Půlnoční zvon

• Mikeel
• 14.07.2011
• Fan Fiction

Noční chlad pomalu klesal na kamenné ulice Stormwindu, posledního majáku lidské naděje. Vtíravé vlhko se přisáklo na všechny zdi a uzavřelo město do mlhového oparu, hustého a neprostupného. Sem tam z mlhy vystupovala světla domů ve městě a pár slabých světel pouličních lamp. Hluk denního života vystřídalo skličující ticho, bylo slyšet pouze klapání kovových bot nočních hlídek a občas jejich smích, když se snažili ukrátit si dlouhou noc vyprávením veselých historek. Stormwind se naplno ponořil do hluboké noci. Avšak v tuto noc nebyla vzhůru jen městská hlídka, byl vzhůru i král Varian Wrynn, který z hradeb své pevnosti shlížel dolů na město. Cítil se v posledních dnech velmi zvláště. Často takto v noci stál sám na hradbách, pozoroval torza své armády, vracející se z dlouhé a zničující války v Northrendu. Nechával chladný vítr, aby mu nemilosrdně pleskal do tváře a jen zíral na své město. Dokázal tam stát celou noc, a až nad ránem konečně ulehl do postele. Avšak ani ve snech nenašel klid. Sny ho přicházely strašit válkou s Hordou, neutichajícími rozbrojemi uvnitř jeho království, ale i zbytečnými pouličními zloději ve Stormwindu, jejichž počet začal před koncem války rapidně narůstat. Po pár minutách se budil s potem na čele, těžce se mu dýchalo a musel jít opět na čerstvý vzduch. Po ránech vypadal strhaně, jako by celou noc někde bojoval a celé dopoledne proležel a konečně spal. Dnešní noc však věděl, že spát nebude. Byl příliš napjatý, jako kdyby očekával, že se něco stane. Pátravě si prohlížel celé město. Snad i hledal nějakou záminku, která by ho přesvědčila o tom, že dnes nemůže v klidu spát. Náhle uslyšel dole ve veži pod sebou nějaké kroky a zvuky, jak se někdo pokouší dostat po žebříku nahoru za ním. Podíval se dolů, zatím však nikoho neviděl. Osoba se však neustále přibližovala, a ve Varianovi rostla zvědavost i napětí. Když se tajemná postava konečně vynořila v záři měsíčního světla, poznal Varian, že je to posel. Měl šedomodrý plášť se znakem kotvy. Král okamžitě poznal, že se jedná o posla z Theramore. Posel se uklonil a přistoupil blíže ke králi. "Omlouvám se, králi, že Vás ruším v tuto noční hodinu, ale přináším naléhavé poselství od Jainy Proudmoore!" "Neviděl jsem přijet žádnou loď." "Nepřijel jsem lodí, cestování po moři je v těchto dnech poněkud nebezpečné. Hladiny Velkého moře jsou rozbouřené a plavba je skoro nemožná. Lady Jaina mě poslala skrze portál." "Ah, tak povídej, co máš tak důležitého, že jsi přicestoval uprostřed noci?" "Lady Jaina Vám posílá varování. Kalimdor je pod těžkou invazí elementálů. Sotva se stíháme bránit. Nemůžeme čekat ani pomoc od Thralla a jeho Hordy, protože Thrall už není náčelníkem." "Není náčelníkem? A kdo jím tedy je?" "Garrosh Hellscream, pane." "Horda by stejně nezasáhla, i kdyby Thrall ještě náčelníkem byl. Thrall a Jaina byli vždy jediní, kdo tohle zvrácené spojenectví podporovali!" "Ano pane, ale vypadá to, že ta invaze je něco většího. Thrall se vydal do rodiště svých předků v Outlandu pro odpovědi!" "Jaké máte ztráty na Vaší straně? Potřebujete snad podporu?" "Ne, pane! Stejně by nestihla dorazit včas. Ztráty zatím nijak velké nejsou, bráníme se, co to jde. Ale invaze elementálů určitě nezasáhne jen Kalimdor. Jaina Vám posílá varování, abyste se na