Příběhy Druhé Války, část druhá - Přes Velké moře

• Blam
• 27.07.2010
• Fan Fiction

Přes Velké Moře [odstavec]V přístavu panoval stav velmi podobný naprostému chaosu. Každý se snažil dostat svou rodinu na palubu jakékoliv lodi, která tou dobou byla schopna odplout. Plnily se rybářské bárky stejně jako válečné galéry. Bylo sice vyhlášeno, že ženy a děti mají při nastupování přednost, ale situace byla zoufalá, takže se lodě plnily často i zběhlými vojáky, ačkoliv ti měli nakázano zůstat co nejdéle a umožnit bezpečné odplutí všech civilistů. Bránícímu zbytku vojsk velel Lotharův přítel a důstojník Gavinrad. O velení se chtěl postarat sám zkušený prošedivělý válečník, ale Khadgar ho přesvědčil, že si Stormwind nemůže dovolit ztratit vůdce zbývajícího lidu, protože králův nástupce, desetiletý princ Varian Wrynn, byl příliš mladý na převzetí vlády a navíc silně otřesený smrtí svého otce. Proto se Lothar spolu s nejvyššími šlechtici a jinými významnými osobnostmi Stormwindského království, mimo jiné například arcibiskupem Alonsem Faolem se svým učedníkem Utherem, Khadgarem a mladým králem, nalodil na královskou galéru zvanou Might of Wrynn. Díky skutečnosti, že tato loď vyplula jako jedna z prvních, mohl nyní zpovzdálí sledovat zoufalou snahu vojska udžet orky co nejdále od přístavu.[odstavec] Sedmnáctiletý Diaran Nub byl nyní v centru boje. Díky stavu nouze do armády přibírali všechny, kteří byli schopni nést zbroj a držet meč, tedy většinou ty, kdo byli starší patnácti let. Jeho otec, plukovník, sice nebyl ze skutečnosti, že jeho mladý syn bude bojovat po jeho boku proti orkům, dvakrát nadšený, ale musel ji přijmout. Diaran sice díky výcviku věděl, jak používat meč, nyní však byly jeho pohyby značně omezeny tíhou plátové zbroje, proto jeho útoky připomínaly spíše zuřivé mávání než přesně nacvičené výpady mečem. Naštěstí se až doteď nedostal do přímého souboje muže proti muži, dá-li se vůbec toto přirovnání v případě zelené bestie použít. Jeho otec naproti tomu dokázal svými ranami zranit či zabít i více než jednoho orka najednou, ale utržil několik slabších zásahů, které způsobily drobná zranění, a jednomu orkovi se podařilo zasáhnout zkušeného vojáka sekerou do stehna. Z rány pomalu vytékala krev, což znamenalo, že nejde o smrtelné tepenné krvácení, ale zranění ho velmi zpomalovalo. Zdálo se, že lidí, čekajících na nalodění, snad vůbec neubývalo. Byl domluvený signál, že až budou občané naloděni, zatroubí Gavinrad, který se snažil zachovat nějaký řád jak mezi vojáky, tak mezi nastupujícími lidmi, na roh a teprvé poté začnout zaplňovat lodě i vojáci. Diaran začínal pomalu pochybovat, že pro vojsko vůbec nějaké lodě zbydou. Probodl zbrklého orka, který při svém útoku odhalil mladíkovi nekrytou hruď, a jen tak tak stihl uhnout meči, který jednomu z vojáků vyrazil z ruky jiný orkský válečník. I přes snahu lidských bojovníků tlačili děsiví válečníci obránce daál a dál do přístavu. Konečně se ozval tolik očekávaný zvuk – troubení na roh. Všichni se samozřejmě v jednu chvíli nemohli otočit a prostě běžet k lodi, ale to si vojáci uvědomovali, proto pouze pomalu postupovali směrem k lodím a orky drželi co nejdál. Lodí opravdu nebylo dost, aby pobraly veškeré vojsko, ale přemístění všech vojáků na lodě a zároveň zadržení orků nebylo proveditelné, s oběťmi se tedy počítalo. Díky tomu se mezi některými mladými vojáky strhl doslova boj o volná místa na palubě, zatímco starší vojáci svá místa přenechávali ostatním, smíření s hrozivou smrtí z rukou těch zelených bestií. Plukovník Nub se konečně dostal ke svému synovi a rychle ho poslal směrem na loď, která měla každou chvíli odplout. Diaran rychle nastoupil a mohl pouze sledovat, jak jeho otec, jehož pozornost byla odlákána směrem od boje, padl jedinou přesně mířenou ranou sekery. V tu chvíli v řadách orků zahlédl jakéhosi čaroděje, oblečeného úplně jinak než ostatní válečníci v tmavých zbrojích. Měl na sobě kus oblečení, který vzdáleně připomínal roucho temně rudé barvy, prudce kontrastující se světle zelenou kůží. Černokněžník, jiný název Diarana při pohledu na něj nenapadl, seslal ke galéře, která právě odplouvala za lodí, na níž stál Diaran, plameny. Ty se šířily s takovou rychlostí a účinností, jako by pocházeli ze samotného pekla. Mladík rychle odvrátil zrak od křičících obětí tohoto strašlivého kouzla. Jejich loď byla naštěstí již z dosahu tohoto černokněžníka, proto se mohl soustředit pouze na dlouhou plavbu, která byla před nimi. Na plavbu přes Velké moře směrem na sever, do království Lordaeronu.
Chcete si povídat o World of Warcraft? Připojte se na náš Discord. Rádi vás uvidíme.