Nepřítel pro MoP, část první

• Bellatrix
• 10.04.2013
• Mists of Pandaria

Mnoho lidí má pocit, že v Mists of Pandaria něco chybí. Ano, mluvím o nějakém tom ošklivém a zlém záporákovi, kterému jsme dosud čelili ve všech předchozích datadiscích. Arthas, Illidan, Deathwing… V Mists of Pandaria nikdo takový (zatím) není a je velkým otazníkem, zda vůbec kdy bude. A bez jasného nepřítele nemáme žádný jasný cíl, nikam nesměřujeme, k ničemu se neupínáme. Život typického WoW hrdiny, který pomáhá, kde se dá, kosí nepřátele po desítkách a získává si celosvětový věhlas, náhle ztrácí smysl. Nebo ne…? Co když se nepřítel ve skutečnosti skrývá přímo v našich řadách? Samotný koncept hry World of Warcraft je pokořovat překážky, a to ve všech možných formách - objevovat nová území, vydobíjet si slávu a samozřejmě zbavovat svět nebezpečných démonů, nemrtvých a šílených draků. To vše jsme již dokázali. Jsou z nás hrdinové. Nebo to není to správné označení…? Od doby, kdy si založíme svou postavu, neděláme nic jiného, než že získáváme sílu, učíme se nové schopnosti a kouzla a získáváme ty nejlepší zbraně a vybavení. Co jasně vyplývá z faktu, že je někdo natolik schopný, aby spolu se skupinou svých věrných připravil o život veřejného nepřítele číslo jedna, který je tak nebezpečný, že se lidé třesou jenom při pomyšlení na něj? Ano… stává se sám ještě větší hrozbou. Přihlaste se do hry a máte před sebou nepřítele pro Mists of Pandaria. Na konci Cataclysmu jsme dokázali něco, co nedokázali ani samotní Aspekti - porazili jsme Deathwinga Ničitele, který by jinak způsobil zkázu celému světu. A jak pravila Alexstrasza, nastal věku smrtelníků. S čím však máme nyní bojovat? Co dělat nyní, když jsme natolik silní, že jsme zničili tvora, jenž byl před tisíci let ustanoven samotnými Titány jako Strážce země? Přichází nevyhnutelný důsledek naší vlastní moci - obrátíme ji proti sobě. Budou se vyřizovat staré účty, krev poteče proudem a možná zaplaví celý Azeroth. A záminka k tomu všemu přichází velmi brzy - objevení nového kontinentu přece nenecháme jen tak… Ukažme těm druhým, kdo je pravým pánem světa! Ať se nám klaní! Všichni tvorové Pandarie, ať už chodí po dvou či po čtyřech nohách, žili v relativním míru až do doby, než jsme se ukázali my a přivlekli na jejich mlhami obklopený ostrovní svět válku, vraždění a zánik. Jakmile jsme přestali bojovat s agenty chaosu, sami jsme se stali chaosem a rozséváme ho všude, kam položíme nohu. Přestože se tak jako Deathwing či Staří bohové nesnažíme přivést svět k jeho konci v plamenech, nakonec se nám to kvůli vlastní válkychtivosti a touze po ovládání nových území nejspíš podaří. Sama Pandaria, na jejíž břehy jsme svévolně přivlekli zkázu, nám ukazuje, k čemu může dojít, když se naši vlastní vnitřní démoni obrátí proti nám. Mluvím o Sha, stínových projevech veškerých negativních energií, kteří se začali objevovat poté, co se naše válka přelila až do Pandarie. Má nás tedy zahubit zlo, které jsme sami stvořili? Do jakého extrému bude dohnán fakt, že Mists of Pandaria je v podstatě PvP datadisk? Tohle všechno samozřejmě neznamená, že jsme skutečně ti „evil villains“, kteří by měli být smeteni z povrchu zemského; my opravdu jsme hrdinové - avšak hrdinové, kteří konají hrdinské činy ve jménu svých vůdců, králů a náčelníků, kteří ovšem kvůli vlastní krátkozrakosti stojí proti sobě. A toto naše hrdinství nás zavedlo na místo, kde neúmyslně způsobujeme zkázu tomu, co jsme se po tak dlouhou dobu snažili chránit před Deathwingem a jemu podobnými. Neznamená to samozřejmě, že nebudeme stát tváří v tvář dalším mocným nepřátelům, které budeme muset porazit. Rozdíl je však ten, že tyto nepřátele jsme si možná stvořili sami. A až je všechny porazíme, až klesne prach na bitevních polích Pandarie, zůstaneme opět stát sami proti sobě tak dlouho, dokud se necháme ovládat naší vlastní pýchou a klamným hrdinstvím. Jak to vše skončí, co bude dál s Pandarií a jejími obyvateli… to je psáno ve hvězdách. >>pokračovat na 2. část<<


Chcete si povídat o World of Warcraft? Připojte se na náš Discord. Rádi vás uvidíme.