Quest for Pandaria III., 10. kapitola

• Bellatrix
• 28.02.2014
• Oficiální literatura

Chen měl absurdní potřebu nabízet čaj, čistě ze zvyku. Místo toho neklidně postával a nevěděl, co s rukama. Založil si je na prsou, pak je nechal viset podél těla a konečně je nechal spočinout za zády, prsty spletené do sebe. Nacházeli se v obývacím pokoji Menrimova domu a Menrim stál před nimi. V jeho světlehnědých očích stála nevyslovená otázka. „Byl jsem dnes ráno za tvým bratrem,“ promluvil Chen. „Abych si s ním promluvil.“ Menrim se obrátil a ušel několik kroků podél pokoje, švihaje ocasem. „Co ti řekl?“ „Je plný hněvu,“ řekl Chen. Menrim přikývl. „Já vím.“ Chen se zhluboka nadechl a zauvažoval nad tím, jestli mu to, co se chystal navrhnout, projde. „Měl by ses mu omluvit.“ Menrim se prudce otočil. „Já že bych se měl omlouvat? On je ten, kdo se přidal k Deathwingovi!“ „Ano,“ řekl Chen. „Ale… Domnívám se, že si myslí, že ti na něm nikdy nezáleželo.“ „Jak si to může myslet? To je přece…“ „Menrime,“ přerušil ho Chen; dokonce i jemu samému zněl jeho hlas tvrdě. „Přemýšlet nad tím můžeš později. Pokud ale chceš, aby byla nějaká naděje, že projeví lítost nad svými činy a bude mu udělena milost, jsem si téměř jist, že se budeš muset omluvit.“ „Jak to můžete vědět?“ dožadoval se Menrim odpovědi. „Vím to, protože i já jsem nechal několik lidí ve svém životě za sebou. Lidí, které mám rád. Jedním z nich je můj vlastní bratr.“ Mysl mu vyplnily vzpomínky na Chona Po i Stronboa. „A… to mělo své následky.“ Menrim se v opětovném zamyšlení začal procházet. „Dobrá,“ řekl, když se konečně zastavil. „Pokusím se. Omluvím se Bathetovi.“ Znechuceně se nad tou myšlenkou zašklebil. Chen v pokusu o uvolnění atmosféry ochotně přikývl. „Myslím, že to změní hodně věcí,“ řekl. Menrim však neodpověděl; beze slova vyšel z domu. „Myslím, že to šlo dobře,“ řekl Chen. Li Li se zadívala na své tlapky. „Jasně, strýčku Chene.“ *** Menrim se nevrátil až do západu slunce. Chen i Li Li měli nepříjemný pocit z toho, že jsou sami v jeho domě, a tak si opřeli své tlumoky a hole o zeď budovy a posadili se k vodě. Li Li mezitím usnula, a když se Menrim vrátil, spala opřená o Chenovo rameno. Chen na Menrima zamával, aby upoutal jeho pozornost, přicházející tol’vir však na jeho pozdrav nijak nezareagoval. Jen k němu otočil hlavu, podíval se mu přímo do očí a pokračoval v chůzi. Chen spustil ruku. „Toho jsem se bál,“ poznamenal. Jemně zatřásl s Li Li, aby ji probudil. „Hmmm, co chceš, Chene?“ zamumlala a protřela si oči. „Vypadá to, že dnes už nejsme v Menrimově domě vítáni,“ řekl. „Pojď, najdeme si nějaký hostinec.“ „Aspoň budeme mít šanci vyspat se v posteli místo na podlaze,“ zabručela Li Li a sebrala své věci. „Tvoje sklenice je vždycky spíš poloplná, co?“ řekl Chen. Na krátký okamžik prudce zatoužil po tom, aby spolu s Li Li po jejich konfrontaci s králem Phaorisem pokračoval s trpaslíky dál, a aby Menrim nikdy nebyl vstoupil do jejich životů. Oba pandareni by zůstali s karavanou, ať už by šla kamkoli, a teď by si nejspíš užívali nová dobrodružství. Když se jim konečně podařilo najít střechu nad hlavou, byli tak vyčerpáni, že spali až do rána. Když se probudili, hluk stovek hlasů je donutil se rychle obléct a zjistit, co se děje. Ulice byly plné obyvatel Ramkahenu, kteří mířili k náměstí, kde jejich zástupy v netrpělivém očekávání hleděly k budově, z níž měl brzy vyjít král doprovázen Velkou radou. „Co se to děje?“ zeptal se Chen. Li Li už měla odpověď připravenou. „Čas vypršel,“ řekla tiše. „Velká rada brzo oznámí své rozhodnutí.“ Chenovi se rozbušilo srdce. Li Li pohlédla na svého strýce. „Potřebujeme lepší výhled.“ Chen přikývl. Oba si protlačili cestu davem a nakonec se jim podařilo dostat se až k obrovským slunečním hodinám v jihozápadní části náměstí. Vedle nich se vršila vratká hromada beden, která byla pro tol’viry příliš úzká; pro dva pandareny však byla široká tak akorát. Chen s Li Li se vyškrábali na její vrchol, odkud měli výhled na celou dvoranu, rozkládající se před nimi. Po chvíli oddíl ramkahenských stráží vyvedl ven pět nefersetských zajatců, kteří k sobě byli připoutáni řetězy na krku, zápěstích a kotnících. Jejich řinčení se však ztrácelo v hlasitých posměšcích z davu. Chen mezi vězni rozeznal Batheta a nervózně polkl. Před zajatce předstoupil král Phaoris a pozvedl paže. Dav se utišil. „Občané Ramkahenu!“ zaburácel. „Velká Rada dospěla k rozhodnutí. Než však bude vyhlášeno, rozhodli jsme se dát každému vězni možnost promluvit veřejně na svou obhajobu, abyste i vy porozuměli, proč jsme dospěli k závěru, k němž jsme dospěli. Kéž se všichni ztotožníte s těmi z nás, kdo dlouho a těžce zvažovali ten nejspravedlivější rozsudek.“ <- Předchozí | Stránka 10 | Další ->


Chcete si povídat o World of Warcraft? Připojte se na náš Discord. Rádi vás uvidíme.