemrtvých z hloubi ledového trůnu se pod Ner'zhulovým vedením vřítil do lidské vesnice. Morová rána do tří dnů v osadě všechny pozabíjela, ale mrtví vesničané krátce poté znovu povstali jako oživlé mrtvoly. Ner'zhul cítil tok jejich myšlenek, jako by byly jeho vlastní. Nelibozvučnost zuřící v jeho hlavě stále rostla, jako by každý nemrtví potřeboval duševní výživu. Ner'zhul však brzy přišel na to, jak nemrtvé ovládat naprosto jednoduše a nechával je dělat vše, co si přál. Během následujících měsíců stále experimentoval s jeho morovými ránami tak, že si podrobil všechny lidské obyvatele Northrendu. Nyní mu již nedělalalo nejmenší potíže ovládat mohutné počty nemrtvých, které rostly s každým dnem. Věděl však, že jeho skutečná zkouška se teprve blíží.

Bitva o Grim Batol

Mezitím se ve válkou zničené zemi na jihu snažily rozptýlené zbytky Hordy bojovat za své přežití. Gromu Hellscreamovi a jeho klanu Warsong se podařilo uniknout zajetí, ale Deadeye a jeho klan Bleeding Hollow byli odvedeni Aliančními vojsky do internačních táborů v Lordaeronu. Bez ohledu na náklady pro udržení orků, se hlídkám v táborech podařilo získat kontrolu nad svými brutálními soupeři. Nicméně, neohrožena zraky Aliance, velká síla orků se stále potulovala v severních pustinách Khaz Modanu. Klan Dragonmaw, vedený nechvalně známým černokněžníkem Nekrosem, používal starověký artefakt známý jako Duše Démona, se kterým ovládal Dračí královnu Alexstraszu a její Dračí letku. S ní vybudoval Nekros tajnou Armádu v opuštěných - někteří říkají že prokletých - chodbách Wildhammerově pevnosti Grim Batol. Nekros doufal, že s mocnými Rudými draky se mu podaří sjednotit Hordu, svrhnout Alianci a dobýt celý Azheroth. Jeho vize se ale nenaplnili. Malé skupince bojovníků odporu, vedené lidským mágem Rhoninem se podařilo Duši Démona zničit a Dračí královnu osvobodit z Nekrosových rukou. Ve svém rozhořčení, Alexstrasza a její draci roztrhali Grim Batol a zničili většinu klanu Dragonmaw. Alianční jednotky přeživší orky uvěznili v internačních táborech, což byl konec původní Hordy a její krvežíznivosti.

Letargie Orků

Měsíce stále plynuly a čím dál víc orků bylo jako vězni odvedeni do Aliančních internačních táborů. Jak se tábory začaly plnit, byla Aliance nucena vybudovat nové tábory na pláních, jižně od Alterac Mountains. Pokud však Aliance chtěla udržet stále přibývající orcské vězně ve stále přibývajících táborech, musel král Terenas od národů Aliance začít vybírat novou daň. Tato daň, spolu se zvyšováním politického napětí pro hraniční spory, vytvořily rozsáhlé nepokoje. Zdálo se, že pochybná dohoda, která lidské národy držela pospolu, se v jejich nejtemnějších hodinách zlomí v jakémkoliv okamžiku. Uprostřed politických zmatků, si mnoho dozorců z táborů začalo všímat znepokující změny s Orky v jejich zajetí. Úsilí o útěk z táborů a chuť bojovat mezi sebou se postupem času výrazně snižovaly. Orci byli rezervovaní a apatičtí. Bylo těžké tomu uvěřit, ale orci, nejagresivnější národ na celém Azherothu, úplně ztratili vůli k boji. I přes tuto letargii svých zajatců, nepřestávali vůdci Aliance vybírat svou daň. Někteří lidé spekulovali, že nějaká nemoc, útočící pouze na orky, přinesla matoucí letargii. Ale Arcimág Antonidas z Dalaranu se slepě nezastával různých hypotéz bez vyzkoušení všeho, co bylo možno. Zkoumáním toho mála, co v historii orků Antonidas dokázal najít se dozvěděl, že orkové byli celé generace pod vlivem démonů. Zdálo se, že orky tyto síly zkazili ještě před invazí do Azherothu. Bylo zřejmé, že orkové se zavázali démonům, za češ jim od nich byla poskytnuta zvýšená síla, vytrvalost a agresivita. Antonidas se domníval, že dříve krvelační orkové nepropadli nemoci, ale že letargie byla důsledkem masivního odstoupení orcské rasy od úskočné a ničivé černé magie, která je s démony ovládla a proměnila je v krvelačné zrůdy. Příznaky byly sice zřejmé, ale Antonidas nemohl pro orky najít žádný lék. To však potěšilo jak jiné mágy, tak i mnohé vůdce Aliance, kteří tvrdili, že hledání léku pro orky by byl ve všech směrech riskantní podnik. Antonidas si však tou dobou uvědomil, že lék pro orky musí být duchovní.

