Zapomenutý bůh 5.-6. kapitola

• Bellatrix
• 13.08.2011
• Fan Fiction

5. kapitola ,,Přišel jste právě včas generále. Vypadá to, že už se probral.“ ,,Jste si jistý? Už jste mě sem kvůli němu dneska volal dvakrát, Melvore.“ ,,Tentokrát jsem si naprosto jistý, generále. Před chvílí dokonce i otevřel oči.“ ,,Výborně. Faywarde! Faywarde! Slyšíte mě?“ Luc opatrně otevřel oči. Před sebou spatřil generála Lordensona a jednoho z mediků, kteří se v Nethergarde starali o raněné. ,,Co… se stalo?“ zakašlal Luc. Generál se k němu naklonil. ,,Doufal jsem, že tohle nám řeknete vy.“ ,,Ještě nemůže tolik mluvit, moc by se unavil.“ upozornil Lordensona medik. ,,Přijďte za ním zítra. To už mu bude daleko lépe. Jestli bude chtít, mohl by se za týden už klidně navléct i do zbroje.“ Generál se zasmál. ,,Přesně takové muže tu teď potřebujeme. Faywarde, dejte se rychle dohromady, přijdu se na vás zítra podívat.“ Luc zase zavřel oči a snažil se vzpomenout, jak se dostal do Nethergarde. Po chvíli toho ale nechal a raději se rozhodl, že si ještě chvíli zdřímne. Druhý den za Lucem generál nepřišel, podle mediků musel obhlídnout okolí pevnosti spolu s nethergardskými mágy. Lordenson však místo sebe poslal milou náhradu, Lucova přítele Frenzella. Frenzell pomohl Lucovi vstát s postele a odvedl ho k lavičce, ze které bylo oknem vidět na celé Nethergarde. Lucovi se při pohledu z okna zdálo, že všichni jsou jaksi neklidní. Nejvíce to bylo vidět na gnómských mázích, kteří rozčíleně pobíhali sem a tam a neustále se o něčem dohadovali. Luc si sednul na lavičku k Frenzellovi. Oba dva chvíli mlčeli, ale Luc měl na jazyku mnoho otázek a tak nakonec promluvil. ,,Jak jsem se dostal sem? Do Nethergarde?“ ,,Možná by bylo dobré napřed vědět, co se stalo s karavanou.“ odvětil Frenzell. ,,Karavana sem nedorazila?“ podivil se Luc. ,,Myslel jsem, že mě přivezli oni.“ ,,Kdepak. O karavaně nevíme vůbec nic. Čekali jsme na ni čtyři dny, potom se Lordenson rozhodl vyslat průzkumnou výpravu, která měla karavanu objevit. Já jsem taky šel, když jsem se to dozvěděl. Po pár dnech jsme tě našli. Ležel jsi skoro uprostřed cesty, nebylo možné tě minout.“ usmál se Frenzell. ,,Ležel jsem na cestě? Ale… naposledy si pamatuju, jak jsem byl někde v travnatém porostu. A ten byl od cesty dost daleko.“ ,,Možná tě někdo našel, nějaký ork nebo draenei, a donesl tě až na cestu, abychom tě snáze našli.“ ,,A co se stalo s ostatními?“ ,,To nikdo neví. Když jsme našli tebe, rozhodli jsme se propátrat okolí. Pročesávali jsme to tam asi dva dny, ale po karavaně nikde ani stopa. Nakonec jsme to vzdali a vrátili jsme se.“ Frenzell se na chvíli odmlčel, ale pokračoval dál. ,,A pak přišel ten problém s mágy…“ ,,Jaký problém?“ ,,Mágové tvrdí, že se tu něco děje s energií. Nic podobného prý nikdy předtím necítili. Lordenson jim nevěří, ale já ano.“ ,,Myslíš si, že sem znovu přichází démoni?“ zeptal se Luc. ,,To ne. To určitě ne, o tom bychom snad něco věděli. Ale někteří mágové říkají…“ Frenzell přešel do tichého šepotu ,,…že to je něco daleko horšího.“ ,,Co?“ zeptal se Luc, ale Frenzell jenom pokrčil rameny. ,,Už musím jít,“ zvedl se posléze z lavičky ,,generál mi přidělil nějaké důležité úkoly.“ ,,Tak se měj.