případnou invazi připravili. Nevíme, kdy přijdou a odkud přijdou. Jisté je jen to, že přijdou!" "Mžikem oka jste se vzpamatovali z jedné války a máme tu další. Co ty elementy vzbudilo a vyprovokovalo, aby zaútočili na Azeroth?" "To nevíme, pane. Země je v pohybu, moře zuří, půda plane, ve vzduchu je cítit boj." "Dobrá, pošlu hned zprávu kapitánovi stráže. Všechny ozbrojené síly musí být v pohotovosti! Nenechám svoje město zničit podruhé!" "Ano, pane! Pokud nyní dovolíte, vzdálím se a odejdu zpátky na Theramore!" "Jdi, a řekni Jaině, že jsem jí vděčný za varování!" Posel slezl po žebříku jako první, král ještě jednou tryskové přelétl noční město a rozechvěl se. Nechtěl, aby jeho lid dál trpěl, jako v průběhu války s Králem lichů. Sjel po žebříku a okamžitě se vydal k branám pevnosti, aby zmobilizoval kapitána hlídky a velitele špionážního útvaru SI:7. Ve městě se rozezněly mohutné zvony z Katedrály světla, zrovna byla půlnoc. Hlídky pobíhaly zběsile po ulicích a snažili se zformovat do nějakého smysluplného útvaru. Najednou však jakoby se nic nedařilo. Na ulicích panoval zmatek, lidé se probouzeli ve svých domovech a pátravě hleděli za okny, co se venku děje. Dusot plechového brnění vystřídal mrtvolné ticho a město ožilo jako ve dne. Před branami Stormwindu se shromažďovali vojáci – pěšáci, jízda i lukostřelci. Vypadalo to jako vojenská přehlídka, okolnosti byly však daleko horší. Vojáci, někteří ještě v polospánku, vyděšeni z toho, co se děje se nedokázali soustředit na kapitánovi příkazy, který hulákal tak nahlas, že ho museli slyšet i trpaslíci z Ironforge. Ano, Ironforge, tam měl právě namířeno i Mathias Shaw, který měl vzkázat králi Magnimu varování o invazi elementálů. Král Varian se mezitím ve své pevnosti oblékl do svého brnění a vyrazil k hlavní bráně za vojáky. Mathias Shaw využil nejrychlejší možný způsob přepravy do Ironforge – Deeprun Tram, který vybudovali gnómové v průběhu druhé války, aby urychlil přesun vojsk a zásob pro obě strany. Vstoupil do chladného podzemního prostoru a vyčkával až k němu přijede kabina. Když se z dáli ozvaly zvuky skřípění a do podzemního prostoru se přivalil studený vítr, Mathias poznal, že kabina už přijíždí. Neotálel a hned nastoupil, stoupl si úplně dopředu a chytl se zábradlí, aby nevypadl. Kabina se rozjela tak rychle, že Mathiasovi začali vlát vlasy. Kabina jela stále níž a níž a vzduch se velice ochlazoval. Část trati vedla dokonce pod mořem a měla prosklený tunel, takže bylo vidět ryby, vraky lodí a všechnu ostatní mořskou havěť. Kabina trochu spomalila a začala stoupat. Mathias se stále pevně držel zábradlí. Neměl tenhle způsob cestování moc rád, nejradši jezdil na koni a když to už bylo nutné, tak se svezl na hřbetu gryfona, ale Deeprun Tram ho odjakživa děsilo. Nyní to však byla nejrychlejší cesta do Ironforge. Když se vzduch začal oteplovat, poznal Mathias, že se blíží k cíli. Kabina dojela do stanice, Mathias rychle vyběhl ke vchodu. Ocitl se venku v městečku gnómů. Zdálo se, že však přichází pozdě. Země hořela a po ulici se válel šrot. Z venčí se ozýval válečný ryk. Mathias vyběhl ven a viděl, že trpaslíci už čelí ohromné invazi elementálů. Neváhal a přispěchal trpaslíkům na pomoc, vytasil meč a začal elementály kosit. Zadýchaný trpaslík jen pootočil hlavou, kývnul na znamení díků a zase se bil dál. Mathias