Death From Above, 5. kapitola

• Bellatrix
• 16.05.2014
• Oficiální literatura

„Šest dní. Je to už šest dní,“ řekl Klaxxi’va Pok. „Doufá ještě někdo z vás, že se zrozenci roje vzpamatují ze své malátnosti a vrátí se do boje?“ „Ne,“ odvětil druhý člen rady. „Ne pokud si nepřejeme znovu jim ukázat císařovnu.“ Nebyl to vážně míněný návrh. Před třemi dny přesvědčili Klaxxi císařovnu, aby se setkala se zrozenci roje tváří v tvář na důkaz toho, že nezemřela, že byla pouze umlčena podivným artefaktem mogu. Tisíce a tisíce zrozenců se shromáždilo u Klaxxi’vess, ale když se objevila, nepoznali ji. Teď, když nebyla schopná promlouvat do jejich myslí, neměla na ně pražádný vliv. Jen na ni prázdně zírali. Jediná dobrá zpráva byla, že zrozenci roje neodešli. Davy mantidů stále prázdně bloumaly kolem Klaxxi’vess. Mohou alespoň posloužit jako živý štít, až dojde k nevyhnutelnému útoku mogu. Nikdo z Klaxxi však nedoufal, že by byli schopní skutečně bojovat. Klaxxi’va Pok přikulhal doprostřed síně. Rána, kterou utrpěl před třemi dny, mu způsobovala mučivou bolest. Zastavil se před širokým, hladkým kusem oválného jantaru, který byl nalezen a přemístěn do Klaxxi’vess teprve před hodinou. Uvnitř spočívala legenda, hrdina mantidů uchovaný pro případ velké pohromy. Paragon*. „Pak je toto naše jediná šance,“ řekl Klaxxi’va Pok bezbarvě. „Plenitel větru by na sebe měl vzít roli Probouzeče**,“ řekl jiný člen rady. Všichni se k němu obrátili. „Víte stejně dobře jako já, jak je neklidný. Není bez užitku, ne jako ti ostatní, ale jeho mysl stále lká nad ztrátou císařovnina hlasu. Přítomnost Paragona by ho mohla probudit z jeho sklíčenosti. „Přiveďte ho sem.“ * * * Ticho přerušil náhlý zvuk. Paragon poprvé za několik staletí otevřel oči. Místo, kde byl uchován, jantarové vejce, se kolem něj hroutilo. Plíce se mu plnily vzduchem. Bolelo to. Mantid se svalil na zem a začal nekontrolovaně dávit. Jantar ho uchovával naživu a jeho tělo se teď bouřilo proti jeho náhlé nepřítomnosti. Nějakou dobu mu trvalo, než nad sebou opět získal kontrolu. Před ním spočívala zásoba mízy stromu kypari a on se na ni lačně vrhl. Cítil, že ho pozoruje mnoho párů očí, přesto však svou hostinu nepřerušil. Byl to projev úcty. Budou předstírat, že si nevšimli toho, jak je slabý. Alespoň prozatím. Pramen jeho síly byl brzy obnoven. Jeho končetiny se třásly, přesto se však přinutil stát. „Slyším volání Klaxxi,“ zachrčel Ninil’ko. „Vrátil jsem se.“ „Ninil’ko Prolévači krve***, cítíš se dobře?“ zeptal se ho jeden z mantidů v místnosti. „Ano,“ odpověděl Ninil’ko potěšeně. Pokud znají jeho jméno, znají také jeho pověst. „Povězte, jaká pohroma vás přiměla mě probudit. Čekám na vaše…“ Zamrkal. Stáli před ním tři mantidi, z nichž dva byli oděni do tradičního oděvu Klaxxi’va. Ani jeden z nich však nebyl jeho Probouzeč, to Ninil’ko poznal. Cítil, že ten třetí mantid, ozbrojený a ve zvláštním brnění… „Ty nejsi Klaxxi. Jak se jmenuješ?“ „Jsem Kil’ruk. Někteří mě nazývají Plenitelem větru.“ Někteří? Copak to není Paragon? přemítal Ninil’ko. Zajímavé. Proč ho Klaxxi vybrali jako mého Probouzeče? „Prolévači krve,“ ozval se jeden z Klaxxi’va. „Potřebujeme tvoji pomoc. Cyklus je v ohrožení.“ Ninil’ko potlačil svoji zvědavost. „Řekněte, co potřebujete.“ „Nižší stvoření zaútočila. Císařovna stojí na pokraji záhuby.“ Pak ji nahraďte jinou. To však Ninil’ko nahlas neřekl. Pokud se na to Klaxxi’va ještě nepřipravili, pak musely existovat nějaké polehčující okolnosti a tato možnost zatím nepřipadala v úvahu. „Napřed musím vidět nepřítelův pohyb, než začnu vymýšlet plán.