Nová generace

Minuly roky, napětí se zmenšovalo a v Lordaeronu zavládl trvalý mír. Král Terenas společně s arcibiskupem Alonsem Faolem bez přestání pracovali na přestavbě království a poskytování pomoci národům setrvávajícím v Alianci. Jižní království Azeroth začalo prosperovat a pod prozíravým vedením krále Wrynna se znovu stalo významnou vojenskou mocností. Uther Lightbringer, vrchní velitel řádu paladinů, udržoval mír v Lordaeronu uklidňováním občanských sporů a potlačováním vzpour mrzkých ničemů po celé říši. Admirál Proudmoore, jehož silná flotila hlídala obchodní trasy před loupeživými piráty a nájezdníky, udržoval pořádek na širých mořích. Středem zájmu obyvatel se však staly pozoruhodné činy nové generace hrdinů. Jediný syn krále Terenase vyrostl v silného, sebejistého, mladého muže. Mladý princ byl vychováván jako válečník Muradinem Bronzebeardem bratrem krále Magniho z Ironforge a přes svoje mládí byl považován za jednoho z nejzručnějších šermířů v Lordaeronu. Když se blížily Arthasovy devatenáctiny, byl pod vedením lorda Uthera uveden do Řádu Stříbrné ruky. Dobrosrdečný Uther, který se za celá ta léta stal králi Terenasovi téměř bratrem, považoval prince víc za synovce než za pouhého žáka. Přestože byl Arthas tvrdohlavý a poněkud arogantní, nikdo nemohl popřít jeho odvahu a houževnatost. Když podél hranice s Quel'Thalassem začaly řádit bandy trollů Zul'Amana, Arthas se s nimi rychle vypořádal a ukončil jejich běsnění. Navzdory princovým hrdinským činům se obyvatelstvo Lordaeronu zajímalo spíše o jeho osobní život. Po celém království se šířily zvěsti o milostném vztahu Arthase a lady Jainy Proudmoore. Jaina byla nejmladší dcerou admirála Proudmoorea a Arthasovou přítelkyní už od dětství. Krásná, ale plachá, mladá žena však také byla premiantem pro Kirin Tor ,rady čarodějů Dalaranu. Jainu vzdělával vážený arcimág Antonidas a mluvilo se o ní jako o zázračném dítěti, kterému se nadmíru dařilo v magických bádáních a zkoumáních. Navzdory svým přísným zaměstnáním si Arthas s Jainou udržovali těsný vztah. Vzhledem k věku krále Terenase a jeho zhoršujícímu se zdravotnímu stavu by obyvatelstvo rádo vidělo, jak se jejich milovaný princ žení a pokračuje v královské pokrevní linii. Arthasovi s Jainou veřejná pozornost vadila, takže se svůj vztah snažili držet pod pokličkou, jak jen to šlo. Avšak Jaina se rozhodla ke studiu v Dalaranu, i když chápala, že to znamená konec milostného poměru. Věnovala se studiu celý život a dobře věděla, že její skutečnou touhou je touha po vzdělání, nikoliv osnování pletich v trůní místnosti. K nelibosti obyvatel Lordaeronu se cesty obou milenců nedobrovolně rozdělily a oba se začali znovu věnovat své práci.

