Prophet's Lesson, 9. kapitola

• Bellatrix
• 17.01.2014
• Oficiální literatura

„Tam venku se stále něco děje,“ odpověděl mu jemný hlas, v němž však byla i přesto patrná výtka. „Mne zajímá pouze cesta.“ „A co je ta cesta? Válka na jakémsi vzdáleném světě? Potřebujeme vás tady. A teď. Proto jste nás nevaroval před Kataklyzmatem? Že vám nestál za povšimnutí? Jsme pro vás jenom nějaký hmyz? Šachové figurky?“ Byly to již věky, kdy se někdo naposledy odvážil Proroka takto pokárat. Obrátil se k princi, překvapen, jak často býval, když přišlo na lidi; překvapen tím, jak rychle se chlapec proměnil v muže, překvapen dospělostí slov, která na něj princ vychrlil. A jakmile jeho zraky padly na Anduina, svět se náhle proměnil. Místo prince před sebou spatřil válečníka v plné zbroji, jehož hrudní plát a helmice zářily podstatou Světla samého. Válečník byl ozbrojen mečem ukutým ze stejného materiálu jako brnění a třímal ho vysoko zdvižený… Zda to bylo na Azerothu či na nějakém jiném světě, to Velen nedokázal říci. Náhle však z temných nebes nad nimi vyrazili rytíři všech ras Azerothu. Krvaví elfové, orkové, trollové, taureni, dokonce i prokletí nemrtví a vypočítaví goblini se přihnali na létajících ořích všech možných druhů a tvarů. Byli obrněni a ozbrojeni magickými zbraněmi vyzařujícími takovou silou, až Velena rozbolely oči z pouhého pohledu na ně. Vedle legií Hordy útočili prastaří noční elfové bok po boku s lidmi, trpaslíky a gnómy, jejichž předkové utvořili první Alianci, a spolu s nimi zde byli i tvar měnící worgeni. I Velenovi vlastní draenei armádu podpořili - skvěli se zde v brněních tvořených kovy z jiných světů a třímali krystalové meče a kladiva. Aliance ani Horda nebyly sami. Z víření draků, kteří stoupali a klesali ve složitých formacích, nebe vypadalo jako jedno obrovské, mnohabarevné plazí křídlo. Draci lemovali celý horizont a dávali tak na odiv svou velikost i množství, a když pak všichni vyzývavě zařvali, otřáslo to nejen celou zemí, na níž Velen stál, nýbrž i celým vesmírem. I přes tohle všechno však čekalo Velena ještě větší překvapení: to když uviděl ty, kdož se vznášeli těsně za dračí armádou. Nad bitevním polem spatřil naaru, v takovém počtu, že nechápal, jak je mohlo stvoření všechny obsáhnout. Síla těchto bytostí Světla naplnila Velenovo srdce nadějí, smetla osamělá staletí a zanechala jej v úžasu, že si kdy mohl zoufat, že by mohla temnota, jakkoli strašlivá, kdy vůbec triumfovat. A poté na svět padl stín. Byl obrovský a prázdný a pohlcoval veškeré světlo, které doň vstoupilo. Velen věděl, že bude hltat vše, než pozře i sebe sama, nekonečně hlodaje do nicoty Vnější temnoty, připravuje vesmír o veškerý význam, od té nejsrdceryvnější sonáty až po nejpoutavější západ slunce. Bylo strašlivé naň pohledět, pochopit jej, a přesto armáda směřovala právě k němu. Světlo začalo pohasínat… Před Prorokem stál pouhý lidský chlapec, oči doširoka otevřené a plné zanícení, a říkal mu cosi nesrozumitelného. Prorok se otočil k Anduinovi zády a jeho mysl se vzpínala ke Světlu, pátrajíc po vláknu vize, jíž byl svědkem, snažíc se spatřit cestu mezi roztříštěnými možnostmi. Byly mu důrazně připomenuty týdny vedoucí ke Kataklyzmatu. Ani si nevšiml, kdy princ opustil jeho komnaty. * * * Pro uprchlíky nastaly napjaté časy, trvající celé týdny. Draeneiové byli zaměstnání svými vlastními záležitostmi, chystali se vyzkoušet svou milovanou loď a trápilo je Prorokovo mlčení. Vyhnanci vnímali tu vzrůstající aktivitu a cítili, že něco visí ve vzduchu. Jejich přehlížení důvodů jen přiživovalo jejich temné myšlenky a šířící se fámy. Třebaže mezi nimi bylo i pár těch, kdož poukazovali na služby, které jim draeneiové poskytli, v lidské povaze byla vždy nedůvěra a strach ke všemu neznámému, a tak nakonec měly větší váhu kopyta a modrá kůže jejich dobrodinců než zásoby a léčení, které jim draeneiové poskytovali. Jen velmi málo z utečenců se v mlčenlivé temnotě, když leželi v bezpečí pod ochranou Azuremystu, ptalo samo sebe, jak by asi bylo zacházeno s draenei, kdyby oni prchli k jinému aliančnímu pobřeží, hledajíce pomoc. A tak když obrovská konstrukce jménem Exodar začala hučet a rozechvěla se, když se vzduch kolem nich začal chvět elektřinou, sdělily uprchlíkům jejich instinkty to, co jejich rozum nedokázal: loď začala pracovat. <- Předchozí | Stránka 9 | Další ->


Chcete si povídat o World of Warcraft? Připojte se na náš Discord. Rádi vás uvidíme.