“ Kil’ruk mírně naklonil hlavu. Vypadal podivně rozrušený, jeho hlas byl však přesto silný. „Mohu tě nést, Prolévači krve. Ukážu ti nepřítele.“ Ninil’ko krátce pohlédl na Klaxxi’va. Oba přikývli. „Pak tedy pojďme, Probouzeči.“ * * * Pouze jedna jediná budova na Gurthanově terase byla dokončena během šesti dnů od doby, kdy byli mantidi zlomeni, přestože otroci dřeli dnem i nocí, aby položili základy a nosné zdi pro tucet dalších budov. Dokončená stavba bude prozatím sloužit pro válečné porady, rozhodl se Gurthan. A až budou mantidi zcela poraženi, bude to dobré místo k přijímání vyslanců jiných klanů, kteří se budou beze vší pochybnosti snažit dosáhnout jeho přízně, když budou veškeré země západně od Hadova hřbetu náhle neobydlené. Fulmin zavedl náčelníka Gurthana dovnitř. „Rád bych vám něco ukázal,“ řekl rádce. Na jižním konci místnosti spočíval neznámý objekt. „Nechal jsem to pro vás připravit, zabralo to několik dnů,“ řekl Fulmin. „Teď je to konečně hotovo.“ Náčelník Gurthan si věc bedlivě prohlédl. Byla to velká bronzem zdobená urna. Jemně se třpytila a také z ní cítil zbytky arkánové energie, jak se vznáší kolem ní jako kouř kolem zápalné tyčinky. „Co to má být?“ „Napadlo mě, že až konečně zabijeme mantidí královnu, budeme potřebovat vhodné místo, kam uložit její pozůstatky,“ vysvětlil Fulmin. Místností se rozlehl náčelníkův hluboký smích. „Obdivuji tvou prozíravost.“ „Ba co více,“ pokračoval rádce, „možná císařovnu ani nebudeme muset zabít, abychom ji učinili bezmocnou.“ „To mi vysvětli.“ „Jednoduchým kouzlem můžeme uzavřít její duši do této urny. Její fyzická podoba zmizí, ale její mysl bude navždy uvězněna. Bude to jako spánek plný nočních můr,“ řekl Fulmin. „A pokud snad některý z mogu zapochybuje o tom, že jste si mantidy skutečně podrobil, bude stačit jen přivolat jejího ducha. Samotná její esence vám bude k službám. Její mysl bude vaší trofejí.“ Náčelník se zašklebil. „Ne. Pokud budou mantidi vědět, že je stále naživu, mohou bojovat za její záchranu. A já jim nehodlám dát šanci, aby ji mohli přivést zpátky.“ „Ah,“ odvětil Fulim s úsměvem, „proto jsem své kouzlo také vytvořil tak, aby nad ním mantidi neměli žádnou moc. Nebudou moci urnu ani poškodit, natož osvobodit duši v jejím nitru.“ „Je to příliš riskantní.“ „Vsadím na to svůj život,“ řekl Fulmin. „Zajměte mantidí královnu. Uvězněte jejího ducha. A pak urnu klidně předhoďte té verbeži. Pokud na ní bude někdo z nich schopen zanechat jediné škrábnutí, vezměte si moji hlavu.“ Náčelník Gurthan se na něj dlouze zadíval. Mogu, který byl ochoten dát svůj život v sázku na úspěch, byla velmi neobvyklá věc, a Gurthan musel přiznat, že představa duše mantidí královny uvězněné jako upomínka na jeho vítězství se mu velmi zamlouvala. „Mám dojem, že jakmile bude vyřešena ta záležitost s mantidy, dostane se ti větší odpovědnosti, Fulmine,“ prohlásil náčelník. „Naučíš mě to kouzlo?“ „Jistě.“ „Pak to udělej. Teď hned.“ Náčelník Gurthan se široce usmál. „Dneškem hodlám s mantidy skoncovat.