Pokud se chcete od žhavých spekulací o
novém datadisku na pár chvil vrátit k něčemu, řekněme, tradičnějšímu, mám pro vás v tento krásný večer další kapitolu své povídky
Píseň ohně, která už ovšem tak krásná není, protože se v ní vyskytuje jeden moc ošklivý pán, na kterého jste měli možnost narazit už na konci kapitoly předešlé.
Každopádně, události se nám začínají dávat do pohybu, schyluje se k očekávanému závěru a já mám tu čest vám prozradit, že povídku jsem již dokončila a na vás čeká posledních pár kapitol, přesněji pět včetně této.
Máte radost? Já ne, stýská se mi po psaní a už jsem zahájila práci na pokračování, kde se nejspíš o pár let posuneme, ale potkáme i pár starých známých...
...Máte radost?
>> Píseň ohně, 22. kapitola <<
Ukázka:
„Vidím,“ pokračoval Kael’thas a žádostivost z jeho očí prýštila stejně jako vazký hnis, který mu mokval v ráně a tenkým pramínkem se spouštěl k zemi, „že i po tom všem s námi sdílíš stejnou kletbu. Jaká ironie.“
Silou vůle jsem odtrhla pohled od odporné podívané v okolí krystalu, jejž měl zaražený hluboko v mase, a letargicky odpověděla: „Ironie je, že tomu říkáš kletba."
Chcete si povídat o World of Warcraft? Připojte se na náš
Discord. Rádi vás uvidíme.
Diskuze
Pro napsání komentáře musíte být přihlášený.
Přihlásit senebo
Zaregistrovat nový účet