Rád bych tímto přiblížil hráčům, jak to vlastně bylo s Naxxramasem jako takovým. Byl to opravdu těžký raid, který vyžadoval mnoho zkušeností, skvělé hráče, dokonalou disciplínu nebo to byl nepovedený raid, který se Blizzardu prostě nepovedl?

Otravná čísla

Před The Burning Crusade datadiskem bylo na amerických serverech téměř 900 000 hráčů, kteří měli své postavy na 60. úrovni, což je relativně dobré číslo. Pouze 900 guild na světě dokázalo zabít v Naxxramasu jednoho bosse (je jedno v jakém křídle to bylo). A kolik guild dokázalo kompletně vyčistit Naxxramas, zabít Kel’Thuzada a užívat si celosvětové slávy? 23! Ano, čtete správně. 23 guildám na světě se povedlo zabít poslední bosse. To znamená asi 1000 hráčů, kteří zabili Kel’Thuzada, což je méně než 0.1% všech hráčů, kteří v té době měli 60. úroveň.

Co bylo potřeba pro vstup do Naxxramasu?

V dnešní době jsme zvyklí na to, že jednoduše projdeme portálem a jsme v raidu, ve kterém jsme potřebovali být. Ovšem ve Vanilla WoW (základní hra bez datadisků) a později i v The Burning Crusade bylo potřeba splnit mnoho úkolů, mít potřebnou reputaci a proběhnout několik dungeonů a jiné raidy. Pro vstup do Naxxramasu se musel dokončit úkol The Dread Citadel – Naxxramas, který stál docela balík. Cena byla závislá na reputaci hráče s Argent Dawn. Cena se mohla vyšplhat až na nějakých 500 goldů, což bylo v té době opravdu hodně. V případě, že měl hráč s Argent Dawn reputaci na Exalted, mohl splnit úkol zcela zdarma. Pro dosažení Exalted bylo potřeba zabíjet, zabíjet, zabíjet a zabíjet. Nejlépe ve Stratholme nebo ve Scholomance. Dobrá. Máte hotový úkol, myslíte si, že máte vše potřebné a chystáte se na progress prvního bosse v Naxxramasu. Ovšem máte na to dostatek předmětů, dostatečný gear? Minimální požadavek pro úspěšný vstup (aby člověk něco mohl vůbec zkoušet) byl alespoň Tier 2 nebo Tier 2.5 na drtivé většině hráčů. Měli jste pouze Tier 1? Smůla, musíte zpět do Onyxia’s Lair, Temple of Anh’Qirar pro lepší gear. A teď si představte, že musíte vybavit minimálně 45 schopných lidí, když z bosse padají 3 epické předměty (dobře, někdy 4 nebo 5, když jste měli štěstí). Ke všemu si započtěte šanci na to, že padne předmět pro Shamana / Paladina, který nemůžete použít, protože ho vaše frakce nemá. A víte, co je na tom všem nejsmutnější? Že ani Tier 2.5 nebyl mnohdy dostatečně dobrý na Naxxramas. Jednalo se o ty nejlepší předměty ve hře, a přesto nebyly dobré na začátek raidu, natož na pokoření. K tomu, abyste se alespoň trochu pohnuli z místa, jste potřebovali ještě Resist Gear. V mnoha křídlech bylo potřeba Nature resist gearu, který mohli hráči sehnat například v Anh’Qiraj, ovšem na Naxxramas se musela guilda vybavit také Fire, Shadow a Frost Resistem. To vše zpomalovalo progress celého raidu a není tak divu, že se mnoho guild nedostalo daleko. Poslední, avšak stejně důležitou věcí bylo sehnání potionů, jídla a dalších buffů. Dnes je to jednoduché, skočíte si do AH, koupíte za pár korun 4 flashky, 40 potionů a raid leader sežene stolek pro všechny. Ovšem tak to ve Vanilla WoW nefungovalo. Každý farmil pro sebe. Věci v aukci byly neuvěřitelně drahé, takže na ně dost hráčů nemělo. No a teď si představte, že jste healer a máte farmit. Asi těžko… všechny Tier bonusy přidávají maximálně bonusy pro healing, předměty na DPS většinou nemáte, protože bylo potřeba zaopatřit několik dalších lidí, kteří hrají převážně DPS. Dobře, můžete si přehodit talenty. Za 120 goldů.

