Know Your Lore: Gift of the Naaru

• Bellatrix
• 06.10.2017
• Lore

 

Pozn. red.: Text je adaptací článku z Blizzardwatch (první část je volný překlad, druhá část dodatečné rozvíjení myšlenek v článku obsažených).

 

Ruka osudu hraje ve světě World of Warcraft obrovskou roli. Osud zasáhl do životů hrdinů i záporáků. Byl to osud, že Arthas nakonec podlehne zhoubnému volání Krále lichů a zaujme jeho místo. Bylo prorokováno, že Jaina Proudmoore jednoho dne povede Kirin Tor k obrazu svému. A byl to osud, že se orkové napijí Mannorothovy krve a vpadnou na Azeroth.

Vlastně se dá říci, že osud měl prsty ve většině významných příběhových momentů ve WoW. Ale bylo to vždy jen prosté předurčení, nebo jsme jenom šachové figurky v něčí rozsáhlé hře?

A pokud ano... tak v čí? A je ona nadpozemská síla dobrá, nebo zlá?

 

Varování: Následující článek obsahuje spoilery ze cinematicu Rejection of the Gift. Před čtením doporučujeme zhlédnout. Zároveň se v druhé části textu vyskytují i spoilery z událostí patche 7.3.

 

Cesta naaru

 

Kdysi, před dávnými časy, prorok Velen rozjímal nad řešením jednoho velmi specifického problému. Jeho lid navštívil Padlý Titán Sargeras, a Velen jako jediný z Triumvirátu zpochybňoval Sargerasovy motivy. Tehdy spatřil vizi strašlivé budoucnosti – budoucnosti, v níž se živoucí světy obrátí v prach a jeho lidé budou zkaženi do podoby démonů man'ari. Stanou se pouhými stíny své bývalé existence. Takovému osudu se Velen nebyl ochoten podvolit. A rovněž nehodlal dopustit, aby tento osud potkal jeho lid.

 

Byl to naaru K'ure, kdo odpověděl na Velenovo volání a kdo mu nabídl řešení. K'ure instruoval Velena, aby shromáždil své následovníky a v nejdelší den roku vystoupal na nejvyšší horu Argu. Tím započne cesta, která potrvá 25 000 let a během níž se draeneiové na každém kroku budou snažit vyhnout spárům Legie. A zatímco Velen sledoval, jak jeho domov mizí v dáli, prosil naaru, aby se vrátili. Ale oni mu řekli, že jeho cesta vede opačným směrem. O tom, kudy se bude ubírat, on nerozhodoval. Vedl ho totiž osud.

 

Je pozoruhodné, že tohle nebylo poprvé, kdy naaru zasáhli do osudu eredarů. Dávno předtím, než se Velen vůbec narodil, darovali naaru eredarům artefakt zvaný Ata'malský krystal. Právě tento předmět dopomohl eredarům k rozvinutí jejich velkolepé společnosti, která následně přilákala Sargerasovu pozornost. Bez Ata'malského krystalu by se společnost eredarů nikdy nedostala na takovou úroveň – ani by tak dokonale neovládli magická umění.

 

Tato společnost však nyní ležela v troskách. Z eredarů se stali man'ari, kteří v Sargerasově jméně ničili jeden svět za druhým – přesně jak Velenovi ukázala jeho vize. Zdálo se, že osud je nevyhnutelný. Tedy alespoň pro ty nešťastníky, kteří přijali Sargerasovu nabídku.

Azeroth a Světlo Svaté

 

O mnoho tisíc let později na Azerothu začalo mít pár lidských kněží zvláštní, prchavé sny o jakýchsi andělských bytostech, které pulzovaly živoucím světlem. Tehdy se poprvé lidé setkali s naaru – ačkoli tehdy ještě nevěděli, jak je pojmenovat. Také šlo o jejich první setkání se Světlem Svatým. Silou, která bude posléze formovat celou jejich civilizaci a přetvoří ji v to, jak ji známe dnes.