“ Frenzell již byl na odchodu, ale ještě se na Luca otočil a zavolal. ,,I pro tebe má generál jeden úkol. Máš se co nejdřív vyléčit, potřebuje tě v plné zbroji co nejdřív.“ ,,Pokusím se o to.“ řekl Luc a znovu vyhlédl z okna. Nakonec Luc nastoupil do služby už za tři dny. Hned jak se tato zpráva donesla generálu Lordensonovi, dal si Luca k sobě předvolat. ,,Faywarde, už jsi slyšel o tom včerejším útoku?“ zeptal se ho. Luc o žádném útoku ještě neslyšel a tak odmítavě zavrtěl hlavou. ,,Na Nethergarde zaútočili ogrové. Bylo jich asi čtyřicet, možná i víc. Pobili jsme je, ale nadělali v našich řadách velké ztráty.“ ,,Ogrové? Ti na nás ale ještě nikdy nezaútočili.“ překvapilo to Luca. ,,Právě. Je to velmi podivné. Ten útok ani nebyl nijak organizovaný, prostě se jen tak vrhli na naše hradby a mlátili okolo sebe.“ Luc si sice nedokázal představit, že by ogrové někdy dokázali bojovat organizovaně, ale poslouchal generála dál. ,,Prohledali jsme jejich mrtvoly.“ Luc se s odporem otřásl. ,,A naši mágové mi hned začali tvrdit, že s těmi ogry není něco v pořádku. Že z nich také cítí nějakou divnou energii. Víš dobře, že já na tyhle zprávy moc nedám,“ generál přejel pohledem obraz arcimága Thas'ranana, který visel na stěně, ,,ale někdo by to měl raději prozkoumat.“ Luc hned pochopil, že generál myslí jeho. ,,Bohužel ti s sebou nemůžu dát žádný doprovod, protože pevnost trpí nedostatkem bojeschopných mužů. Vezmi si s sebou klidně toho… Frenzella, ale nikoho jiného. Nemůžu teď svými muži jen tak plýtvat a posílat je po okolí. Bylo by to pro ně moc nebezpečné.“ ,,Rozumím, generále.“ zasalutoval Luc a opustil generálovu pracovnu. Když Luc s Frenzellem opouštěli Nethergarde, zahlédli, jak mágové pálí mrtvoly ogrů. ,,Proč jsi mi o tom útoku nic neřekl?“ zeptal se Luc. ,,Myslel jsem, že se o tom dozvíš sám.“ odpověděl Frenzell. ,,Navíc mě jeden z těch ogrů zranil, takže jsem strávil celou noc na ošetřovně.“ ,,Aha.“ hlesl Luc. Oba dva pokračovali tiše v cestě. Frenzell ukázal na oblohu, kde se začala kupit temně rudá mračna. ,,Co myslíš, že je tohle?“ ,,Těžko říct. Ale když z toho nebudou padat pekelníci, tak by to pro nás nemělo být nebezpečné.“ Frenzell se ale na oblohu nepřestal znepokojeně dívat. Proto ho překvapilo, když ho Luc požádal, aby se zastavil. ,,Podívej se támhle.“ ukázal Luc před sebe. Frenzell v dálce uviděl ležící ogří tělo. ,,Myslíš, že je mrtvý?“ ,,Určitě. Ten hnilobný zápach je cítit až sem. Pojďme se na něj podívat.“ Oba došli k ogrově mrtvole. Frenzell se nad ogra naklonil a udělalo se mu tak špatně, že ze sebe během chvilky vyzvrátil celou svoji snídani. Luc byl trochu otrlejší a tak mu pohled na ogrovy vnitřnosti, které kolem těla byly jen tak poházené, nic neudělal. Luc na těle napočítal nejméně dvacet sečných ran, pak už počítat raději přestal. ,,Ať už mu to udělalo cokoliv, musel ten ogr dost trpět.“ řekl si. Frenzell se mezitím pobledlý vrátil a nyní prohledával ogrovu koženou tašku. Nakonec vytáhl kus papíru, na kterém byly neznámé znaky. ,,Co to je?“ podíval se Luc. ,,Nevím. Vypadá to jako nějaký dopis. Podívej se na ty symboly.“ ukazoval Frenzell. ,,Dokážeš to rozluštit?“ zeptal se Luc. ,,Já? Zbláznil si se? Já určitě ne. Nejsem přece ogr.“ odvětil Frenzell. ,,Pro jistotu ho vezmeme s sebou. Třeba to někdo v Nethergarde bude schopný rozluštit.