Obtížnost trashe a bossů

Začnu tím nejpodstatnějším. Čištění trashe je vždy otravnou částí celého raidu. V Naxxramasu se trash respawnoval každou půl hodinu, což znamenalo například tři solidní pokusy a poté opět čištění, čištění, čištění. A rozhodně to nebylo o tom, že tank vběhne do středu místnosti, jednou bouchne do země a všechny potvory drží. AoE tanking byl v té době těžký, mnohdy nemožný, byla potřeba taktika, resist gear a plánování. Je pravdou, že bossové byly mnohem jednodušší, alespoň co se týče mechanik. Srovnání jakéhokoli bosse s Heroic Garroshem by bylo dnes směšné. Ovšem i přes to byly bossové nepředstavitelně těžcí. Pojďme se podívat na jedno malé srovnání. Anub’rekhan měl jak ve Vanilla WoW, tak ve Wrath of the Lich King stejné kouzla. Jedním z kouzel byl i Locust Swarm. Ve Vanilla WoW způsoboval 1200 damage co 2 sekundy. Ve WotLK způsoboval 1313 – 1687 damage co 2 sekundy. Problém byl ten, že ve Vanilla WoW měli hráči 3500 HP, ve WotLK jich měli 35000! Ano, desetinásobek! Poté se stačí podívat třeba na nesmyslnost třeba souboje The Four Horsemen, kde bylo potřeba mít 8 solidně vybavených tanků. Naprosto nemožné. Jedna guilda měla problém vybavit dostatečně osm tanků, takže se většinou tanci propůjčovali nebo se prostě kradli. The Four Horsemen byl jeden ze soubojů, který dokázal pořádně rozhádat guildu. Pro mnoho guild byl tento souboj stopkou na dlouhé měsíce a některé guildy se přes něj vůbec nedostaly. Podobně to bylo v budoucnu i s Keal’Thasem. Dalším problémem byla velká zátěž na manu. Nejvyšší úrovně kouzel byly šíleně drahé na manu. Nebylo výjimkou, že healeři měli na liště pět úrovní jednoho kouzla. Byla potřeba opravdu velká zásoba potionů, jídla a někdy i využívání „chytré mechaniky“ souboje, kdy se někteří dokázali dostat z boje a mohli se najíst či napít (viz. Hunter a jeho Feign Death). Dnes jsme zvyklí na to, že si před raidem (pokud nepatříte ke světové špičce) otevřeme YouTube, dvě další stránky a nastudujeme si taktiku. V době progressu Naxxramasu nic podobného neexistovalo. Většina guild držela taktiku na bosse v tajnosti, protože každá další guilda, která bosse zabila, znamenala ohrožení. K tomu všemu tady byl výkon počítačů. V roce 2006 byly na trhu AMD Athlon 64, Intel Core 2 Duo, někteří si mohli dovolit i Inter Core 2 Quad. Grafické karty byly na úrovni Nvidia GeForce 8400 nebo 9600. Představte si, že máte obrazovku plnou kouzel, efektů a 39 dalších hráčů, kteří něco dělají. Počítače v té době neměly takový výkon, aby si mohl téměř každý dovolit hrát na maximální detaily s 60 FPS. Pokud jste měli 25 FPS, byli jste skvělí a měli jste vlastně štěstí. No a pak tady máme hrozné internetové připojení, které často padalo a servery to nezvládaly.

Zakončení

Naxxramas je sice v srdci mnoha hráčů legendou a ti, kteří se do raidu dostali, na něj mnohdy vzpomínají. Osobně na něj vzpomínám v negativním světle. Blizzard v té době zkusil něco naprosto šíleného a není divu, že podobnou věc již nikdy nezkusil. Jsem rád, že se Blizzard posunul a začal vytvářet raidy jinak. Lépe. Celý Naxxramas má skvělou atmosféru, miluji propracovanost, celé to místo, ovšem obtížnost onoho raidu byla trochu někde jinde, než ve zkušenostech a dovednostech lidí. Bohužel.