 

Z této síly později vzešli i paladinové: kněží cvičení ve válečném umění. Jedním z těchto paladinů byl i Turalyon. Jeho síla se nedala popřít. Jako by mu samotné Světlo kolovalo žilami. Turalyon po Lotharově smrti zcela obrátil průběh Druhé války. Bez něj by Horda dost možná uspěla ve svém tažení. A pokud by se tak stalo, Plamenná legie by zvítězila.

 

Ale lidský národ nebyl první, skrz nějž naaru ovlivňovali svět. Už dříve se totiž narodila bytost, jíž bylo dáno do vínku, že její činy změní svět. V okamžiku jeho narození jeho oči zaplály oním zlatavým světlem osudu. A navzdory překážkám, které se mu během života stavěly do cesty, naaru stále věřili, že svůj osud naplní.

Řeč je o Illidanovi Stormrageovi.

Illidan Stormrage

 

Na Illidanovi je zajímavé to, nakolik silné bylo jeho sepětí s osudem, který představovaly jeho zlaté oči. Své mládí strávil úpornou snahou o nalezení cesty, kterou pro něj osud nachystal. Ale zatímco Malfurion a Tyrande svou cestu časem nalezli, Illidan stále tápal. Nakonec pro něj zásadní přelom představovala Válka prastarých. Illidan chtěl zachránit svůj lid. Ale rovněž doufal, že si tím vydobude velikost, o níž se domníval, že se pro ni narodil.

 

Právě skrze dosažení velikosti doufal, že si získá srdce Tyrande. Ale když začalo být zřejmé, že elfská kněžka dává přednost jeho bratrovi, rozhodl se Illidan vzít věci do svých rukou. S hořkostí a v osamění se vydal do Zin-Azshari. V hlavě mu uzrál plán. Předstíral oddanost královně Azshaře, aby mohl získat Duši démona zdánlivě pro Legii. Ve skutečnosti však doufal, že artefakt využije k ukončení války i invaze démonů. Než však mohl svůj plán dovést do konce, byl Illidan předveden před samotného Sargerase.

 

A v ten moment vzal Illidanův osud nečekaný obrat. Sargerase jeho snaha získat pro něj Duši démona značně potěšila. A odměnil se mu tím, že Illidanovi vypálil jeho zlaté oči, symbol jeho osudu, a nahradil je felovým ohněm. Zároveň Illidanovi ukázal skutečnou sílu Plamenné legie. Illidan společně s oním nekonečným mořem démonického chaosu spatřil pravdu: že porážka Legie na Azerothu by neznamenala absolutně nic. Tehdy se Illidan zapřísahal, že udělá vše pro to, aby Plamennou legii definitivně porazil. A to ne jen na Azerothu, ale všude.

Krutá ruka osudu

 

Přesto však Illidana nečekala slavná budoucnost. Válku prastarých noční elfové vyhráli, ale přišli při tom o Studnu věčnosti. A Illidan věděl, že ji budou potřebovat, až se Legie vrátí. A tak se vydal na nejvyšší vrchol Hyjalu a vytvořil novou. Za odměnu ho jeho vlastní bratr nechal vsadit na deset tisíc let do žaláře, odkud ho osvobodila až Tyrande.

Neudělala to však z lásky, nýbrž proto, že se stalo přesně to, co Illidan předvídal: Legie se vrátila. Aby s ní Illidan mohl bojovat, potřeboval větší moc. Pozřel tedy sílu Gul'danovy lebky. Artefakt ho posílil démonickou mocí a přetvořil jeho tělesnou schránku. A také přilákal pozornost Kil'jaedena. V návaznosti na jeho někdejší "spolupráci" s Legií se démonický velitel rozhodl dát Illidanovi šanci prokázat svou loajalitu.