“ Luc vzal dopis a strčil ho do svého brnění. Najednou za sebou uslyšel žuchnutí. Luc se otočil, připravený na útok, ale pak uviděl na zemi ležícího Frenzella. ,,Asi zase omdlel. Možná bychom měli jít od toho ogra dál.“ pomyslel se Luc. ,,Už jsi v pořádku?“ zeptal se Luc Frenzella, když ho vzkřísil a postavil na nohy. ,,Ano. Akorát mě… mě docela dost bolí hlava.“ postěžoval si Frenzell. ,,To bude asi ještě z té včerejší bitvy. Ten ogr měl dost velkou sílu.“ ,,Jestli chceš, vrátíme se…“ ,,Ne!“ zakřičel Frenzell a Luc se svého kamaráda až lekl. ,,Ah, promiň.“ řekl Frenzell už zase tišeji. ,,Půjdeme dál. Ta ogří vesnice už je stejně jenom kousek cesty odsud.“ ,,Jak myslíš.“ řekl Luc. ,,Ale kdybys zase cítil, že na tebe jde slabost…“ Frenzell už ho ale neposlouchal a pokračoval v cestě. Když se Luc a Frenzell přiblížili k ogří vesnici, již zdálky spatřili mohutný oheň, který zachvátil všechny budovy. Luc se k vesnici rychle rozběhl, zatímco Frenzell neustále pochodoval svým pomalým tempem. Hlava ho bolela čím dál tím víc a taky se mu zdálo, že začíná mít halucinace, ale nechtěl, aby to na něm Luc nějak poznal. Vztekle kopl do země, čímž kolem sebe rozvířil prach, a poté si sedl na jeden špičatý kámen. ,,Na chvíli si tu odpočinu.“ rozhodl se. Luc proběhl celou hořící vesnici, ale nikde nenašel žádné živé nebo mrtvé ogry. ,,Tohle je velice podivné.“ zamumlal a chystal si na chvíli sednout, když za sebou uslyšel tiché křupnutí větvičky. Luc se rychle otočil a nastavil před sebe štít. Uslyšel, jak do něj silně narazila nějaká kovová zbraň a plech štítu se trochu prohnul. Luc rychle šáhl po meči, odhodil štít a podíval se na svého protivníka. Překvapením ale meč zase upustil. ,,Frenzelle! Co to děláš?“ Frenzell se po Lucovi znovu rozmáchl mečem a Luc se mu jen tak tak vyhnul. ,,Frenzelle! Slyšíš mě?“ zakřičel Luc, ale Frenzell nijak nereagoval. Místo toho se znovu rozmáchl mečem a zasáhl Luca do levé nohy. Luc rychle vytáhl z opasku dýku a pevně ji uchopil. ,,Chceš boj,“ zašeptal ,,máš ho mít.“ Frenzell neustále pokračoval ve výpadech a Luc před ním neustále ustupoval. Brzy mu došlo, že v boji na otevřeném prostranství Frenzella jen tak nepřemůže. Musí na to nějak jinak. Luc vběhl do jedné hořící ogří budovy a Frenzell ho následoval. ,,Musím najít nějakou zbraň. Rychle.“ Lucovi padl pohled na malý ogří kyj, který pravděpodobně používal nějaký mladý ogr. ,,To je ono.“ Luc před sebou najednou spatřil Frenzella, který k němu stál zády. ,,Frenzelle, tady!“ upozornil na sebe Luc. Když se Frenzell otočil, Luc již byl připraven a jeho kyj vyrazil Frenzellovi meč z ruky. Druhá rána kyjem pak Frenzella srazila na zem. Luc sebral ze země Frenzellův meč a stoupnul si s ním nad svého ležícího přítele. ,,Co se to s tebou stalo, Frenzelle?“ zeptal se Luc, ale ten na Luca jenom bezmocně hleděl a neodpovídal. ,,Slyšíš mě vůbec?“ zakřičel Luc, ale Frenzell stále neodpovídal. Luc si všiml, že plameny se už blíží k východu z budovy. Luc se znovu podíval na Frenzella. ,,Promiň.“ napřáhl meč ,,Musíš mi to odpustit.“ S těmito slovy Luc švihnul mečem a Frenzellova hlava, kterou usekl, se odkutálela do sálajících plamenů. Luc vyběhl z hořící budovy. Běžel tak dlouho, dokud nevyběhl z vesnice. Potom odhodil meč, sundal si helmu a klesl na zem. ,,Frenzelle. Frenzelle!