Nová Horda

Hlavní správce internačních táborů Aedelas Blackmoore, pozoroval orky v zajetí ze své pevnosti Durnholde. Jen jeden ork měl vždycky jeho plnou pozornost. Bylo to tehdy osiřelé dítě, když ho za války před osmnácti lety jako mladý muž našel. Udělal z něj svého otroka a také ho tak pojmenoval. Jeho jméno Thrall znamenalo otrok. Blackmoore orka nechal učit taktice, číst a psát a hlavně bojovat. Thrall byl také cvičen jako gladiátor, který měl Blackmoorovi vynést jmění v aréně, zatímco se koruptující správce snažil orky zbavit zbraní a zahnat je do svých internačních táborů. Mladý Thrall vyrostl pod tvrdou výchovou a stal se silným a chychtrým orkem, ale v srdci věděl, že život otroka není nic pro něj. Jak čas běžel, dozvěděl se o svém lidu a i o jejich porážce, pro kterou jiné orky nikdy nepotkal, neb většina z nich byla umístěna do internačních táborech. Tou dobou se povídalo, že vůdce orků Doomhammer unikl z Loraeronu a skryl se neznámo kde. Také se říkalo, že jeden orcský kmen stále potajnu funguje a uniká pozorným očím Aliance. Vynalézavý, avšak nezkušený Thrall se rozhodl z Blackmoorovi pevnosti utéct a vydat se hledat další příslušníky své rasy. A skutečně. Na svých cestách po útěku navštívil internační tábory, kde zjistil, že jeho mocná rasa byla podivně vyděšená a apatická. Pyšné orcské válečníky však hodlal objevit pod posledním neporaženým náčelníkem, velkým vůdcem klanu Warsong, pod Gromem Hellscreamem. Stále pronásledován lidmi, Hellscream přesto držel neuhasitelný oheň boje Hordy s Aliancí při životě. Se svým klanem Warsong vedl Grom partyzánskou válku s proti útisku svého uvězněného lidu. Ani on však nikdy nenašel způsob, jak vyburcovat orky z jejich otupělosti. Vnímavý Thrall, inspirován Hellscreamem se brzy prokázal dobrými vlastnostmi pro válečníka Hordy. Při hledání pravdy o svém vlastním původu putoval Thrall na sever, aby zde nalezl legendární klan Frostwolf. Našel ho a dozvěděl se, že klan byl v První válce vyhoštěn Gul'danem. S tímto faktem však zvěděl i to, že je synem a dědicem orka Durotana, Orckého hrdiny a náčelníka klanu Frostwolf, který byl zákeřně zavražděn v divočině zhruba před dvanácti lety. Pod vlivem ctihodného šamana Drek'Thara, Thrall studoval prastaré šamanské kultury svého lidu, které byly zapomenuty díky Gul'danovi Černé Magii. Během času se stal mocným šamanem a přijal své právoplatné místo jako vůdce klanu Frostwolf. S rozhodnutím naplnit svůj osud, vyrazil osvobodit zajaté klany a uvolnit je démonického vlivu. Thrall při osvobozování svého lidu narazil na náčelníka Hordy Orgrima Domhammera, který žil jako poustevník již mnoho let. Jako blízký přítel Durotana, Thrallova otce se rozhodl mladému vizionářskému orkovi pomoci při osvobozování klanů. S podporou mnoha válečníků, veteránů i náčelníků osvobodil Thrall svůj lid a dal orkům novou duchovní identitu. Na znamení znovuzrození svého lidu, Thrall zaútočil na pevnost Durnholde a ukončil život svého bývalého pána Blackmoora. S tímto vítězstvím Thrall pokořil i všechny internační tábory v obležení, ale byla za to zaplacena velká cena. Doomhammer v jedné z bitev o tábor padl. Thrall si vzal Doomhammerovu černou plátovou zbroj a jeho legendární válečné kladivo, aby se tak stal novým náčelníkem Hordy. Mladý Thrall během následujících měsíců zpustošil všechny internační tábory. Aliance ani jednou nad jeho obratnou strategií nedokázala vyzrát. Thrall spolu se svým nejlepším přítelem a rádcem Gromem Hellscreamem dbali na to, aby již lidé orky nikdy více nedokázali zotročit.