se snažil ničit elementály směrem k Velké kovárně, která se nacházela přímo uprostřed města a kde bylo také královo sídlo. Ačkoliv bylo jeho poselství teď už zbytečné, mohl aspoň králi sdělit, že ho posílá Varian, který zase dostal varování od Jainy. Vypadalo to, že ve Velké kovárně boj nezuřil tak zběsile jako v okrajových částech města. Z Mathiase tekl pot, žár ohnivých elementálů ho doslova spaloval a boj s nimi byl velice únavný. Konečně se dostal až k bráně High seat, kde měl král Magni svůj trůn. Přispěchal dovnitř, ale krále nikde neviděl. Přišla k němu jedna trpasličí žena. "Hledáte krále Magniho?" "Ano, to hledám, přicházím se zprávou od krále Variana Wrynna, krále Stormwindu!" "Král Magni to poselství nepřijme." "Proč by ho neměl přijmout?" "Aby ochránil město, chtěl provést starý rituál ve staré Ironforge. Král nabídl starým elementům za ochranu sebe a zkameněl." "Vašeho krále je mi líto. Ale boj tu zuří stejně, takže ho elementálové pravděpodobně nevyslyšeli!" "Možná vyslyšeli! Třeba mohlo přijít i něco horšího!" "Elementálové v Deeprun Tram!" ozval se hlas nějakého trpaslíka zvenčí. Mathias okamžitě vyběhl ven a divoce mu začalo bušit srdce. Stormwindská armáda přeci očekává útok od bran, a teď by se měli elementálové objevit uprostřed města? Ale co teď? Deeprun Tram už použít nemůže a žádná rychlejší cesta k varování Stormwindu není. Jediný způsob je gryfon, který už však není tak rychlý a nejspíš ani nedoazí včas. Mathias nevěděl, co má teď dělat. Ale jednat musel. Elementi určitě nejsou natolik inteligentní, aby použili kabiny, takže by tím mohl získat určitý náskok. Ale zase nevěděl, jakými schopnostmi elementi vládnou, třeba se dokážou rychle přemisťovat. Mathias se rozeběhl k hnízdu gryfonů, kteří se vystrašeně krčili u zábradlí. Jednoho z nich si osedlal a vybídl ho k letu. Gryfon se však nechtěl rozeběhnout a vydával ustrašené zvuky. Mathias ho pobídl znovu, gryfon se alespoň rozeběhl. Avšak stále neletěl. Běžel přímo naproti zdi, Mathias ho na poslední chvíli strhl na opačnou stranu a gryfon konečně vzlétl. Letěli směrem k okraji města, Mathias pod sebou viděl zuřivý boj trpaslíků, kteří byli neústupní a nevzdávali se, elementálů naštěstí ubývalo. Gryfon vyletěl z města a Mathiase ofoukl ledový vítr Dun Moroghu. Vydali se směrem ke Stormwindu a Mathias jen doufal, že nepřijde pozdě. Mezitím se ve Stormwindu začalo pomalu rozednívat, vojska stála připravena u brány. Město bylo vzhůru už dávno a se strachem se snažilo zjistit, co se děje. Pár vojáků z hlídky se je snažilo ve městě držet na uzdě, aby nezačali panikařit, což by jim situaci ještě zkomplikovalo. Pár vojáků z hlídky strážilo také na hradbách ve čtvrti kouzelníků. Všimli si, že se nějak zneklidnilo moře a začalo stoupat. Z přístavu se začal ozývat křik! "Příšery vystupují z moře!" Bylo to nanejvýš jasné, vodní elementálové si našli svou cestu přes oceán, počítalo se jen s pozemní invazí. Když došla tato zpráva k vojsků u brány, hned se vojáci rozdělili do oddílů a spěchali do přístavu zastavit vodní elementály. Cestou se knim přidalo pár kouzelníků, kteří už také zaregistrovali, že se něco děje. Další oddíl vojáků se přemístil do města, kdyby se elementálové vynořili ještě odněkud. Král Varian běžel pro gryfona, aby mohl situaci kontrolovat ze vzduchu. V momentě, co odešel se