“ * * * Pohled z výšky byl dechberoucí. Ninil’ko se krčil na Kil’rukových zádech a ten ho vynášel stále výš a výš, až se nakonec ocitli se výšce tisíce kroků. Paragon mlčel a ani Kil’ruk se nesnažil spřádat žádnou konverzaci. Ninil’ko se pouze zaměřoval na pohyb armády mogu. Situace byla bezesporu zoufalá. Klaxxi’va ani trochu nepřeháněli. Pokud nebudou postupovat obezřetně, zaútočí armáda na Klaxxi’vess pravděpodobně už přes západem slunce, a přestože se všude kolem města pohybovali zrozenci roje, od těch se vůči příchozí armádě žádný velký odpor očekávat nedal. Ninil’ko jasně vnímal absenci císařovnina hlasu, ale mnoho to pro něj neznamenalo. Neznal ji. A i kdyby ano, on měl nyní posloužit jinému účelu. Císařovny přicházejí a odcházejí. Ninil’ko poklepal Kil’rukovi na rameno a letec se překvapeně zakymácel, jako by ho Ninil’ko probudil z dřímoty. Zvláštní, pomyslel si Paragon. „Kdo ze zrozenců roje je nejzdatnější v boji, Probouzeči?“ „Já,“ odpověděl letec. To byla první dobrá zpráva, kterou Ninil’ko od svého probuzení slyšel. Záblesky plánu mu tančily v hlavě, přesto však museli čelit ještě mnohým výzvám. „Za mých časů Zeď vůbec neexistovala.“ „Dokážeš ji překonat?“ „To nevím.“ „Pak je císařovna ztracena.“ Kil’rukův hlas byl naplněn zoufalstvím. „To jsem neřekl,“ odpověděl Ninil’ko. „Cyklus musí zůstat zachován za každou cenu.“ „Ale císařovna je ztracena.“ Ninil’ko chvíli mlčel. Mysl Plenitele větru je stále tak nevyspělá. Je stvořením císařovny, ne Klaxxi. Ta myšlenka ho znepokojovala, přesto však vynášela na světlo něco zajímavého. Ninil’kova mysl za tím vyrazila a na okamžik se přestala zabývat starostmi. Střípky zapadaly na svá místa. Ninil’ko pochopil, proč Klaxxi dovolili - možná ho k tomu dokonce přinutili - Pleniteli větru, aby ho probudil. Jantarový kovář již před dlouhou dobou zvažoval myšlenku, že proces oživování Paragona z jeho jantarového snění byl velmi podobný tomu, když císařovna přiváděla na svět své zrozence roje. Byla v tom jistá logika. Uchování v jantaru bylo bolestivé. Být v něm uvězněn bylo jako umírat. Kdo mohl říci, že být přiveden zpět nebylo prostě jen další zrození? Mladí mantidi byli zoufale závislí na císařovně; možná se tvořilo podobné pouto i mezi Paragonem a tím, kdo jej probudil, třebaže takové pouto by bylo jen odleskem slepé loajality zrozenců vůči císařovně. Na té domněnce bylo něco pravdy, uvědomil si Ninil’ko. Dokonce i nyní… Prudce zatřásl hlavou. Plán se mu vynořil v hlavě, jasnější než slunce. Věděl, jak zastavit mogu. Bude však potřebovat, aby se Kil’ruk Plenitel větru plně soustředil na úkol, který před nimi ležel. Nesměl se rozptylovat ztrátou císařovnina hlasu. Zemře tak jako tak, ale předtím musí napáchat co největší škody, pomyslel si Ninil’ko. „Probouzeči, jak dlouho jsi sloužil císařovně?“ „Od doby, kdy jsem přišel na tento svět,“ přišla podrážděná odpověď. „A jak dlouho sloužíš Klaxxi?“ pokračoval Ninil’ko. Kil’ruk neodpověděl a tak Paragon naléhal dál. „Sloužit Klaxxi znamená zachovat cyklus. Zachování cyklu znamená přežití císařovny. Nesloužíš jim snad?“ „Sloužím císařovně,“ odpověděl Kil’ruk. „Víš, v čem spočívá cyklus?“ „Samozřejmě.“ „Vysvětli mi to.“ Kil’ruk otočil hlavu a na Paragona se upřelo letcovo oko. Tohle bylo nebezpečné území, to Ninil’ko věděl. Pokud by snad Plenitel větru došel k názoru, že je Paragon zrádce, nu… byl by to dlouhý pád. Po několika vteřinách Ninil‘ko přerušil ticho. „Znalost cyklu byla obsažena ve tvé mysli již při narození. Víš o něm. Chápeš jeho důležitost. Je to instinkt, který ti pouze nebyl vysvětlen. Není se zač stydět.“ „Pak mi ho vysvětli ty.