Quest for Pandaria, 5. kapitola

• Bellatrix
• 05.12.2012
• Oficiální literatura

Li Li klesla na trávu a objala si pokrčené nohy. Hlavu sklonila ke kolenům v tichém rozjímání, naslouchajíc ptákům trylkujícím své první ranní písně z větví mohutných stromů na vrcholku kopce. Předtím, než jí nohy stačily příliš ztuhnout, opět povstala, naposledy vzdala hold a pokračovala dál podél řady náhrobků ke svému dalšímu cíli. Náhrobek Strongboovy rodiny stál nahoře na kopci, pod majestátně se klenoucími větvemi stromu. Li Li se okamžitě vytvořil v krku knedlík a slova jejího otce se vrátila s bolestnou zřejmostí. „To tě Boova smrt vůbec nepoučila?“ Li Li umístila malý hliněný kotlík před náhrobek a vložila do něj druhou kytici, načež opět klesla na kolena. „Kdybych tě mohla přivést zpátky, Bo, udělala bych to. Nebo bych byla udělala něco jiného. Šla bych někam, kde by nás ta ohavná naga a a ta její orkská bestie nenašli.“ „Ale v prvé řadě bych vůbec neodcházela.“ Li Li z koutku oka vyklouzla slza a stekla po tváři. „Musela jsem odejít. Už jenom z toho, že tu zůstávám, začínám šílet. Možná jsem kvůli tomu špatná. Táta si to zřejmě myslí. Ale mnohem víc se bojím toho, co se může stát, pokud tu zůstanu, než toho, co se mi může přihodit tam venku. Doufám, že to není špinění tvé památky, Bo. Chci jenom udělat to, co je pro mě správné. Je mi to moc líto.“ Slova jí uvázla ve staženém hrdle. „Nikdy jsem nechtěla, aby se kvůli mně někomu něco stalo.“ Li Li sklonila hlavu jako předtím u matčina náhrobku a tiše odříkala modlitbu za mrtvé. „Kéž máš svůj mír,“ dodala a postavila se. Vzhlédla k narůžověle zlatému nebi, na němž oranžový sluneční kotouč právě zdobil východní obzor. Li Li si očistila lem šatů, hledíc na svá chodidla. Hlava ji stále bolela a ani v nejmenším netoužila po tom vrátit se domů. Bylo ještě brzy, ale měla šanci, že Chen bude možná právě vstávat. *** Odpověděl po čtvrtém zaklepání. „Li Li?“ Chen překvapeně zamrkal. „Pojď dál! Dám ti něco k snídani.“ Li Li ho následovala do malého domku a posadila se za kuchyňský stůl, zatímco Chen byl zaměstnán přípravou jídla. „Promiň, že tě ruším tak brzo, strýčku Chene.“ „Ale vůbec ne!“ ozval se jeho hlas zpoza dveří. „Jenom jsem si připravoval svůj nejnovější pivovarnický projekt. Bohužel tu není zrovna rozmanitý výběr přísad, které bych mohl použít, ale uvidíme, jak se to vyvine.“ Li Li tiše seděla a nepřítomně si pohrávala se svými rukávy, zatímco Chen připravoval ovesnou kaši. „Jsi pořád rozrušená kvůli včerejšku?“ zeptal se Chen, míchaje kaši dlouhou dřevěnou tyčkou. „Nikdy jsem nechtěla, aby se Boovi něco stalo,“ zamumlala, hledíc na stůl. „Já vím, Li Li. A tvůj otec to ví taky. Je jenom…“ „… pořádný trouba,“ odfrkla si Li Li. „… tvrdohlavý,“ dořekl Chen diplomaticky, vzpomínaje na svůj vlastní rozhovor s Chon Poem na verandě. „Nechci otci dělat problémy,“ připustila Li Li, když před ni Chen postavil misku a usedl naproti ní za stůl. „Ale tady je to hrozné. A…“ Hlas jí zesílil. „… život je dobrodružství! Nebo, no, měl by být. A není.“ Li Li zaváhala, zatímco se nimrala lžící ve své snídani. „Ne tady.“ Chen ji poplácal po rameni. „To je v pořádku, Li Li.“ „Pojď se mnou, strýčku Chene.“ „Cože?“ „Pamatuješ si, jak jsme mluvili o tom, že budeme zažívat dobrodružství společně? Tak to udělejme! S tebou budu v bezpečí a táta to dobře ví. Vyrazme do světa!“ Chen otevřel ústa a zaváhal. Li Li se na něj pátravě dívala dychtivým pohledem, ale jak vteřiny plynuly, začínalo jí docházet, že odpověď, kterou nejspíš dostane, se bude značně lišit od té, v níž doufala. „Ty souhlasíš s otcem, že?“ „O to nejde,“ řekl Chen. „Myslím si, že zájmy vás obou jsou pochopitelné. Ale co se týče mne…“ Chen se rozhlédl po svém malém domě - na pánve visící z vařiče, na police plné misek, svitků a ozdob, na pohodlný nábytek - a usmál se. „Mám to tu rád. Strávil jsem až příliš velkou část života na cestách, bez jakéhokoli domova. Tohle je pro mě nové. Tohle je pro mě teď dobrodružství.“ „To si snad děláš legraci.“ Li Li polkla sousto ovesné kaše, aby od sebe vzápětí ještě zpola plnou misku odstrčila. Před ní seděl jediný člověk z jejího okolí, který jí rozuměl, a i on to vzdal. Byla zrazena. <- Předchozí | Stránka 5 | Další ->


Chcete si povídat o World of Warcraft? Připojte se na náš Discord. Rádi vás uvidíme.