Skrytý svět World of Warcraft - Chlapec a jeho worgen

• Esperanta
• 17.01.2018
• Lore

Víte co je při vytváření postav to nejdůležitější? Jejich hloubka. A jak té hloubky dostáhnete? Velkým množstvím pečlivě ukrytých detailů, které se vynoří a vzápětí jsou pryč. Ale když se vynoří ve správnou chvíli, postava získá uvěřitelnost a život, získá duši. Jeden z mých bývalých kolegů mi ukázal velmi hezký tip pro tvorbu postavy: napište si 15 skrytých vlastností postavy, které o té ní nikdy neřeknete a nikdy je neodkryjete. A ono to postupem času z té postavy začne vycházet na povrch samo a všechny tyto skryté detaily tu postavu dotvoří, začnou prosakovat na povrch. Neříkám, že zrovna toto Blizzard ovládá na jedničku, protože je něco jiného, když si obrovský svět hlídá jeden člověk a pouze jediný autor, a druhou věcí je, když příběh vytváří tým lidí, kteří se musí vzájemně dohodnout, jakým směrem se postava bude ubírat.

 

Netuším, kolik lidí tyto detaily hledá a ocení, ale já si jich všímám opravdu hodně. Dobrá psychologie postavy je zlato, neskutečný přínos pro příběh a vlastně i stavební kámen. Bez dobré psychologie hlavních hrdinů váš příběh asi těžko bude stát na pevných základech. A jeden z těchto ukrytých pokladů ve WoW je vztah Anduina Wrynna a Genna Greymanea.

 

Myslím, že to byla Adurna, která mi jednoho krásného dne na Facebooku, těsně po startu datadisku poslala takový vtipný obrázek:

Tehdy jsem se u toho řezala smíchy. A taky jsem si něco uvědomila. Nevím, zda se to v příběhu vyvrbilo samo či to Blizzard zamýšlel, každopádně to zafungovalo výborně, i když to není tak úplně vidět nebo si to skrz všechny ty příběhové linky zcela neuvědomíte či nepamatujete. Takže nezbývá nic jiného, než si to přehrát všechno pěkně popořadě.

 

Pád Gilneasu

Pokud jste zapřísáhlí Horďáci anebo už si dějovou linku Worgenů nepamatujete, můžete k tomu využít můj Blizzard Must Be Crazy, který probírá právě Gilneas. Jeden z hodně srdcervoucích momentů, pokud tedy Worgenům fandíte a celkově Gilneasu, byla bitva o samotné město. Nejdříve napadli Gilneas worgeni, poté hned Forsaken. Že pondělí ordinuje i jiné dny v týdnu, víme moc dobře i z běžného života. Gilneané v čele s Gennem Greymanem tedy vykonali poslední pokus o to, vydobýt město zpět. Téměř se to povedlo, dokud se neukázala Sylvanas. Pokusila se Genna zabít a bylo by se jí to i povedlo, kdyby jí do cesty neskočil Liam, Gennův syn a právoplatný dědic trůnu. Liama to stálo život, Genna to stálo krvácející ránu na srdci a výčitky svědomí. Není to dost smutné už samo o sobě? Tady přichází na řadu příběhové detaily, bez kterých mnoho rozhodnutí hrdinů nedává smysl a ztráty postav nás nezasáhnou tak, jak by měly.

 

Komiks Curse of the Worgen je dle mého tím nejlepším, co z komiksové dílny může Blizzard nabídnout. Ashbringer je pro mě srdcovou záležitostí, ale Curse of the Worgen vám přinese hodně. Sleduje tři příběhové linky: osudy druidů za Války Satyrů, příběh detektiva Halforda Ramseyho, kterého pokouše worgen a do třetice i Genna Greymanea, který válčí na více frontách a to hlavně ve svém údělu otce. Genn se celý komiks k Liamovi chová chladně a odtažitě, netráví s ním čas a jeho vlastní manželka ho musí ke komunikaci se synem nutit. Zdá se, že to není tak úplně nedávno, kdy tyto problémy mezi nimi nastaly, ale postupem času se čtenář dozví, že Genn je prostě jen zaneprázdněn svou vlastní válkou s lidmi kolem sebe a vlastně i uvnitř sebe samého. Komiks končí těsně před bitvou o Gilneas City, kdy Genn přistoupí ke svému synovi a řekne mu: "Nikdy jsem ti neřekl, že tě miluji, synu. Nikdy jsem taková slova neřekl. Ale pravdou je, že si to myslím každý den."

