Vlastizrádce

• Hanzik
• 22.09.2009
• Fan Fiction

„Jak to vypadá?“zeptal jsem se když jsme dorazili. Byli jsme opravdu zvláštní skupina. Ostřílený válečník, královský poradce a vyšetřovatel, mladý mág Aroth, který nedávno ukončil studium a krásná Mia, která byla nejlepší lovkyní jakou Stormwind kdy viděl. A abych nezapomněl taky dva podivíni, kteří se k nám vnutili zhruba v polovině cesty sem. Jeden byl starý a choval se jako učitel k tomu druhému, o hodně mladšímu. Celou cestu nemluvili, neřekli svá jména, povolání, odkud a kam jedou, nesundali si pláště …nic. Ale prosili nás aby mohli s námi, takže jsme je vzali. Ať už cestovali kamkoli, my jsme byli na místě. „Alterac Valley“ pomyslel jsem si. „Na tomhle místě nikdy nebude mír“. „Nic se neděje. Drží linie. Neútočí. “Informoval mě důstojník. „Měl byste se hlásit u velitele.“vložil se do hovoru vojín, držící s důstojníkem službu. „Ano, to asi ano, kde je Vrchní maršál Jjurajj?“

„Ehm“odkašlal si důstojník nervózně „Vrchní maršál Jjurajj byl zavražděn.“Stalo se to při nočním útoku, linie jsme neprorazili a tak byl volán ústup.“Začal důstojník a chtěl pokračovat, ale vojín mu skočil do řeči „A když už jsme byli skoro u pevnosti tak se najednou objevila oslňující záře, která nás všechny obklopila. Nic jsme neviděli a když ustala všichni jsme byli na místech pouze vrchní maršál ležel na zemi mrtev.“ „Vojíne!“ zařval důstojník, na kterém bylo vidět, že čekal pouze na to, až vojín skončí, aby neztropil trapnou situaci před nově příchozími. „Byl jsem ochoten akceptovat to že jste mi do řeči skočil jednou, ale to co zde předvádíte je neúnosné! “pokračoval „Běžte na ubytovnu, a běda vám jestli tu do pěti minut nebude náhrada za vás.“ „Ano, pane. “řekl vojín naučeně a odešel. „Omluvte chování toho mladého vojína.“ „Nic se nestalo.“ Ujistil jsem toho viditelně nervózního důstojníka. Zjevně byl upozorněn aby se k královskému poradci choval co nejlépe. „Ach ano, abych nezapomněl, novým velitelem je kněz, nevím jestli ji znáte, je to patriarcha Maldoom.“

„Maldoom? Toho neznám. “ujistil jsem důstojníka. „Zaveďte mě k němu.“ a snažil jsem se to říci, jako že poroučím. Bylo opravdu legrační pozorovat jak se důstojník rozhoduje, jestli opustit stanoviště nebo odmítnout rozkaz i když jsem nebyl jeho nadřízený. „Jistě, pojďte zamnou.“ řekl důstojník ze kterého tekl pot po litrech. Maldoom se ukázal být laskavým a vlídným a i když se to nezdálo nebyl pyšný. A to bylo na nočního elfa opravdu co říct. „Vítejte, stráže mi řekly že přicházíte.“ uvítal nás. „Je nám líto co se stalo Jjurajjovi, znal jsem ho, a je to pro Alianci opravdu citelná ztráta.“ řekl jsem tichým hlasem. „Ano, ano to je.“ Řekl stroze Maldoom. „Dnes vás nebudu zatěžovat úkoly, stráže vás odvedou na ubytovnu.“ Mávl rukou a stráže odhrnuly koberec, který byl provizorním vchodem do stanu. Zaražen, že jsme byli takhle vyhozeni, jsem se nezmohl na nic jiného než také mávnout rukou a dát tím povel aby mě družina následovala. Náš stan byl na opačném konci tábora.Když jsme vešli dovnitř, všimli jsme si že na poslední posteli sedí onen vojín, s kterým jsme mluvili u vchodu. „Ty tady bydlíš také?“ zeptal jsem se. „Ano“ odpověděl a otočil se k nám zády. „Jak chcete“ řekl jsem si pro sebe. „Odteď už s nikým mluvit nebudu.“ Celý večer byl klid. Žádné útoky, což bylo dobře. „Jdu se projít“ řekl jsem a odešel ze stanu. Měsíc byl v úplňku, stráže seděly kolem ohně, občas nějaká stráž vstala a šla z zkontrolovat nejbližší okolí a hned se zas běžela ohřát. Šel jsem dál a čím dál jsem byl, přemýšlel jsem jestli budu vědět kudy zpět, protože tábor byl opravdu velký. Vešel jsem do uličky mezi dvěma stany. Náhle se svět kolem zdál být podivně tichý. Tichý až na kroky za mými zády. Co se stalo pak se stalo velice rychle. Tasil jsem. „Kdo je tam?“. Oslňující zelená záře. Pustil jsem meč. „Pusť ten meč, ještě někomu ublížíš.“ Byl to ten stařec který s námi šel se svým učedníkem. „Vy? Kdo jste? Co chcete?“ vyhrkl jsem. „Je načase aby ses dozvěděl pravdu“ řekl. „Jsem Moonshire, učedník Cenaria, poté Marfuriona. Byl jsem se svým učedníkem Greentorentem, abych zastavil Maldooma. On už dávno neužívá Svaté magie. Je z něj troska. Žije teď jak bytost která se nemůže rozhodnout mezi nekromancii nebo pouze Temnou magii. Ale Maldoom si vždycky vybral to horší. Kdysi mě nechtíc strčil a já málem spadl z útesu. Říkal jsem že to neudělal schválně, že se nic nestalo, že se o tom nemusí nikdo dovědět, jen ať mi pomůže. Neudělal to. A navíc mě z toho útesu skopl. Kdybych jako druid nezvládl přeměnu v sovu, už bych tady nebyl. Nikomu jsem to neřekl, pouze svému učiteli. Ten mě nyní poslal zastavit Maldooma, který v šílenství Temné magie vyvraždil všechny mágy v tomto táboře, kteří od prvního momentu cítili jeho temnou magii. A poté když vybil mágy zabil i toho posledního který by mohl jeho magii cítit.“ „Jjurajj!“ skočil jsem mu do řeči. „Jjurajj byl paladin, cítil magii, slabě, ale přece.“ „Ano, my co máme s magií něco společného cítíme její užití i na velkou vzdálenost.“ „Co máš v plánu?“zeptal jsem se. „Přepadení? Léčku?“ „Nic, vstoupíme do stanu a zatkneme ho.“ Řekl prostě. „Bude se bránit“opáčil jsem. „Tak“ řekl a zarazil se „ho zabijem“ dořekl. „Vraťme se do stanu“ navrhl. „A znáš cestu?“ zeptal jsem se s úsměvem. „Kde je Aroth?“ zeptal jsem hned jak jsme se vrátili do stanu. „Odešel, říkal že se musí Maldooma na něco zeptat, a ten v kápi šel s ním.“ „Mio, vezmi si luk a pod! Vojíne ty taky! Neptejte se a pojďte! Moonshire!... ale Moonshire už tam nebyl.