Válka s Pavouky

Thrall osvobozoval své bratry v Lordaeronu, zatímco Ner'zhul pokračoval v budování své mocenské základny na Northrendu. Na Ledové koruně byla postavena mohutná pevnost obsazená rostoucími legiemi nemrtvých. Přestože Král Lichů rozšiřoval svůj vliv na zemi, temná říše z hloubi země stála proti němu. Starobylé podzemní království Azjol-Nerub, které bylo založeno rasou zlověstných humanoidních pavouků, vyslalo své elitní pavoučí bojovníky k útoku na Ledovou Korunu, s účelem vybudovat si nad nemrtvými nadvládu. K Ner'zhulově zklamání byli Nerubiani imunní nejen proti moru nemrtvých, ale i proti jeho telepatickým schopnostem. Nerubianští pavoučí páni vládli obrovské síti chodeb podzemní říše, která se táhla téměř pod polovinou Northrendu. Bojová taktika však na taktiku Krále Lichů nebyla dostatečně silná. To ovšem vyvažovalo vše ostatní, od počtu až k síle armády. Ner'zhul nakonec válku s Nerubiany vyhrál. Zlověstní Páni děsu a neščetné legie nemrtvých Krále Lichů zaútočili na Azjol-Nerub a strhli pavoukům jejich podzemní chrámy na hlavy. I když byli Nerubiani vůči Ner'zhulově moru imunní, přesto je Ner'zhul se svou rostoucí magickou mocí zvládl jako nemrtvé vzkřísit a podrobit si je své vůli. Ner'zhul od houževnatých a nebojácných Nerubianů převzal jejich stavební styl a využil ho pro stavbu své pevnosti. S upevněnou vládou ve svém arktickém království se Ner'zhul začal připravovat na své poslání ve světě. Vyslal své všemocné vědomí do lidských zemí, kde zavolal na všechny temné duše, které byly ochotny naslouchat a plnit jeho vůli...

Kel'Thuzad a utváření Pohromy

V lidských zemích bylo několik silných jedinců, roztroušených ve všech koutech Lordaeronu, kteří slyšeli duševní volání Krále Lichů z Northrendu. Nejvýznamější z nich byl mág Kel'Thuzad, který byl jedním z vysoce postavených členů Kirin Tor, vládnoucí správní rady Dalaranu. Pro svou touhu studovat zakázané temné umění Nekromancie, byl mezi mágy považován za zvrhlého. S touhou naučit se vše, co v kouzelných oborech mohl, byl velmi frustrován přikázáními jeho kolegů z Kirin Tor. Bylo mu zakázáno konat své temné zázraky. Poté, co uslyšel volání z Northrendu, mág se pře tajemným hlasem sklonil. Přesvědčem, že Kirin Tor je příliš utrašená, než aby se mohla chopit znalostí spojených s černou magií, rozhodl se, že zjistí, co mu mohl Král Lichů nabídnout. Odcházejíc za svou touhou a lepším postavením, Kel'Thuzad navždy zavrhl učení Kirin Tor a opustil Dalaran. S vírou v Krále Lichů se vzdal všeho svého bohatství a vyrazil na dlouhou cestu do Northrendu. Zcela sám cestoval mnoho mil po souši i na moři, když konečně dosáhl zmrzlého pobřeží Northrendu. S cílem dosáhnout Ledové koruny a nabídnout zde své služby Králi Lichů, putoval Kel'Thuzad skrze zříceniny Azjol-Nerubu a všude se mu dostávala ukázka ničivé moci, která pocházela od jeho budoucího pána. Uvědomil si, že spojenectví s tajemným Králem Lichů může být velmi moudré a plodné. Po dlouhých měsících cest přes arktické pustiny, dosáhl Kel'Thuzad temného ledovce zvaného Ledová Koruna. Vstoupil do Ner'zhulovy citadely a byl šokován, když ho nemrtví strážci nechávali projít. Byl očekáván Králem Lichů. Po dlouhé cestě, našel ve věčném ledu toho, komu před jeho Ledovým trůnem zcela vyčerpán, nabídl svou duši. Konečně našel temného pána mrtvých, samotného Krále Lichů. Král Lichů byl se svou novou temnou duší spokojen. Výměnou za naprostou věrnost a poslušnost, slíbil Král Lichů Kel'Thuzadovi ohromnou moc a nesmrtelnost. Kel'Thuzad toužící po poznání temné moci, byl pověřen prvním velkým úkolem. V lidských zemích měl rozšířit nové náboženství, které by uctívalo Krále Lichů jako boha. Za pomoc od mága, ponechal Ner'zhul zatím jeho lidství nedotčené. Kel'Thuzad chtěl svou moc použít k přesvědčení mnoha lidí a uvést je tak do stavu naprosté věrnosti a víry v Krále Lichů. Tak by pro svého pána získal mnoho nových loutek. Kel'Thuzad se vrátil do Lordaeronu a v přestrojení po dobu tří let shromažďoval stejně smýšlející muže a ženy, se kterými tvořil tajné bratrstvo. Pojmenoval ho Kult Proklatých. Jeho členům byla slíbena rovnost a věčný život v Azherothu, výměnou za jejich službu a poslušnost Ner'zhulovi. Měsíce plynuli a Kel'Thuzad našel mnoho nadšených dobrovolníků do svého kultu mezi unavenými a přetíženými dělníky z Lordaeronu. Bylo to překvapivě snadné. Kel'Thuzad pouze vyvrátil víru ve Svaté světlo a převedl ji na Věčný stín Ner'zhulův. Jak Kult proklatých rostl, bylo stále těžší udržovat jeho velikost, funkci a vliv před pozornými orgány Aliance. Díky Kel'Thuzadově úspěchu, Král Lichů se začal připravovat na svůj útok proti lidským civilizacím. Svůj mor uzavřel do přenosných Morových Kotlů, které měl Kel'Thuzad dopravit do Lordaeronu, kde by měli být ukryty v kultem řízených vesnicích. Kotle měli fungovat jako zdroje moru, který infiltruje zemědělské půdy a tak pronikne do měst severního Lordaeronu. Plán Krále Lichů vyšel dokonale. Mnoho vesnic severního Lordaeronu moru podlehlo téměř okamžitě. Stejně jako na Northrendu, občané, kteří zemřeli na mor vstali z hrobů jako ochotní služebníci Krále Lichů. Členové kultu toužili zemřít a opět se vrátit do služeb svého temného pána. Jásali nad vyhlídkou nesmrtelností jako nemrtví. Ze seveřanů se s šířením nákazy stávali zombie v mnohem vyšších počtech. Kel'Thuzad rostoucí armádu Krále Lichů nazval Pohroma. Brzy se měla vydat na pochod k útoku na Lordaeron a smést lidstvo z povrchu světa.