 

Zbytek známe. Tato cesta dovedla Illidana až do Černého chrámu (Black Temple), kde jsme ho nakonec porazili. Jeho tělo přenesla Maiev do žaláře Dozorkyň (Vault of the Wardens), kde si měla Illidanova duše odsloužit zbytek svého věčného trestu.

V Legion Illidanovo tělo z žaláře ukradl Gul'dan. Chtěl ho použít jako hostitele pro Sargerase. Illidanova duše skončila v Helheimu ve spárech Helyi, odkud jsme ji posléze vyrvali a vsadili do Light's Heart. Spolu s porážkou Gul'dana jsme navrátili Illidanovu duši zpět do jeho těla. A Illidan se tak octl tváří v tvář první linii války, kterou vedl již od Války prastarých.

Dítě Světla a Stínu

 

A tady se konečně dostáváme k oněm ožehavým událostem cinematicu Rejection of the Gift. Illidan odmítl dar Xe'ra z určitého důvodu. Naaru mu nabídla, že ho vyléčí – že zhojí jeho jizvy a vrátí mu zrak. Tím jako by mu v podstatě řekla, že jeho dosavadní život – navíc život plný strádání – a to, co během něj vykonal, bylo zbytečné. Jako by mu řekla, že veškerá muka, která si vytrpěl, veškeré oběti, které podstoupil, nevzešly z jeho vůle. Že to všechno bylo pouhou součástí nějaké rozsáhlé šachové partie, před níž není úniku. A jako by on, Illidan, byl jen obyčejný pěšec, který zkrátka jen provedl ty správné pohyby. A teď měl obdržet odměnu, kterou si vysloužil jako poslušný pejsek, jako loutka osudu.

 

Xe'ra svou nabídkou v podstatě lllidanovi naznačila, že jeho hledání osudu bylo jeho osudem. Že neměl žádnou moc nad vlastními činy, protože celý jeho dosavadní život byl  jen součástí proroctví naaru. Dokonce i propojení Azerothu a Argu, které Illidan tak hrdě popsal slovy "Někdy je třeba osud trochu popostrčit.", bylo něčím zcela jiným. To všechno už bylo zapsáno. Měl v této bitvě své vyhrazené místo, ale ne takové, které by si sám vybral.

 

Můžeme se tedy divit, že nabídku Xe'ra odmítl? Až do té chvíle žil Illidan v domnění, že je pánem svého osudu – a najednou zjišťuje, že nebyl. A když se pokusil získat zpět kontrolu nad svým životem, Xe'ra ho spoutala a pokusila se do něj Světlo přenést násilím.

 

Odsoudil nás Illidan všechny ke zkáze, když roztříštil svá pouta a Xe'ra zabil? Nebo bylo za jeho činem něco, co nám uniklo?

Kruh

 

Datadisk Legion byl tímto konceptem osudu nesmírně ovlivněn. A ne jen ledajakého osudu. Ale takového, před nímž není úniku. Toho jsme byli svědky již při Khadgarově návštěvě Karazhanu. Právě o tom hovořilo Medivhovo echo: o kruhu, který se blíží svému naplnění. Není to ale poprvé, co se osud projevil. Není to poprvé, kdy naaru zasáhli do životů smrtelných ras, vedeni na první pohled altruistickými motivy.

Viděli jsme to u eredarů. Ti by Sargerasovu pozornost nejspíš vůbec nepřilákali, kdyby je naaru neobdarovali krystalem, jenž odstartoval rozkvět jejich společnosti do té míry, která si nakonec Sargerasovu pozornost vysloužila. Vizi, kterou Velen obdržel – vizi man'ari a Plamenné legie – k němu vyslal K'ure. K'ure odalil Velenovi, co se s jeho lidmi stane – a ono se to za jeho nepřítomnosti stalo.

 

V tom spočívá tento koncept kruhu – koncept proroctví, něčeho předvídaného. Ale odkud toto proroctví vzešlo? Od Sargerase, když se odtrhl od Pantheonu a přijal temnotu? A nebo byl i on součástí nějakého širšího plánu?

