Quest for Pandaria III., 7. kapitola

• Bellatrix
• 24.01.2014
• Oficiální literatura

Té noci nemohl Chen usnout. Ležel mezi přikrývkami a hleděl na strop Menrimova obývacího pokoje. Tiché chrápání mu napovědělo, že Li Li se na rozdíl od něj usnout podařilo; věděl však, že se spánkem také bojovala. Nejméně hodinu naslouchal tomu, jak se na posteli neustále převrací, než konečně podlehla únavě. Jemu se však spánek stále vyhýbal. Dokonale rozuměl tomu, proč se Menrim odvážil postavit se ostatním tol’virům a žádat milost pro nefersetské válečné zajatce. Pokoušel si představit, jaké by to bylo pro něj, kdyby musel přihlížet popravdě Chona Po - i kdyby se dopustil stejných zločinů jako Bathet -, a věděl, že by stejně jako Menrim udělal vše, aby byl bratrův život ušetřen. Čím více se Chen tou situací zaobíral, tím bolestivěji se mu svíral žaludek při pomyšlení, čím si musí Menrim procházet, věda, že je možná jedinou věcí, která stojí mezi jeho bratrem a smrtí. Chen nakonec vstal a vrátil se do kuchyně, kde se posadil ke stolu. Cítil zároveň nepotlačitelný nepokoj a smrtelnou únavu. „Vidím, že také nemůžete spát.“ Menrimův tichý hlas Chena vytrhl z jeho neveselých myšlenek. Překvapilo ho, že Menrima vůbec neslyšel vstupovat, a žasl nad tím, že i přes svou velikost byl Menrim stále schopen kráčet tiše jako domácí kočka. „Omlouvám se, že pro vás není podlaha příliš pohodlná,“ řekl Menrim a Chen potřásl hlavou. „Věřte mi, spal jsem i na daleko horších místech. Nemohu usnout, protože musím neustále myslet na tu naši rozmluvu po večeři.“ Menrim si povzdechl. „To já také. Všichni tady znají můj příběh. Dříve se mnou soucítili, avšak válka dokáže zchladit i to nejvroucnější srdce.“ „I já mám bratra,“ odpověděl Chen. „Je to otec Li Li. Ne vždycky jsme spolu vycházeli, ale nedovedu si představit, že bychom najednou stáli na opačných stranách barikády.“ Menrim hleděl do prázdna. „Zkoušel jsem mluvit s Velkou radou už mnohokrát. Ne všichni jsou otevřeni milosrdenství jen proto, aby udělali, co je správné, avšak někteří z nich jsou ochotní to zvážit, pokud se budou vězni kát. Pokusil jsem se ten návrh přednést Bathetovi, ale nevypadá, že by cítil jakoukoli lítost.“ Hlas se mu zlomil. Mohutná kočičí hlava mu klesla na prsa, uši poklesly. „Na rodině mi záleží víc než na čemkoli jiném,“ pravil. „Vždy jsem se snažil jít příkladem. Jsem starší než Bathet. Chtěl jsem mu ukázat, jak vést dobrý život, ale zároveň jsem se mu nechtěl plést do cesty. Snažil jsem se neříkat mu, co má dělat, ale vždy jsem s ním mluvil upřímně, když ke mně přišel žádat o radu. A když se stal tak horlivým zastáncem Deathwingovy nabídky… Často jsem od té doby přemýšlel nad tím, co jsem udělal špatně.“ „Nejste zodpovědný za jeho rozhodnutí,“ řekl Chen. „Žijete jen svůj vlastní život a jste věrný sám sobě. Bathet nejspíš dělal to samé, třebaže jeho rozhodnutí byla ohavná. Ale možná vážně věřil, že dělá správnou věc.“ „Možná,“ odpověděl Menrim. Chenovu pohledu se vyhýbal. „Asi si půjdu zase lehnout. Dobrou noc.“ „Dobrou noc,“ odpověděl Chen. Věděl, že jeho slova Menrimovi mnoho útěchy neposkytla. Připadala mu nedostatečná a on přísahal, že udělá cokoli - cokoli bude v jeho silách -, aby pomohl Menrimovi i jeho bratrovi. *** Následujícího rána, ještě než se Li Li probudila, vyrazil Chen na průzkum - chtěl zjistit, kde drží nefersetské zajatce. Tol’virové se netvářili příliš přátelsky, když nadhodil toto téma, avšak jakási orkská obchodnice ho nasměrovala k východní bráně, kudy včera do města vstoupili. Rampa, kolem které tehdy prošli a která sestupovala kamsi do nitra země, byla totiž vstupem do vězení. Chen ženě poděkoval a pokračoval tím směrem. Vrchol rampy hlídali dva pohůnci se zlověstnými výrazy. Chen se zastavil a prohlížel si je, doufaje, že dokáže situaci nějak zvrátit. Zároveň však musel neustále přemýšlet nad tím, zda může osamocený jedinec vůbec něčeho dosáhnout. Připomněl si, že už se setkal s mnoha lidmi, kteří sami dokázali úžasné věci. Chen se zhluboka nadechl a začal sestupovat po rampě. Dole mu zastoupil cestu ramkahenský strážce. „Co tu chceš?“ vytasil se na něj s kopím, které bylo vysoké jako Chen sám. „Ehm, rád bych mluvil s nefersetskými zajatci,“ oznámil mu Chen. „A proč to?“ dožadoval se strážný odpovědi. „Abych se dozvěděl, proč udělali, co udělali,“ odpověděl Chen. Stráž si ho prohlédla od hlavy až k patě. „Vypadáš divně,“ oznámila mu. „A určitě nemáš s tol’viry nic společného. Ale jestli si přeješ hovořit se zadrženými, můžeš, ale musíš tu nechat všechno, co máš u sebe. Uvnitř je druhá stráž, která dohlédne na váš rozhovor.“ Chen přikývl. Odložil svou hůl i tlumok na zem. „Díky,“ řekl a vstoupil do dveří. <- Předchozí | Stránka 7 | Další ->


Chcete si povídat o World of Warcraft? Připojte se na náš Discord. Rádi vás uvidíme.