Empaticův maturitní den

• Empatic
• 03.08.2010
• Ostatní

…a šel jsem spát. Probudil jsem se jako každý den, díky budíku nastavenému v mobilu v 6:30 hodin ráno. Nervozita se zastavila na nejvyšším možném bodě. Sešel jsem do kuchyně, kde jsem si vzal něco, co vypadalo jako snídaně. Stejně jsem to nesnědl. Vykonal jsem klasickou ranní hygienu a šel se dívat na televizi. Zahájení naší čtyřčlenné skupiny začínalo ve 12:00 hodiny, takže jsem si ještě něco málo zkoušel zopakovat. Bez úspěchu. Hodiny se vlekly, až konečně nastal čas hodit se do gala. S jistou nechutí a stále stejnou nervozitou jsem se oblékl do saka a kontroloval jsem jestli vše mám. Mobil, klíče peněženku. Při každé věci jsem si šáhl na místo, kde ji obvykle nosím. Byly tam, kde mají, tudíž mohu vyrazit. Školu mám zhruba 500 metrů od domu, ale cesta byla nekonečná. Před školou už čekali kámoši, kteří maturovali se mnou. Po pozdravu a větách typu: „Mně se tam tak kur***** nechce“ jsme vstoupili do budovy. Naše třídní učitelka nás přivítala a odkázala nás do učebny číslo čtyři. Když jsme vstoupili do učebny, docela jsem byl překvapený, že vidím ještě lidi z ranní skupiny. Ihned začala kanonáda otázek, jaký to je pocit a tak dál. „Po tý obhajobě ročníkovek to z vás spadne a je to v cajku“ Odpověď za všechny prachy. No, čas se opět vlekl, ranní skupina, ve které s úspěchem odmaturovali všichni, a já pochodoval po třídě, sem tam zabrousil očima do sešitu ze Silničních vozidel, který byl na řadě po obhajobách ročníkových prací. Čas obhajob nastal a my jsme se seřadili podle abecedního seznamu přede dveřmi vedlejší učebny. Třídní učitelka nás uvedla před maturitní komisi. Ten pocit snad nikdy nezapomenu. Srdce mi pumpovalo jako o život a já se začínal třást. Obhajoby probíhaly také podle abecedy, a já jsem byl až třetí na řadě, takže jsem si opakoval připravený text. Na obhajobu jsme měli 5-7 minut. Nastala má chvíle. Připravenou flashkou jsem spustil prezentaci a začal jsem: „Vážená maturitní komise…“ “Promiň, ale musíme tě utnout.“ Cože? Pomyslel jsem si. Vždyť jsem ještě neskončil. Ale to nevadí, co nejrychleji pryč odsud a opakovat si. Ne, neopakoval jsem si, nešlo to. Chodil jsem po třídě sem a tam a povídal jsem si se spolužáky. Ovšem převážná část nervozity opravdu spadla A je to tu… první byl volán na potítko. Odešel a za nekonečné půl hodiny byl volán druhý. První se tedy snaží přesvědčit předsedu komise, že má na maturitu. První se vrátil a na řadu jsem přišel já. Potítko se na mě těšilo… Došel jsem ke stolu a pan učitel asi ráno jedl vtipnou kaši, poněvadž pronesl pro mě již nesmrtelnou větu: „Vyber si otázku kterou znáš, znáš všechny, tak prosím“ A já se usmál… v tu chvíli jsem se usmál. Vybral jsem obálku, otevřel ji a vytáhl si otázku. A kur**. Vždyť tepelný oběhy si nepamatuju. První myšlenky. „TEPELNÉ OBĚHY ZÁŽEHOVÝCH MOTORŮ.“ Tak zněla má otázka. Posadil jsem se zoufale na potítko a říkal si, že je po všem, neodmaturuju. „Takže budu chtít tohle, tohle, tohle a tohle.“ Pan učitel přiklusal s materiálem, který mi zachránil krk. Jakmile položil pomocný materiál, tak jsem věděl, že to nebude tak hrozné. „Tak, Honzo, pojď.“ Už? WTF? Let’s go, man… začal jsem pár chyb bylo, ale po patnácti minutách, které utekly tak rychle jak nikdy, to bylo jedno… měl jsem dobrý pocit. … Dveře se otevřely a nakoukl učitel. „Jestli nezlepšíte svý odpovědi, tak špatně dopadnete.“ Tohle jsem slyšet nepotřeboval, ale nějak jsem věděl, že i tak minimálně dostatečně dostanu. Podobně přibíhala postupně Čeština, Oprava a údržba vozidel, a Angličtina. Ovšem s každým předmětem se nervozita vytrácela a na Anglický jazyk byla úplně pryč, Snad i proto, že v každém předmětu mi učitel dal podklad, kterého jsem se chytl a už to šlo samo. Sám mluvit nebo psát bych nezvládl. Potřeboval jsem „nakopnout“, abych se chytil. … Povystoupil jsem z řady a předseda maturitní komise přečetl mé jméno a následně známky: “Silniční vozidla: Dobrý, Český jazyk a literatura: Dobrý, Oprava a údržba vozidel: Chvalitebný, Anglický jazyk: Chvalitebný, Praxe: Dobrý. Celkový prospěch: Prospěl“ KUR** JOOOOOOOOO. Řval jsem v duchu. Odmaturoval jsem. Dokonce lépe, než jsem sám čekal. Bylo již něco k páté hodině večer. Mamka netrpělivě čekala hovor. „Tak jsem prej odmaturoval“ zněla má slova. Doma jsme si dali panáka, protože škola nebal můj koníček a prospíval jsem většinou jen tak tak. Především za matematiky. No, abych to shrnul. Odmaturoval jsem celkem za 10. Ta nervozita je strašná. Pokud jste s učitelem za dobře, pomůže vám a maturita vám příjde lehká. Ovšem, pokud se trochu snažíte. Maturantům, kteří maturují již po prázdninách přeju hodně štěstí a pokud nechcete dopadnou jako já, který se většinou učil nejvíc na celé čtyři roky o svaťáku jen dopoledne češtinu, a pak hrál betu Starcrafta, na odborné předměty se podíval zběžně dvakrát na konci svaťáku a angličtinu neviděl ani jednou, tak se učte od začátku.
Chcete si povídat o World of Warcraft? Připojte se na náš Discord. Rádi vás uvidíme.