 

Zdá se, že naaru vedou nesmiřitelnou válku proti Plamenné legii. Ale Světlo je protikladem Prázdnoty (Void), ne felu. Sargerasovi šlo od chvíle jeho "pádu" o to, aby v našem vesmíru nezbyl žádný život, který by Prázdnota mohla zkazit. To je totiž to největší zlo a nejtemnější osud, který nám nyní hrozí: vpád Pánů Prázdnoty (Void Lords) do naší existence a přetvoření všeho, co známe, k jejich obrazu. Plamenná legie tomu měla zabránit vyhlazením veškerého života.

 

Ale beze světla nemůže být ani stínu. Světlo a Prázdnota nemohou existovat jedno bez druhého – jsou to dvě základní, rovnocenné síly veškeré existence.

Snaží se naaru vdechnout hmotnému vesmíru své vnímání dokonalosti a obrátit ho v jakýsi Světlem naplněný ráj? Nejde nakonec v jistém slova smyslu o totéž, oč se snaží i Pánové Prázdnoty? Je Dar naaru (Gift of the Naaru) vůbec darem? Nebo jde jen o další znamení toho, že osudu nelze uniknout? A že my všichni jsme jen figurkami v něčí hře?

 

Zde končí článek z Know Your Lore.

 

Co z toho vyplývá?

 

Pokud máte pocit, že článek vzbudil více otázek, než zodpověděl, pak s vámi musím souhlasit. A proto bych zde přinejmenším některé z nich ráda rozebrala.

Naaru jako morální kompas?

 

Pokud se bavíme o naaru a Světle, je důležité pochopit jednu věc. Navzdory tomu, že Turalyon v jednom questu tvrdí o Xe'ra, že tento prvotní naaru je Světlem samým ("She is the Light." – quest quest #47652), jde z jeho strany buď o metaforu, nebo si Turalyon sám zcela neuvědomuje charakter Světla. Světlo není žádná vědomá entita, která by stanovovala, co je dobré a co je špatné. Neexistuje jednotná doktrína, kterou by prosazovalo samotné Světlo, protože Světlo nad ničím neuvažuje. Světlo je pouze energie a síla. A jako u každé podobné síly záleží vždy jen na rozhodnutích toho, kdo ji užívá.

Jako příklad nám může posloužit například Šarlatová křížová výprava – Scarlet Crusade. Ti Světlo vesele užívají k mučení a vraždění všech "bezvěrců", kteří jim přijdou pod ruku. A mohou tak činit prostě proto, že dokud ve svém nitru pevně věří, že činí správně a ku prospěchu Světla, Světlo jim svou pomoc neodepře.

 

U naaru se sice nedá v pravém slova smyslu říci, že by užívali Světlo jako magii, ale oni ho užívají už tím, že existují. Světlo tvoří jejich tělesné schránky. Nikoli však mysl, duši, vědomí nebo jak to chcete nazývat.

Pokud se naaru k něčemu rozhodnou, neznamená to, že je k tomu přimělo Světlo, protože to ono považuje za správné. Zkrátka to znamená, že to považují za správné oni. Proroctví stranou – Xe'ra se snažila dotlačit Illidana k přijetí jeho "osudu" prostě proto, že jí to přišlo jako super nápad. A že ho považovala za ten nejlepší směr, jakým by se události měly ubírat.

Jenže naaru nemají patent na pravdu ani na morální jednání – z tohoto hlediska jsou to bytosti jako my. Nejsou nesmrtelné a nejsou ani dokonalé. Stejně jako my mohou chybovat a my máme plné právo s nimi nesouhlasit. A všichni bychom měli poděkovat Illidanovi, že se nebál nám to ukázat. Že se nebál říct "Ne, vlez mi na záda, já ti na ruku nepůjdu."