Rozdělení Aliance

Vůdcové Aliance se touto dobou hašteřili o svá hospodářská území a politický vliv ve svých zemích. Král Terenas z Lordaeronu začal tušit, že křehké spojenectví, uzavřené v nejtemnější hodině, již nebude držet pospolu o nic déle. Terenas přesvědčil vůdce Aliance o poskytnutí peněz a dělníků na pomoc obnově jižního království Stormwindu, které bylo zničeno během orcké okupace Azherothu. Stále vyšší daně, které museli lidé odevzdávat, spolu s dřívějšími náklady na udržování internačních táborů způsobovali, že mnoho vůdců Aliance - Genn Greymane z Gilneasu především - dospívalo k názoru, že jejich královstvím by se dařilo lépe, kdyby se od Aliance odtrhla. Aby toho nebylo málo, Vysocí elfové ze Silvermoonu odvolávali svou oddanost k Alianci s tím, že chudí lidé během druhé války vypalovali elfské lesy během druhé války. Terenas vzdoroval své netrpělivosti a elfům připomněl, že z Quel'Thalasu by nic nezůstalo, nebýt stovek udatných lidí, kteří již dvakrát Quel'Thalas zachránili. I přes to, se tvrdohlaví elfové rozhodli kráčet svou vlastní cestou. V důsledku odchodu elfů i Gilneas Stromgarde vystoupil též. Přestože se Aliance rozpadala, Král Terenas měl stále ještě spojence, se kterými mohl počítat. Admirál Proudmoore z Kul Tirasu a mladý Varian Wrynn, král Azerothu, byli nadále odhodláni být pod praporem Aliance. Kromě nich také kouzelníci z Kirin Tor z Dalaranu, vedeni Arcimágem Antonidasem, slíbili podporu vládnoucímu králi Terenasovi. Nejvíce uklidňující bylo, že mocný trpasličí král Magni Bronzebeard krále ujistil, že trpaslíci z Ironforge mají k Alianci navždy dluh za osvobození Khaz Modanu z pod kontroly Hordy, za čež budou Alinci vždy věrni. <- 3. část | 4. část | 5. část ->

Naposledy upravil/a Bellatrix 15.10.2011 v 19:47:12.

Chcete si povídat o World of Warcraft? Připojte se na náš Discord. Rádi vás uvidíme.