Otec se synem po létech zakopali válečnou sekyru. Našli k sobě cestu. Jen aby je o pár hodin později od sebe oddělila ztráta. Říká se, že byste lidem, které milujete, měli říct, jak moc vám na nich záleží. Nikdy totiž nevíte, kdy máte poslední možnost s nimi mluvit. Genn to stihl na poslední chvíli. A stejně si toho moc neužil. *vytáhne kapesník a vysmrká se*

 

Králův poradce

Gilneané naštěstí našli oporu v Alianci a útočiště mezi Nočními elfy v Teldrassilu (no, ne na dlouho *evil laugh*). Zatímco většina Gilneanů zůstala v Silverpine Forest válčit se Sylvanas, nebo právě v Darnassu, Genn Greymane přijal místo po králově boku ve Stormwindu. Jak už to ale bývá, stínů minulosti se nikdy úplně nezbavíte a mnohdy k vám přijdou v trochu jiné podobě. Genn měl totiž skvělou příležitost sledovat svůj vztah se synem, teď už jako pozorovatel.

 

Ano, tady samozřejmě mluvím o vztahu Variana a Anduina. Doby, kdy byl Anduin dítě, byly za dob Cataclysm dávno pryč, a teď už mladý princ pomalu dospíval. Je to věk, kdy si člověk začne formovat svoje názory, samostatnost a také přemýšlí nad tím, čím vlastně bude. Anduin chtěl být vším, jen ne tím, čím ho chtěl mít Varian. Král svého syna miloval, o tom žádná, ale i tak ani jeden z nich nezabránil propasti, která se mezi nimi stále více prohlubovala. Varian byl rozený válečník, Anduin byl mnohem křehčí. Otec měl horkou hlavu, Anduin diplomat, který se snažil bojům vyhýbat. Král hodně bojoval, princ se chtěl stát knězem. Rozdíly snad nemohly být větší. Genn přišel tedy do prostředí, kde sledoval, jak se otec se synem dopouští stejných chyb, jakých se dopouštěl on s Liamem.

 

Broken Shore

Dejme tomu, že vztah Genna s Varianem nezačal nejlépe. Dlouhou dobu byli oba na kordy a nerozuměli si. Než k sobě našli cestu, trvalo to pěknou řádku let. Pak přišla Legie. Varian odcestoval na Broken Shore, aby bojoval s démony. A Genn přicestoval taky. Pamatujete na Broken Shore? Já myslím, že se to zapomenout nedá. A protože toto je článek o Gennovi, dáme právě tu Alianční cut scénu.

 

 

Rozebereme si, co se právě stalo a rozebereme si naše postavy více pod kůží. Varian věděl, že se nevrátí, však už v cinematicu pro Legion psal Anduinovi dopis na rozloučenou. A dopis svěřil právě Gennovi, otci, který ztratil syna. Možná právě v tu chvíli k sobě konečně oba pocítili vzájemný respekt, protože Varian odhalil, co bylo pro něj to nejdůležitější: předat dopis synovi. Kdo z vás v Gennově reakci, když alianční vzducholoď odlétala, viděl až moc velké divadlo? Když jsem viděla cinematic poprvé, byla jsem v moc velkém šoku na to, než abych to řešila. Po dalších deseti shlédnutích jsem se nad tím trochu pozastavila, že to si Blizzard odpustit mohl. Když si to teď beru všechno do důsledků: nikoliv. Genn Greymane ze všech těch postav na Broken Shore důsledky toho všeho chápal snad úplně nejvíce. Přišel o syna, znal tu bolest, se kterou se nikdy nevyrovnal a proto i po létech šel Sylvanas po krku. Teď měl za úkol doručit zprávu synovi, který přišel o svého otce. A ani to nedokázal a raději odletěl do Stormheimu. Ať už to Blizzard zamýšlel déle či nikoliv, v tu chvíli mezi oběma postavami vytvořil velmi silnou spojitost. Dva králové, syn, který přišel o otce, otec, který přišel o syna.

 

Kolik z vás vlastně Legion započalo ve Stormheimu? Já totiž ano, byla jsem zvědavá, jak příběh worgenů a Forsaken bude pokračovat. Přiznám se, že jsem stihla Stormheim jen za Alianci, protože Legion mě zaměstnával svým obsahem natolik, že už jsem neměla na své alty vůbec čas. Tak či onak, příběh Stormheimu vrcholí duelem Banshee Queen a vládce padlého království. "Vzala jsi mému synovi budoucnost. A nyní, jsem ti já vzal tu tvou."