 

Navíc to nebylo ani zdaleka poprvé, co se Xe'ra snažila vnutit svoji vůli svým následovníkům. Pokud jste věnovali pozornost tomu, co mezi řečí prohodila Alleria Windrunner v rámci questu quest #47652 k Turalyonovi, pak víte, že i elfská hraničářka se s Xe'ra nepohodla:

 

Turalyon: Cítím přítomnost Xe'ra v centrální komnatě. Chvála Světlu! Nejdeme pozdě.

Alleria: A co pak? Za to, že jsem se proti její vůli zajímala o Prázdnotu, jsem skončila v cele. Uvězní mě znovu? Nebo něco horšího?

 

Xe'ra se najednou nezdá jako laskavá matka, jak o ní celou dobu básnil Turalyon, co? Allerii, jednu z nejvýznamnějších bojovnic Armády Světla (Army of Light), očividně nechala uvěznit za to, že dělala něco, co nešlo Xe'ra pod nos. A Alleria zjevně věří, že by ji za další "neposlušnost" mohlo potkat ještě něco daleko horšího. A ona zná Xe'ra déle a lépe než my, takže asi ví, o čem mluví.

 

Hereze!

 

"Ale Světlo je přece dobré a správné!" slyším teď některé z vás říkat. "Na jakou jinou autoritu se můžeme spolehnout, když ne na božstvo reprezentující jednu z nejvýznamnějších sil vesmíru, sílu tak čistou, milující a léčíčí?"

 

A teď se zeptám já vás: nepřipomínalo vám náhodou naléhání Xe'ra v cinematicu Rejection of the Gift naléhání Gul'dana na Grommashe Hellscreama v traileru na Warlords of Draenor? Na tom je něco silně v nepořádku. A to konkrétně to, že pokud mi čistá, milující a léčící autorita sebere právo rozhodovat o vlastním životě a vlastním osudu, tak se tomu tuším říká diktatura. A taková autorita, která si musí poslušnost vynucovat, není hodná následování.

 

Můžete samozřejmě namítnout, že pokud je to Illidanův osud, tak přes to nejede vlak a náš milý lovec démonů se měl prostě podřídit. Ale důležitou charakteristikou osudu (myšleno ve fiktivních, příběhových univerzech) je to, že mu nikdy nelze uniknout, ať se snažíte, jak chcete. Jak je tedy možné, že se Illidan ze svého osudu (zdánlivě) vymanil? Jak je možné, že osud dovolil, aby Xe'ra, prvotní naaru, zemřela a Illidan byl volný dělat si věci po svém?

Neodvratný osud?

 

Možná tu o Xe'ra píšu takové ošklivé věci úplně zbytečně. Co když vývoj událostí, který jsme viděli, byl tím pravým osudem, který byl Illidanovi předurčen?

 

Je klidně možné, že Xe'ra dobře věděla, co ji čeká, a svým jednáním vyprovokovala Illidana k činu, který vedl k plnému rozvinutí jeho potenciálu. A že pro to obětovala vlastní život? Duševní zrození někoho, komu bylo dáno do vínku skoncovat s Plamennou legií, si těžko může žádat cokoli menšího...

 

Navzdory Turalyonově bezprostřednímu zděšení měla smrt Xe'ra jeden významný důsledek. Ze hry to nemuselo být zcela patrné (možná snad lehce z Velenova questu quest #49143, který zadává vzápětí), ale nepochybuji o tom, že skon prvotního naaru Armádu Světla stmelil. Nebylo by to poprvé, kdy jsme něčeho takového byli svědky. Zavzpomínejme na dávné, dávné doby Druhé války a Warcraftu II: Tides of Darkness. V bitvě umírá velitel aliančních vojsk Anduin Lothar a hrozí, že to bude znamenat konec veškeré naději na vítězství. Strašlivá událost ale vybičuje Lotharova pobočníka a přítele Turalyona k tomu, aby pozvedl velitelův zlomený meč a dovedl alianční armádu ke konečnému vítězství.