“ Ninil’ko mu podrobně popsal průběh celého stoletého cyklu. To, jak císařovna vychovává své zrozence. Jak všichni okamžitě spěchají vstříc nižším stvořením, aby prokázali své schopnosti v boji. „Sílíme skrze bitvy. Válka je ten nejlepší učitel,“ řekl. Už nevysvětloval, jak často císařovny umíraly a byly nahrazovány. Když se ho Kil’ruk zeptal, jaká byla císařovna v jeho době, změnil Paragon téma. „Musím ti však říct jednu krutou pravdu o cyklu, a sice tu, že tato císařovna jednoho dne zemře. A ona to ví. Přijímá to. Ani my bychom se toho dne neměli bát.“ Kil’ruk se začal třást. Ninil’ko trpělivě čekal, až záchvěvy odezní, a pak teprve pokračoval. „Proto jsou tu Klaxxi. Aby zajistili pokračování cyklu. Aby se ujistili, že práce, kterou císařovna vykonala, nikdy nezemře.“ „K čemu je cyklus bez císařovny?“ zašeptal Kil’ruk. Jeho křída začala vynechávat a oba mantidi klesli o několik stop, než nad sebou Kil’ruk znovu získal kontrolu. „Válka je ten nejlepší učitel,“ opakoval Ninil’ko. „A nižší stvoření nás toho mohou mnoho naučit.“ Proč Kil’ruk po té větě náhle ztuhl? Ninil’ko cítil, že se mu konečně podařilo získat Kil’rukovu plnou pozornost, a tak naléhavě pokračoval. „S každým cyklem se učíme. O válce, o nich, o nás samých. Sílíme. Měníme se. Zato nižší stvoření se nenaučí ničemu jinému než strachu.“ Ninil’ko cítil Kil’rukův pomalý dech. Letec se pomalu uklidňoval. Konečně mu naslouchal. „Jak dlouho cyklus potrvá?“ zeptal se poté. „Navždy?“ „Ne. Přijde den, kdy už roje nebude třeba,“ odvětil Ninil’ko. „Ale do té doby budou Klaxxi cyklus zachovávat. A postarají se o to, aby současná císařovna - a všechny ostatní, které přijdou po ní - přežila tak dlouho, jak jen to bude možné. Chápeš, co tím chci říct?“ Kil’ruk neodpověděl, Ninil’ko však věděl, že semínko bylo zaseto. Nyní musel počkat, až vzklíčí. „Vraťme se ke Klaxxi,“ řekl Ninil’ko. „Chci jim sdělit svůj plán.“ „Můžeme zvítězit?“ zeptal se Kil’ruk. „Samozřejmě.“ „Jak?“ Ninil’ko ze sebe vydal chraplavý smích. „Tím, že se zachováme tak, jak to nepřítel nebude očekávat. Tak se vyhrává každá bitva.“ <- Předchozí | Stránka 5 | Další ->

---

* Paragon - Zde jsem udělala výjimku ze svého obvyklého pravidla a nechala nepřeložený výraz v originále. Slovo paragon totiž znamená "vzor", "model", "dobrý příklad" a podobně. Žádné z těch slov nemá dostatečnou údernost, aby to anglické označení dokázalo zastupovat, proto jsem jej ponechala v originále. Pokud by někoho napadl nějaký zajímavý překlad, neváhejte se ozvat v komentářích, budu ráda. Termínem Paragon jinak mantidi označují hrdiny, kteří vykonali nějaký velký a hrdinský čin nebo se jinak prokázali. Tito hrdinové byli poté "pohřbeni" do jantaru, aby mohli být po libovolně dlouhé době oživeni a mohly být využity jejich schopnosti či intelekt. Nejlépe by tomu tedy asi odpovídal termín "hrdina" nebo "rek", ale to asi sami cítíte, že není ono. ** Probouzeč - v originále Wakener. Původně jsem to překládala jako "Ten, kerý probouzí", ale později během překladu jsem zjistila, že všude to stejně nepůjde, například když to Ninil'ko používá jako oslovení v pátém pádě. Tam už bylo nutné použít jediné podstatné jméno, a proto jsem nakonec zvolila trochu nepřirozeně znějící "probouzeč". Opět, pokud máte tip na lepší překlad, ráda ho uslyším. *** Prolévač krve - v originále Bloodcaller, tedy něco jako "Ten, který volá po krvi". Jelikož slovo "volač" by opravdu nešlo, zvolila jsem nakonec překlad "Prolévač", protože jsem pevně přesvědčená o tom, že tento mantid získal své přízvisko podle toho, kolik krve prolil, tedy že po ní volal.


Chcete si povídat o World of Warcraft? Připojte se na náš Discord. Rádi vás uvidíme.