 

 

Víte, jak se říká, že pomsta je zrádná? Sylvanas to ví, však když Arthas konečně zemřel, ona sama se vrhla z vrcholku Ledového trůnu dolů do hlubiny, aby ukončila svou existenci, protože neměla pro co "žít". Genn, jak se zdá, konec své cesty za pomstou zvládl dobře. Těžko říci, zda cítil, že se pomstil dostatečně, každopádně dosáhl toho, čeho chtěl. Kdyby Sylvanas zabil, stejně by se vrátila. On udělal něco mnohem horšího, upřel jí nesmrtelnost. Proč však Genn ten nápor ustál? Když se dlouhé roky ženete za pomstou, kterou naplníte, neobjevíte nic jiného než prázdnotu, jak jsme již o pár řádků výše zmínili. Je možné, že to Blizzard opět do takto velkých důsledků nebere, avšak je tu jeden důvod větší než dost: syn, který přišel o otce a je na vše sám, sám vládne lidu, který mu nevěří. Je to právě ten důvod, proč Genna ta prázdnota nestrávila zaživa? Uvědomoval si snad určitou formu zodpovědnosti vůči Anduinovi? Za mě je to vysoce pravděpodobné.

 

Anduinův boj

Zatímco Genn hledal Sylvanas ve Stormheimu, Anduin sváděl daleko horší boj v hlavním městě. Ne že by to pro něj byla nová situace, však jeho otec už jednou zmizel a on Stormwindu také prakticky vládl, ale to mu byli ku pomoci lady Katrana Prestor a Bolvar Fordragon. Jenomže to mělo malý háček. Katrana Prestor byla ve skutečnosti Onyxia, a její hlava se už nějaký ten pátek houpala na háku nad hlavní branou. A Bolvar... no, taky tak trochu mrtvý (taky ztratil hlavu, jen v trochu jiném slova smyslu). Sečteno a podtrženo, tentokrát na to byl úplně sám. Měl sice kolem sebe ostatní Alianční vůdce, ale... nejvíc sami se občas cítíte i když je kolem vás spousta lidí. Jeho otec nebyl pouze ztracen, tentokrát byl doopravdy mrtvý. A on už nebyl dítě, ale dospělý, válku s Legií na krku a ještě se z něj stal král. A když tak procházel městem v přestrojení, zjistil, že jeho lid mu dvakrát nevěří. Už v tak těžké situaci mu to na náladě nepřidalo. Musel vidět, co se stalo na Broken Shore, vidět místo, kde jeho otec zemřel.

 

 

Je pravda, že když Genn viděl, že Anduin není ve Stormwindu se svými lidmi, pěkně ho to namíchlo, což bylo vidět i v cinematicu. Král, ať už je situace jakkoliv těžká, by měl zůstat králem a neopouštět své království. Jenomže Anduin to potřeboval vidět. A Genn si v tu chvíli všechno uvědomil. Však on to zažil také. Ztratil syna, město, své království a ještě prohrál proti Forsaken a musel uprchnout. Nakonec nebyli tak rozdílní.

 

Battle for Azeroth

Je skvělé, že nám vyšel nový patch a s ním i nové cut scény. A ta Alianční mi do tohoto článku krásně nahrává. Všimněte si začátku. Anduin promlouvá ke svému lidu, Genn Greymane stojí opodál a naslouchá řeči se zadostiučiněním a hrdostí. Oba ztratili ty nejbližší, ale osud je svedl dohromady a Genn tak nalezl syna, Anduin zase otce, i když asi ne tak, jak si oba představovali.

 

 

Pokud toto všechno na závěr shrnu, Blizzardu se povedlo něco, co na první pohled není vidět, dokud si to nezrekapitulujete skrze několik datadisků, komiksů, knih a cinematiců. Zda-li to zamýšleli, to netuším ale pokud vše plánovali delší dobu, výsledný efekt zafungoval. A zafungoval výborně.

 

 

Příště se podíváme na zoubek Garroshovi. Because he did nothing wrong... a nakonec nám stejně všem nakopal zadek.

Chcete si povídat o World of Warcraft? Připojte se na náš Discord. Rádi vás uvidíme.