“ Z jeho očí kanuly slzy, které se rychle vsakovaly do vyprahlé půdy. Jeho tělo se otřásalo mohutnými vzlyky, které přerušovaly i zvuk hroutících se ogřích budov. Když Luc po dlouhé době vstal a otřel si slzící oči, všiml si dvou podivných tvorů, kteří ho zdálky pozorovali. Luc nikdy předtím takové tvory neviděl. Vypadali trochu jako modří démoni. Luc si všiml, že mají místo rukou chapadla a místo tváře nějaké podivné výběžky. Když si tvorové všimli, že je Luc pozoruje, podívali se na sebe a rozeběhli se pryč. Luc si nasadil helmu, popadl svůj meč a rozeběhl se za nimi. 6. kapitola Uplynuly již dva dny od chvíle, kdy Garg opustil Fel'zerulovu skupinu. A stále ještě se mu nepodařilo dostat do Stonardu. Když Garg Fel'zerula opouštěl, ukázal mu warlock směr, kterým má jít a Garg si byl jistý, že ten směr opravdu dodržoval. O to větší pak bylo jeho překvapení, když se místo ve Stonardu objevil na mořském pobřeží. Gargovi bylo jasné, že celou cestu šel špatným směrem a bude se muset vrátit. Potom si však všiml malé jeskyně. Protože od jeho útěku neustále pršelo a nevypadalo to, že by déšť v příštích hodinách ustal, rozhodl se, že si v jeskyni rozdělá oheň a trochu se před další cestou prospí. Když ale přišel k jeskyni, všiml si, že se v ní ukrývá několik murloků. Garg vytasil palici a připravil se k boji, ale vypadalo to, že murloci si ho vůbec nevšímají. Nebo to alespoň nedávali najevo. Garga to překvapilo, neboť murloci z Misty Reedského pobřeží měli v minulosti s Hordou velké problémy a každý návštěvník písečné pláže musel dříve nebo později počítat s jejich útokem. Jeden z nejstatnějších murloků se náhle od skupiny oddělil a zamířil ke Gargovi. Garg palici pevně sevřel a zaujal bojové postavení, ale vtom se stalo něco nečekaného. Murlok se zastavil asi tři kroky před Gargem, odhodil svoji primitivní zbraň a se skřekem ukázal na jeskyni. Garg chvilku stál a murloka pozoroval; potom schoval svoji palici a pomalu se za murlokem vydal. Když Garg vešel do jeskyně, murlok, který ho doprovázel, ze sebe vydal další skřeky a všichni ostatní murloci se rozestoupili. Garg na zemi spatřil těžce zraněného murloka. Vypadalo to, že ostatní mají tohoto murloka ve velké úctě, protože byl obklopen různými mušlemi, perlami a drobnými šperky. Garg si pomyslel, že to budě pravděpodobně murločí šaman. Jeden z murloků zaskřehotal a ukázal Gargovi murlokovo zranění. Garg se podíval pozorněji. Murlok měl na břichu hluboké řezné rány, byl zázrak, že vůbec žil. Pak také měl škrábance na všech končetinách, ty ale nevypadaly nijak vážně. Garg si byl jistý, že tento murlok byl napaden stejnými tvory, kteří napadli i Fel'zerulovu skupinu. ,,Proboha. To je opravdu strašné.“ Uslyšel za sebou murločí skřeky. Vypadalo to, že murloci jsou netrpěliví a chtějí, aby Garg pomohl jejich šamanovi hned. Garg se postavil, zavřel oči a pak seslal na murloka jedno ze svých léčivých kouzel. Když pak znovu otevřel oči, uviděl, že menší škrábance se sice zacelily, ale rány na břiše byly pořád stejné. Ostatní murloci se na Garga s obavami obrátili. ,,Jsem teď příliš slabý.“ namítl Garg ,,Musím si chvíli odpočinout.