Apokalypsa - I.

• Saltrox
• 01.09.2013
• Fan Fiction

*Vstávej* *Vstávej, probuď se* Hluboký hlas promlouval z hůry. *Vstávej, procitni. Svět tě potřebuje. My tě potřebujeme* ,,Vstávej!!!" Pomalu otevřel oči, ale to na jeho obličeji přistála další rána. ,,Vstávej! Co děláš v lesích Ashenvalských?!" Ignoroval křik, ale stále ho bolely tváře. ,,No?!" Slyšel hlas ve svých uších. ,,Dost, dost! Jsem vzhůru!" Při těch slovech se ohnal rukou. Na znavených rukou se mu povedlo postavit se na nohy. Rozhlédl se kolem sebe. Všude zeleň, stromy svítily čerstvým listím. Voněla tráva, vzduch byl nasycen svěžestí. Havran letál v korunách. Ten havran. Jeho černé oči se upíraly na muže, jež byl v lesích tak nesvůj. Stále kroužil kolem a kolem. Na jeho bocích se zřely podivné značky. Náhle změnil směr letu a vrhnul se vstříc nové oběti. Muž se s křikem obrátil a utíkal. Skončil na zemi rychleji než poryv větru odkloní výstřel. Statný strom mu stál v cestě. Otočil se na záda a díval se smrti do očí, tomu temnému havranu. Jeho tělo však proklál šíp. Na ležícího muže se místo zvířete sneslo tělo Nočního Elfa. ,,Další bratr mrtev..." Ozval se ženský hlas, avšak její tvář vidět nebylo. Elf bez života byl odvalen a Anthon pohlédl svojí zachránkyni do očí. Byla to nádherná Elfka. Její dlouhé zelené vlasy zklouzávaly na její ramena, krytá fialovými nárameníky se stříbrnými ornamenty. Tělo... Měla nádherné tělo, které chránilo stejně zdobené brnění. Celá její výstroj byla naprosto stejná. Její ruce. Levá, která svírala luk velký téměř jako ona sama, byla chráněna stejně zbarvenou rukavicí. Avšak pravá snášela jedinou vadu na její kráse. Chyběl zde malíček a prsteník, a proto nejspíš neměla rukavice svůj pár. Jinak její pleť, její stříbřité oči dívající se skrz ještě lesklejší stříbrnou helmici... Celý vzhled doplňoval obrovský toulec připevněný na zádech. Byla překrásná. ,,Přestaň se tak zasněně dívat, než skončíš stejně jako ten Druid." ,,Kde to vlastně jsem?” Podivil se muž. ,,A kde tu seženu nějaké pivo?” Zelenovlasá elfka mu věnovala ostrý, téměř zabijácký pohled. ,,U Elune, odkud si?! Svět se bouří v chaosu, a ty teď, tady, na území patřící Nočním Elfům, myslíš na to vaše lidské pití!” Po pár nádeších se však uklidnila. ,,Jsi v lesích Ashenvale.” Muž zřejmě netušil, kde se vůbec nachází, ale bylo mu to jedno. Zrakem stále sledoval ladné křivky jeho společnice. ,,A mohu znát tvoje jméno, krasavice?” Zadíval se člověk tím samým zalíbeným pohledem. Kaldorei opět stočila hlavu s očima lovce, který má před očima svoji kořist. ,,Spíš bych měla znát tvoje jméno, člověče. Ale já jsem Milmadith.” ,,Anthon.” ,,Co tady děláš, Anthone? Jsme sice pořád spojenci, ale lidé se v našich lesích už dlouhá léta neukázali.” ,,Pořád? Cožpak se během noci Aliance rozpadla?” Milmadith se zarazila v pohybu. ,,Nevím, co tady děláš, ani odkud si se vzal, ale Aliance se rozpadla před třiceti lety!” ,,Cože? Proč? A kdo... Kdo nás bude chránit před Hordou?” Stříbrné oči se zajiskřily vztekem. ,,A dost! Nemám náladu ani čas tu s tebou takhle diskutovat! Jdeme okamžitě do Darnassusu!” ,,Do vašeho hlavního města?” Elfka jen povzdechla, a ohnala se pěstí po Anthonově obličeji. Probudil se opět s pocitem svěží trávy pod ním. Když ale otevřel oči, byl úplně jinde. Rozhlédl se kolem sebe. Přímo před obličejem mu stál strom, ale tenhle měl dvě zářící žluté oči a ústa. ,,Áááááá! Co to je?! Co to má být?! Ten strom mě chce určitě zabít!” Zelenovlasá Elfka na něj namířila