Spojenci a nepřátelé

• Kuwabarra
• 16.06.2011
• Fan Fiction

Rhonin stál na jednom z ochozů Fialové citadely. Několik desítek metrů nad ulicemi Dalaranu byl vítr hodně ostrý a jeho rudé vlasy podle kterých dostal příjmení vlály v jeho ledových záchvěvech. Zapadající slunce dávalo ulicím pod ním uvolněný oranžový nádech. Díval se na lidi pod sebou a přemýšlel o budoucnosti Azerothu. Zatím se nezdálo, že by nějaká budoucnost vůbec mohla být. Rhonin netrpěl závratěmi, ale všeobecně byl rád za masivní zábradlí kterým byly chráněny ochozy citadely. Jeho společnice to viděla jinak. Belfka seděla na okraji zábradlí jednu nohu volně spuštěnou dolů. Vidina pádu ji evidentně nevadila. Obličej měla zakrytý černou kápí přesto Rhonin věděl že si ho prohlíží a čeká na jeho reakci. "Už skutečnost že s tebou jednám nejde většine lidí po chuti Lastkriss." vždy měl rád ve věcech jasno. "Nikdo neví, že jsem tu. Nikdo mě neviděl přicházet a nikdo mě neuvidí odcházet." kamená jistota v jejím hlase mága dráždila. "Citadela je plná mágů a magických ochran, ani zlodějka jako ty nemohla přijít jen tak aniž by si toho nikdo nevšimnul. Situace je kritická Last, jen se vyřešila situace s Arthasem a už tu máme Nelthariona a jeho pomatený soumračný kult. Stormwindu vládne pomstychtivý král a Orgrimmaru válkychtivý warchief. Mír, který jsme i my Kirin Tor pomáhali budovat se rozpadá, a ty po mě chceš pomoc. Ty a vaše skupinka dobrodruhů." Během monologu stál ke zlodějce zády a stále zíral do ulic Dalaranu. Když se teď otočil s leknutím si uvědomil že na zábradlí už nikdo nesedí. "Nechceme pomoc, chceme jenom volnou ruku v tom co musí být vykonáno" Rhonin nechápal jak se dostala tak tiše za jeho záda. "Proč bych měl věřit Hordě?" "Protože ta 'skupinka dobrodruhů' přísahala věrnost jedinému pravému warchiefovi a jedná v jeho zájmech, a ty víš líp než kdo jiný co to znamená." "Thrall?" zeptal se už jenom sám sebe. Zlodějka byla pryč. "Ahoj lásko" Lastkriss se rozverně usadila na lavičku velde Mist. Strašně rádá kněžku provokovala svojí impertinencí. Výraz jakým si Misteu prohlížela se nedal popsat jinak než pobaveně hladový. Spolu na jedné lavičce strašně kontrastovali oděvem. Last v kožené zbroji a s kápí na hlavě a Mist ve vypasovaných šatech a s načesaným účesem. "Souhlasil s naší žádosti?" kněžka se podívala na zlodějku ale zdálo se že spiše kouká někam do dálky nad její levé rameno. "No přímo to neřekl, ale ano souhlasil. A jak dopadla schůze?" Last doufala že rozvine alespoň rutinní rozhovor. "Vše jde podle plánu, Sini je na cestě do Stonardu se Safetym." "Oh, velký vůdce osobně, no ať si to Safety užije. A nějaká šance, že by jsme mohli pracovat někdy společně?" Na tváři kněžky se nečekaně objevila známka rezignace. "Na další misi mě máš doprovázet, zítra máme navštívit dračí královnu." "Tak zítra lásko!" řekla Last lascivně a zmizela. V očích měla zvláštní záblesk který kněžku vyvedl z míry. Mistea zůstala sedět na lavičce do úplného setmění. Při pouličním osvětlení se pomalu vydala do hotelu. Nutně potřebovala koupel a pak dlouhý spánek. Stále na sobě cítila pach Outlandu z dnešního rána. V noci vypadal Dalaran jak její rodný Silvermoon víc než kdy jindy. Nechala se unášet vzpomínkami na dětství na dobu před nákazou nemrtvých a masakrem její rasy. Zasněná minula tmavý výklenek a zabočila do úzké uličky vedoucí k jejímu hotelu. Z výklenku se vynořila zahalená rozložitá postava. Mávnutím ruky přivolal další dva zakuklence a potichu se vydali za svojí obětí do uličky. Když se neslyšně přiblížili na tři yardy od belfky pokynul vůdce jednomu se svých poskoků aby dokončil to na co byli najati. Nic se nestalo. Nespokojeně se otočil na své podřízené ale za ním v uličce nikdo nebyl. Belfka zatím vyšla na hlavní ulici a zmizela ve dveřích hotelu. Šance byla pryč. Vrah byl vzteky bez sebe. Strhnul si kápi z hlavy a vztekle zavrčel: "Krisoffe, Berthe, kde jste, já vám oběma zakroutím krky." Najednou letěl vduchem a bolestivě dopadl na záda. Než stačil sáhnout po své dýce útočník mu seděl na hrudi s čepeli úzkého nože opřenou o jeho krk. Útočnice. Last mluvila tiše ale ledově věcně. "Kristoff a Berth jsou pryč, za jak dlouho se k ním přidáš záleží na tobě. Kdo vás poslal?" Aby podpořila svou otázku tak jen tak lehkým pohybem druhé ruky probodla vrahovi bok dýkou. "Wrynn, král Wrynn, ouuuuuu" Amatér, pomyslela si Last. Sklonila se těsně k vrahovu uchu jako by se bála že v ji v prázdné tmavé uličce někdo uslyší. "Ta je moje." Vrah si nebyl jistý jak to myslí, ale neměl moc času o tom přemýšlet, úzká čepel mu projela hrdlem. "Začíná to být zajímavé." Lastkriss se s temným úsměvem vytratila do stínů.
Chcete si povídat o World of Warcraft? Připojte se na náš Discord. Rádi vás uvidíme.