“ Vypadalo to ale, že murloci ho neposlouchají. V rukách jednoho z murloků se objevil klacek, kterým teď před Gargem výhružně mával. Garg věděl, že proti murlokům by teď v boji neměl šanci. Znovu se tedy obrátil k šamanovi, zavřel oči a pokusil se seslat to nejsilnější léčivé kouzlo, jaké vůbec mohl. Vypadalo to, že rány na břiše se zacelují, ale Gargovi rychle mizely zbývající síly. Netrvalo dlouho a s vyčerpáním se sesul k zemi. Když se probudil, uviděl, že v jeskyni už plápolá oheň. S překvapením se rozhlédl kolem sebe. Murloci seděli u ohně a opékali ryby, Garg však hledal murločího šamana. Spatřil ho, jak sedí v čele murloků, naprosto zdráv. Garg si oddychl. Tenhle úkol zvládnul na jedničku. Šaman murloků na Garga ukázal, něco zaskřehotal a všichni murloci se na Garga otočili. Garg se podíval na murločího šamana. Ten se zvedl od ohně, přišel k němu a podával mu syrovou rybu. Garg znamení pochopil a přisedl si k ohni. A za chvíli už se, pozorován všemi murloky, ládoval opečenou rybou. Garg nakonec murloky po několika hodinách opustil. Snažil se murločího šamana přesvědčit, aby murloci opustili jeskyni a šli s ním do Stonardu, ale murlok to odmítl. Dal však Gargovi na cestu zásobu ryb a také malý amulet. Garg nevěděl přesně, k čemu je ten amulet dobrý, ale bylo vidět, že murlok se s ním loučí jen velmi nerad. Garg murlokovi poděkoval za dary a sám mu dal nějaké tretky, které při sobě měl. Potom se oba rozloučili a Garg se znovu vydal na cestu skrz temnou bažinu. Garg už si myslel, že se znovu ztratil, když před sebou spatřil plápolat oheň. ,,Stonard.“ mihlo se mu hlavou. Netrvalo dlouho, než konečně našel osvětlenou cestu, ze které již byl Stonard jasně vidět. Překvapilo ho, že nevidí v okolí žádné stráže. Došlo mu, že něco bude asi v nepořádku a rychle do Stonardu vběhl. Ihned zamířil k budově, kde předtím byl s Fel'zerulem a ostatními warlocky. Dveře však byly zavřené a Garg je nemohl otevřít. Vypadalo to, že jsou zabarikádované zevnitř. Garg ustoupil a vykouzlil mohutný blesk, který dveře rozrazil. Pak vběhl do budovy, ale náhle ho zachvátila slabost a sesunul se s kašlem k zemi. Poznal, že na něj někdo zaútočil pomocí temné magie. Rychle na sebe použil léčivé kouzlo a otočil se, aby si mohl protivníka prohlédnout. S překvapením za sebou uviděl krvavou elfku, kterou mu Fel'zerul představoval. Ta právě vykouzlila ohnivou kouli, která prolétla těsně vedle něj a narazila do jedné police s knihami. ,,Cersei!“ vzpomněl si Garg na její jméno. ,,Počkej!“ Cersei přerušila své další kouzlo a teď sledovala, co se Garg chystá udělat. ,,Proč jsi na mě zaútočila? Co se tady děje?“ zeptal se jí. Cersei promluvila vystrašeným hlasem. ,,Myslela jsem… že tě to posedlo jako jeho...“ ukázala prstem do kouta místností, kde Garg spatřil mrtvolu alchymisty Rogvara, která v ruce svírala zakrvácenou sekeru ,,…a další ve vesnici.“ ,,Co je posedlo?“ ,,Nevím. Najednou mezi sebou začali všichni bojovat. Byli jako šílení. Ať to bylo cokoliv, na mě to nijak nepůsobilo. Kdyby na mě Rogvar nezaútočil…“ ,,Myslíš si, že tu můžou být ještě další jako ty? Kteří si uchovali čistou mysl?“ Cersei chvilku přemýšlela. ,,Je…je to možné. Ještě předtím, než jsi přišel, jsem slyšela zvenčí nějaký hluk.