šíp. ,,Uklidni se! Je to jen náš stromový strážce.” Anthon se párkrát hluboce nadechnul. Za tím oživlým stromem, jenž už radši odešel stranou, stály dvě Elfské strážkyně. Až odtamtuď byl slyšet jejich posměch mířený na něj. ,,Sestry, nesmějte se mu.” Pousmála se Milmadith. ,,Je to sice malý lidský chudáček, ale musím ho dovést za Shandris. Mohli by jste jí to oznámit?” Při vysloveném jméně se strážkyně otočily, a po poslední větě obě zasalutovali a odběhli někam dál do města. ,,Nejsem žádný chudáček...” Řekl pomalu při vstávání ze země. ,,Je to na tobě vidět.” Pousmála se. Anthon se jenom nevzhledně ušklíbl. ,,...a nemusela si mi dělat takovýho monokla.” Rukou si při těch slovech promnul bolavé oko. ,,Ale musela. Ty by si měl spoustu otázek, a v tomhle případě bych ti je měla klást já." ,,Shandris je připravená váš přijmout." Oznámila přicházející strážná, a neubránila se mírnému úsměvu při pohledu na Anthona. Ten jen zavrtěl hlavou a vydal se za svou průvodkyní. Anthon nikdy v Darnassusu nebyl, ale musel i při svém průměrném vkusu pro architekturu uznat, že město je to pěkné. Určitě by si v něm zvykl žít. Průzračná voda, všude stromy, svěží zeleň. Jen mu chybělo pivo. Pamatoval si, že včera se příšerně opil při oslavě vítězství nad Hellscreamem. Nikdy se o Orky moc nezajímal, stačilo mu vědět, že nějaký umřel. Ale přesto měl chuť se opět napít, a ani hlava ho nebolela. Nad takovými věcmi však neměl čas přemýšlet, protože vstoupil do obrovské kamenné budovy, kterou mu Milmadith představila jako Chrám měsíce. ,,Až přistoupíš před Shandris, pokloníš se. Je ti to jasné?" Anthon neměl ani čas odpovědět, neboť se hned po výstupu schodů ocitli v menším sále, na jehož konci bylo něco, co by dokázal pojmenovat trůnem, a v něm seděla Elfka s majestátním výrazem. ,,Velitelko!" Promluvila hlasitě a zasalutovala. ,,Á, Milmadith. Vidím, že si se vrátila z Ashenvale. A koho to s sebou přívádíš?" Ocitl se pod pohledem té v křesle, a stál jako opařený. Hned na to ucítil prudkou bolest v holeni. ,,Pokloň se!" Sykla na něj tiše zelenovlasá. Jakoby se právě probral pod kýblem studené vody, předvedl téměř předpisovou poklonu. ,,Notak, nech našeho hosta. Já jsem Shandris Feathermoon, dočasná velitelka sil Nočních Elfů, a vládkyně Darnassusu." ,,Dočasná...?" Zarazila se trochu Milmadith Vládkyně jí věnovala ostrý pohled, a pak opět stočila hlavu k muži. ,,Jak se jmenuješ ty?" ,,Anthon. Anthon Ravenflock." ,,Těší mě, Anthone Ravenflocku." Zvedla se a podívala se z okna. ,,Co tě sem přivádí?" ,,Já... sám nevím. Moc si toho nepamatuji." Shandris zvedla jedno obočí a podívala se mu do očí. ,,A co si tedy pamatuješ?" ,,Včera... Jsem se pořádně opil..." Jeho průvodkyně si nemohla odpustit mírný posměšek. ,,Slavili jsme, že ten Ork... Garrosh Hellscream se myslím jmenoval, byl svržen." Milmadith při těch slovech překvapeně otevřela ústa. ,,Hellscream? Ale ten..." Shandris jí zastavila pokynutím ruky. ,,Pokračuj." ,,V Goldshiru jsme toho hodně propili. Pak jsem usnul pod stolem v krčmě, a probudil se vedle téhle Elfky." Ukázal na zelenovlasou. Obě dvě Elfky po tomto proslovu tiše mlčely. ,,Děje se snad něco?" Divil se. Shandris se k němu přiblížila, a když k němu stála tak na metr, řekla: ,,Nevím, odkud jsi, ale Garrosh Hellscream byl zabit před třiceti lety. Během těch let, které ty máš nějakým způsobem za jedinou noc, se svět proměnil v apokalypsu..."
Chcete si povídat o World of Warcraft? Připojte se na náš Discord. Rádi vás uvidíme.