Genn Greymane - Lord of His Pack 8

• Bellatrix
• 20.03.2011
• Oficiální literatura

<- Předchozí | Stránka 8 | Další -> „U Světla, koukněte se na ně. Je jich prostě... prostě moc.“ To, co právě sledoval, Genna děsilo. Měsíční světlo se odráželo od polorozpadlých zbrojí kostlivců pod nimi. Jejich skřeky roznášela ozvěna do dalekého okolí. Nemrtví se pohybovali jako jeden muž s jediným cílem: zdolat zeď. Gilneaští vojáci za zdí drželi svoje pozice a do davu před sebou marně vypouštěli salvu za salvou. Hořící šípy ve tmě vypadaly jako zářící déšť padající mezi útočníky. Ale jakmile se jeden nemrtvý v plamenech zhroutil k zemi, zaujal jeho místo další. „Konec jejich řad je v nedohlednu, pane. Už takhle bojujeme celé dny. Myslím... Myslím, že už to o moc déle nezvládneme. Ani naše velká zeď pod jejich náporem nevydrží.“ Kapitán se div netřásl. Za poslední dny viděl hrůzy, jaké by nikdo vidět neměl, na jaké by nikdo nezapomněl. „Uklidněte se! Jste Gilnean. Kde je vaše hrdost? Samozřejmě, že zeď vydrží, a my to samozřejmě přestojíme také,“ obořil se na něj Genn. Musel ukázat, že je pravý vůdce. Musel být pravým pánem svojí smečky, tlukoucím srdcem Gilneasu. Podíval se na bojiště. Slyšel válečnou vřavu, viděl, jak jeho muži ztrácejí svá dlouho bráněná postavení a ustupují ke zdi. Zajímalo by ho, co by v takové situaci udělal jeho otec. Muselo být nějaké řešení. „Otče, měls... měls mě poslechnout.“ Genn se otočil a nemohl uvěřit svým uším. Liam, jeho vlastní syn, opět zpochybňoval jeho rozhodnutí, přede všemi, teď, když se Genn snažil, seč mohl, aby jim vlil do žil novou naději. „Na to teď není čas, chlapče! Teď ne.“ Gennovy oči zaplály zlostí. Genn se podíval na arcimága, který tam dosud stál zcela v tichosti. Arugal mu byl stále tak trochu záhadou. Ani tady na sobě nedával znát žádné emoce, žádný strach. Jenom svým klidným, vypočítavým pohledem zaujatě pozoroval oživlé mrtvoly pod sebou. Ale takoví jsou už zkrátka lidé, kteří zasvětili svůj život magii. Žádný z těch, které kdy Genn potkal, se nevyznačoval přílišnou empatií. „Mistře čaroději...“ „Ano, můj pane?“ zasípal Arugal chladně, zatímco jeho zrak stále hltal výjev pod ním. „Udělejte to, o čem jsme mluvili. Udělejte to!“ Arugal se zlehka uklonil a jeho oči se rozzářily, jako když dítěti dáte novou hračku. „Jak si přejete, můj pane.“ Odešel a nechal Genna, Liama a kapitána o samotě s děsivými zvuky od zdi – řinčením oceli, řevem nemrtvých, hrůznými výkřiky umírajících vojáků... Na kratičký okamžik se Genn zamyslel nad tím, co právě učinil. Viděl ty vlkodlaky, ty worgeny, které Arugal přivolal. Byly to nebezpečné bestie, a pokud jich bude víc, bude to riziko. Ale zoufalé časy si žádají zoufalá řešení. Možná byly třeba zrůdy, aby mohli porazit zrůdy.[odstavec]Flotila odolávala náporu bouře, mohutné vlny bušily do lodí, ale spojená síla tvrzených prken a ocelových nýtů celého loďstva stále pevně držela dohromady. Každý úder do nějaké lodi pocítila i posádka těch ostatních. Flotila však nepomáhala Záři Elune. Nepomáhala Mie a Tess. Loď, nebo to co z ní zbylo, se pomalu ponořovalo pod hladinu. <- Předchozí | Stránka 8 | Další ->


Chcete si povídat o World of Warcraft? Připojte se na náš Discord. Rádi vás uvidíme.