“ Cersei vyšla ze dveří a ukázala na další budovy. ,,Možná se v nich ještě někdo ukrývá. Měli bychom to spolu prozkoumat.“ usmála se na Garga. Na to, že ho ještě před minutou chtěla zabít, si ho teď docela oblíbila. Garg vyšel z budovy a zamířil do středu Stonardu. Cestou musel překročit několik orkských mrtvol. Jedna z nich byla spálená na uhel. ,,No… možná jsem jich zabila víc než jen jednoho.“ řekla provinile Cersei, když se na ni Garg otočil. ,,Ale bylo to v sebeobraně, přísahám.“ Garg si stoupnul tak, aby viděl na všechny stonardské budovy. Cersei si stoupla vedle něho. ,,Je tu někdo?“ zakřičel Garg. Chvíli čekal, ale z budov nepřicházela žádná odpověď. ,,Možná na to jdeš špatně. Nech to na mně.“ navrhla Cersei, ale Garg s jejím návrhem nesouhlasil. ,,Jmenuji se Garg.“ pokračoval. ,,Jsem šaman. Přišel jsem do města, abych vás varoval před útokem, který Stonard nejspíš čeká.“ ,,Cože?“ vyjekla Cersei. ,,Útok?“ Garg ale pokračoval dál. ,,Jestli tu někdo je, tak vyjděte ven a opusťte město se mnou. Jinak tu všichni zemřete.“ ,,Vymýšlíš si, že jo?“ upřela na něj Cersei oči. ,,Kdepak. Je to pravda.“ zašeptal Garg ,,Celá moje skupina, se kterou jsem šel do chrámu Atal'Hakkar byla napadena. Fel'zerul mě sem poslal, abych všechny varoval. Myslel si, že Stonardu taky hrozí nebezpečí.“ ,,Očividně měl pravdu.“ podotkla Cersei. ,,Pšt.“ okřikl ji Garg. ,,Zdá se mi, že jsem něco zaslechl.“ Dveře jedné z budov se otevřely a ven vyšli tři orkové. ,,Ten vlevo je Malosh.“ ukazovala Cersei ,,docela dobrý válečník. Ten s páskou přes oko je Grimnal, prodával tady zbroj. A ten třetí tady trénoval lovce. Jmenuje se Ogromm.“ Orkové došli až ke Gargovi a Cersei. ,,Víc už vás není?“ zeptal se Garg. ,,Bylo nás v té budově asi deset, ale všichni ostatní zešíleli.“ odpověděl Malosh. ,,Museli jsme je zabít, jinak bychom nepřežili.“ přidal se Ogromm. ,,Podívejte se, na rozhovor teď nemáme moc času.“ Garg orkům pověděl o cestě do chrámu a o přepadení jeho skupiny. ,,Nemůžeme ve Stonardu zůstat. Brzy to tu nebude tak bezpečné.“ ,,A kam máme podle tebe jít?“ zeptal se Ogromm. ,,Je tu jen jediná možnost. Musíme jít do Nethergarde a požádat o pomoc Alianci.“ navrhl Garg. ,,Heh.“ zasmál se Grimnal. ,,Myslíš si, že po Angratharu se k nám budou chovat stejně jako doteď? Budeme rádi, když nás hned na potkání nezastřelí.“ ,,Jsme přece orkové.“ dodal Ogromm ,,Nemůžeme jít do Nethergarde, kdy se nám zlíbí.“ ,,A co teda chcete dělat? Tady zůstat nemůžete!“ připomněl jim Garg. Všichni tři orkové se rozpačitě podrbali na hlavě. Cersei to připadalo roztomilé a měla co dělat, aby se nezačala smát, ale Garga to rozzuřilo. ,,Já odcházím. Jestli chcete jít se mnou, pojďte. Jestli nechcete, klidně si tu zůstaňte.“ Garg se obrátil k západní bráně a pomalu se k ní vydal. Cersei chvilku pozorovala bezradné orky, ale pak se vydala za Gargem. Orkové na sebe chvíli znepokojeně koukali. ,,Neměli bychom toho šamana nechat jít samotného.“ hlesl nakonec Grimnal. ,,Máš pravdu. Ještě se mu něco stane.“ přitakal Ogromm. ,,Měli bychom jít s ním.“ dodal Malosh. Všichni tři orkové se otočili k bráně a pak se rozeběhli za Gargem. <--- späť na 3. a 4. časť | | pokračovať na 7. časť --->

---

Späť do sekcie Povídky


Chcete si povídat o World of Warcraft? Připojte se na náš Discord. Rádi vás uvidíme.