Když jsme dorazili do stanu viděli jsme jak Maldoom drží Arotha jako rukojmího a Greentorent leží v bezvědomí u vchodu. Všechny stráže byly mrtvé. Moonshire stál s holí v ruce u vchodu a mířil na Maldooma. „Všechno skončilo, vzdej se!“ „Nikdy se nevzdám! Vždycky sem bojoval až do konce!“ „Sám víš že to není pravda. Ten kluk který nikdy nevzdával předem prohrané souboje umřel před padesáti lety! Když si mě skopl z toho útesu, vzdal si se! Vzdal si se i když by si bojovat nemusel! Neřekl bych to! Neřekl jsem to! A protože už nejsi ten kluk tak ti teď říkám : Vzdej se! A i když si zabil ty kouzelníky! I když si zabil Jjurajje! Bude tvůj trest mírný!“ říkal Moonshire, Maldoomovi. „Nemůžu! Napáchal jsem toho tolik! Nevěřím ti!“ „Vzdej se! Nenuť mě bojovat!“ „Budeš muset“ řekl tiše Maldoom. „En'shu falah-nah“ řekl Moonshire. „Tor ilisar'thera'nal“ opáčil Maldoom. Místnost naplnila záře a křik. Křik kouzel, která byla vyřknuta. Napadlo mě, že jestli Maldoom neblafoval a Aroth byl živý, musí tam teď ležet, uprostřed toho všeho. Musím tam jít. Je to moje povinnost. Sem jeho velitel, musím ho zachránit. Vydal jsem se v mlze kterou kouzla způsobila, k místu kde byl Maldoom s Arothem naposledy. Ještě pár kroků. Začal sem rukama hledat po zemi. Našel jsem! Byl to on. Vzal jsem ho. Všude létala kouzla. Náhle mě zasáhlo. Padl jsem na pravý bok, protože to co mě zasáhlo přišlo zleva. A k mému velkému překvapení to nebylo kouzlo co mě zabilo, byl to šíp. Mia chtěla jako vždy pomoct, ale v mlze střílela naslepo. „Ach, Mio“ vydechl jsem se slzami v očích, plný smutku z toho co přijde. Oči se mi začaly zavírat, ale já se snažil bojovat. Nezavřu je. Nikdy. Nesmím je zavřít. Ne… ….Moonshire vyhrál, ale Maldoom nebyl zabit a co víc, při převozu utekl. A v Alterac Valley nebyl nikdy mír….

---

Naspäť do sekcie Povídky


Chcete si povídat o World of Warcraft? Připojte se na náš Discord. Rádi vás uvidíme.