z Elwynnského lesa vynořila armáda ohnivých bestií. Kapinát zavelel k útoku. I sem se po chvíli připojilo pár kouzelníků, aby svou magií pomohli vojákům. Armáda elementálů byla však příliš silná a začala vojáky zatlačovat přes Údolí hrdinů do města. Král Varian hleděl z gryfonova hřbetu na město pod sebou. Zatím neviděl, že by se elementálové objevili ještě někde jinde. Bojovalo se na dvou frontách – v přístavu a u bran. První sluneční paprsky začaly ozařovat vrcholek Katedrály světla. Varian očekával navrát Mathiase, ale ten se stále nevracel. Najednou se stalo něco, co se velice těžko popisuje. Celá země se zachvěla jako při zemětřesení a pukla. Zachvěl se dokonce i gryfon, který byl ve vzduchu. Zachvěl se tak, že Varian málem spadl dolů, ale stačil se pevně chytit. Vojska elementálů se však ani na okamžik nezastavila, za to vojáci ze Stormwindu ano. Chvíli zpozorněli, čehož elementálové využili a několik jich zabili. Král Varian ze vzduchu zpozoroval, jak se ze čtvrti trpaslíků žene ohnivá čára, která vycházela z Deeprun Tram. Elementálové z Ironforge už dorazili sem! Král strhl gryfona směrem k zemi a šel pro pluk vojáků, která by tam poslal. Snesl se na ulici do Údolí hrdinů a poslal jeden oddíl do trpasličí čtvrti. Sám se vložil také do boje. Nyní tedy zuřila bitva na třech frontách – v přístavu, u bran a uprostřed města. Země se znovu zachvěla, ale daleko silněji než předtím, vojáci se zřítili na zem. Jedna část Stormwindu, park, se celá strhla a padala do moře. Vyděšení obyvatelé parku se ani nestačili vzpamatovat a padali do moře s celou čtvrtí. Když se park ponořil do vod oceánu, město se zachvělo potřetí. Otřes však nebyl silný jako ten předešlý. Slunce už ozařovalo půlku města a jeho ostrý svit poměrně ztěžoval bitvu. K městu se konečně blížil Mathias Shaw a jeho gryfon. Země se opět zachvěla, opět velice silně. Moře se zvedlo a velikou vlnou smetlo všechny lodě v přístavu. Vojáci bojovali dál. Z dáli se ozval stašlivý řev, který znovu otřásl celou zemí. Země pukala a ničila celé město. Zvony z Katedrály světla byly jak šílené. Obzor zrudl, jakoby ho celý zalil oheň a všichni elementálové se najednou vypařili. Vojáci pohlédli k obloze a pohled, který se jim naskytl by už nikdy nechtěli vidět. Ke Stormwindu se řítila bestie nevídaných rozměrů. Nikdo jí nikdy neviděl na vlastní oči, přesto jí každý hned poznal. Byl to Deathwing, šílený dračí aspekt, kdysi ochránce země. Před katedrálo světla vyletěl prudce do vzduchu a pak prudce klesl a svými obřími drápy se přichytil k městským hradebním věžím, tyčícím se nad Údolím hrdinů. Děsivě zařval, že se všichni vojáci skáceli k zemi. Král Varian jen hluboce dýchal a čekal, co bude dál. Nikdo se nesnažil nic dělat, protože proti dračímu aspektu se toho příliš dělat nedá. Noční můra se změnila v realitu. Ten, na jehož křídlech přichází smrt tu stál, uprostřed města a znovu hlasitě zařval. Jedna socha se zřítila do jezera. Burácivým hlasem se ozvalo: "Všechno shoří ve stínů mých křídel!" Ozval se pekelný smích. Deathwing zvedl své ohromné tělo k obloze a odletěl. Země však stále hořela. Elementálové se však už neobjevili. Na tuto noc nikdo z obyvatel Stormwindu už nikdy nezapomene. Začala nová éra světa. Začala nová válka!


Chcete si povídat o World of Warcraft? Připojte se na náš Discord. Rádi vás uvidíme.