Blood of Our Fathers, 8. kapitola

• Bellatrix
• 30.06.2012
• Oficiální literatura

Anduin si otřel slzy. „Už nás nějakou dobu pozorují. Co myslíš, že jsou zač?“ „Nejspíš nájemní vrahové,“ přemítal Varian. „Využívají rozptýlení Vzpomínkového dne, kdy budou všichni představitelé Stormwindu společně na veřejnosti. Tak, jaký je tvůj plán?“ Anduin se pokusil nenápadně rozhlédnout. „Zaútočí z východu a pokusí se nám odříznout hlavní průchod. Budeme čelit útoku založenému na síle, ne na úskocích. Pokud se obrátíme zády k východní zdi, uvidíme do všech směrů, odkud by mohl útok přijít.“ Varian se nedokázal ubránit úsměvu. „Působivé. Ty jsi opravdu na všech těch mých únavných lekcích dával pozor.“ „Naučil jsi mě víc, než tušíš, otče.“ Varian přikývl a Anduin se zazubil v odpověď. Mezi oběma proběhlo cosi nevyřčeného, na co nebyla třeba žádná slova. Ticho náhle proťalo zaburácení rachejtlí. Z Údolí hrdinů vystřelily do vzduchu magické střely a rozprskly se nad městem v kaskádě oslňujících barev a tvarů. Závěrečné slavnosti Vzpomínkového dne započaly. Ohňostroj však byl signálem ještě pro něco jiného. Ze skrytu se vynořila skupina nebezpečně vyhlížejících mužů, z nichž každý měl u sebe zbraň a na tváři ponurý výraz vraha připraveného zabíjet. Varian se obrátil ke svému synovi a tu chvíli si téměř užíval. „Zdá se, že se na svoji řeč asi trochu zpozdím.“ Útočníci se blížili; Varian napočítal deset mužů. Žádný problém, pomyslel si Varian, avšak Anduin ukázal směrem dozadu, kde se zpoza stromu vynořil další muž. Už od pohledu to byl jistě velmi mocný kouzelník: jeho temně fialová róba zářila magickými ochranami a kolem jeho sukovité hole kroužily planoucí runy čiré energie. „Tenhle se mi nelíbí,“ řekl Varian a tasil meč. Anduin přikývl a odepjal luk, k němuž následně přiložil šíp. Zatímco se dívali, čaroděj mávl holí a vykreslil ve vzduchu široký zářící ovál; z jeho úst splynula slova vyvolávání. Oblohu prořízla další salva ohňostrojů a útočníci zaútočili na krále a prince. Dunění nad jejich hlavami zcela pohltilo ostré bojové pokřiky vrahů a řinčení jiskřící oceli, a nad stormwindským jezerem zazněly hrdé hlasy otce a syna: „Za Alianci!“ *** Velkolepé sochy lemující most nad Údolím hrdinů vroubil kaleidoskop lidí. Dav s divokým nadšením jásal nad každou další vystřelenou rachejtlí, zatímco exploze se v ozvěně rozléhaly mezi městskými zdmi i kolem vodního příkopu pod nimi. Krejčí, kováři, kuchaři, obchodníci i vojáci stáli bok po boku podél mostu a dál po cestě vedoucí do vesnice Goldshire, kam až oko dohlédlo, uchváceni tou podívanou. Delegace cti stojící na připraveném pódiu však davové nadšení nesdílela. Podle plánu měl nyní král Wrynn pronést svou řeč, ale nebyl nikde k nalezení! Jaina a Mathias Shaw na sebe znepokojeně pohlédli, zatímco polní maršál Afrasiabi stál pod pódiem a mával směrem k davu. Měla to pro něj být velká čest, představit dnes krále Wrynna před jeho projevem. Ale když ohňostroj skončil a stormwindský král nebyl nikde v dohledu, celý obřad se odchýlil od původního plánu, a Afrasiabi neměl rád, když se věci odchýlily od původního plánu. „Zatraceně, kde je?“ vykřikl polní maršál a obrátil se. Všichni na pódiu pokrčili rameny a Afrasiabi vrhl do publika vlažný úsměv, načež dal hlavy dohromady s delegáty i ostatními veliteli; delegace sama byla zmatená a její členové se dohadovali o každé možnosti či eventualitě. Někteří ze šlechticů chtěli, aby obřad pokračoval dál, král nekrál. Ostatní trvali na tom, že musí počkat na svého vůdce, bez ohledu na to, jak dlouho to bude trvat. Generál Jonathan, dostávaje své pověsti taktika, přišel s kompromisem. „Polní maršále; navrhuji, abyste začal s odkládací akcí. Klamte je a klidně i zalžete. Držte se plánu a my se mezitím podíváme po králi.“ Jaina a Mathias souhlasně přikývli. Polnímu maršálovi se však tato nová strategie příliš nezamlouvala. „Já jsem velitel královských armád, generále, žádný pouťový šašek.“ Afrasiabi se zle zamračil, ale odpovědí mu byl pouze sbor zoufalých tváří, z nichž každá ho prosila, aby se obětoval pro skupinu. „Ale já nemám nic připraveného!“ protestoval polní maršál. „Prostě improvizujte. Odveďte jejich pozornost. Zabavte je,“ přišla odpověď. Dav za ním nespokojeně šuměl a Afrasiabi se nakonec s povzdechem vzdal. S nepokojným mumláním se obrátil zpět k davu. „Zatracené ceremonie…“ Nejvyšší velitel stormwindských armád se přinutil k úsměvu, který zastínil dokonce i lesklou mozaiku medailí zdobících jeho brnění, a začal představovat divákům jedno z jeho oblíbených témat – fascinující historii obléhacích taktik. *** Varian Wrynn se pohyboval rychle jako větrný elementál, snaže se za každou cenu ochránit svého syna. V jedné chvíli útočil doleva, máchaje mečem v širokých obloucích, aby zatlačil řadu útočníků zpět; vzápětí zadržel další skupinu, která dorážela na Anduina ze strany. Varianova čepel Shalamayne, smrtelně nebezpečná ve své divokosti, se míhala vzduchem. Kamennou zeď měli za zády a dál se snažili odrazit útočníky, ale i přes urputnou snahu se král a princ nedokázali probojovat ke kouzelníkovi. Čaroděj, stojící v pozadí, něco bezpochyby do Stormwindu přivolával a jeho portál každou vteřinou rostl. Varian se vyhnul útočníkově sekeře a připravil ho jak o zbraň, tak i o paži, která ji držela. Varian se vrhl vpřed ve snaze využít té výhody, ale pokaždé, když se mu podařilo dostat se trochu blíž k mágovi, útočníci využili Varianova strachu o syna a sevřeli se kolem chlapce. Varianovi začalo být jasné, že si s ním jenom pohrávají a čekají na chvíli, kdy portálem něco projde, ačkoli si nedovedl představit, co by to mohlo být. Varian riskl krátký pohled na svého syna a nedokázal potlačit pýchu. Princ neohroženě stál a střílel do vlny útočníků jeden šíp za druhým. Jejich těla se už doslova ježila opeřenými letkami střel, avšak zatím jenom tři vrahové padli. A temná magie pracovala. <- Předchozí | Stránka 8 | Další ->


Chcete si povídat o World of Warcraft? Připojte se na náš Discord. Rádi vás uvidíme.