 

Je jen náhoda, že je to opět Turalyon, kdo se stává svědkem smrti někoho, na kom mu hluboce záleželo? Svědkem události, která pravděpodobně stejně jako tehdy jen posílí jeho odhodlání? Mohla Xe'ra i díky tomu usoudit, že její obětování nebude marné, protože ovlivní hned dva čelní představitele Armády Světla?

Velenovo trauma

 

A ještě něco mě na událostech bezprostředně následujících smrt Xe'ra zaujalo. Všimli jste si, jak to Velenovi vlastně vůbec nevadilo? Na rozdíl od Turalyona, který okamžitě přešel do "Jak jsi mohl! I kill you!" módu, Velen nad tím jenom pokýval hlavou a usoudil, že "se tím nesmíme nechat rozptylovat", protože nás čekají další důležité úkoly (viz quest quest #48199). Nevěřila bych, že se někdy na něčem shodnu s Velenem, ale moudrý Prorok se mnou očividně souhlasí. "Dokonce ani Matka Světla nám nesmí vnucovat náš osud," podotýká Velen.

Vlastně by nás jeho slova neměla až tak překvapovat. On totiž ví, o čem mluví.

 

"I mně naaru vnutili jistá rozhodnutí," svěřuje se prastarý draenei. Konkrétněji to poté rozvádí v questu quest #47066, v němž máme příležitost poodkrýt roušku událostí, které Velena odvedly z Argu a uchránily jeho i jeho lid před přeměnou na démony man'ari a před službou Sargerasovi.

"A jak se Argus v dáli zmenšoval," vzpomíná Velen na útěk ze své domoviny, "prosil jsem naaru, abychom se vrátili. 'Tvá cesta vede jiným směrem,' řekli mi."

 

Neodvažuji se tvrdit, že by bylo bývalo lepší, kdyby Velen na Argu zůstal. Nikdo z nás nemůže vědět, jakým směrem by se pak historie ubírala. Asi nepříliš přijatelným. Ale pokud je díky této hořké vzpomínce Velen ochoten přejít i to, že někdo před jeho očima zavraždil prvotního naaru, pak se odvažuji tvrdit alespoň to, že mu tehdejší nátlak naaru opravdu hluboce pošramotil duši. A to tak moc, že se z toho nevzpamatoval ani po 25 000 let.

Kde berou naaru svou jistotu?

 

A to mě přivádí ke klíčové myšlence. Proč to všechno. Proč je tak důležité, aby se vše seběhlo tak, jak (podle naaru) má? Odpověď se může skrývat v samotné podstatě naaru. Jsou to sice bytosti Světla, ale jak víme, mají i svou temnou stránku. Doslova. Pokud je naaru smrtelně raněn a vykrvácí z něj veškerá energie Světla, stane se z něj temný naaru. Bytost Prázdnoty namísto bytosti Světla. Přímo v jejich podstatě je tedy zakotveno určité nezvratné, fundamentální sepětí s Prázdnotou. Je možné, že díky tomu mají přístup k informacím, dohadům či podvědomým předtuchám, o kterých my nemáme ani tušení?

 

Nezapomínejme přitom na to, že Pánové Prázdnoty (Void Lords) jsou hlavními nepřáteli, s nimž se ještě budeme muset utkat, a že Prázdnota bude pravděpodobně hrát stěžejní roli v dalším datadisku (nebo některém z dalších datadisků). I z tohoto důvodu se nabízí idea, že naaru budou i po Legion důležitou součástí děje. Ale budou to naši významní spojenci, kteří nám pomohou porazit Prázdnotu? Nebo to kvůli jejich spojitosti s Prázdnotou bude kapánek složitější...?

 

Chcete si povídat o World of Warcraft? Připojte se na náš Discord. Rádi vás uvidíme.