Prophet's Lesson, 10. kapitola

• Bellatrix
• 31.01.2014
• Oficiální literatura

Draeneiové odcházejí! Tato myšlenka ovládla dost z nich na to, aby panika zasáhla celý tábor. A Proroka berou s sebou! Neviděné bylo pro uprchlíky spasením - Prorok se stal jejich talismanem, který je měl chránit před hrůzami Kataklyzmatu. Jako většina davů, ani tento neměl žádného vůdce a nebylo se tak ke komu upínat, když se strach a obavy přelily v činy. Celý tábor se jako jedno tělo, jako přílivová vlna valil k Exodaru. * * * Jak může jeden člověk odpovídat na volání staletí, jak může vidět každý den jako něco nového a ne jako opakování banalit, které nemohou skončit jinak než v slzách? Nejtěžším břemenem bytosti, která bývala pouze Velenem a nyní byla Prorokem - mocnou silou, mýtem, čímsi téměř abstraktním -, byla osamělost plynoucí z vyššího chápání. Nemohl zavírat oči před tím, co před nimi leželo. A dobře věděl, že tato zemdlenost, tato neschopnost žít každodenním životem, byla největší zbraní, kterou proti němu jeho dřívější druhové měli. Znavila tě již smrt, kterou jsi přinesl nesčetným světům? vzpomínal Velen na svého ztraceného přítele Kil’jaedena. Pochybuješ někdy hluboko ve svém černém nitru nad svými rozhodnutími? Toto však byly staré obavy, ozvěny minulosti. V jedné možné budoucnosti spatřil triumfujícího Krále lichů, strašlivějšího než Arthas či Ner’zhul, povstávat ze svého Ledového trůnu a hnát se zemí s tisíci nemrtvých bojovníků, kteří za sebou zanechávali jen spoušť. Když se Legie vrátila, byl tento svět dávno mrtvý a démoni se smáli a pohrávali si s draenei, jež byli zvrácenou cestou přivedeni zpět k životu - to vše vzdor Velenovi za jeho útěk skrz vesmír. Spatřil zešílevšího Strážce země, Ničitele, jak pálí svět a poté přemítá nad vraždou svých vlastních dětí, Černé letky, aby utišil svou psychotickou potřebu rozsévat smrt. Prosím, obracel se Velen v zoufalství ke Světlu. Prosím, ukaž mi cestu. * * * Veškerý rozum a zdravý úsudek byl utopen ve vášních davu. Draeneiové se pokoušeli vyjednávat, avšak bez účinku, a když zazněl alarm a paladinové, Vindicatoři, kněží a mágové se postavili proti zástupu, došlo k předvídatelné tragédii. Obránci stanuli tváří v tvář rozhodnutí, které nebylo možné učinit: bojovat pouze proto, aby dav přemohli a zatlačili zpět, riskujíce smrt rukama méně početného protivníka, či pobít spojence, jejichž smrt si ani v nejmenším nepřáli. Válka je věc, které se lze věnovat cele nebo vůbec, a draenei si toto připomněli velmi rychle, když Vindicator Romnar, který se vydal k bráně, aby zjistil, jaké nepokoje jeho zkoušky způsobily, padl pod přílivem lůzy. Než se k němu ostatní draeneiové dostali a odtáhli ho do bezpečí, utržil hned několik vážných zranění. Když viděl Romnara klesnout k zemi, připomněl si Maraad válku s nemrtvými a své krystalové kladivo již více nezadržoval - a to začalo s drtivou silou dopadat na vetřelce. A když se takto vymanil z okovů milosrdenství, zbytek draeneiů se k němu připojil. Počátky masakru se otiskly do krve uprchlíků. * * * „Proroku! Musíte vyjít ven! Musíte!“ křičel Anduin směrem k Velenovým levitujícím zádům. Panika v chlapcově hlase pronikla vizemi a Velen prudce obrátil svou pozornost k přítomnosti. „Co se stalo?“ otázal se Velen svým bezvěkým hlasem. „Uprchlíci zaplavili Exodar. A vaši lidé na ně útočí! Útočí na nevinné!“ Velen tu cestu cítil. Rozvětvovala se a on viděl, že to dítě jej vede po jedné z cest. Konec druhé byl zahalen stíny. Bylo to nepředstavitelné břímě, že tolik věcí mohlo záviset na drobných rozhodnutích. Byl toto snad význam jeho dřívější vize? Že ukazatel, který vedl Velena pryč z divočiny a zpět na cestu Světla, spočíval v tomto dítěti? „Co záleží na vaší válce ve srovnání s těmi, co teď bojují tam venku?“ křičel chlapec. A pak, upamatovávaje si na svůj sen z dřívější noci, vyhrkl: „Každý život je svým vesmírem!“ <- Předchozí | Stránka 10 | Další ->


Chcete si povídat o World of Warcraft? Připojte se na náš Discord. Rádi vás uvidíme.